13 C 129/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 10 056,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 056,42 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 422,31 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 369,31 Kč od 5. 4. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 15. 4. 2026 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 056,42 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Podle žalobních tvrzení byla dne 26.7.2025 uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně anebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 25 000 Kč. Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši 10 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, skrze aplikaci plnící funkci služby vytvářející důvěru. Uzavření smlouvy dále plyne z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy o úvěru). Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 500 Kč. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15.12.2025 Žalobkyně zaslala žalovanému první upomínku ze dne 20.12.2025, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaný svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnil, zaslala žalobkyně žalovanému druhou upomínku ze dne 5.1.2026, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne 15.12.2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru dne 21.3.2026. Nárok uplatněný žalobou sestává z částky 9 947 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 1 422,31 Kč vypočtený jako 57.99 %, tj. sjednaný smluvní úrok, z částky 9 947 Kč, tj. zbývající výše jistiny, od 16.12.2025, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 14.3.2026, tj. časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalovaného podle § 122 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb., náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. hodnota a upomínku č. hodnota v souladu čl. 5.4. smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení.

2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

4. Soud se z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěrů posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Z provedených listinných důkazů, a to výpisu z účtu žalovaného za období od 27.1.2025 do 26.7.2025 bylo prokázáno, že žalovaný v té době dosahoval příjmů ve výši 39 604 Kč čistého. Náklady na bydlení žalovaného pak byly zjištěny ve výši 2 381 Kč měsíčně, další náklady ve výši 7 277 Kč měsíčně a závazky ve výši 12 551 Kč. Disponibilní finanční zůstatek žalovaného tak činil 5 172 Kč měsíčně. Při výši splátky úvěru ve výši 500 Kč dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjistila majetkové poměry žalovaného a tyto byly dostatečné pro splnění závazku založeného smlouvou o úvěru. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne 26. 7. 2025 bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr. Úrok za poskytnutí úvěru byl sice ve smlouvě sjednán vyšší, než jaký byl v době jejího uzavření úrok obvyklý, což bylo 14,5 % ročně u revolvingových úvěrů či kreditních karet, jak soud zjistil z údajů ČNB v databázi ARAD, ale výše sjednaného úroku není natolik excesivní, aby odůvodňovala postup podle § 488 občanského zákoníku a sám žalovaný pro svou pasivitu v řízení ničeho proti výši úroku nenamítal. Žalovaný pro svou pasivitu v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by uhradil na předmětný úvěr vyšší částku, než jakou tvrdila žalobkyně. Ze smlouvy vyplývají i nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru, jejichž výše není sjednána v rozporu s § 122, z.č. 257/2016 Sb. Čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč bylo prokázáno potvrzením o platbě od právnická osoba ze dne 14.8.2025. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, čtyř úkonů právní služby po 1 620 Kč (tj. 6 480 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění a doplnění žaloby, čtyř režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 9 280 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.