13 C 221/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 97 328,85 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 65 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 32 328,85 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení z částky 97 349 Kč od 21. 1. 2025 do 21. 3. 2025 ve výši 1 920,60 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 82 349 Kč od 22. 3. 2025 do 30. 6. 2025, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 32 328,85 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 72,84 % ročně z částky 80 000 Kč od 21. 1. 2025 do 13. 2. 2025 v částce 3 723,36 Kč a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 80 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 1. 2025 dosáhl částky 297 273 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 530,80 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou – návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 30. 12. 2024 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 97 328 Kč s příslušenstvím, které je představováno smluvním úrokem a úrokem z prodlení a dále náklady řízení. Žalobkyně odůvodňuje svůj nárok tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 6. 10. 2024, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši jistiny 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 72,84 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 881 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2024, a to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 720 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze č. , hodnota, smlouvy. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 998 Kč, když podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. , hodnota, , 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499,00 Kč. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně e na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 400 Kč, když podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. , hodnota, , 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200,00 Kč. Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. , adresa, Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů.

2. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3.smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne 15.11.2024. K datu 19.1.2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4.smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 94 511,36 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvedla, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru a v případě sjednání pojištění i úhrada za toto pojištění. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalovaný uhradil po zesplatnění úvěru částku 15 000 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil jednak částku odpovídající zbývající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 80 951,36 Kč, dále smluvní pokutu dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, v celkové výši 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 94 511,36 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 21.1.2025 do 21.3.2025 v celkové výši 5 670,60 Kč a smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% ze zbývající části dlužné nové jistiny úvěru po částečném plnění ve výši 15 000 Kč, tedy z částky 80 951,36 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 21.3.2025 do zaplacení. Žalobkyně v podané žalobě požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 14 979,85 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 80 000 Kč ode dne 21.1.2025 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě požadovala tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,84 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného, tedy za dobu od 14. 2. 2025 žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12,75 % p.a. Dále pak žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. , hodnota, smlouvy ve výši celkem 720 Kč, když podle přílohy č. , hodnota, smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 204 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Dle bodu 2.2.smlouvy je výše úroku limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 297 273 Kč. Toto žalobkyně zohledňuje i v návrhu žalobního v petitu.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 17.10.2025. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jako lex specialis pak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1, z.č. 257/2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 6.10.2024 jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně v tomto právním vztahu vystupovala v pozici podnikatele, žalovaný v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalovanému úvěr za finanční odměnu pro žalobkyni.

4. Soud nejprve zkoumal, zda byla smlouva o úvěru ze dne 6.10.2024 uzavřena platně a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobkyně podle názoru soudu dostála své povinnosti podle ust. § 86, z.č. 257/2016 Sb. a prověřila úvěruschopnost žalovaného. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, a to výpisů z účtu žalovaného prokazující výši jeho příjmů a prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného měla žalobkyně za to, že volné zdroje ke splácení jsou u žalovaného dostatečné. Dále žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, což je interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka, bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně měla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici potvrzení o provedení transakcí ve prospěch účtu žalovaného, kterými byla na jeho účet připsána mzda za měsíce květen, červen a srpen 2024, kterými byl prokázán čistý příjem žalovaného ze závislé pracovní činnosti u zaměstnavatele , právnická osoba, který byl za uvedené měsíce ve výši 22 686 Kč, 20 306 Kč a 23 884 Kč, což je výše příjmů dostatečná v relaci k výši poskytovaného úvěru a výši jednotlivých splátek. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěrům, že zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto byla ze strany žalobkyně smlouva o úvěru s žalovaným uzavřena, přičemž tento závěr je v souladu se skutečnostmi zjištěnými soudem na základě provedeného dokazování.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ust. § 580, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého má žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovaným čestně, transparentně a při zohlednění jejích práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně je podle názoru soudu jednáním narušujícím veřejný pořádek.

9. Smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení obsahuje ujednání o tom, že úvěr je sjednána s roční úrokovou sazbou ve výši 72,84 %. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. V říjnu 2024, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 8,53 % ročně (s úrokovou fixací na 1 rok až 5 let), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba 62,84 % ročně, což je úroková sazba, která nemůže být i s ohledem na závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně akceptovatelná jako přiměřená výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. , spisová značka, , podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.

10. Soud posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu a nikoli pouze její část v rozsahu sjednaného úroku a nepřiznal žalobkyni nárok v rozsahu úroku obvyklém a přiměřeném v době uzavření smlouvy. Pro rozhodnutí v dané věci je podstatné, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání žalobkyně ve smyslu morálky jako podnikání poškozující zájem společnosti. K legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat právní ochranu, proto nebylo na místě v posuzovaném případě aplikovat § 577, občanského zákoníku.

11. Soud neupírá žalobkyni právo na zisk z úvěru, ale za situace, kdy je sjednaný úrok natolik vysoký, že způsobuje absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s veřejným pořádkem, má soud za to, že takovému jednání žalobkyně nelze přiznat soudní ochranu v podobě přiznání úroků ve výši obvyklé. Takový postup, tedy přiznání úroku ve výši obvyklé a přiměřené, by připadal v úvahu v případě neplatnosti relativní, kdyby se soud zabýval výší úroku k námitce žalované. V případě natolik excesivní výše úroků jako v projednávané věci soud nepovažuje nárok žalobkyně na úhradu přiměřeného úroku za důvodný.

12. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný a narušující veřejný pořádek. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky řízení je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, tedy včetně veškerých ujednáních o smluvních pokutách a dalších akcesorických nárocích žalobkyně v žalobě uplatněných a posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč, z níž podle žalobních tvrzení uhradil žalovaný část ve výši 15 000 Kč. Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně zbývající jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalovaného a ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 1.7.2025, což byl dne, kdy podle § 573, občanského zákoníku nastala fikce doručení výzvy k úhradě dluhu odeslané žalovanému prokazatelně dne 25.6.2025.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, takže soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Při posuzování poměru úspěchu ve věci považuje soud za předmět řízení částku 97 328,85 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 66,8 %, žalovaný naopak v rozsahu 33,2 %, takže náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu 33,6 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 867 Kč, 4 úkonů právní služby po 5 020 Kč (tj. 20 080 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a účast na ústním jednání, čtyř režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH ve výši 21 % ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 594,80 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně přiznané v rozsahu 33,6 % z částek výše uvedených představuje částka 10 530,80 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.