13 C 113/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 75 751 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 091,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 5 401 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,1% procenta denně z částky 11 802 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,1% procenta denně z částky 11 814 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,1% procenta denně z částky 15 645 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,1% procenta denně z částky 11 783 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1% procenta denně z částky 16 129,75 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v rozsahu částky 3 176, 25 Kč poslu s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 1 210 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1% procenta denně z částky 1 966,25 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 47 916 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 751 Kč spolu s úrokem za prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a dále náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o vedení účetnictví a mzdové agendy, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované účetní služby a žalovaná se zavázala hradit za tyto služby sjednaný měsíční paušál ve výši 7 500 Kč bez DPH a dále odměnu za další jednotlivé činnosti dle ceníku, který byl součástí předmětné smlouvy. Strany si ve smlouvě dále ujednali, že fakturace bude probíhat měsíčně, a to vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce se splatností faktur 14 dnů. Pro případ prodlení s úhradou odměny za poskytování služeb byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Podle dalších tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě nehradila žalovaná faktury za poskytnuté služby řádně, když fakturu za květen 2022 uhradila pouze částečně a zbývá z ní uhradit částka ve výši 5 401 Kč, faktury za červen až říjen a za prosinec 2022 neuhradila vůbec a fakturu za listopad 2022 splatnou ke dni [datum] uhradila se zpožděním až dne [datum]. Konkrétně se jednalo o fakturu [číslo] na částku 20 401 Kč, splatnou [datum], na níž mělo být uhrazeno 15 000 Kč a zbývá uhradit 5 401 Kč. Fakturu [číslo] na částku 11 802 Kč, splatnou [datum], fakturu [číslo] na částku 11 814 Kč, splatnou [datum], fakturu [číslo] na částku 15 645 Kč, splatnou [datum], fakturu [číslo] na částku 12 993 Kč, splatnou [datum], fakturu [číslo] na částku 18 096 Kč, splatnou [datum] a fakturu [číslo] na částku 16 703 Kč splatnou [datum] a uhrazenou po splatnosti dne [datum].

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila svým podáním ze dne [datum] v němž uvedla, že žalobkyně fakturovala vůči žalované za rok 2022 celkem částku 175 515 Kč vč. DPH. Z této částky žalovaná v plném rozsahu neuznává fakturu [číslo] ve výši 18.096 Kč vč. DPH, protože žalobkyně nevykonala v tomto měsíci pro žalovanou žádnou práci či činnost. Žalovaná v témže roce ovšem zaplatila žalobkyni celkem částku 173.850 Kč vč. DPH. Rozdíl tedy činní pouze 1 665 Kč vč. DPH ve prospěch žalobkyně. Ovšem i se započtením neuznané faktury [číslo]. Žalovaná dále neuznává některé položky v roce 2022 předem neodsouhlasené přesto žalovanou fakturované a to v celkové výši 36 295 Kč bez DPH. Kdy tato částka obsahuje již zmíněnou celou fakturu [číslo] z [datum]. Dále pak drobnější částky v jednotlivých měsících fakturované, ale žalovanou neodsouhlasené, nebo žalobkyní nevysvětlené, např. přirážka za pozdní dodání, příloha k nemoci, ekonomické poradenství, či odhlášení firmy, když k těmto položkám žalovaná neměla dostatečné informace či podklady proč byly účtovány a několikrát je chtěla od žalobkyně vysvětlit. Žalovaná dále rozporuje fakturovanou paušální částku dle smlouvy č. 2020 kde je jasně uvedena cena 7.500 Kč bez DPH zatímco žalobkyně fakturovala předmětnými fakturami paušální odměnu ve výši 9 400 Kč bez DPH měsíčně. Zároveň žalobkyně zadržuje žalované veškeré účetnictví za léta 2020 2022, kdy toto vše je nutné k dokončení šetření a kontroly Finančního úřadu v [obec] žalovaná dále uvedla, že je malou stavební firmou s ročním obratem ve výši nižších jednotek milionů korun a přesto si žalobkyně za dobu trvání smluvního vztahu což bylo 2,5roku účtovala za svoje služby částku převyšující 550 000 Kč.

3. Dále pak žalobkyně fakturovala nemalé částky za rekonstrukci účetnictví ve výši přibližně 200 000 Kč a zastupování při kontrole FÚ [obec], aby před koncem kontroly a jejím uzavření raději smluvní vztah s žalovanou rozvázala. Výsledek kontroly pak naznačuje, že se mohlo jednat o kalkul žalobkyně, aby nebyla s žalovanou spojována. Žalovanou tak žalobkyně dostala do nepříjemné situace, která bez pomoci osob účetnictví znalých skončila pro žalovanou likvidační pokutou.

4. K obraně žalované uvedla žalobkyně, že paušální platby z částky 7 500 Kč na 9 400 Kč měsíčně byly navýšeny kvůli vyššímu rozsahu práce, než bylo původně předpokládáno a bylo dohodnuto, že se tento paušál zvýší. Bohužel ale nebyl vyhotoven dodatek, nicméně o zvýšení paušálu proběhla emailová komunikace a telefonická komunikace. Žalovaná nenamítala a nereklamovala jednotlivé faktury, občas proběhl nějaký dotaz na jednotlivé položky, které byly fakturovány, ale oficiální reklamace neproběhla. K tvrzení žalované o zadržování účetnictví žalobkyně uvedla, že účetnictví žalované není žalobkyní zadržováno, ale ze strany žalované neproběhla žádná snaha účetnictví si vyzvednout. Žalovaná slíbila, že po jednání na finančním úřadě uhradí dlužné faktury, ale nadále pak byla nekontaktní. Celková fakturovaná částka za celé období spolupráce mezi účastníky řízení byla navyšována s ohledem na to, že žalobkyně prováděla rekonstrukci účetnictví a dále byly účtovány větší částky za komunikaci s pracovnicí finančního úřadu provádějícího v té době kontrolu u žalované a dále byly fakturovány větší částky za osobní účast při jednání na finančním úřadu.

5. K uzavření dodatku smlouvy žalovaná uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla v prosinci roku 2020 uzavřena ústní dohoda, podle které v měsících, kdy počet zaúčtovaných účetních dokladů přesáhne hodnotu 100, vznikne žalobkyni nárok na zaplacení paušálu ve výši 9 400 Kč. V měsících, kdy bude naopak celkový počet dokladů menší než 100, bude platit cena 7 500 Kč sjednaná v písemné smlouvě o vedení účetnictví.

6. Ve věci byla slyšena svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně a společnice žalobkyně, podle níž bylo účetnictví žalované ve velmi špatném stavu, a proto byla nejprve prováděna rekonstrukce účetnictví se souhlasem žalované. Odměna za rekonstrukci účetnictví byla sjednána nikoli částkou paušální, ale dle skutečného času, tedy dle hodin skutečně strávených na provádění rekonstrukce účetnictví. Postupně docházelo ze strany žalované k prodlení s hrazením faktur. Faktury byly hrazeny s různými variabilními symboly, nebo i bez variabilních symbolů, proto byly tyto platby zaúčtovány vždy na nejstarší splatný dluh. Situace však gradovala a vygradovala v prosinci roku 2022, kdy jednatel žalované požádal o osobní účast svědkyně při daňové kontrole finančního úřadu. Jednání na finančním úřadu proběhlo několik a poslední někdy v polovině prosince, kdy se svědkyně dostavila na finanční úřad společně s kolegyní paní [jméno] [příjmení]. Poté proběhlo jednání na finančním úřadě a od té doby žalovaná přerušila s žalobkyní jakýkoli kontakt. Svědkyně uvedla, že paušální částka představující odměnu žalobkyně za vedení účetnictví žalované částka nebyla určena podle počtu účetních dokladu v jednotlivých měsících. K navýšení paušální částky došlo podle svědkyně z důvodu větší časové náročnosti prací pro žalovanou. Návrh na navýšení paušální částky byl ze strany žalobkyně zaslán žalované e-mailem, tento návrh zůstal bez výslovné reakce, ale další faktura, vystavená žalobkyní již s vyšší částkou paušální měsíční odměny, byla žalovanou uhrazena.

7. K důkazu byla provedena transakční historie žalované, z níž bylo prokázáno, že žalovaná uhradila na účet žalobkyně dne [datum] částku 11 822 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Pod týmž variabilním symbolem pak dne [datum] žalovaná uhradila na účet žalobkyně částku 50 000 Kč, přičemž účelem platby dle výpisu z účtu žalované byla záloha na dlužné faktury. Tento účel platby pak následně byly označeny všechny další platby žalované v průběhu roku 2022 na počátku roku 2023. Žádný z variabilních symbolů plateb žalované se neshodoval s čísly faktur, které byly předmětem řízení, vyjma faktury [číslo] vystavené dne [datum] a uhrazené dne [datum].

8. Ze smlouvy o vedení účetnictví a mzdové agendy č. 2020 ze dne [datum], která byla provedena k důkazu včetně její přílohy, bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení coby podnikateli byla ujednána cena za služby poskytnuté žalobkyní jednak v paušální měsíční částce 7 500 Kč měsíčně a dále v cenách za jednotlivé další služby podle ceníku, který je přílohou smlouvy. V ceníku byla mimo jiné sjednána jednorázová odměna ve výši 790 Kč za každou hodinu jednání se státními orgány a institucemi v mimořádných záležitostech a odměna ve výši 1 250 Kč za každou hodinu jednorázové pomoci, konzultace či poradenství nad rámec běžných provozních záležitostí. V čl. 6 smlouvy byl ujednán způsob fakturace poskytnutých služeb tak, že žalobkyně bude žalované účtovat odměnu vždy k poslednímu dni v příslušném kalendářním měsíci fakturou se splatností 14 kalendářních dnů. V čl. 6 smlouvy pak byl ujednán úrok z prodlení v případě prodlení žalované s placením ceny za poskytnuté služby, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V článku 8.2 smlouvy bylo ujednáno, že změna smlouvy je možná písemnou formou v podobě číslovaného a oběma stranami podepsaného dodatku. Z důkazu e-mailovou korespondencí, a to e-mailem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně navrhla žalované změnu výše měsíční odměny na částku 9 400 Kč z důvodu vyššího počtu dokladů než bylo původně ujednáno. Z faktur vystavených žalobkyní, které byly provedeny k důkazu, počínaje fakturou za měsíc leden 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalované fakturovala takto navýšenou částku nejméně od ledna roku 2021 a žalovaná většinu těchto faktur uhradila platbami pod odpovídajícím variabilním symbolem. Toto bylo prokázáno přehledem fakturace a plateb za období od [datum] do [datum]. <i>9. Podle § 582 odst. 1, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Podle § 582 odst. 2, občanského zákoníku není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. Podle § 1758, občanského zákoníku dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.</i> 10. Změna ujednání o výši paušální měsíční platby byla mezi účastníky řízení dojednána nikoli ve formě stanovené smlouvou, tedy ve formě písemného číslovaného dodatku opatřeného podpisy smluvních stran, nicméně žalovaná očividně ujednání učiněné ve formě konkludentní akceptovala, když takto ujednanou navýšenou odměnu od roku 2021 hradila, čímž byla naplněna podmínka, podle které nelze namítnout neplatnost takového ujednání, neboť již bylo podle něho plněno. Soud v této souvislosti odkazuje i na současnou judikaturu obsaženou v rozhondutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3501/2019, podle něhož Výhradu formy (ať již nezbytné pro uzavření původní smlouvy nebo nezbytné pro její změnu) je samozřejmě možno později opustit. Strany se totiž nemohou do budoucna omezit v tom smyslu, že by si úplně znemožnily dohodnout se jinak. Jejich aktuálně projevená vůle má vždy přednost před vůlí projevenou dříve a platí to i ohledně požadavku formy. Dohodou o opuštění dříve vyhrazené formy je tedy možno se z výhrady vyvázat, a to i v jiné formě. Vyžaduje se však, aby strany učinily nejen neformální právní jednání samotné, nýbrž aby současně opustily (ať již v jakékoliv formě) i dříve ujednanou výhradu formy, což musí být prokázáno a doloženo; v tomto smyslu tudíž jde o vyvratitelnou právní domněnku. Žalovaná ani nenamítla neplatnost ujednání o navýšení plateb, pouze tvrdila jeho jiný obsah. Podle tvrzení žalované došlo k dohodě o navýšení odměny tak, že navýšená odměna bude účtována za měsíce, v nichž počet dokladů předložený žalobkyni ke zpracování přesáhne 100 kusů. Podle svých shodných tvrzeních tedy účastníci měli shodnou vůli příslušné smluvní ujednání změnit a netrvali přitom na původně sjednané písemné formě. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] jakož i z e-mailové komunikace však bylo tvrzení žalované ohledně obsahu změny smlouvy vyvráceno a soud považuje ujednání za platné i podle § 586 odst. 1, občanského zákoníku, neboť žalovaná jeho neplatnost nenamítla. Nad rámec výše uvedeného konstatuje soud, že z účetních deníků žalované za roky 2021 a 2022, které byly v elektronické podobě provedeny k důkazu, vyplynulo, že počet dokladů předložených žalobkyni ke zpracování v jednotlivých měsících přesáhl jí tvrzený počet 100 kusů, takže by žalobkyni vznikl nárok na navýšenou paušální odměnu i v případě prokázání tvrzení žalované o jejích podmínkách.

11. Žalovaná v průběhu řízení namítala, že za doby platnosti smlouvy uhradila žalovaná žalobkyni vyšší částku, než na jakou měla žalobkyně nárok. Namítala dále jen, že některé z dříve vystavených faktur byly vystaveny neoprávněně či na nesprávnou částku, přičemž na zaplacení některých těchto částek neměla žalobkyně právo. Takto neoprávněně fakturovaná částka měla dle tvrzení žalované dosáhnout 228 000 Kč. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby svá tvrzení ohledně nároku vůči žalobkyni doplnila a navrhla důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, což však v průběhu řízení žalovaná neučinila. Žalovaná sice předložila soudu výpis plateb za celou dobu trvání smlouvy mezi účastníky řízení, v němž označila částky, podle níž neoprávněně z fakturované, nicméně žádné důkazy, ze kterých by jakýkoliv nárok žalované vůči žalobkyni vyplynul, nebyly navrženy. Ze samotných faktur za období roku 2021, které byly provedeny k důkazu, není možné učinit závěr o tom, že by vznikl žalované jakýkoliv nárok vůči žalobkyni, nehledě na to, že vyjma předložení těchto faktur žalovaná neoznačila konkrétní částky či položky na fakturách, které by podle ní v roce 2021 byly fakturovány žalobkyní neoprávněně. Žalovaná uvedla, že námitky k fakturaci v minulosti vůči žalobkyni uplatňovala, avšak netvrdila, že by jakýkoliv konkrétní nárok na finanční plnění uplatnila vůči žalobkyni tak, aby se soud mohl vážně zabývat případnou kompenzační námitkou žalované. Soud tedy dospěl k závěru, že i v případě, že by reálně existovalo bezdůvodné obohacení na straně žalovanému za plnění přijaté v rozporu se smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení či z jiného právního důvodu, tento návrh nebyl žalovanou vůči žalobkyni dosud uplatněn, není tak způsobilý k započtení podle § 1982 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, neboť žalované dosud právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky nevzniklo.

12. Žalovaná se dále bránila tím, že plnění poskytnuté na účet žalobkyně v roce 2022 platbami identifikovanými nesprávným variabilním symbolem bylo ve skutečnosti zálohovým plněním na faktury budoucí a žalobkyně tyto platby neoprávněně započetla proti dřívějším fakturám dosud neuhrazeným. <i>13. Podle § 1933 odst. 1, občanského zákoníku je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.</i> 14. Pokud tedy žalobkyně použila platby žalovaný v roce 2022 ze dne [datum] ve výši 50 000 Kč, ze dne [datum] ve výši 30 000 Kč, ze dne [datum] ve výši 15 000 Kč na dřívější dosud neuhrazené závazky žalované, učinila tak plně v souladu z § 1933 občanského zákoníku Tyto platby byly označeny variabilním symbolem [číslo], což je číslo faktury uhrazené žalovanou ve správné výši dne [datum] a ani ze zprávy pro příjemce ve znění„ záloha na dlužné faktury“ připojené k platbám není možné dovodit, že by žalovaná určila tyto platby na nějaké v budoucnu vystavené faktury, a to zvláště za situace, kdy mezi těmito platbami zasílala platby za faktury vystavené v roce 2022 se správným variabilním symbolem ve správné výši. Toto tvrzení je tak podle názoru soudu ze strany žalované ryze účelové.

15. Rovněž nedůvodnou je námitka žalované o neoprávněnosti fakturace paušální odměny za období měsíce prosince 2022, a to s ohledem na skutečnost, že za tento měsíc žalobkyně již účetnictví žalované nevedla. Důkazem v podobě přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolním hlášením za měsíce listopad 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně je v ještě v měsíci prosinci 2022 musela tyto dokumenty zpracovat a za žalovanou podat, takže reálně služby v tomto měsíci žalované poskytla.

16. Soud se námitkou žalované o neoprávněnosti některých fakturovaných částek, kterou se nemohl zabývat ve vztahu k fakturám, jejichž plnění nebylo učiněno předmětem řízení, zabýval u faktur, jejichž plnění předmětem řízení učiněno bylo. Dospěl přitom k závěru, že tato námitka žalované je důvodná v případě faktury [číslo] to v rozsahu částky 1 000 Kč bez DPH fakturované za dokončení kontroly VZP. Příloha ke smlouvě uzavřené mezi účastníky řízení neobsahuje zvláštní ujednání o mimořádné odměně za provádění kontroly VZP, takže tuto činnost žalobkyně je třeba podřadit pod služby poskytované za paušální odměnu. Rozpor mezi fakturovanou odměnou a smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení pak soud shledal i částečně ve faktuře [číslo] kterou byl mimo jiné uplatněn nárok na zaplacení částky 6 000 Kč bez DPH za osobní účast dvou osob na jednání s finančním úřadem v trvání 3,5 hodiny. Ze smlouvy, respektive její přílohy vyplývá, že mimořádná odměna za tuto činnost byla mezi účastníky řízení sjednána v částce 1 250 Kč/hod, avšak smlouva v tomto směru nerozlišuje, kolik osob se na předmětné činnosti ze strany žalobkyně může či má podílet, respektive neopravňuje žalobkyni k uplatnění odměny navýšené podle počtu osob úkonu se účastnících. Soud tak dospěl k závěru, že za jednání na finančním úřadu v trvání tří a půl hodin náleží žalobkyně odměna toliko ve výši 4 375 Kč, a to bez ohledu na skutečnost, že se toho jednání ze strany žalobkyně zúčastnili dva zaměstnanci. Soud tedy žalobu shledal jako nedůvodnou v částce 2 625 Kč bez DPH, tedy 3 176,25 Kč včetně DPH a v pouze v tomto rozsahu žalobu zamítl. Ve zbývající části shledal soud žalobu důvodnou a vyhověl jí. Náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč uplatněné žalobkyní byly přiznány podle § 3, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu se smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení, a to čl. 6 této smlouvy. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná sice jen částečně, ale neúspěch měl jen v nepatrné části uplatněného nároku. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 031 Kč, 9 úkonů právní služby po 4 100 Kč (tj. 32 800 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, nahlížení do soudního spisu dne [datum], vyjádření žalobkyně ze dne [datum] a účasti na tří ústních jednáních, přičemž jednání konané dne [datum] bylo delší dvou hodin, devíti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 316 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně z částek výše uvedených představuje částka 47 916 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.