13 C 225/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 57 860,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 57 860, 50 Kč spolu s úrokem ze prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 860,50 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 10. 6. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutím, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 57 860,50 Kč z příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně, společností Multitude Bank p.l.c., (dříve Ferratum Bank p.l.c.,) se sídlem na Maltě žalovanému. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 2.11.2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 57 860,50 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 20.2.2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl dle žalobních tvrzení poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č.ú. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými právním předchůdcem žalobkyně a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 16.3.2024.

2. Právní předchůdce žalobkyně jí postoupil svou pohledávku za žalovaným rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020, což bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 16.3.2024. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalovanému doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 25. 10. 2024. Žalovaný se k jednání, ač řádně obeslán bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z ústního jednání omluvila podáním ze dne 18. 10. 2024, přičemž zároveň v tomto podání vyslovila souhlas s konáním ústního jednání v její nepřítomnosti. Na ústním jednání soud provedl listinné důkazy obsažené v soudním spisu, a to zejména přípis , Anonymizováno, ze dne 28. 6. 2024, v němž banka potvrzuje, že účet číslo , č. účtu, je skutečně účtem žalovaného, nicméně na tomto účtu nebyla zaznamenána žádná příchozí platba pod variabilním symbolem , var. symbol, , jak je uvedeno v žalobě. Vzhledem k výsledkům dokazování vyzval soud právního zástupce žalobkyně přípisem ze dne 1. 11. 2024, aby ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. navrhl důkazy potřebné k prokázání tvrzení, že žalovaný úvěr poskytnutý právním předchůdcem žalobkyně skutečně čerpal. Současně s touto výzvou byl právnímu zástupci žalobkyně doručen protokol z ústního jednání., právnická osoba, ohledem na potřebu doplnění důkazů ze strany žalující bylo ústní jednání odročeno na 13. 12. 2024. K tomuto ústnímu jednání se žalovaný opětovně bez omluvy nedostavil a žalobkyně se stejně jako z předchozího ústního jednání prostřednictvím svého právního zástupce omluvila a vyslovila souhlas s konáním ústního jednání v její nepřítomnosti. Zároveň však do ústního jednání konaného dne 13. 12. 2024 žalobkyně nepředložila žádný důkaz prokazující poskytnutí úvěru na účet žalovaného ani žádný takový důkaz nenavrhla. Z listin předložených žalobkyní, které jsou součástí soudního spisu nevyplývá, že by předmětná částka byla žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta, respektive z předložených listin nemůže mít soud tuto skutečnost za prokázanou. Těmito listinami má soud na mysli přehledy o platbě v anglickém jazyce, které však postrádají jakoukoliv autorizaci banky či žalovaného. Takovéto přehledy mohl vytvořit v podstatě kdokoliv za použití textového editoru a připsání částky sjednaného úvěru na účet žalovaného jimi prokázán být nemůže.

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přes výzvu soudu k předložení důkazu prokazujícího poskytnutí úvěru žalovanému tuto skutečnost neprokázala, přičemž byla poučena o možných následcích neprokázání této skutečnosti, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nebylo prokázáno zásadní žalobní tvrzení, a sice, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a že mu tedy vznikla za žalovaným pohledávka, která je předmětem žaloby. Soud proto dále nezkoumal, zda je smlouva o úvěru platná ani zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti podle § 86 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru prověřit úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně nemohla být ve věci úspěšná, ani kdyby soud posuzoval uplatněný nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, ale pro jeho pasivitu v řízení mu žádné náklady řízení nevznikly.