13 C 147/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518 sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 12 642,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 642,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 642,86 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu adresa-město náhradu nákladů řízení vzniklých státu ve výši 5 566 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 5.5.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým, by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 12 642,86 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná coby státní občanka Bulharska byla jako cizinec u žalobkyně evidována pod číslem pojištěnce 6751674160. Jako občan Evropské unie byla žalovaná v České republice zaměstnána u společnosti právnická osoba Tento zaměstnavatel přihlásil žalovanou z titulu zaměstnání v České republice k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně v období od 1. 3. 2019 do 11. 7. 2019, a to na základě dvbou hromadných oznámení zaměstnavatele ze dne 1. 3. 2019 a 16. 7. 2019. Přestože žalovaná nebyla zaměstnána v ČR v období po 11.7.2019, prokazovala se při poskytování zdravotních služeb neoprávněně žalobkyní vydaným evropským průkazem zdravotního pojištění, přestože v té době pojištěncem žalobkyně nebyla. Žalobkyně vynaložila náklady na zdravotní služby v celkové výši 12 642,86 Kč za období od 12.6.2020 do 15.6.2020, kdy již žalovaná v ČR zaměstnána nebyla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu celkem třemi výzvami, ale žalovaná přes tyto výzvy na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Mezinárodní příslušnost českých soudů je založena zněním čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Obecná příslušnost podle Nařízení Brusel I Bis je sice dána u soudu místa bydliště žalovaného (je-li toto v některém ze členských států), ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti je žalobci na výběr dána zvláštní příslušnost soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie je nutno pojem „místo, kde došlo ke škodné události“ vykládat v tom smyslu, že je za toto místo nutné považovat nejen místo příčinné události, v níž má škoda původ (stát, kde byly zdravotní služby na účet žalobce žalovanou neoprávněně čerpány), nýbrž i místo, kde vznikla samotná škoda (stát, kde došlo k odepsání peněžních prostředků z účtu žalobkyně). Žalovaný pak může být podle volby žalobce žalován u soudu jednoho nebo druhého místa. Místní příslušnost Okresního soudu adresa-město je dána podle § 87 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř., když v obvodu tohoto soudu je sídlo regionální pobočky žalobkyně i příslušná účtárna a došlo zde tudíž ke vzniku skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy – k odepsání peněžních prostředků odpovídajících neoprávněně čerpaným zdravotním službám z účtu žalobce. Místní příslušnost Okresního soudu adresa-město opakovaně v obdobných sporech potvrdil i Krajský soud v Plzni, a to např. rozhodnutím č.j. 10 Co 37/2023 – 84 a č.j. 61 Co 20/2023-40.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přičemž byly žalované v tomto řízení listiny doručovány prostřednictvím dožádaného soudu v Bulharské republice.

4. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyní.

5. Jedním ze základních principů evropského koordinačního práva je aplikace právního řádu jednoho státu výslovně uvedená v čl. 11 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29.dubna 2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení (dále jen „Nařízení č. 883/2004“). Podle čl. 11 odst. 3 písm. a) Nařízení č. 883/2004 na zaměstnance nebo osoby samostatně výdělečně činné v členském státě se vztahují právní předpisy tohoto členského státu. Tyto osoby jsou pak pojištěny ve státě výkonu výdělečné činnosti. Z tohoto důvodu byla žalovaná pojištěna v České republice podle českých právních předpisů, pouze však po dobu trvání tohoto zaměstnání. Podle § 3 odst. 2 písm. c) bod 1. zák. č. 48/1997Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZP“), zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem. Podle § 12 písm. j) ZVZP byla žalovaná povinna při zániku zdravotního pojištění do osmi dnů vrátit žalobci průkaz pojištěnce vydaný žalobkyní – Evropský průkaz zdravotního pojištění (dále jen „EHIC“). Právo používat tento EHIC žalované příslušelo jen po dobu její účasti na veřejném zdravotním pojištění u žalobkyně, tedy pouze po dobu jeho zaměstnání. Dále byla žalovaná povinna podle čl. 76 odst. 4 Nařízení č. 883/2004 a podle čl. 3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení (dále jen „Nařízení č. 987/2009“) oznámit žalobkyni změnu své situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro její nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. Žalovaná však ani jednu ze svých povinností vůči žalobkyni nesplnila, navíc se v období od 12. 6. 2019 do 15. 6. 2020 při poskytování zdravotních služeb neoprávněně prokazovala žalobkyní vydaným EHIC, přestože v té době pojištěncem žalobkyně nebyla.

6. Náklady za zdravotní služby uhrazené žalobkyní za žalovanou v období po 11.7.2019 byly prokázány Přehledem úhrad zdravotní péče.

7. Žalobkyně vyzvala k úhradě tohoto dluhu žalovanou výzvami k zaplacení nákladů za vyčerpanou zdravotní péči ze dne 14. 11. 2022, ze dne 18. 1. 2023 a rovněž předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2024.

8. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by v období od 11.7.2019 měla nárok na úhradu zdravotní péče vůči žalobkyni, či že by svůj dluh vůči žalobkyni uhradila. Proto soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém svém rozsahu a podle toho rozhodl. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, náhrady hotových výdajů v paušální výši určené dle ust. § 1 ve spojení s ust. § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. v částce 600 Kč, a to za podání návrhu ve věci samé a zaslání předžalobní výzvy k plnění. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 600 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

10. O nákladech státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1, o.s.ř. Náklady řízení na straně státu sestávají z odměny a přizvané tlumočnice do bulharského jazyka, které byly přiznány ve výši 5 566 Kč usnesením ze dne 25.11.2025, č.j. 13 C 147/2025-39. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.