13 C 161/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované pro zaplacení 93 205,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 230 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39 230 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 53 975,84 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 238,84 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 374,47 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 581,81 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 756,02 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 542,42 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 23 884,01 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 426,43 Kč od 21. 1. 2026 do 14. 4. 2026, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 196,43 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 39 230 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou ze dne 14.5.2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 93 205,84 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou došlo dne 15.11.2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Dle smluvního ujednán jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 655 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč a částku za pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroku a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15.8.2023. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 21.2.2022. Ke dni 25.6.2022 činil podle žaloby dluh na jistině 19 542,42 Kč a dluh na příslušenství 27 112,58 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná na předmětnou pohledávku částku 461,27 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 1 461,27 Kč.

2. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou dne 23.9.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Dle smluvního ujednán jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 31 967 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22 358 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 400 Kč a částku za pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroku a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 2 951 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.6.2023. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 21.2.2022. Ke dni 25.6.2022 činil podle žaloby dluh na jistině 23 884,01 Kč a dluh na příslušenství 29 312,99 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná na předmětnou pohledávku částku 538,73 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 9 308,73 Kč.

3. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou ze dne 20. 1. 2026 a o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaná reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

4. Žalovaná se k v žalobě nevyjádřila, přičemž byly žalované v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalované.

5. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

6. Soud se z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované coby spotřebitele. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v průběhu trvání posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru splátky úvěru řádně po určitou dobu hradila. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně měl před uzavřením smluv o úvěru k dispozici pracovní smlouvu žalované včetně mzdových výměrů za měsíce červen a červenec 2021, podle kterých byl čistý měsíční příjem žalované v průměru 11 665 Kč měsíčně a žalovaná dále deklarovala další příjmy domácnosti ve výši 18 000 Kč respektive 25 000 Kč měsíčně. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně dostál.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům.

11. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 15.11.2021 je uvedeno, že jistina úvěru ve výši 20 000 Kč se úročí úrokem ve výši 86 % ročně, zároveň je však ujednáno, že žalovaná má za administrativní činnost uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení částku 4 164 Kč a za pojištění 2 709 Kč. Tyto poplatky nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalované právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru je tak ve skutečnosti ve výši 71,3 %. K této částce dospěl soud výpočtem, podle něhož měla být nad rámec jistiny uhrazena žalovanou podle smlouvy částka 24 946 za 21 měsíců, tedy částka 14 254 Kč za 12 měsíců, tedy za jeden kalendářní rok. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovanou při sjednávání smlouvy o úvěru v omyl, když tvrdí, že úvěr je úročen pouze úrokem z prodlení, ačkoli za její poskytnutí žádá další poplatky, tedy v podstatě skrytý úrok, ve výši podstatně vyšší.

12. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 23.9.2021 je uvedeno, že jistina úvěru ve výši 30 000 Kč se úročí úrokem ve výši 68,8 % ročně, zároveň je však ujednáno, že žalovaná má za administrativní činnost uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení částku 5 400 Kč a za pojištění 2 709 Kč. Tyto poplatky nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalované právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru je tak ve skutečnosti ve výši 60,8 %. K této částce dospěl soud výpočtem, podle něhož měla být nad rámec jistiny uhrazena žalovanou podle smlouvy částka 31 967 Kč za 21 měsíců, tedy částka 18 266 Kč za 12 měsíců, tedy za jeden kalendářní rok. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovanou při sjednávání smlouvy o úvěru v omyl, když tvrdí, že úvěr je úročen pouze úrokem z prodlení, ačkoli za její poskytnutí žádá další poplatky, tedy v podstatě skrytý úrok, ve výši podstatně vyšší.

13. Soud posoudil jako absolutně neplatné celé smlouvy o úvěru a nikoli jen jejich části v rozsahu sjednaného úroku. Pro rozhodnutí v dané věci je klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalované nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila. Právní předchůdce žalobkyně navíc uvedl žalovanou v omyl ohledně výše úroku, který skryl do různých poplatků, jak je uvedeno výše. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání právního předchůdce žalobkyně ve smyslu morálky jako podnikání poškozující zájem společnosti. K legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat právní ochranu, proto nebylo na místě v posuzovaném případě aplikovat § 577, občanského zákoníku.

14. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný a narušující veřejný pořádek. Proto soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení jsou absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, tedy včetně veškerých ujednáních o úrocích, smluvních pokutách a dalších akcesorických nárocích žalobkyně v žalobě uplatněných a posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalované poskytnuta částka celkem 50 000 Kč, přičemž v řízení nebylo sporným, že žalovaná uhradila na úvěr ve výši 20 000 Kč částku 1 461,27 Kč a na úvěr ve výši 30 000 Kč částku 9 308,73 Kč, tedy neuhradila část jistiny v celkové výši 39 230 Kč. Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně zbývající jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalované a ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 15.4.2026, což byl prvý den následující po dni, kdy měla žalovaná uhradit dluh na základě výzvy žalobkyně ze dne 30.3.2026.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaná byla v řízení s přihlédnutím k nepřiznanému příslušenství úspěšný ve větším rozsahu než žalobkyně a měla by tak nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni podle poměru jeho úspěchu ve věci. Protože však žalované žádné náklady pro její pasivitu v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.