13 C 144/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu Plzeň-sever se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutím, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč z příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému. Okresním soudem Plzeň-sever bylo zjištěno, že adresou trvalého pobytu žalovaného je [obec], [ulice a číslo]. S ohledem na tuto skutečnost vyslovil Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu.

2. Nárok uplatněný žalobou žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným na základě žádosti žalovaného prostřednictvím webového rozhraní žalobce [webová adresa] dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Žalobkyně umožňuje podat žádost o úvěr pouze registrovaným klientům. Klient, který má v úmyslu získat úvěr, provede registraci na webových stránkách žalobce způsobem popsaným v čl. 3 Všeobecných obchodních podmínek. Smlouva o půjčce byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to způsobem uvedeným v čl. 4 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o půjčce [číslo]. Postupem uvedeným v čl. 4 odst. [číslo], [číslo] a [číslo] VOP žalovaný zadal žádost o peněžitou zápůjčku. Následně byl vygenerován text Smlouvy o půjčce a spolu s ním se žalovanému zobrazil i text VOP a formulář s předsmluvními informacemi. Text smlouvy, VOP a předsmluvních informací byl zaslán žalovanému na jeho e-mailovou adresu uvedenou v žádosti o peněžitou zápůjčku. Současně byl žalovaný požádán o dokončení ověření identity způsobem uvedeným v čl. 4 [číslo] VOP. Toto žalovaný provedl formou předání údajů ze svého bankovního účtu vedeného u banky [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] pomocí aplikace [anonymizováno]. Do této aplikace je možné se přihlásit pouze prostřednictvím přístupového hesla k internetovému bankovnictví. Tím má žalobkyně za prokázané, že identita žalovaného byla dostatečně ověřena. Zaškrtnutím políčka„ Souhlasím s podmínkami Smlouvy“ na webové stránce žalobce vyslovil žalovaný souhlas se zněním smlouvy o půjčce. Zaškrtnutím políčka„ Souhlasím s VOP“ vyslovil žalovaný souhlas se zněním Všeobecných obchodních podmínek a zaškrtnutím políčka„ Souhlasím s podmínkami Předsmluvního formuláře“ vyslovil žalovaný souhlas se zněním předsmluvního formuláře a dále kliknutím na tlačítko„ Další“ žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce. Tento popsaný postup je podmínkou uzavření smlouvy o půjčce a je potvrzením projevu vůle žalovaného. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to jednak nahlédnutím do databáze [příjmení] a také z informací získaných od žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedl, že je ženatý, žije v nájmu, a dále uvedl název zaměstnavatele - [právnická osoba], [IČO], výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobkyně ověřila údaje uváděné v žádosti o peněžitou zápůjčku hovorem s žalovaným na telefonním čísle, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí peněžité zápůjčky, a které je uvedeno i na titulní straně smlouvy o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce poskytla žalobkyně žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 5.000 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit zápůjčku ve výši 5.000 Kč spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně, t. j. 2.900,41 Kč. Žalovaný se tedy zavázal k úhradě částky 7.900,41Kč, a to ve 3 splátkách, kdy 1. splátka ve výši 2.652,06 Kč byla splatná ke dni [datum], 2. splátka ve výši 2.652,06 Kč byla splatná ke dni [datum] a 3. splátka ve výši 2.596,29 Kč byla platná ke dni [datum]. Dnem uzavření smlouvy je den, ve kterém byly finanční prostředky z poskytnuté zápůjčky převedeny na účet žalovaného. Plnění bylo žalovanému poskytnuto dne [datum] bankovním převodem z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] na účet žalovaného vedený [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet]. Jedná se o účet žalovaného, ze kterého žalovaný poskytl žalobci údaje prostřednictvím aplikace [anonymizováno]. Žalobkyně platňuje podanou žalobou pouze vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky ve výši 5.000 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy ani přes výzvy žalobkyně a jejího právního zástupce nesplnil a žalobkyni nic nezaplatil. Žalobkyni tedy nezbývá než vymáhat svoji pohledávku soudně. Jako příslušenství pohledávky uplatňuje žalobce zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] až do úplného zaplacení jistiny, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

5. Na základě smlouvy o půjčce a zejména výpisu z bankovního účtu žalobkyně č.ú. [bankovní účet] a potvrzení od [právnická osoba] ze dne [datum] bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, a to dne [datum]. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87, z.č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Zde soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu použitou např. v rozhodnutí NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018.

6. Žalobkyně v podané žalobě sama uvádí, že úvěruschopnost žalovaného byla zjištěna toliko nahlédnutím do databáze [příjmení] a také z informací získaných od žalovaného. Žalobkyně dle svých tvrzení ověřila údaje uvedené žalobcem v žádosti o poskytnutí zápůjčky v telefonickém hovoru, při kterém logiky nemohly být skutečnosti tvrzené žalovaným ohledně jeho majetkových poměrů prokázány, ale zůstaly nadále v rovině tvrzení žalovaného. S ohledem na výše uvedený judikatorní výklad rozsahu povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uložené mu podle § 86 z.č. 257/2016 Sb. tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila tuto svou povinnost a smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná s ohledem na § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. Zároveň však bylo prokázáno čerpání spotřebitelského úvěru žalovaným ve výši 5 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč a tvrzeno, že žalovaným nebylo na jistinu dluhu ničeho plněno. Žalovaný na jakoukoli procesní obranu zcela rezignoval, takže soud vyšel z tvrzení žalobkyně a dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 5 000 Kč.

9. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den [datum], což byl prvý den následující po dni, kdy je považována za doručenou předžalobní výzva zaslaná žalovanému právním předchůdcem žalobce s ohledem na datum jejího odeslání dne [datum] a § 573, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zakládající fikci doručení zásilky. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění Proto od tohoto dne, t.j. od [datum] soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení s neuhrazené části bezdůvodného obohacení a žalobu v rozsahu zbývající části úroku z prodlení zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 1 000 Kč (tj. 3 000 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 819 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 5 119 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.