13 C 312/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 148 073,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 48 073,83 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 118 418,54 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 9. 2023 do 30. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 418,54 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 100 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 17 722 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právního moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 25.6.2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 148 073,83 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., došlo dne 19.6.2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 6 533 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na základě ujednání v článku 6. části B) smlouvy mu tak vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, právní předchůdce žalobce v souladu se smluvním ujednáním v článku 6. části B) smlouvy úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 17.9.2023 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 119 816,54 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 18.9.2023 má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 29,25% ročně (na základě uvážení žalobce v sazbě vycházející z úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých bankami klientům dle statistiky ČNB) z dlužné jistiny 100 000 Kč až do jejího zaplacení. Smluvní strany si dále v článku 6. části B) smlouvy sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu (tvořenou součtem původní dlužné jistiny ve výši 100 000 Kč a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 18 418,54 Kč) byl žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku zesplatnění úvěru a v případě nezaplacení nové jistiny byl žalovaný na základě ujednání v článku 6. části B) smlouvy povinen ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 18.9.2023, zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 118.418,54 Kč za každý den prodlení. A od marného uplynutí 10denní lhůty pro zaplacení dlužné částky poskytnuté v oznámení o zesplatnění, tj. od 28.9.2023 pak žalobkyně uplatňuje v souladu s ujednáním v článku 6. části B) smlouvy právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 118 418,54 Kč. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni dne 28.3.2024 činila výše pohledávky za žalovaným částku 163 165,10 Kč, skládající se z dlužné nové jistiny ve výši 118 418,54 Kč, dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč a dále z dlužných úroků a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů vyčíslených od zesplatnění do postoupení. Součástí částky 163 165,10 Kč je i dlužná náhrada nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně s prodlením žalovaného, které však žalobkyně vůči žalovanému v této žalobě neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 118 418,54 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 29 655,29 Kč (vyčíslené ke dni 16.05.2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1% denně z dlužné nové jistiny od 18.9.2023), úroků ve výši 29,25 % ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 100 000,00 Kč od 18.9.2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 118 418,54 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.

3. Žalobkyně byla vyzvána přípisem soudu ze dne 24.9.2024 k doplnění žalobních tvrzení o způsob ověření totožnosti žalovaného v rámci procesu uzavření smlouvy, k předložení listin, na základě kterých poskytovatel úvěru ověřil údaje udané žalovaným za účelem hodnocení jeho schopnosti úvěr splácet a na základě jakých skutečností požaduje žalobkyně smluvní úrok až do zaplacení ve výši 29,25 % ročně.

4. Žalobkyně na základě výzvy soudu doplnila svá tvrzení podáním ze dne 21.10.2024, v němž jednak doplnila listinné důkazy a k výši úroku požadovaného žalobou uvedla, že si je vědoma ujednání ve smlouvě, ale ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 18.9.2023 požaduje dlužné jistiny nižší úrok pouze ve výši 29,25 % ročně, který odpovídá dle ustálené judikatury trojnásobku průměrné úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na období 1-5 let dle statistiky ČNB v době uzavření smlouvy, která dle tvrzení žalobkyně činila v červnu 2023 9,75 % ročně.

5. Ve věci bylo konáno dne 19. 2. 2025 ústní jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, nicméně ve věci bylo možno rozhodnout i bez jeho účasti na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.

6. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 28.3.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jako lex specialis pak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1, z.č. 257/2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající ze smluv o úvěru ze dne jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, když právní předchůdce žalobkyně v tomto právním vztahu vystupoval v pozici podnikatele, žalovaný v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalovanému úvěr za finanční odměnu pro žalobkyni.

8. Soud se z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici před uzavřením smlouvy mzdový list žalovaného za měsíc květen 2023, tedy za měsíc předcházející uzavření smlouvy o úvěru, podle něhož činila hrubá mzda žalovaného částku 58 283 Kč. Z výpisů Air bank, a.s. z účtu žalovaného z března, dubna, května a června roku 2023 bylo prokázáno, že příjem žalovaného ze závislé činnosti činil v průměru v těchto měsících 45 959 Kč. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně dostál.

9. Soud dále zkoumal, zda byla smlouva o úvěru uzavřeny platně z hlediska naplnění podmínek podle § 588 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.

10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru uvažovat tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. Ve smlouvě je ujednáno, že jistina úvěru ve výši 100 000 Kč se úročí úrokem ve výši 7,95 % ročně. Tato částka neodpovídá součtu jednotlivých splátek. Celkem měl žalovaný podle smlouvy uhradit na úrocích částku 213 584 Kč za 4 roky splácení, což odpovídá částce 53 396 Kč za jeden rok, tedy výši úroku 53,4 % ročně. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící, když v době uzavírání smlouvy dne 19.6.2023 činil obvyklý úrok u spotřebitelského úvěru s obdobím fixace 1 rok až 5 let 9,75 % jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB.

14. Ze základních obsahových náležitostí smlouvy o úvěru je zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. 25 Co 270/2019-83, podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.

15. Soud nevyhodnotil smlouvu o úvěru jako platnou ani tehdy, kdy žalobkyně žádá jako příslušenství pohledávky úrok nižší, než jaký je sjednán ve smlouvě o úvěru. Je-li sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy a odporující zásadám veřejného pořádku, je smlouva absolutně neplatná bez ohledu na to, zda žalobkyně v žalobě požaduje úrok nižší. Soud posuzuje platnost právního jednání v době jeho učinění, nikoli v době uplatnění práva z takového právního jednání, což není exces ze zásady, že soud rozhoduje podle stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí, neboť skutkový stav byls tejný v době uzavření smlouvy jako v době vyhlášení rozhodnutí a omezení nároku žalobkyně co do úrokového příslušenství, které učinila v žalobě na tom nic nemění.

16. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou celek a nikoli jen jejich část v rozsahu sjednaného úroku, a to jednak s ohledem na naplnění důvodu neplatnosti smlouvy podle § 87, z.č. 257/2016 Sb. a jednak proto, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil. Právní předchůdce žalobkyně navíc uvedl žalovaného v omyl ohledně výše úroku, který skryl do různých poplatků, jak je uvedeno výše. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání právního předchůdce žalobkyně ve smyslu morálky jako podnikání poškozující zájem společnosti. K legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat právní ochranu, proto nebylo na místě v posuzovaném případě aplikovat § 577, občanského zákoníku.

17. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná včetně veškerých ujednáních o úrocích, smluvních pokutách a dalších akcesorických nárocích a posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně ničeho. Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně zbývající jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalovaného z absolutně neplatné smlouvy a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 30.4.2024, což byl prvý den následující po dni, kdy marně uplynula lhůta daná žalobkyní žalovanému k úhradě dluhu ve výzvě ze dne 16.4.2024, která je považována za doručenou dne 19.4.2024 podle § 573, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zakládající fikci doručení zásilky.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, takže soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 67,5 %, žalovaný naopak v rozsahu 32,5%, takže náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu 35 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 924Kč, 5 úkonů právní služby po 7 060 Kč (tj. 35 300 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, vyjádření žalobkyně a účast na ústním jednání, čtyř režijních paušálů po 300 Kč a jednom režijním paušálu za 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 759,50 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně přiznané v rozsahu 35 % z částek výše uvedených představuje částka 17 722 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.