13 C 29/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 838 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 2 838 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 838 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla registrační značka příjmení: anonymizováno o objemu válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od datum do datum, tedy po dobu 54 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 15 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 2 538 Kč, když denní sazba příspěvku činí 47 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 54 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou, přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula, proto žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 2 838 Kč dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostatečné pro rozhodnutí ve věci samé.

4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z výpisu z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že v době, za kterou žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení příspěvku podle § 4, z.č. 168/1999 Sb., tedy od datum do datum byla v registru vozidel jako provozovatel a vlastník předmětného vozidla byla evidována osoba odlišná od žalovaného. Žalobkyně byla soudem o této skutečnosti obeznámena a doplněním žaloby ze dne datum uvedla, že předmětné vozidlo je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované a jako vlastník je zapsán žalovaný. Toto tvrzení však neodpovídá provedenému dokazování, a to výpisu z registru silničních vozidel, podle něhož ke dni datum žalovaný nebyl a není evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla. Žalovaná dále uvedla, že Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, ale informačním systémem veřejné správy a zápis změn je toliko vyvratitelnou domněnkou ohledně identifikace vlastníka a provozovatele motorového vozidla. S tímto závěrem se soud prvého stupně ztotožňuje, a proto byly v řízení zkoumány další důkazy, kterými mohlo být prokázáno, zda byl v rozhodném období žalovaný vlastníkem či provozovatelem vozidla. Žalobkyni bylo sděleno právnická osoba, že k předmětnému vozidlu bylo evidováno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla z titulu uzavřené pojistné smlouvy číslo od datum do datum, která byla ukončena z důvodu oznámení změny vlastníka pojistiteli. Žalobkyně má tedy za to, že předchozí vlastník předmětného vozidla pojistnou smlouvu ukončil, protože vozidlo prodal žalovanému. Žalovaný si posléze předmětné vozidlo pojistil u právnická osoba, část názvu právnické osoby, pojistná smlouva číslo v období od datum do datum. Důkazem zajištěným podle § 128, o.s.ř., pojistnou smlouvou ze dne datum uzavřenou mezi žalovaným a právnická osoba soud zjistil, že žalovaný skutečně sjednal pojištění předmětného vozidla, ale právě až od datum. Ze zprávy právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že pojišťovna nemá k dispozici žádné doklady prokazující vlastnické právo k předmětnému vozidlu.

5. Zápis v registru silničních vozidel zakládá vyvratitelnou právní domněnku vlastnictví vozidla s ohledem na § 4 odst. 2, z.č. 168/1999 Sb. Tuto domněnku, že žalovaný nebyl vlastníkem a provozovatelem vozidla v rozhodném období se však žalobkyni vyvrátit nepodařilo, neboť z žádného důkazu nevyplývá, že by stal žalovaný vlastníkem vozidla dříve než ke dni datum a nad to není důvod automaticky předpokládat, že se žalovaný stal vlastníkem vozidla ke dni, k jakému předchozí vlastník ukončil pojistnou smlouvu a ne až ke dni, k jakému žalovaný pojistnou smlouvu sám uzavřel. S ohledem na tyto skutečnosti nemá soud za prokázané, že by byl žalovaný v rozhodném období vlastníkem či provozovatelem vozidla v období od datum do datum, protože taková skutečnost nebyla prokázána žádným důkazem. Povinnost k placení příspěvku podle § 4 odst. 1, z.č. 168/1999 Sb., tíží vlastníka a provozovatele vozidla, takže na straně žalovaného soud shledal podle výsledků dokazování nedostatek pasivní legitimace.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého by žalovanému, jenž byl v řízení plně úspěšný, náležel nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení pro jeho pasivitu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.