13 C 127/2016

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený zákonnou údaje o zástupci pro zaplacení částky 110 450 Kč a 288 490 Kč a 12 295,55 € s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 110 450 Kč, částku ve výši 288 490 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení, částku ve výši 12 295,55 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení a částku hotových nákladů ve výši 17 384 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 312 836,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů vynaložených státem ve výši 2 433,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň - město soudní poplatek ve výši 35 624 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně zprvu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 110 450 Kč a částky 12 295,55 € spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení včetně hotových výloh ve výši 5 036 Kč, když následně tato byla rozšířena, k tomu viz dále. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] okolo 14.00 hod. došlo k lyžařské nehodě žalobkyně s žalovaným v lyžařském areálu [obec] u sedačkové lanovky, a to cca 300 metrů před dojezdem do údolní stanice, kdy při levotočivém oblouku byla žalobkyně sražena zezadu žalovaným, který jí najel na lyže. Oba účastníci po střetu spadli. Manžel žalobkyně, pan [příjmení] [celé jméno žalobce], srážku viděl a ihned se snažil zastavit žalovaného, který se pokoušel z místa nehody odjet. Následně po zajištění transportu žalobkyně z místa nehody, matka žalovaného předala horské službě svou adresu. Tato se omluvila a uvedla, že její syn srážku zavinil. [ulice] služba ([celé jméno svědka]) uvedla v záznamu o zásahu matku žalovaného jako osobu, která způsobila lyžařskou nehodu. Žalobkyně utrpěla zlomeninu pravé stehenní kosti a byla transportována německou záchrannou službou do nemocnice v [anonymizováno]. Od [datum] do [datum] byla žalobkyně hospitalizována v nemocnici [anonymizováno]. Od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum] pak byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Od [datum] do [datum] pak u žalobkyně probíhaly rehabilitace. Pro stanovení výše bolestného si nechala žalobkyně vypracovat znalecký posudek od [anonymizováno] [příjmení], když tento znalec ohodnotil bolestné částkou celkem 430 bodů x 256,86 Kč, tj. celkem 110 450 Kč. V souvislosti s vypracováním znaleckého posudku hradila žalobkyně dále částku ve výši 3 385 Kč. S ohledem na její zdravotní obtíže bylo možno předpokládat trvalé následky, kdy ale ztížení společenského uplatnění v době podání žaloby nebylo možné vyčíslit (k tomu pak viz dále rozšíření žaloby). V souvislosti s úrazem měla pak žalobkyně ještě výdaj v podobě příplatku 1 512 € u [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova]. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit ztrátu na výdělku v částce 8 463,55 € (zaměstnavatel [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), neboť od zaměstnavatele měla obdržet za období březen až červenec roku 2015 celkem částku 15 895,12 €, kdy místo této obdržela pouze 7 431,57 €. Žalobkyně dále hradila spoluúčast u zdravotní pojišťovny ve výši 2 320 €. Žalovaný svým jednáním porušil ustanovení pravidel Mezinárodní lyžařské federace FIS, a to pravidlo [číslo] dle kterého se každý lyžař nebo snowboardista musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného; dále pravidlo [číslo] dle kterého každý uživatel sjezdové tratě (lyžař, snowboardista, telemarkista, skialpinista) musí přizpůsobit rychlost jízdy svým dovednostem, terénním, sněhovým a povětrnostním podmínkám i frekventovanosti tratě. Žalovaný dále porušil pravidlo FIS [číslo] kdy lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním. Dle ustanovení § 2900 a násl. občanského zákoníku (dále jen o. z.) tak žalovaný porušil svou prevenční povinnost předcházet vzniku škod a odpovídá tak za vzniklou škodu dle § 2895 a § 2910 a násl. o. z. Žalovaný však dosud žalobkyni výše uvedené částky neuhradil, ač byl ze strany žalobkyně opakovaně upomínán, a to bezprostředně po nehodě přípisem ze dne [datum] adresovaným na matku žalovaného, a dále přípisem ze dne [datum].

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil (čl. 30 a 33) tak, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani z části, neboť to byla právě žalobkyně, která srazila předmětný den žalovaného, přičemž žalovaný se v době střetu nenacházel na svahu nad žalobkyní a do doby střetu jí neviděl. Též není pravdou, že by matka žalovaného bezprostředně po střetu uvedla, že srážku zavinil on. Při ústním jednání dne [datum] doplnil, že se jednalo o překvapivý náraz, který nečekal, a když následně žalobkyně upadla a začala naříkat, byl tento rozrušen a v důsledku tohoto a jazykové bariéry mohlo dojít bezprostředně na svahu, ale i následně v průběhu emailové komunikace k jistým nedorozuměním, když matka i žalovaný mají spíše základní znalost německého jazyka.

3. Z listinných důkazů týkajících se základu nároku žalobkyně soud učinil následující skutková zjištění: Ze záznamu [příjmení] služby (č. l. 6 -7 spisu) ze dne [datum] vyhotovené svědkem [celé jméno svědka] (viz níže) soud zjistil, že žalobkyně utrpěla na předmětné sjezdovce po srážce s druhým lyžařem zranění a byla k lékařskému ošetření transportována německou leteckou službou – počasí bylo jasné, beze srážek, vál mírný vítr. Z plánku na č. l. 76 spisu soud zjistil situaci na místě nehody – průběh sjezdové trati.

4. Ve své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla následující skutečnosti: lyžuje již 50 let, velmi dobře s rozmyslem a nikoliv riskantně. Předmětného dne krátce po poledni na výše uvedené sjezdovce, jejíž délku odhadla tak na cca. 800m, jela na lyžích klasickými obloučky bez prudkých manévrů dolů po vyznačené sjezdovce, kde asi zhruba v polovině této při obloučku směrem doleva, jí přes její lyže zezadu najela nějaká osoba. Žalobkyně tak v důsledku tohoto spadla dopředu a ta osoba přes ni přeletěla. Žalobkyně pak zůstala ležet na zemi na pravém boku a měla bolesti. [příjmení], která ji srazila, byl chlapec zhruba ve věku 15 let, kterého před nehodou neviděla a který ale hned vstal a ujížděl pryč, i přes to, že na něj volal manžel žalobkyně, který jel v tu dobu za ní, německy„ halt“, tedy aby zastavil, a„ zurück“, aby se vrátil. [příjmení] rovněž viděl pán, který obsluhoval spodní část sedačkové lanovky s tím, že on zavolal pánovi, který lanovku obsluhoval v horní části sjezdovky a ten poté měl zavolat [příjmení] službu. [příjmení] měl dále vidět lyžař, kterého žalobkyně nezná, který na tuto upozornil zabodnutím překřížených lyží do sněhu. Jiných osob v okolí si žalobkyně nevšimla. Žalobkyně byla ošetřena záchranářem [příjmení] služby a na motorových saních transportována k sanitnímu vozu a odtud pak vrtulníkem na další ošetření do nemocnice v [země]. Pokud byla žalobkyni předložena mapka areálu (č. l. 76 spisu), tak uvedla, že nehoda se stala zhruba v místech označených číslicí jedna, kdy následně byla [příjmení] službou převezena až na místo, které je označeno jako kasa v pravé části mapy. Mezi místem nehody a tímto místem se nachází nějaký les a není tam tedy z jednoho konce na druhý vidět. Žalobkyně utrpěla tříštivou zlomeninu pravé stehenní kosti, kdy asi šest až sedm týdnů chodila s berlemi, poté nesměla nohu nějaký čas vůbec zatěžovat a pak probíhala rehabilitace. Zhruba před pěti či šesti týdny před výslechem žalobkyně byly žalobkyni z nohy vyndány železné destičky a tehdy žalobkyně, pokud nohu zvedla nebo šla do schodů, tak cítila určitou bolest. Na této konkrétní sjezdovce žalobkyně před nehodou často lyžovala, kdy předmětný den přijeli na sjezdovku s manželem autem, tento řídil a cesta trvala asi hodinu a půl. Lyžovali zhruba od 10 do 12 hodin, poté byla na obědě a pak až do nehody v tomto pokračovala. V ten den ani bezprostředně před ním žalobkyně neužívala žádné léky a ani neutrpěla žádný úraz.

5. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že v předmětný den lyžoval s [celé jméno svědkyně] (její výslech viz dále bod 8. tohoto rozsudku), která na něj dohlížela. Když sjížděl sjezdovku, zhruba 100 metrů před jejím koncem, ucítil náraz do pravého boku z pravé strany, kdy po nárazu odletěl a vypla mu jedna lyže. Poté se otočil a viděl na zemi nějakou křičící paní. Žena narazila do něj, nikoli on do ní. Před srážkou žalovaný dělal při jízdě sjezdovkou dolů obloučky, neměnil žádným způsobem směr. Náraz byl docela silný, odkutálel se, zhruba dvakrát nebo třikrát se převrátil a poté si sundal druhou lyži, asi ještě 10 metrů dolů došel pro lyži a pak se vracel zpátky k žalobkyni. Celkem to mohlo být dvacet až třicet metrů nazpět. Sám žádné zranění neutrpěl. Žalobkyně se ale držela za nohu, naříkala a měla ji divně ohnutou. [příjmení] se jí česky, protože nevěděl, že je cizinka, zeptal, zda je v pořádku. Na místo asi po pěti či deseti vteřinách, co se žalovaný k žalobkyni vrátil, přijel nějaký muž v černém oblečení a s černou helmou, který mu něco povídal, ale žalovaný mu nerozuměl. [příjmení] mu ukazoval, zda nemá mobil, aby někam zavolal, tento ale žalovaný neměl. [příjmení] se začal starat o žalobkyni a hovořili spolu cizí řečí. U žalobkyně žalovaný zůstal a za zhruba minutu od srážky přišel jiný muž zespodu od lanovky, když toho se ho zeptal, zda může odejít a on mu to potvrdil, a tak žalovaný došel dolů pod sjezdovku k paní [celé jméno svědkyně], která tam stála. Dále žalovaný uvedl, že lyžoval po levé sjezdovce dle mapky (čl. 76 spisu) a že k nehodě došlo zhruba v polovině mezi místem, které je na mapě označeno jako [číslo] spodním bodem, který je označený jako kasa. Toto místo se nalézá pod posledním z„ kopečků“, co jsou na sjezdovce, kdy z tohoto bylo vidět až dolů na konec sjezdovky. Žalovaný lyžuje asi pět až šest let s tím, že na lyže jezdí každý rok jednou až dvakrát. V době nehody měl žalovaný lyže, helmu, lyžařské brýle, mikinu, bundu, kalhoty a přeskáče a byl v lyžování pokročilým začátečníkem, kdy nepoužíval hůlky. S těmito se naučil lyžovat až později.

6. Manžel žalobkyně, svědek [příjmení] [celé jméno žalobce], uvedl, že v době nehody se nacházel asi 200 metrů za žalobkyní a periferně viděl zleva přijíždět lyžaře ve stáří 14 až 15 let v helmě a bez hůlek, který se s žalobkyní následně srazil. Po srážce se mu zdálo, že chlapec ležel na žalobkyni, ale rychle vstal a jel dál. Svědek na něj ještě v němčině volal, aby zastavil a vrátil se zpátky, to byl již chlapec asi 20 metrů od střetu. Následně svědek dojel k manželce (žalobkyni), sundal jí lyže a zapíchl je do sněhu k upozornění, že se stala nehoda. Chlapec se vrátil a postával asi 10 metrů vedle. Následně přišel ze spodní části sjezdovky muž s vysílačkou, pravděpodobně obsluha lanovky a s hochem něco česky probírali. Pak hovořil do vysílačky a volal patrně pomoc. Svědek po srážce žádné rodinné příslušníky chlapce na svahu neviděl. Zastavil zde pouze nějaký německý lyžař, který měl lékařské znalosti, takže uložil žalobkyni do stabilizované polohy a poté komunikoval s mužem s vysílačkou. [ulice] služba žalobkyni přepravila na opačnou stranu areálu. Svědek stejně jako žalobkyně na předložené mapce lyžařského areálu [obec] (čl. 76) označil místo střetu u číslice jedna, kdy žalobkyně byla následně transportována k místu, které je zde označeno jako kasa v pravé části. Od okamžiku srážky po příjezd ke kase se jednalo zhruba o dobu půl hodiny, kdy z jednoho tohoto místa na druhé není vidět. U kasy při komunikaci s pracovníkem [příjmení] služby, který uměl dobře německy, když tomuto byla již přítomna i matka žalovaného a nějaký další muž, kterého svědek nezná, byl svědkovi předán od těchto kontakt a adresa na ně s tím, že pracovník [příjmení] služby přeložil jejich vyjádření v tom směru, že se za nehodu omlouvají, že jejich syn byl jejím viníkem. I z pohledu svědka tomu tak bylo, neboť žalovaný sjížděl ze shora z levé strany od lesa směrem na žalobkyni, v podstatě šikmo na její dráhu jízdy, a měl zde prostor zhruba 150 metrů, aby se jí vyhnul, přičemž žalobkyně sjížděla bez nějakých extrémních oblouků a podobně. Svědek následně volal matce žalovaného na číslo, které mu předala, když ona to zvedla, trochu mluvila německy, ale po chvíli telefon předala nějakému muži, který ale německy neuměl, a jen do telefonu něco česky vykřikoval. Poté svědek zaslal email na adresu, která byla také uvedena na tom lístku, který dostal od matky žalovaného, kde požadoval nějaké údaje o jeho pojištění. Na to reagovala matka žalovaného tak, že se necítí být viníky nehody. Poté se ještě pokusil o další telefonický kontakt prostřednictvím česky mluvící osoby, ale se stejným výsledkem. V době nehody měl svědek žlutočernou lyžařskou bundu, černé kalhoty, černou helmu a rukavice - žalobkyně měla oranžové kalhoty, šedo oranžovou bundu, černou helmu a sluneční brýle. Svědek potvrdil, že žalobkyně lyžuje velmi dobře, zhruba každých 14 dní společně jezdili lyžovat právě na [anonymizováno], jezdili lyžovat i do [příjmení]. Žalobkyni se nikdy žádná jiná nehoda při lyžování nestala. V době nehody svítilo slunce, sníh byl trochu vlhký, ale sjezdovka byla v pořádku a upravená. U kasy bylo hodně lidí, kteří se tam srotili, když viděli záchranku, nicméně byl tam určitě lékař záchranné služby, ten příslušník [příjmení] služby, matka žalovaného a ten muž, který tam stál s ní, i když nic neříkal. Svědek potvrdil, že po příjezdu na sjezdovku v dopoledních hodinách lyžovali, pak si dali občerstvení a poté lyžovali až do okamžiku nehody. Svědek si žádného ledu na sjezdovce nevšiml.

7. Svědek [celé jméno svědka], příslušník [příjmení] služby České republiky, uvedl, že žalobkyni a jejího manžela uviděl až po nehodě, předtím je neznal. Poté, co svědkovi byla předložena mapka (čl. 76 spisu), uvedl, že k nehodě došlo v prostoru nad bodem, který je na mapce označený jako číslo jedna s tím, že přesným místem si nebyl jistý - doba od příjezdu ke zraněné žalobkyni až po její transport, který se uskutečnil k předávacímu místu, které je označeno jako kasa v pravé části mapky, trvala zhruba dvacet pět minut, z toho ošetření zhruba patnáct až dvacet minut a samotný transport zhruba pět minut. Když žalobkyni přepravil k předávacímu místu u kasy, tak se tam nacházel její manžel a nějaká paní, kdy došlo k předání kontaktů. Svědek si nebyl jistý, jestli pan [celé jméno žalobce] matce žalovaného předával na sebe nějaký kontakt, nicméně ona mu kontakt na sebe předávala.

8. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalobkyni ani jejího manžela, ani svědka [celé jméno svědka] nezná. Naopak žalovaného zná od narození, je již dlouho kamarádkou jeho matky. V době nehody byla svědkyně na sjezdovce, kdy tuto sjela a uviděla, jak do žalovaného narazila nějaká žena, a oba spadli. Žalovaný jel po sjezdovce, dělal obloučky a přejel horizont, kdy následně tento přejela i ta žena a přijela k němu seshora, z pohledu ze spodní části sjezdovky to bylo zleva trochu z boku našikmo s tím, že on se od ní v podstatě odrazil, vypla mu lyže a skutálel se ještě pod ní dolů asi pět metrů. Žena zůstala ležet v divné poloze, asi na zádech. Žalovaný neměl možnost vidět, že tato za ním jela a neměl tak možnost srážce zabránit. Jak žalovanému vypnula jedna lyže, žena začala křičet, když tento se v tu dobu nacházel zhruba pět metrů pod ní a sundal si i druhou lyži a utíkal zpátky k ní. K této také přijel nějaký muž, který se ale v době srážky nacházel za horizontem a nebyl vidět. Ten, jak jí posléze žalovaný řekl, po něm chtěl telefon, který u sebe žalovaný neměl. Následně na místo nehody dorazil muž s vysílačkou, který poslal žalovaného pryč. Jednalo se o obsluhu lanovky, když tento seděl dole v budce a nehodu vidět nemohl. Na tu ho upozornili nějací další lyžaři. Na místo nehody zpátky dorazil nejprve žalovaný, poté přijel seshora další muž a posléze muž od obsluhy. Svědkyně viděla, že žalovaný a muž, který přijel seshora, na sebe nějakým způsobem gestikulovali. Po příchodu muže z obsluhy, který též něco zřejmě s žalovaným prohodil, si žalovaný nasadil lyže a dojel k ní dolů pod svah. V době nehody stála svědkyně v místě, které je označeno v levé spodní části mapky (čl. 76 spisu) jako kasa s tím, že k nehodě došlo nějakých 80 až 100 metrů nad tímto místem, tedy zhruba v polovině mezi místem označeným jako kasa a místem označeným číslicí jedna s tím, že tam někde se nachází i ten zlom, ten horizont. Žalovaný dle jejího názoru lyžoval dobře, opatrně, obezřetně a rozhodně nevyhledával nějaké adrenalinové zkušenosti.

9. Matka žalovaného [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedla, že k incidentu došlo kolem 14. hodiny, kdy ti, kteří z jejich skupiny přátel nelyžovali, měli jakousi základnu dole pod sjezdovkou v pravé části mapy označeno jako kasa (čl. 76 spisu). Žalovaný lyžoval s paní [celé jméno svědkyně] (výslech viz výše), která na něj měla dohlížet. Zhruba dvacet minut potom, co je opustili, tak se vrátili zpět s tím, že žalovaný byl celý bledý a paní [celé jméno svědkyně] jim říkala, že do žalovaného narazila nějaká paní. Svědkyně ten den také lyžovala, takže byla pod sjezdovkou v lyžařském vybavení, spolu s nelyžujícím otcem žalovaného. Poté se snažili žalovaného uklidnit, zhruba po dvaceti minutách tam na záchranářských saních [příjmení] služby přijel záchranář s žalobkyní, kdy se rodiče žalovaného ptali záchranáře, zda od nich něco nepotřebuje s tím, že žalovaný byl druhým účastníkem nehody. [příjmení] řekl, že co se týče [příjmení] služby, tak od nich nic nepotřebuje. S manželem žalobkyně si vyměnili na sebe kontakt - komunikace probíhala přes záchranáře. Viník nehody se tehdy nijak neřešil. Svědkyně popřela, že by se za nehodu omlouvala a že by uváděla, že žalovaný srážku zavinil. V době nehody žalovaný lyžoval již asi pátou sezónu, byl dobrý lyžař, v té době se už snažil dělat obloučky a jezdil opatrně. Žalovaný měl v době nehody helmu, lyžařské boty a lyže - hůlky tehdy nepoužíval, protože se ještě lyžovat učil a začátečníci ty hůlky většinou nepoužívají.

10. Otec žalovaného [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl, že v době nehody seděl dole pod lanovkou v pravé části mapy, kde je uvedeno kasa (čl. 76 spisu) s matkou žalovaného, která ten den též lyžovala. Žalovaný s dalšími dětmi v té době lyžoval s paní [celé jméno svědkyně]. Ta k nim přijela i s žalovaným a říkala, že do žalovaného narazila na sjezdovce nějaká paní. Žalovaný byl z toho hodně špatný, tak ho uklidňovali. Po nějaké době tam k nim přijel i horský záchranář s tou zraněnou paní, byla tam i záchranka. Když za nimi šli a zeptali se záchranáře, zda od nich něco potřebuje, on uvedl, že v podstatě od nich nepotřebuje nic, a jelikož tam byl nějaký pán s tou paní, tak ten prostřednictvím toho záchranáře je požádal o nějaký kontakt, který mu tedy předali, a on jim také dal svoji vizitku. Tím to tam skončilo a odešli. Matka žalovaného tehdy rozhodně neříkala, že by žalovaný za nehodu mohl, ani se za ni nijak neomlouvala. Žalovaný tehdy nebyl perfektní lyžař, ale docela mu to šlo, v době nehody používal hůlky, nikdy bez hůlek nejezdil.

11. Ze svědeckých výpovědí [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] soud neučinil žádný závěr o skutkovém stavu, neboť tito si ani jeden nehodu nevybavili, nebo této nebyli přímo přítomni.

12. Při místním šetření na místě nehody dne [datum] soud zjistil (viz čl. 188 spisu), že z dolní části sjezdovky je dobrý výhled na celou dolní část sjezdovky až k horizontu. Účastníci označili místo střetu a znalcem [celé jméno znalce] (viz níže) byl pořízen videozáznam a dokumentace jako podklad jeho znaleckého posudku.

13. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] [číslo] ze dne [datum] (č. l. 197 a násl. spisu) soud zjistil, že viník nehody porušil body 1 a 3 pravidel FIS. Znalec zde dospěl k závěru (s ohledem na sklon sjezdovky, místo střetu, nastavení lyží žalobkyně a její hmotnosti), že v okamžiku střetu jeli oba účastníci v malých obloučcích, žalobkyně nemohla vzhledem k nastavení lyží zcela jistě jet žádnou agresivní jízdou. Znalec dodal, že vzhledem k věku a lyžařským zkušenostem měl žalovaný při jízdě, při níž došlo k nehodě, použít hůlky, když hůlky pozitivně přispívají ke správnému sklonu těla, stabilitě a k lepší kontrole jízdy. Vzhledem k většímu sklonu svahu v místě nehody je tak pravděpodobnější, že bez hůlek jel žalovaný rychleji než žalobkyně a hůře kontroloval svoji jízdu (to v samotné podstatě vedlo samo kruhem zase zpět k rychlejší jízdě). Z jeho výpovědi před soudem pak bylo zjištěno, že stav sjezdovky se od nehody do dne konání místního šetření nezměnil, a tak svědkyně [celé jméno svědkyně] skutečně ze svého místa mohla předmětnou nehodu dobře vidět.

14. Žalobkyně navrhla k důkazu kamerový záznam z místa nehody, o němž však bylo zjištěno, že tento neexistuje a provést k důkazu ho tedy nelze (viz zpráva čl. 110). Soud pak zamítl důkazní návrh žalovaného v podobě výslechu Ing. [jméno] [příjmení], který se měl vyjádřit k terénním nerovnostem sjezdovky, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť tato otázka byla dostatečně vyřešena znalcem [celé jméno znalce] v rámci konaného místního šetření.

15. Po provedení shora uvedených důkazů bylo ve věci rozhodnuto mezitímním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], v kterém soud shledal, že právní základ nároku žalobkyně je opodstatněný. Proti tomuto podal žalovaný včasné odvolání, na jehož podkladě dne [datum] rozhodl Krajský soud v Plzni svým usnesením č. j. [číslo jednací] o zrušení shora uvedeného rozsudku a vrácení věci prvoinstančnímu soudu. Zde pak byl formulován závazný právní názor s tím, že shora uvedený znalecký posudek znalce [celé jméno znalce], jakožto v podstatě jediný důkaz, o který prvoinstanční soud opíral své rozhodnutí, nemůže vzhledem k odbornosti znalce v dané věci obstát, když tento dostatečně neosvětluje průběh rozhodného skutkového děje. [příjmení] tento byl objasněn uložil nařízený soud v případě příslušného procesního návrhu žalobkyně prvoinstančnímu soudu zadat znalecké posudky z oborů biomechanika a traumatologie, když tyto vzhledem k oblastem, kterými se zabývají, již budou schopny určit průběh nehody a pravděpodobnost skutkových vylíčení děje jednotlivých jeho aktérů, tedy zejména žalobkyně a žalovaného. Po tomto rozhodnutí žalobkyně setrvala na svém tvrzení, že má za to, že posudek znalce [celé jméno znalce] byl dostatečným podkladem pro rozhodnutí (viz její podání ze dne [datum], č. l. 349 spisu), kdy soudu doložila jeho vyjádření ke specializaci (č. l. 351 spisu), když ale výše uvedené v kontextu vypracování níže uvedených posudků, již nebylo potřeba.

16. Podáním ze dne [datum] žalobkyně navrhla vypracování dvou shora uvedených znaleckých posudků. Podáním ze dne 12. 11. [číslo] žalovaný namítl nemožnost jejich zadání pro uplynutí koncentrační lhůty. Již zde soud uvádí, že vzhledem k tomu, že žalobkyně byla tímto poučena opětovně dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), (viz usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]) došlo k prolomení koncentrace dle ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř.

17. Ze znaleckého posudku zpracovaného [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno]. a [anonymizováno] [celé jméno znalce] [číslo] dne [datum] a [datum], znalců z oboru biomechanika a traumatologie, vyplývají následující závěry. Žalobkyně utrpěla při srážce komplikovanou pertrochanterickou zlomeninu pravé stehenní kosti, která je typicky u starších lidí (častěji žen) způsobena pádem na bok, u mladších lidí pádem z výšky nebo autonehodou. Za vznikem takovéhoto poranění žalobkyně dle znalce stojí s vysokou pravděpodobností dopad jejího těla na zem (nikoli její střet s žalovaným). Znalec [celé jméno znalce] dále posoudil obě verze srážky účastníků, kdy variantu dle výpovědi žalobkyně a jejího manžela [příjmení]. Damische shledal jako technicky přijatelnou a korespondující s mechanismem vzniku jejího poranění a postavení lyží po srážce. Co se týče varianty střetu dle výpovědi žalovaného a svědkyně [celé jméno svědkyně], znalec uvádí, že tato je technicky realizovatelná za velmi specifických podmínek, kdy by žalobkyně musela sama dělat oblouk vlevo a jet po vrstevnici svahu nebo proti svahu. V takovém případě nelze vyloučit, že by žalobkyně při pádu na pravý bok utrpěla dané zranění. Znalec v tomto ohledu souhlasí se závěrem znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], že je velmi nepravděpodobné, aby se v případě takovéhoto střetu dostala odepnutá lyže žalovaného na pravou stranu, když toto uvádí sám žalovaný. Jako technicky nejvíce přijatelná varianta se tak znalci jeví ta, kterou popisuje žalobkyně, tedy že dělala oblouk vlevo a žalovaný k ní přijel nezjištěnou rychlostí zezadu zleva a přejel jí zadní část lyží. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] se nejprve k charakteru poranění žalobkyně nevyjádřil pro absenci zdravotnické dokumentace nicméně dne [datum] vypracoval doplněk shora uvedeného znaleckého posudku (po doplnění dokumentace), kdy sice tento nazval doplňkem, ale ve skutečnosti zodpověděl otázky mu původně zadané usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Dle jeho závěrů utrpěla žalobkyně při srážce komplexní intertrochanterickou a subtrochanterickou zlomeninu pravé stehenní kosti, která vzniká působením násilí o vysoké energie, v tomto případě nárazem žalovaného do žalobkyně a následným pádem. Charakter zranění je s vysokou mírou pravděpodobnosti (téměř se 100 % jistotou) vysvětlitelný podle varianty uváděné žalobkyní, tedy při jízdě přiměřenou rychlostí dělala běžné obloučky, když do ní při provádění oblouku vlevo zezadu narazil žalovaný, následkem čehož žalobkyně upadla na pravý bok. Ze znaleckého posudku dále vyplývá, že příčinou zranění žalobkyně byla srážka se žalovaným, kdy při počátečním nárazu došlo k dis-koordinaci tahu svalových úponů v oblasti horní části stehenní kosti, ohybovému a torznímu násilí na horní konec stehenní kosti a následně k pádu, kdy došlo k dokončení anatomického substrátu zlomeniny. Předpokladem vzniku tohoto typu zlomeniny je podle znalce působení rychlosti převyšující 35 km/h a lze tak předpokládat, že žalovaný se při nárazu pohyboval rychlostí vyšší, naopak žalobkyně sjížděla svahu rychlostí pravděpodobně do 20 km/h. Sumace energií obou lyžařů tak odpovídá tomuto komplexnímu typu zlomeniny žalobkyně. Rozhodující pro posouzení typu zlomeniny a možného mechanismu jejího vzniku jsou dle znalce [příjmení] snímky spolu s vyšetřením CT, kde nedílnou součástí je 3D rekonstrukce, která s vysokou mírou pravděpodobnosti umožňuje stanovit mechanismus zranění a z ortopedicko-traumatologického hlediska provést posouzení nehodového děje. Při nižší rychlosti než shora uváděné by došlo k jinému typu zlomeniny. Zde soud uvádí, že z důvodů hospodárnosti a procesní ekonomie nebyl proveden výslech ani jednoho ze znalců, neboť ani jedna strana sporu na tomto netrvala a soud měl jejich znalecké posudky za jednoznačné, bez vnitřních rozporů a nejasností, které by bylo třeba jejich výslechem odstranit.

18. Dále byly prováděny důkazy nad rámec již výše uvedených, a to k výši škody, která byla žalobkyni jednáním žalovaného způsobena. Z těchto soud učinil následující skutková zjištění:

19. Ve znaleckém posudku ze dne [datum] na stanovení výše bolestného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (č. l. 10 spisu) znalec v oboru zdravotnictví odvětví různá se zvláštní specializací chirurgie traumatologie, ohodnotil bolestné žalobkyně 430 body, kdy žalobkyně za tento posudek dle kalkulace nákladů (č. l. 11 spisu) ze dne [datum] uhradila částku ve výši 3 385Kč (potvrzení o úhradě této částky dne [datum], č. l. 536 spisu). Z faktury [právnická osoba] [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] (č. l. 12 p. v. spisu, překlad č. l. 18 spisu) ze dne [datum] [číslo] splatné dne [datum] a potvrzení o úhradě níže uvedené částky ze dne [datum] (č. l. 486 spisu, překlad na č. l. 506 p. v.) soud zjistil, že žalobkyně uhradila této klinice částku 1 512 €, za pobyt na dvojlůžkovém pokoji v období od [datum] do [datum] a dále pak v období od [datum] do [datum]. Z potvrzení zaměstnavatele žalobkyně [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] (č. l. 13 p. v. spisu, překlad č. l. 19) bylo zjištěno, že za měsíce březen až červenec 2015 by žalobkyni náležela mzda v částce 15 895,12 € čistého (20 327,96 € hrubého), kdy jí ale bylo fakticky vyplaceno toliko 7 431,57 € čistého (9 609,02 € hrubého). Rozdíl tak činí 8 463,55 € čistého. Z potvrzení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 14 spisu, překlad č. l. 19 p. v. spisu) a rozpisu žalobkyní poskytnutých služeb (č. l. 487 spisu, překlad na č. l. 508 spisu) soud zjistil, že tato dle pojistných podmínek zaúčtovala spoluúčast žalobkyně na její péči za rok 2015 ve výši 2 320 €, když není účastna veřejného zdravotního pojištění. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (č. l. 14 p. v. spisu) ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že za překlady ve věci žalobkyně [jméno] [příjmení] byla účtována částka 1 651Kč se splatností do [datum]. Když tato byla žalobkyní dle potvrzení překladatelky uhrazena (č. l. 533 spisu).

20. Podáním ze dne [datum] (č. l. 484 spisu) rozšířila žalobkyně svůj návrh o částku 288 490Kč s příslušenstvím, představující ztížení společenského uplatnění žalobkyně, stanovenou znaleckým posudkem. V souvislosti s vypracováním tohoto žádala žalobkyně též uhradit částku ve výši 7 255Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] pak byla připuštěna změna žaloby, a to její rozšíření dle výše uvedeného návrhu žalobkyně. Podáním ze dne [datum], žalobkyně dále po žalovaném uplatnila hotový náklad spojený s uplatněním jejího nároku u soudu v částce 5 093Kč, když tato představovala výdaj žalobkyně spojený s překladem jejích výplatních pásek. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla připuštěna změna žaloby, a to její rozšíření o částku 5 093Kč.

21. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že tato ocenila dle již výše uvedené Metodiky Nejvyššího soudu ztížení společenského uplatnění žalobkyně částkou 288 490Kč, kdy při jejím určení zohlednila i předchozí zranění žalobkyně a její věk (předešlá zlomenina holení a stehenní kosti a modifikační kvocient 90% vzhledem k věku žalobkyně). Za vypracování znaleckého posudku žalobkyně uhradila dle předložené faktury č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (č. l. 488 spisu), splatné dne [datum] částku ve výši 7 255Kč, když její přijetí dne [datum] bylo potvrzeno [anonymizováno] [příjmení] (č. l. 521 spisu).

22. Soud měl též k dispozici výplatnice žalobkyně za kalendářní čtvrtletí předcházející jejímu úrazu, tedy za měsíce říjen až prosinec roku 2014 (č. l. 523 spisu, překlad č. l. 525 spisu). K těmto žalobkyně doplnila skutková tvrzení ve svém podání ze dne [datum] (č. l. 516 spisu). Z těchto soud zjistil, že za říjen roku 2014 činil hrubý příjem žalobkyně částku ve výši 4 970,41€, za listopad roku 2014 7 207,09€ a za prosinec 2014 4 970,41€. Průměrný hrubý příjem za tyto tři měsíce tak činí částku 5 715,97 €. Z potvrzení [anonymizováno] [celé jméno tlumočnice], [anonymizováno] (č. l. 521 p. v. spisu) a výpisu z účtu u [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] (č. l. 522 spisu) má soud za prokázané, že žalobkyně této za překlad shora uvedených listin do českého jazyka uhradila částku 5 093Kč. Z výpisu z účtu patřícího žalobkyni (č. l. 560 spisu) má soud za prokázané, že této na tento přišla mzda [datum] ve výši 2 338,02 €, dne [datum] ve výši 1 708,77€, dne [datum] ve výši 4 169,39€, dne [datum] ve výši 1 019,02€, dne [datum] ve výši 221,22€, dne [datum] ve výši 3 908,25€ a dne [datum] ve výši 3 908,25€.

23. K výše uvedenému pak žalobkyně doplnila dne [datum] (č. l. 558 spisu) skutková tvrzení, když uvedla, že v souladu s německými právními předpisy náleží zaměstnanci po prvních 42 dnů [anonymizováno] (obdoba naší nemocenské vyplácené zaměstnavatelem) ve výši nikoli průměrného výdělku za předchozí kalendářní čtvrtletí, ale základní mzdy (3 908,25 €). V případě žalobkyně shora uvedené období uplynulo dne [datum]. Rozdíl mezi průměrným výdělkem za předchozí kalendářní čtvrtletí a vyplácenou základní mzdou činí 473,84 € za měsíc březen. Za duben 2015 činil příjem žalobkyně částku 221,22 €, za květen 2015 činil [číslo] €, za červen 4 169,33 €, v červenci 2015 byla žalobkyni poskytnuta dávka„ přechodný příspěvek“ ([anonymizováno]) ze strany [anonymizována dvě slova] ve výši [číslo], za července 2015 činil příjem žalobkyně [číslo] €. Celkem tedy 9 456,36 € čistého. Žalobkyni v souladu s německým právem náleží rozdíl mezi základní mzdou a skutečně v důsledku nemoci vyplaceným výdělkem. Základní mzda činila 3 908,25 €. Za období duben až červenec tak ve výši 15 633 € čistého (rozdíl [číslo] čistého). Při výpočtu dle českého práva, by za IV. čtvrtletí roku 2014 činil průměrný měsíční výdělek žalobkyně částku 4 382,09 € (za duben až červenec 2015 částka 17 528,36 €). Rozdíl činí 8 072 € čistého, kdy po připočtení rozdílu za března roku 2015 ve výši 473,84 €, činí celkový ušlý výdělek žalobkyně částku 8 545,84 €. Při jednání konaném dne [datum] však žalobkyně potvrdila, že nadále trvá toliko na přiznání částky původně žalované, tedy 8 463,55€.

24. Soud vyšel při posouzení žalovaného nároku z následující právní úpravy: Dle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, čl. 2 mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu - v daném případě je proto dána příslušnost českého soudu. Dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne [datum], o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), čl. 4, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Proto pro posouzení případu účastníků řízení je rozhodné české právo.

25. Dle ustanovení § 2900 o. z. platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na zdraví.

26. Dle ustanovení § 2910 o. z. platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

27. Podle § 2911 o. z. platí, způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Ust. § 2920 odst. 1 o. z. pak stanoví, že nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.

28. Podle ustanovení § 2958 o. z., platí, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

29. Podle ustanovení § 2962 odst. 1 o. z. se náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

30. Dle ustanovení § 352 zákona č. 262/2006 Sp., zákoníku práce, se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

31. Podle pravidla [číslo] Mezinárodní lyžařské federace FIS platí, že každý lyžař se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného. Podle pravidla [číslo] Mezinárodní lyžařské federace FIS platí, že každý lyžař musí přizpůsobit rychlost jízdy a způsob jízdy svým schopnostem, terénním, sněhovým a povětrnostním podmínkám i hustotě provozu. Podle pravidla [číslo] Mezinárodní lyžařské federace FIS platí, že lyžař přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním.

32. Soud dále vyšel i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 25 Cdo 1506/2004 nebo 25 Cdo 1668/2014), podle níž pravidla chování pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, obsahují normy, jejichž dodržováním má být zajištěna bezpečnost uživatelů sjezdovky a slouží tak k předcházením vzniku škod, s nimiž zákon spojuje odpovědnost. I když nejsou obecně závazným právním předpisem, jsou tato pravidla pro lyžaře na sjezdové trati závazná.

33. Na základě shora uvedených a v řízení provedených důkazů a po jejich právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že je žaloba po právu a této tak vyhověl. Mezi účastníky bylo primárně sporné, kdo lyžařskou nehodu způsobil, tedy zda žalobkyně narazila do žalovaného, anebo to bylo naopak. V řízení byly provedeny k této sporné skutečnosti toliko tyto přímé důkazy: výpověď žalobkyně, žalovaného, manžela žalobkyně a svědkyně [celé jméno svědkyně], přičemž všechny tyto osoby (samozřejmě vedle účastníků řízení) průběh nehodového děje viděly na vlastní oči. Je na místě dodat, že z výpovědi svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] a rodičů žalovaného ani z listinných důkazů soud ohledně viníka nehody neučinil žádné skutkové zjištění, protože tyto osoby průběh úrazového děje neviděly a listinné důkazy se osoby viníka nehody netýkaly. Skutečnost, že k úrazu došlo, byla mezi stranami nesporná. Soud tedy především hodnotil výpověď žalobkyně, žalovaného, manžela žalobkyně a svědkyně [celé jméno svědkyně], kteří uvedli, že úraz viděli. Nicméně jejich popis události byl vždy korespondující s tím, s kterou ze stran ten který svědek byl spřízněn, kdy věrohodnost slyšených osob musel soud hodnotit právě v kontextu jejich vazeb, ať již rodinných, či kamarádských. Žalobkyně a její manžel byli (či mohli být) pochopitelně vzhledem k žalobě motivováni prezentovat děj tak, že do žalobkyně narazil žalovaný. Stejně tak žalovaný a jeho rodinná přítelkyně byli (či mohli být) motivováni, vzhledem k hrozící povinnost hradit škodu z úrazového děje, popsat událost tak, že to byla naopak žalobkyně, kdo do žalovaného narazil. Byla to totiž svědkyně [celé jméno svědkyně], které byl svěřen rodiči žalovaného dozor nad žalovaným, takže svědkyně mohla mít pochopitelnou motivaci vyloučit své pochybení při dozoru nad ním. Žalobkyně a její manžel vypovídali ve vzájemné shodě, kdy k nehodě mělo dojít při obloučku směrem doleva, když žalobkyni přes její lyže zezadu najel žalovaný (kterého předtím neviděla), ona spadla dopředu a žalovaný přes ni přeletěl. Žalobkyně pak zůstala zraněná ležet na zemi na pravém boku, kdy manžel žalobkyně dodal, že žalovaný po nárazu chvilku ležel na žalobkyni, ale rychle vstal a jel dál. V podstatě toto poslední tvrzení je pak jediný rozpor v jejich výpovědích, neboť žalobkyně tuto skutečnost neuvádí. Nicméně zdá se pochopitelné, že při takovémto úrazu, část nehody a to zejména tu, kdy jí byla způsobena bolest a bezprostředně po ní, nevnímala tak detailně, jak mohl kupříkladu její manžel, který se na nehodu díval. Naopak popis děje žalovaného a svědkyně [celé jméno svědkyně] je diametrálně odlišný, když ti uvedli, že při jízdě žalovaného dolů sjezdovkou do něj narazila žalobkyně – žalovaný náhle ucítil náraz do svého pravého boku z pravé strany, po nárazu se odkutálel a vícekrát se převrátil, vypla mu jedna lyže, poté se otočil a viděl na zemi naříkající žalobkyni. Žalovaný sám sebe označil za pokročilého lyžařského začátečníka, v době nehody nepoužíval hůlky (zde soud nechává stranou, tvrzení jeho otce, o tom, že je naopak vždy měl, když tento rozpor není pro věc nijak podstatný, pokud se na jejich absenci shodla jak svědkyně, matka žalovaného a i on sám). Svědkyně [celé jméno svědkyně] viděla, jak do žalovaného narazila seshora žalobkyně (z pohledu ze zdola zleva) a oba spadli. Žalobkyně do žalovaného narazila z boku našikmo s tím, že on se od ní v podstatě odrazil, vypla mu lyže a skutálel se dolů. Vzhledem k tomu, že obě shora popsané verze skutkového úrazového děje se jevily jako obě v podstatě stejně pravděpodobné a otázka jejich průběhu a vzniku zranění byla odbornou, nechal soud ve věci vypracovat shora popsané tři znalecké posudky, a to znalce [celé jméno znalce], [celé jméno znalce] a [celé jméno znalce]. Závěry těchto pak byly jednoznačné a potvrzují popis děje tak, jak ho popsala žalobkyně. Znalci v těchto zcela logicky a ve vzájemné shodě odůvodňují na základě jakých skutečností (váha a výška účastníků, jejich stáří, jejich lyžařské schopnosti, sklon sjezdovky v místě střetu, rychlost s kterou účastníci v danou chvíli jeli, absence hůlek u žalovaného, poloha účastníků a jejich lyžařského vybavení po střetu, atd.) k tomuto závěru dospěli. Soud ve shodě s nimi má za to, že tak jak popsala průběh nehody žalobkyně, tak že se tato skutečně stala z postavení vypnuté lyže žalovaného a typu zranění žalobkyně je zřejmé, že žalovaný narazil do žalobkyně, ta upadla na pravý bok a žalovaný na ni spadl. Oba účastníci v době střetu jeli levotočivý oblouk a žalovaný měl a mohl žalobkyni vidět a měl a mohl střetu zabránit - žalovaný jel vyšší rychlostí než žalobkyně. Žalovaný nesprávně při jízdě nepoužil hůlky a nepřizpůsobil svou jízdu trati a narazil do žalobkyně. Vzhledem k přesvědčivým a přezkoumatelným (a logickým) závěrům znalců soud dospěl ke skutkovému závěru, že viníkem nehody byl výlučně žalovaný. Ten porušil svou prevenční povinnost stanovenou v § 2900 o. z., když při své lyžařské jízdě narazil do žalobkyně, což vedlo k jejímu zranění. Žalovaný takto porušil pravidla [číslo] Mezinárodní lyžařské federace FIS, protože svou jízdou žalobkyni nejen ohrozil, ale i poškodil její zdraví, když nepřizpůsobil rychlost své jízdy ani způsob jízdy svým schopnostem, terénním, sněhovým a povětrnostním podmínkám i hustotě provozu a jako lyžař přijíždějící zezadu nezvolil svou jízdní stopu tak, aby žalobkyni jedoucí před ním neohrozil. Žádné spoluzavinění na straně žalobkyně soud nezjistil. Jelikož žalovaný porušil svou prevenční povinnost, odpovídá žalobkyni za jí vzniklou škodu podle § 2910 o. z., protože výlučně v důsledku protiprávního jednání žalovaného vznikla žalobkyni škoda na zdraví. Zavinění žalovaného z nedbalosti se podle § 2911 o. z. presumuje. Žalovaný porušil svou povinnost sledovat situaci před sebou a na sjezdovce jet tak, aby neohrozil před sebou jedoucí lyžaře. Žalovaný si na sjezdové trati nepočínal s dostatečnou pozorností a předvídavostí, zejména co se jeho lyžařských schopností týče tak, aby předešel možné újmě na zdraví žalobkyně. Soud se dále zabýval tím, zda byl nezletilý žalovaný podle § 2920 odst. 1 o. z. způsobilý při protiprávním jednání ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. V době nehody bylo žalovanému 12 let, sám ve své výpovědi uvedl, že lyžuje asi pět až šest let (matka žalovaného vypověděla, že v době nehody lyžoval žalovaný již pátou sezónu) s tím, že na lyže jezdí každý rok jednou až dvakrát. Vzhledem k věku (a jemu odpovídajícím rozumových a sociálním schopnostem) a lyžařským zkušenostem žalovaného soud dovodil, že v době nehody nejméně vědět měl a mohl, že nesmí lyžovat tak, aby někoho ohrozil či poškodil a že musí svou jízdu přizpůsobit jízdě před ním jedoucích lyžařů – žalovaný tedy byl způsobilý k tomu, aby posoudil následky svého jednání. Jeho intelektuální schopnosti jistě postačovaly k tomu, aby si byl vědom případných následků střetu s jiným lyžařem a nebezpečí, která mohou jeho jízdou ostatním lyžařům vzniknout. Zároveň fyzické možnosti a zkušenosti žalovaného nepochybně dovolovaly, aby svou jízdu přizpůsobil tomu, aby nikomu neublížil a nikoho neohrozil. Soud je toho názoru, že žalovaný měl a mohl chápat či chápal, že jeho neopatrnou či nebezpečnou jízdou může někomu ublížit na zdraví, a to i vážně. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně proti žalovanému na náhradu újmy je důvodný a že žalovaný žalobkyni za vzniklou újmu odpovídá, když nehodu zavinil a v jejím důsledku bylo poškozeno zdraví žalobkyně. Námitky žalovaného ve vztahu k neodbornosti znalce [celé jméno znalce] pak byly zhojeny vypracováním dalších dvou znaleckých posudků. Pokud žalovaný namítá, že viník těmito posudky nebyl určen jednoznačně, k tomu soud uvádí, že popis děje tak jak ho viděli jeho aktéři a svědci připouští toliko jednu z toliko dvou variant, a pokud výrazně pravděpodobnější je ta uvedená žalobkyní, není důvodu pochybovat o tom, že se skutečně událost takto stala. Pokud pak soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil mu uloženou povinnost, zavinil střet s žalobkyní a této v důsledku jeho jednání vznikla škoda (základ nároku žalobkyně je po právu), musel se dále zabývat její výší, kdy se jednalo o následující položky:

34. Bolestné bylo ohodnoceno shora uvedeným posudkem [anonymizováno] [příjmení] 430 body, když tento znalecký posudek obsahoval doložku dle ustanovení § 127a o. s. ř. (ostatně jako i ty další uvedené dále). Vzhledem k tomu, že proti tomuto žalovaný ničeho nenamítal, v posudku bylo uvedeno, jaké podklady měl znalec k dispozici a jinak obsahoval všechny náležitosti, soud z tohoto pro určení výše bolestného vyšel. Vzhledem k tomu, že hodnota jednoho bodu dle Metodiky Nejvyššího soudu k odškodňování nemajetkových újem podle § 2958 o. z. v roce 2015 činila částku 256,86Kč, činí bolestné náležející žalobkyni částku 110 450Kč. Byť si je soud vědom, že tato metodika nemá závazný charakter a jedná se toliko o doporučující stanovisko, nicméně je zcela jistě vodítkem pro soud, který ve věci náhrady škody na zdraví má rozhodovat. Škoda v souzeném případě se pak nijakým zásadním způsobem nevymykala či neodlišovala a soud dospěl k závěru, že výše uvedená metodika je tak na ni zcela jistě aplikovatelná. Soud tak dle výše citovaného ustanovení § 2958 o. z. zavázal žalovaného tuto částku žalobkyni uhradit.

35. Žalobkyně dále po žalovaném uplatnila částku 1 512 €, kterou prokazatelně uhradila [právnická osoba] [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] na její fakturu ze dne [datum] [číslo] splatnou dne [datum], ani proti této částce žalovaný ničeho nenamítal (č. l. 513 spisu), byla uhrazena v příčinné souvislosti s úrazem žalobkyně, když tato ve shora uvedeném období byla na této klinice skutečně hospitalizována v důsledku úrazu, a soud ji tak přiznal též v celé výši.

36. Žalobkyně dále požadovala na základě potvrzení svého zaměstnavatele ušlou mzdu v částce 8 463,55 € (rozdíl mezi částkou 15 895,12 € čistého, na kterou měla za období březen až červenec nárok, a částkou 7 431,57 € čistého, která jí byla skutečně vyplacena). O této bylo rozhodnuto v souladu se shora citovaným ustanovením § 2962 odst. 1 o. z. ve spojení s § 352 zákoníku práce, když sám občanský zákoník nevymezuje, jakým výpočtem se k průměrnému výdělku dospěje a nařízení vlády č. 258/1995 Sb., které tuto problematiku do [datum] regulovalo, je zrušeno, když stanovovalo, že průměrným výdělkem se rozuměl průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely (tím se od [datum] stal zákoník práce). V případě absence konkrétní právní úpravy soud tak postupoval analogicky opětovně dle zákoníku práce. Z tvrzení a předložených důkazů vyplývá průměrný měsíční hrubý příjem žalobkyně v částce 5 715,97 € za předchozí čtvrtletí (viz předložené výplatní pásky). V případě žalobkyně se tak jedná se o 6 měsíců sníženého příjmu (odečítaná položka, viz příchozí platby na její účet): -) únor 5 715,97€ – 3 908,25 € = 1 807,72 € -) březen 5 715,97€ – 221,22 € = 5 494,75 € -) duben 5 715,97€ – 1 019,02 € = 4 696,95 € -) květen 5 715,97€ – 4 169,39 € = 1 546,58 € -) červen 5 715,97€ – 1 708,77 € = [číslo] -) červenec 5 715,97€ – 2 338,02 € = 3 377,95 € Celkem by tak žalobkyni náležela částka 20 931,15Eur hrubého. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala po žalovaném toliko částku 8 463,55 €, neměl soud důvodu, aby i tuto v celém rozsahu nepřiznal, když i tato ztráta žalobkyně souvisela s jejím zdravotním omezením, respektive pracovní neschopností v období od [datum] do [datum] v důsledku úrazu. Pokud pak žalovaný namítal, že tvrzení žalobkyně ve vztahu k tomuto nároku nejsou dostatečná (č. l. 213 p. v. spisu, č. l. 535 spisu, č. l. 546 spisu), dle názoru soudu žalobkyně tento nedostatek odstranila (podání č. l. 516, 540, 550 a 558 spisu a dále při ústním jednání konaném dne [datum] – č. l. 554 spisu), když na základě jejích tvrzení a předložených listinných důkazů bylo možno ve věci rozhodnout (tedy, že žádá čistou mzdu na podkladě potvrzení zaměstnavatele v konkrétní výši a za konkrétní období). Žalovaný pak dále upozorňoval na souběžně běžící řízení u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 30 C 270/2018 a 31 C 471/2016, kdy ale tato jsou aktuálně přerušena s ohledem na řízení v souzené věci. Pokud by těmito žalobami byly uplatňovány věci duplicitně (žalovaný uvádí částky 1 778,77€, 542,86€ a 87,15€ (podání č. l. 546, a nárok na následující straně), ve shora uvedených řízeních by pak rozhodnutí o těchto bránila překážka věci rozhodnuté (pokud by již v souzené věci tato částka byla žalobkyni přiznána). Nicméně žalobkyně ve svém podání (č. l. 551 spisu) vysvětluje, že tomu tak být nemůže, neboť např. tzv.“ přechodný příspěvek“ ve výši 1 778,77€ je sociální dávkou, která není závislá na řádné nemocenské dávce.

37. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala úhradu částky 288 490Kč jako ztížení společenského uplatnění. Při určení výše tohoto nároku soud vycházel z předloženého znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], proti kterému žalovaný ničeho nenamítal, ani jedna ze stran opětovně nežádala slyšení znalkyně, a tak soud postupoval stejně jako u shora uvedených znaleckých posudků a částku žalobkyni taktéž přiznal dle výše citovaného ustanovení § 2958 o. z.

38. Žalobkyně po žalovaném dále požadovala úhradu částky 2 320 € jako její spoluúčast na zdravotním pojištění (viz výše potvrzení pojišťovny a přehled plateb). I proti tomuto nároku žalovaný ničeho nenamítal (č. l. 513 spisu), když opětovně tato částka byla žalobkyní uhrazena v příčinné souvislosti s jejím zraněním (za předmětné období). I v tomto bodě tak soud žalobě vyhověl.

39. Soud dále žalobkyni přiznal jí prokazatelně vynaložené hotové výlohy v částce 17 384 Kč Tyto sestávají z částky 3 385 Kč za vypracovaný znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] (č. l. 10, přiložená faktura č. l. 11), částky 1 651 Kč za předklad listin (faktura č. l. 14 druhá strana), z částky 5 039 Kč za překlad listin (potvrzení č. l. 521 druhá strana, výpis z účtu č. l. 522) a z částky 7 255 Kč za vypracovaný znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] (č. l. 489, faktura č. l. 488).

40. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil vůči žalobkyni své povinnosti řádně a včas, a dlužné částky neuhradil, dostal se tento do prodlení a žalobkyni vedle jistiny náleží též její příslušenství dle ustanovení § 1970 o. z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Když prodlení žalovaného je u ztížení společenského uplatnění vázáno na [datum] do zaplacení (původně toto žalobkyně žádala od [datum], kdy následně toto opravila, neboť požadavek žalobkyně spolu se znaleckým posudkem byl žalovanému doručen prvně až dne [datum], kdy nejdříve od [datum] mohl být tento v prodlení) a u částky ve výši 12 295,55 € od [datum], v návaznosti na podání návrhu ve věci.

41. O náhradě nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku) rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. Když žalobkyní byla žalovanému (resp. jeho matce) doručena výzva ze dne [datum] (č. l. 8 p. v. spisu, včetně podacího lístku) s upozorněním na možné vymáhání nároku soudní cestou. Žalovaný ve vztahu k této namítal, že se nejednalo o výzvu, která by splňovala náležitosti dle výše uvedeného ustanovení zákona, když v této absentovalo konkrétní vyčíslení částky, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala a bez toho, aby byla tato řádně specifikována přistoupila žalobkyně k podání žaloby. Zde soud ale připomíná, a je to též obsahem této výzvy, že v té době nebylo žalobkyni známo (a ostatně ani být nemohlo) jakou konkrétní částku bude po žalovaném požadovat. Postoj tohoto pak byl jednoznačný (viz sdělení č. l. 9 spisu) a na tomto setrval do konce po celou dobu řízení, a tedy že není viníkem předmětné nehody. Za takovéhoto stavu pak je pochopitelný následující postup žalobkyně, tedy že žalovaného již následně k úhradě konkrétní částky nevyzývala a rovnou přistoupila k podání návrhu. Tato skutečnost pak nemůže být jí k tíži. Soud tak přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 312 836,98 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 423 986,52 Kč (110 450 Kč + 12 295,55 EUR převedeno na české koruny s kurzem devizového trhu dle ČNB k [datum], tj. 25,50 Kč EUR) sestávající z částky 10 020 Kč za každý z 15 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu ve věci samé, vyjádření žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na soudním jednání ve dnech [datum], [datum], 2 x [datum] (ústní jednání trvalo od 13:00 do 16:00), [datum], [datum] a [datum], účast na místním šetření dne [datum] a závěrečný návrh) včetně patnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., dále po rozšíření žaloby z tarifní hodnoty ve výši 712 476,52 Kč (110 450 Kč + 288 490 Kč + 12 295,55 EUR převedeno na české koruny s kurzem devizového trhu dle ČNB k [datum], tj. 25,50 Kč EUR) sestávající z částky 11 180 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na soudním jednání dne [datum] a [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále z cestovních náhrad v celkové výši 10 069,57 Kč podle § 13 a. t., a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] ([obec] - [obec] a zpět) náhrada 1 105,72 Kč za 190 ujetých km (29,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km, ověřené ze velkého TP vozidla a 3,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 385/2015 Sb.), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] ([obec] [obec] a zpět) náhrada 1 122,14 Kč za 190 ujetých km (29,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km, ověřené ze velkého TP vozidla a 3,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] ([obec] [obec] a zpět) náhrada 1 122,14 Kč za 190 ujetých km (29,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km, ověřené ze velkého TP vozidla a 3,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] ([obec] [obec] a zpět) náhrada 1 122,14 Kč za 190 ujetých km (29,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km, ověřené ze velkého TP vozidla a 3,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] ([obec] areál [obec] a zpět) náhrada 2 053,01 Kč za 338 ujetých km (30,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km, ověřené ze velkého TP vozidla a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] ([obec] [obec] a zpět) náhrada 1 154,06 Kč za 190 ujetých km (30,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km, ověřené ze velkého TP vozidla, a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] ([obec] [obec] a zpět) náhrada 1 195,18 Kč za 190 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km, ověřené ze velkého TP vozidla a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] ([obec] [obec] a zpět) náhrada 1 195,18 Kč za 190 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km, ověřené ze velkého TP vozidla a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 233 749,57 Kč (součet úkonů, režijních paušálů a cestovních náhrad) ve výši 49 087,41 Kč Náklady řízení dále tvoří zaplacené zálohy žalobkyní ve výši 30 000Kč, a to částka 10 000 Kč představující zálohu na znalecký posudek dle usnesení ze dne 9. 8. 2017, č. j. 13 C 127/2016-147 (záznam o složení č. l. 149) a z částky ve výši 20 000 Kč představující zálohu na znalecký posudek dle usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 127/2016-369 (záznam o složení č. l. 379).

42. O nákladech zálohovaných státem (výrok III. tohoto rozsudku) rozhodl soud v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě nesl stát náklady v celkové výši 32 433,50 Kč, které se skládají z částky 906 Kč, představující svědečné pro [celé jméno svědka] (č. l. 131), z částky 17 342, 50 Kč, představující odměnu znalce [celé jméno znalce] (č. l. 256), z částky 4 215 Kč, představující odměnu znalce [celé jméno znalce] (č. l. 295), z částky 3 200 Kč, představující odměnu znalce [příjmení] [celé jméno znalce] (č. l. 426), z částky 3 570 Kč, představující odměnu znalce [celé jméno znalce] (č. l. 427) a částky 3 200, představující odměnu znalce [příjmení] [celé jméno znalce] (č. l. 441). Žalobkyně složila zálohu na náklady důkazů v celkové výši 30 000 Kč Náklady řízení hrazené státem tedy představuje rozdíl obou výše specifikovaných částek, tj. 2 433,50 Kč, když tato částka byla dle výsledku řízení uložena uhradit žalovanému.

43. O povinnosti uhradit soudní poplatek (výrok IV. tohoto rozsudku) rozhodl soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích), podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. Dle ust. § 11 odst. 2, písm. d) zákona o soudních poplatcích, je od poplatku osvobozen navrhovatel, jemuž byla způsobena újma, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhrady nákladů léčení. V tomto řízení byla žalobkyně v souladu s citovaným ustanovením od placení soudního poplatku ze zákona osvobozena a poplatková povinnost tak přešla na žalovaného. Soudní poplatek byl stanoven podle položky 1 bod 1 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebníku soudních poplatků) ve výši 35 664 Kč, když soud vycházel z částky předmětu řízení ve výši 712 476,52 Kč, která je tvořena částkou 110 450 Kč, částkou 288 490 Kč a částkou 313 536,52 Kč (12 295,55 EUR převedeno na české koruny s kurzem devizového trhu dle ČNB k [datum] dle ust. § 6 odst. 6 zákona o soudních poplatcích, tj. 25,50 Kč EUR).

44. O všech lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když tyto byly určeny jako běžné třídenní. [obec] plnění náhrady nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku) pak bylo určeno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.