13 C 27/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 6 805 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 945 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 945 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 5 860 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 5 860 Kč od [datum] do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částka 945 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 805 Kč z příslušenstvím, které je představováno zákonným úrokem za prodlení ve výši 8,5 % a dále náklady řízení. Žalobkyně odůvodňuje svůj nárok z ohledem na uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši jistiny 5 200 Kč. Předmět zápůjčky byl zaslán žalobkyní na účet žalované č.ú. [bankovní účet] dne [datum].

2. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku prostřednictvím aplikace na svých internetových stránkách [webová adresa], ve které si žalovaná nastavila dle své volby splatnost a k výši zápůjčky. Na týchž stránkách žalovaná vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Uvedeným způsobem bylo ze strany žalované učiněn návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřila totožnost žalovaný včetně identifikace žalované jako vlastníka účtu, na který byla zápůjčka zaslána.

3. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce vyžádala žalobkyně po žalován informacemi o jejích příjmových a výdajových poměrech ke splnění povinnosti dle ust. § 86 z.č. 257/2016 Sb. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěrům, že zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splatit poskytnutou zápůjčku, a proto byla ze strany žalobkyně smlouva o zápůjčce z žalovanou uzavřena.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byla podaná žaloba řádně doručena, a to na adresu jejího trvalého bydliště.

5. Podle ust. § 115a, o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

6. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], upomínky a opakované výzvy k úhradě dluhu, výzvu k úhradě před podáním žaloby zaslanou žalované právní zástupkyní žalobkyně a přehled zjištění týkajících se úvěruschopnosti žalované.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2390 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jako lex specialis pak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1, z. [číslo] je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o zápůjčce, když žalobkyně v tomto právním vztahu vystupovala v pozici podnikatele, žalovaná v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalované zápůjčku za finanční odměnu pro žalobkyni.

8. Soud nejprve zkoumal, zda byla smlouva o zápůjčce ze dne [datum] uzavřena platně a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobkyně podle názoru soudu dostála své povinnosti podle ust. § 86, z.č. 257/2016 Sb. a prověřila úvěruschopnost žalované. Ostatně jistina zápůjčky ve výši 5.200 Kč nebyla částkou, jejíž vrácení by nebylo ve finančních možnostech žalované.

9. Podle ust. § 580, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého má žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovanou čestně, transparentně a při zohlednění jejích práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně je podle názoru soudu jednáním narušujícím veřejný pořádek.

10. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky řízení obsahuje v čl. 1 ujednání o tom, že půjčka je sjednána bezúročně, respektive že zápůjční úroková sazba činí 0%. Zároveň však týž článek smlouvy sjednává povinnost žalované zaplatit žalobkyni za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 1 605 Kč. Tento poplatek nelze chápat jinak, než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalované žalobkyní v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně. Jde tedy o zisk žalobkyně. Při posouzení výše úrokové sazby úroku, zastřeného žalobkyní do poplatku za poskytnutí půjčky, pak se jedná o částku odpovídající 30,8 % půjčené částky. Doba sjednaná pro vrácení zápůjčky byla dle čl. 1 smlouvy 30 dnů. [ulice] úroková sazba posuzované zápůjčky by tak byla 375 %. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. Kromě toho uvedla žalobkyně žalovanou při sjednávání smlouvy o zápůjčce v omyl, když tvrdí, že zápůjčka je bezúročná, ačkoli za její poskytnutí žádá poplatek, tedy v podstatě skrytý úrok. Závěr o tom, že žalobkyní avizovaný poplatek za poskytnutí zápůjčky je skrytým vyjádřením úroku, je podepřen i zněním čl. 1 smlouvy o zápůjčce, podle kterého by se v případě předčasného splacení zápůjčky hradila jen poměrná část poplatku.

11. Soud v souvislosti se výše uvedeným zjištěním o neplatnosti sjednaného úroku zkoumal, zda je v projednávaném případě neplatné toliko ujednání o úrocích, nebo že je neplatná celá smlouva. Podle § 576, občanského zákoníku, je neplatná jen část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části. Zkoumanou otázkou tedy bylo, zda by k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky řízení došlo i bez sjednání úroku reprezentovaného poplatkem za poskytnutí zápůjčky. Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá, že uhrazení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 605 Kč je nutným předpokladem pro poskytnutí zápůjčky, z čehož soud dospívá k závěru, že k uzavření v posuzované smlouvy by nedošlo, pokud by se žalovaná nezavázala uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky, tedy de facto úrok v nemravné výši.

12. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 375 % ročně. O shora uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako úroku přiměřeném, když soudu je s jeho rozhodovací účinnosti známé, že v roce 2017 se úroková míra bank pohybovala mezi 5 a 8 % ročně, u nebankovních institucí pak mezi 10 a 20% ročně a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. Pokud v daném období byly poskytovány úvěry a půjčky, kdy se úroková sazba pohybovala okolo 20 % za jeden rok, tak i v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou i úroková sazba o polovinu vyšší než ta, která je běžně poskytována, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity), je možné jako přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou okolo 30 % za rok. V daném případě ji však sjednaná úroková sazba několikanásobně překračuje. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne 7.8.2018 č.j. 25 Co 141/2018-92.

13. Soud také jako neplatné shledává i ujednání o smluvních pokutách, obsažené v čl. 2 smlouvy o zápůjčce, kde je výslovně ujednána smluvní pokuta za prodlení žalované s úhradou zápůjčky ve výši 0,1% denně a dále obsahuje sazebník„ poplatků“ jako náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované. Tento sazebník nelze podle názoru soudu chápat jinak, než jako ujednání o smluvní pokutě s ohledem na ust. § 122 odst. 1, písm. a) z.č. 257/2016 Sb. Poplatky uvedené v tabulce jako výše nákladů žalobkyně coby věřitele jsou nepochybně výrazně vyšší než náklady na jednotlivé úkony věřitele spojené s vymáháním dlužné pohledávky a proto je třeba na toto ujednání hledět jako na ujednání o smluvní pokutě. Výše paušálních náhrad za jednotlivé úkony spojené s vymáháním pohledávky je ve vztahu k výši jistiny pohledávky nepřiměřeně vysoká a svou výší odporuje omezení podle ust. § 122 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb.

14. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný, byť zde mohou být určité úvahy o tom, že žalovaná si měla počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o zápůjčce. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Jako nemravnou obchodní praktiku pak také soud považuje postup žalobkyně, která vyvolává zdání, že poskytovaná zápůjčka je bezúročná, ale zároveň za její poskytnutí požaduje poplatek, tedy v podstatě kapitalizovaný úrok. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 5 200 Kč, přičemž podle tvrzení obsaženého v podané žalobě uhradila žalovaná částku 4 225 Kč. V souladu s ust. § 1932 odst. 2, občanského zákoníku, je –li dlužníkem spotřebitel, započte se jím poskytnuté plnění nejprve na náklady již určené a poté na jistinu. Protože do vydání tohoto rozhodnutí nebylo nákladů již určených, je třeba plnění započíst na jistinu pohledávky. S ohledem na shora uvedené tak soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně zbývající části bezdůvodného obohacení v částce 945 Kč, když ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

15. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den [datum], což byl prvý den následující po dni, kdy je považována žaloba vůči žalované za doručenou. U předchozích výzev adresovaných žalované ze strany žalobkyně nebylo dílem prokázáno jejich odeslání, vyjma výzvy ze strany právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum], jednak tyto výzvy obsahují odlišné částky, u kterých nelze určit, jakým způsobem k nim žalobkyně dospěla, a které jsou odlišné od výše žalobou uplatněného nároku. Taktéž prokazatelně odeslaná předžalobní výzva ze dne [datum] upomínající k úhradě částky 8 682 Kč není dostatečně určitá, když navíc obsahuje informaci, že úvěr byl splatný dne [datum], což nekoresponduje s ujednáním v čl. 1 smlouvy o zápůjčce, kde je jako termín pro vrácení zápůjčky uvedeno datum [datum]. Teprve z podané žaloby se žalovaná mohla přehledně a srozumitelně dozvědět o výši svého dluhu. Proto od tohoto dne soud uložil žalované povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení s neuhrazené části bezdůvodného obohacení.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaná, která byla ve věci z větší části úspěšná, by měla právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Jelikož se však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.