13 C 269/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Anonymizováno adresa pro doručování Adresa žalované pro zaplacení 14 990,20 Kč s Anonymizováno

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 030 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 530 Kč od 20. 3. 2025 do 15. 10. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 030 Kč od 16. 10. 2025 do 21. 11. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 530 Kč od 22. 11. 2025 do 13. 1. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 030 Kč od 14. 1. 2026 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy neuhrazením kterékoliv splátky či její části se stává splatným celý zbytek dluhu.

II. Žaloba se co do částky 7 960,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 990,20 Kč od 16. 2. 2025 do 19. 3. 2025, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 460,20 Kč od 20. 3. 2025 do 15. 10. 2025, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 960,20 Kč od 16. 10. 2025 do 20. 11. 2025, úrokem z prodlení ve výši 12 %ročně z částky 7 460,20 Kč od 21. 11. 2025 do 12. 1. 2026 a úrokem z prodlení ve výši 7 960,20 Kč od 14. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou ze dne 6.5.2025 podanou u Okresního soudu , adresa, – sever se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 990,20 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, ., (dříve , Anonymizováno, uzavřel s žalovanou dne 20.9.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 14 990,20 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 15.2.2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslala žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala 14 990,20 Kč a splatností dne 15.2.2025. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Právní předchůdce žalobkyně identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými právním předchůdcem žalobkyně a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 14.3.2025. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované činí celkem 14 990,20 Kč.

2. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020, se všemi právy s ní spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalovanému doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Podle žalobních tvrzení navíc žalovaný žalobkyni v době po postoupení pohledávky plnil, takže soud dospěl k závěru, že žalobkyně je k podání žaloby aktivně legitimována.

3. Usnesením Okresního soudu , adresa, – sever ze dne 29.7.2025, č.j. , spisová značka, vyslovil Okresní soud , adresa, – sever svou místní nepříslušnost a věc byla postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému s ohledem na místo skutečného pobytu žalované.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 18. 11. 2025, v němž uvedla, že se před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru obrátila na právního předchůdce žalobkyně v tíživé životní situaci, v níž nedokázala správně vyhodnotit svoje možnosti ani podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že na rizika spojená s plněním smluvních závazků nebyla při uzavírání smlouvy žádným způsobem upozorněna a právní předchůdce žalobkyně nevyhodnotil správně její úvěruschopnost. Následně se žalovaná dostala do tzv. „dluhové pasti“, z níž se snaží v současné době vymanit. Uvedla nicméně, že finanční prostředky si od právního předchůdce žalobkyně vypůjčila a má zájem tyto prostředky vrátit. Nárok uplatněný žalobou nicméně žalovaná výslovně neuznala, neboť svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně nepovažuje za dluh ze smlouvy o úvěru ale za dluh z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je podle názoru žalované absolutně neplatná, a to jednak pro rozpor s dobrými mravy a jednak pro nedostatečné splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí o úvěruschopnost žalované. Dalším důvodem pro tvrzenou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je pak podle žalované použití nesprávného postupu při uzavření smlouvy prostředky elektronické komunikace na dálku.

5. Soud ve věci nařídil konání ústního jednání na den 21. 11. 2025, k němuž se dostavila žalovaná a žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce z účasti na ústním jednání omluvila a souhlasila s jeho konáním v její nepřítomnosti. Během ústního jednání učinila žalovaná nesporným, že si od právního předchůdce žalobkyně vypůjčila částku 10 000 Kč a uvedla, že se domnívá, že z této částky uhradila asi 1 400 Kč. Během jednání byly provedeny listinné důkazy, a to úvěrová smlouva, včetně jejích obchodních podmínek, která není opatřena podpisem žalované. Ze smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou 146,949 % ročně. Z výpisu transakční historie bylo prokázáno, že dne 20. 9. 2024 byla na účet číslo účtu , č. účtu, právním předchůdcem žalobkyně poukázána částka 10 000 Kč, ze zprávy , právnická osoba, ze dne 8. 9. 2025 bylo prokázáno, že tento účet je účtem žalované a z bankovního výpisu ze dne 16. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná na účet právního předchůdce žalobkyně dne 16. 10. 2024 uhradila částku 1 470 Kč.

6. Vzhledem k tomu, že z listin předložených soudu do konání prvního ústního jednání ve věci neměl soud za prokázané, zda právní předchůdce žalobkyně náležitým způsobem posoudil úvěruschopnost žalované, ani zda byla vůbec platně smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku uzavřena, vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení o těchto dosud neprokázaných skutečnostech.

7. Žalobkyně se k výzvě soudu vyjádřila svým podáním ze dne 16. 1. 2026, ve kterém popsala způsob uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně. Dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované zejména lustrací veřejně dostupných databází, k čemuž dala žalovaná uzavřením smlouvy souhlas. Žalobkyně dále upřesnila, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10 000 Kč a nikoliv částku 14 990,20 Kč, jak bylo uvedeno v podané žalobě. Uvedla dále, že v době po postoupení pohledávky žalovaná ničeho neuhradila.

8. V řízení se konalo další ústní jednání dne 21. 8. 2026 za účasti žalované, z něhož se žalobkyně omluvila a souhlasila se jeho konáním v její nepřítomnosti. Během tohoto ústního jednání provedl soud listinný důkaz předložený žalovanou, a to výpis transakční historie se účtu žalované, z něhož bylo prokázáno, že v době po postoupení pohledávky uhradila žalovaná žalobkyni do 28. 1. 2026 částku ve výši 1 500 Kč, a to dne 15. 10. 2025 částku 500 Kč, dne 21. 11. 2025 částku 500 Kč a dne 13. 1. 2026 částku 500 Kč. Všechny platby byly identifikovány variabilním symbolem , var. symbol, .

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a z nich vyplývajícího právního hodnocení věci. V řízení nebylo prokázáno, že by byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, když sice žalobkyně popsala proces, kterým je tato smlouva obvykle uzavírána, nicméně jednotlivé kroky tohoto procesu směřující k uzavření smlouvy prokázány nebyly. Podstatné pro rozhodnutí soudu v této věci je však závěr, že právním předchůdcem žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč a zároveň, že i v případě, kdyby uzavření smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a na žalovanou bylo prokázáno za podmínek v návrhu smlouvy uvedených, byla by to smlouva absolutně neplatná. Důvodem absolutní neplatnosti je jednak skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně neprověřil s náležitou péčí úvěruschopnost žalované, když se spokojil toliko se s výpisy z dlužnických registrů na jméno žalované a neověřil skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaném, na základě kterých by mohl dospět k závěru, že majetkové poměry žalované jí umožňují úvěr splácet. Druhým důvodem neplatnosti by pak byl rozpor obsahu smlouvy s dobrými mravy v rozsahu narušujícím veřejný pořádek.

10. Podle ust. § 580, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru přesáhla 146 %, což je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. V říjnu 2024, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 8,53 % ročně, jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková, která nemůže být i s ohledem na závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně akceptovatelná jako přiměřená výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. , spisová značka, , podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.

11. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná připadalo v úvahu posouzení nároku žalobkyně jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. S ohledem na zjištěný skutkový stav, podle něhož žalovaná přijala od právního předchůdce žalobkyně plnění ve výši 10 000 Kč, avšak zároveň poskytla právnímu předchůdci žalobkyně plnění ve výši 1 470 Kč a do dne vyhlášení rozsudku uhradila přímo žalobkyni částku 1 500 Kč, vyhověl soud pod bodem I. žalobě toliko ohledně zbývající jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalované a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 20.3.2025, což byl prvý den následující po dni, kdy marně uplynula lhůta daná žalobkyní žalované k úhradě dluhu ve výzvě ze dne 14.3.2025, která je považována za doručenou dne 19.4.2025 podle § 573, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zakládající fikci doručení zásilky.

12. Plnění dluhu bylo žalované umožněno ve splátkách, a to s ohledem na tvrzené finanční možnosti žalované a s ohledem na § 87 odst. 1 a 2 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná podle tohoto zákonného ustanovení, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem a tuto dobu určí soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Výše splátky tak byla stanovena na částku 500 Kč měsíčně.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu přibližně 50 %, a to s přihlédnutím k celkové výši úrokového příslušenství.