13 C 182/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 12 835,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou ze dne datum podanou u Okresního soudu v Mostě se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím a náhrada nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. č. účtu dne datum, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu ve výši částka. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle smlouvy zavázal platit úrok ve výši Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku žalobkyně. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu č. č. účtu realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný své povinnosti nedodržel, a tím porušil smlouvu. V souladu se smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla žalobkyně oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen žalobkyni neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu ze dne datum, v níž žalobkyně současně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. účtu. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku částka na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, částku částka na dlužném smluvním úroku ve výši 14,75 % p.a. počítaného z jistiny kontokorentu za období od datum do datum, částku ve výši částka na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od datum, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do datum a dále smluvní úrok 14,75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 14,75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.

2. Usnesením Okresního soudu v Mostě, u něhož byla původně žaloba podána, ze dne datum, č.j. spisová značka vyslovil Okresní soud v Mostě svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místěn příslušnému s ohledem na místo trvalého pobytu žalovaného.

3. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru podléhající právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne datum a dále z výpisů z účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který byl žalovaným čerpán do výše částka, přičemž žalovaný pro svou pasivitu v řízení netvrdil, že by nad rámec žalobkyní označených plateb na úvěr, respektive jeho neuhrazený zůstatek cokoli plnil.

6. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný v průběhu trvání posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěr po určitou dobu hradil. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.

7. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od datum, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, ze tří úkonů právní služby po částka (tj. částka) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po částka dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši částka. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka částka. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.