13 C 162/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 29 045 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne , datum, podanou u Okresního soudu , adresa, – jih se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částku ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši , částka, s úrokovou sazbou 20,11 % ročně, poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil za dobu od uzavření smlouvy o půjčce do postoupení pohledávky žalobkyni částku , částka, . Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se podle žalobních tvrzení neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 20,11 % ročně sjednaným v čl.3 smluvních podmínek, a to od , datum, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 19. smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny.

2. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne , datum, uzavřena smlouvy o půjčce č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částku ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši , částka, s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil za dobu od uzavření smlouvy o půjčce do postoupení pohledávky žalobkyni částku , částka, . Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se podle žalobních tvrzení neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 19,98 % ročně sjednaným v čl.3 smluvních podmínek, a to od , datum, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 19. smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny.

3. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne , datum, a o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalovanému doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

4. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, vyslovil Okresní soud , adresa, – jih svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci zdejšímu soudu jako soudu místěn příslušného, když žalovaný si nepřevzal poštovní zásilku v místě svého trvalého pobytu uvedeného v centrální evidenci obyvatel, ale převzal si poštovní zásilku na adrese , adresa, . Tím bylo prokázáno, že se žalovaný skutečně zdržuje v obvodu zdejšího soudu.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu zjištěného skutečného pobytu a trvalého pobytu žalovaného.

6. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem platným v době uzavření smlouvy o půjčce a jako lex specialis pak zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platným v době uzavření smlouvy o úvěru. Vůle stran vyplývající z obou smluv o půjčce jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, když právní předchůdce žalobkyně v tomto právním vztahu vystupoval v pozici podnikatele, žalovaný v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalovanému úvěr za finanční odměnu pro právního předchůdce žalobkyně.

8. Protože smlouva o půjčce, která jinak naplňuje definici spotřebitelského úvěru byla uzavřena před účinností z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nezkoumal soud z úřední povinnosti, zda byly splněny podmínky podle § 86 z.č. 257/2016 Sb., neboť povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného na právního předchůdce žalobkyně v době uzavření smlouvy sice dopadala, ale soud by k případné neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu mohl přihlédnout jen k námitce žalovaného, který pro svou pasivitu v řízení takovou námitku nevznesl.

9. Podle § 3028, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tedy před , datum, dosavadními právními předpisy, v tomto případě zákonem č. 40/1964 Sb.

10. Podle § 39, z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 41, z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Podle § 451, z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Podle ust. § 39, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Jedná se přitom o neplatnost absolutní. Ve smlouvě o půjčce ze dne , datum, je sice uvedeno, že jistina úvěru ve výši , částka, se úročí úrokem v kapitalizované výši , částka, , zároveň je však ujednáno i žalobkyní tvrzeno, že žalovaný měl za poskytnutí úvěru ve výši , částka, uhradit poplatek ve výši , částka, za zpracování spotřebitelského úvěru a další poplatek ve výši , částka, za hotovostí inkaso splátek. Tyto poplatky nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalovanému právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru je tak ve skutečnosti ve výši 62,8 %. K této částce dospěl soud výpočtem, podle něhož měla být nad rámec jistiny uhrazena žalovaným podle smlouvy částka , částka, za 60 týdnů, tedy částka , částka, Kč za 52 týdnů, tedy za jeden kalendářní rok. V případě smlouvy o půjčce ze dne , datum, je ve smlouvě uvedeno, že se jistina úročí částkou , částka, , ale kromě této částky měl žalovaný za poskytnutí úvěru zaplatit částku , částka, za administrativní činnost a částku , částka, za hotovostní inkaso splátek. Celkem tak měl zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně nad rámec jistiny dluhu částku , částka, za 60 týdnů, což představuje roční nárůst, tedy úrok ve výši 72,45 %. Přitom z porovnání obou smluv vyplývá, že „náklady na administrativní činnost“ a na „hotovostní inkaso splátek“ nejsou náhradou skutečně vynaložených nákladů poskytovatelem úvěru, protože jejich výše narůstá přímo úměrně zapůjčené částce. Jedná se tedy o další odměnu poskytovatele úvěru, tedy úrok. Sazby těchto úroků jsou zjevně nepřiměřené a dobrým mravům se příčící. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovaného při sjednávání obou smluv o úvěru v omyl, když ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce uvádí, že RPSN je nižší, než je ve skutečnosti.

14. V červenci a listopadu 2013, tj. v době uzavření předmětných smluv, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 13,73 % respektive 13,77 % ročně (s úrokovou fixací od 1 roku do pěti let), jak soud zjistil z výpisu , Anonymizováno, – systému časových řad , Anonymizováno, dostupného na webových stránkách , Anonymizováno, . V daném případě byla sjednána úroková sazba 62,8 % a 72,45 % ročně, což je úroková sazba, která nemůže být i s ohledem na závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně akceptovatelná jako přiměřená výše úroku. Úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v , Anonymizováno, obsažené v rozhodnutí č.j. , spisová značka, , podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona, a to i v případě právních vztahů posuzovaných podle dosavadních právních předpisů s odkazem na přechodné ustanovení § 3030 z.č. 879/2012 Sb. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.

15. Soud posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru a nikoli jen její část v rozsahu sjednaného úroku. Pro rozhodnutí v dané věci je klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil. Právní předchůdce žalobkyně navíc uvedl žalovaného v omyl ohledně výše úroku, který skryl do různých poplatků, jak je uvedeno výše. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu.

16. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že celý obchod nelze zhodnotit jinak než jako nemravný. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku platného v době jejího uzavření, tedy včetně veškerých ujednání o úrocích, smluvních pokutách a dalších akcesorických nárocích žalobkyně v žalobě uplatněných a posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 451 a n. z.č. 40/1964 Sb.. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , přičemž v řízení nebylo sporným, že žalovaný z této částky uhradil část jistiny ve výši , částka, a dále částku , částka, z níž uhradil část ve výši , částka, . Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně zbývající jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalovaného a ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v daném případě však limitována žalobním návrhem, tedy výší úroku z prodlení požadovaným žalobkyní. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den , datum, , což byl prvý den následující po dni, kdy měl žalovaný plnit podle výzvy zaslané právním zástupcem žalobkyně žalovanému dne , datum, .

17. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl s přihlédnutím k výši zamítnutého nároku na úrokové příslušenství v řízení větší úspěch než žalobkyně, ale pro jeho pasivitu v řízení mu žádné náklady řízení nevznikly.