13 C 168/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 29 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 160 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 14. 3. 2024 do 8. 11. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 9. 11. 2024 do zaplacení, s úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 11. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 3. 3. 2025 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 160 Kč s příslušenstvím a dále náklady řízení. Žalobkyně odůvodňuje svůj nárok s ohledem na uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 1. 2024, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Předmět zápůjčky byl zaslán žalobkyní na účet žalovaného č.ú. , č. účtu, téhož dne. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictvím aplikace na svých internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz, ve které si žalovaný nastavila dle své volby splatnost a výši zápůjčky. Na týchž stránkách žalovaný vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Uvedeným způsobem byl ze strany žalovaného učiněn návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřila totožnost žalovaného včetně identifikace žalovaného jako vlastníka účtu, na který byla zápůjčka zaslána. Podle žalobních tvrzení před uzavřením smlouvy o zápůjčce vyžádala žalobkyně po žalovaném informace o jeho příjmových a výdajových poměrech ke splnění povinnosti dle ust. § 86 z.č. 257/2016 Sb. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěru, že zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku, a proto byla ze strany žalobkyně smlouva o zápůjčce z žalovaným uzavřena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ust. § 45 a n. o.s.ř. na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

3. Podle ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně smlouvu o zápůjčce ze dne 5.1.2024, upomínky a opakované výzvy k úhradě dluhu, výzvu k úhradě před podáním žaloby zaslanou žalovanému právní zástupkyní žalobkyně. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2390 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jako lex specialis pak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1, z.č. 257/2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5.1.2024 jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o zápůjčce, když žalobkyně v tomto právním vztahu vystupovala v pozici podnikatele, žalovaný v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalované zápůjčku za finanční odměnu pro žalobkyni.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ust. § 580, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého má žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovanou čestně, transparentně a při zohlednění jejích práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně je podle názoru soudu jednáním narušujícím veřejný pořádek.

9. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky řízení obsahuje v čl. 1.3 ujednání o tom, že půjčka je sjednána bezúročně, respektive že zápůjční úroková sazba činí 0%. Zároveň však týž článek smlouvy sjednává povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 9 000 Kč. Tento poplatek nelze chápat jinak, než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalovanému žalobkyní v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně. Jde tedy o zisk žalobkyně. Při posouzení výše úrokové sazby úroku, zastřeného žalobkyní do poplatku za poskytnutí zápůjčky je třeba vzít v úvahu, že Doba sjednaná pro vrácení zápůjčky byla dle čl. 1.4 smlouvy 93 dnů. Roční úroková sazba posuzované zápůjčky by tak byla 235 %. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. Kromě toho uvedla žalobkyně žalovaného při sjednávání smlouvy o zápůjčce v omyl, když tvrdí, že zápůjčka je bezúročná, ačkoli za její poskytnutí žádá poplatek, tedy v podstatě skrytý úrok. Závěr o tom, že žalobkyní avizovaný poplatek za poskytnutí zápůjčky je skrytým vyjádřením úroku, je podepřen i zněním čl. 1.7 smlouvy o zápůjčce, podle kterého by se v případě předčasného splacení zápůjčky hradila jen poměrná část poplatku.

10. Soud v souvislosti se výše uvedeným zjištěním o neplatnosti sjednaného úroku zkoumal, zda je v projednávaném případě neplatné toliko ujednání o úrocích, nebo zda je neplatná celá smlouva. Podle § 576, občanského zákoníku, je neplatná jen část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části. Zkoumanou otázkou tedy bylo, zda by k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky řízení došlo i bez sjednání úroku reprezentovaného poplatkem za poskytnutí zápůjčky. Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá, že uhrazení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč je nutným předpokladem pro poskytnutí zápůjčky, z čehož soud dospívá k závěru, že k uzavření v posuzované smlouvy by nedošlo, pokud by se žalovaný nezavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky, tedy de facto úrok v nemravné výši.

11. V lednu 2024, tj. v době uzavření smlouvy o zápůjčce činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 9,23 % ročně, jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. Ve zkoumané smlouvě byl sjednán úrok více než dvacetinásobně vyšší, což je úroková sazba, která nemůže být i s ohledem na závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně akceptovatelná jako přiměřená výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v , Anonymizováno, obsažené v rozhodnutí č.j. , spisová značka, , podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.

12. Soud posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru včetně ujednání o smluvní pokutě podle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce a nákladů podle čl. 2.5 smlouvy o zápůjčce, když neplatná je celá smlouva a nikoli jen její část v rozsahu sjednaného úroku. Pro rozhodnutí v dané věci je klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalované nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání právního předchůdce žalobkyně ve smyslu morálky jako podnikání poškozující zájem společnosti. K legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat právní ochranu, proto nebylo na místě v posuzovaném případě aplikovat § 577, občanského zákoníku.

13. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, což bylo prokázáno potvrzením , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. ze dne 5.6.2025, přičemž podle tvrzení obsaženého v podané žalobě neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalovaný pro svou pasivitu v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by cokoli na svůj dluh žalobkyni uhradil. Proto soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně jistiny dluhu a ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 9.11.2024, což byl prvý den následující po dni, kdy je považována podle § 573, občanského zákoníku za doručenou výzva právní zástupkyně žalobkyně ze dne 5.11.2024.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný, který byl s přihlédnutím k úrokovému příslušenství ve věci z větší části úspěšný, by měl právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.