13 C 317/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o návrh na výživné neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 500 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 720 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 500 Kč na účet Okresního soudu , adresa, – město, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 24. 10. 2002 v se se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 22 500 Kč a náhradou nákladů řízení, a to z titulu nároku na výživné neprovdané matky za období od měsíce února 2023 do měsíce října 2023. Žalobu zdůvodnila tím, že žalobkyni a žalovaní žalovaný byli partneři a žili spolu ve společné domácnosti od února 2021 do konce ledna 2023. Jejich partnerského vztahu se nám narodil nezletilý syn , Jméno žalovaného, , a to dne 25. 10. 2021. Podle žalobních tvrzení byl vztah účastníků řízení ukončeno po neustálých atacích žalovaného vůči žalobkyni, která byla následně nucena odstěhovat ze společné domácnosti na konci ledna roku 2023. Za období devíti měsíců počínaje opuštěním společné domácnosti žalobkyně do měsíce, v němž syn účastníků řízení dosáhl věku dvou let, pak uplatnila žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému, když řízení bylo nesporné, že žalovaný je otcem dítěte účastníků řízení.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil prostřednictvím své právní zástupkyně podáním ze dne 2. 11. 2023, v němž navrhl zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu, neboť podle jeho názoru uplatněný nárok žalobkyně není důvodný. Žalovaný učinil nesporným, že společné soužití účastníků řízení skončilo v měsíci lednu roku 2023, kdy se žalobkyně se s nezletilým synem účastníků odstěhovala ke své matce. Žalovaný však u činil sporným, že by se žalobkyně starala sama výlučně a celodenně o nezletilého syna účastníků řízení a uvedl, že žalovaný se velkou měrou podílí na péči o nezletilého, hradí jeho potřeby. Odkázal v tomto na rozsudek Okresního soudu , adresa, -město, kterým byly upraveny poměry nezletilého syna účastníků řízení, a podle něhož se žalovaný se nezletilým stýká v rozsahu 10-12 dnů v měsíci, když po tuto dobu výlučně pečuje o syna účastníků řízení a uspokojuje ze svých finančních prostředků jeho potřeby. Dále namítal, že žalobkyně náležitým způsobem netvrdím rozsah svých odůvodněných potřeb ani majetkové poměry účastníků řízení a výdělkové poměry schopnosti žalovaného. Tyto výdělkové poměry pak jsou dle vyjádření žalovaného takové, že neodpovídají nároku žalobkyně na úhradu výživného ve výši 2 500 Kč měsíčně.

3. Z rozsudku Okresního soudu , adresa, – město ze dne 21.11.2023 sp.zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že nezletilý syn účastníků byl na základě schválené dohody účastníků svěřen do péče žalobkyně, žalovanému byl umožněn styk s nezletilým od každé sudé středy od 16:00 do sudé neděle do 16:00, dále v lichou středu od 10:00 do 19:00, dále každý lichý rok v době od 22. 12. od 10:00 do 25. 12. do 10:00 a každý sudý rok v době od 25. 12. od 10:00 do 1.1. následujícího roku do 10:

0. Výživné na nezletilého bylo stanoveno žalovanému na částku 3 000 Kč měsíčně. Opatrovnický soud vycházel při schvalování dohody v části, která se týkala výživného, ze zjištění, že příjem žalovaného se pohybuje kolem 20 000 Kč čistého měsíčně. Z této částky pak žalovaný přispíval své matce částkou 5 000 Kč na bydlení a částkou 3 000 Kč až 4 000 Kč měsíčně na energie. Na nákupy měl dle zjištění opatrovnického soudu vynaložit žalovaný měsíčně částku mezi 3 000 Kč až 3 500 Kč. V době rozhodování opatrovnického soudu byly žalovanému sráženy částky 5 000 Kč až 6 000 Kč měsíčně z titulu jeho exekucí a dále měl ze svého příjmu hradit splátky peněžitého trestu ve výši 700 Kč měsíčně. Dalším výdajem žalovaného v době rozhodování opatrovnického soudu, tedy listopadu 2023 byla částka 200 Kč měsíčně na plzeňskou kartu a dále se měl podílet blíže nespecifikovanou částkou na nákladech za platby mobilnímu operátorovi. Příjmy matky byly v době vyhlášení rozsudku opatrovnického soudu zjištěny ve výši 10 838 Kč měsíčně, když jediným příjmem matky byl rodičovský příspěvek v této výši.

4. Soud zjistil na základě listinných důkazů, a to jednak mzdových listů žalovaného a jednak Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 2.5.2022 příjmy účastníků řízení v období, za které žalobkyně požaduje výživné neprovdané matky, když tato zjištění korespondují se závěry opatrovnického soudu o příjmech účastníků řízení.

5. Účastnickým výslechem žalobkyně a svědeckou výpovědí matky žalobkyně, paní , právnická osoba, bylo prokázáno, že žalobkyně se ke své matce přestěhovala na konci ledna roku 2023 a od té doby přispívá žalobkyně své matce částkou 4 000 Kč měsíčně na náklady na bydlení. Kromě toho žalobkyně přispívá své matce nepravidelně na úhradu půjčky, kterou si v minulosti matka žalobkyně vzala pro úhradu potřeb žalobkyně, nicméně s ohledem na nepravidelnost tohoto plnění žalobkyně vůči své matce soud tyto náklady žalobkyně nijak při svém rozhodování nezohledňoval. Svědeckou výpovědí matky žalobkyně bylo dále prokázáno, že tato hradí za žalobkyni splátky dluhu v rámci oddlužení žalobkyně ve výši 4 000 Kč měsíčně, když tuto částku hradí již od roku 2022, tedy od doby předcházející rozchodu mezi účastníky řízení. Svědkyně rovněž popřela tvrzení žalovaného, že žalobkyně má partnera, s nímž sdílí společnou domácnost a společně hospodaří. Z provedeného dokazování tedy bylo zjištěno, že příjmy žalobkyně od února 2023 do října 2023 nedoznali žádné změny a jediným příjmem žalobkyně byl rodičovský příspěvek ve výši 10 836 Kč. Naopak náklady žalobkyně vzrostly nejméně o částku 4 000 Kč měsíčně.

6. Podle § 920 odst. 1, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

7. Podle § 922 odst. 2, občanského zákoníku lze výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

8. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky není stav odkázanosti na straně matky, tj. neschopnost vůbec se samostatně živit. Předpokladem je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte došlo ke snížení příjmů matky. Právo matky na výživné vzniká, jakmile jí v souvislosti s těhotenstvím či porodem vzniknou jakékoliv náklady, přičemž není rozhodné, zda je na výživné odkázána či nikoliv. Také není rozhodné, zda před porodem pracovala a měla vlastní příjem či nikoliv (Hrušáková a kol. 2009 s. 449). Postačí, když dojde ke snížení výdělkových možností matky. Výživné lze matce přiznat ode dne porodu, nejvýše však do dvou let po něm, a to i zpětně.

9. Příspěvek má pokrývat výhradně potřeby matky, nikoliv dítěte, nelze tedy v jeho rámci uplatňovat náklady na pořízení výbavičky pro novorozence, proto také soud nemohl přihlédnout k tvrzení žalovaného, že v období od února do října 2023, za které je požadováno výživné neprovdané matky pořídil synovi účastníků oblečení či přispěl na jeho výživu částkou 6 600 Kč, jak vyplývá z rozsudku opatrovnického soudu.

10. Vzhledem k tomu, že se jedná o sporné řízení, je matka povinna tvrdit a prokázat své majetkové poměry před a po porodu, nicméně podle komentářové literatury, s níž se ztotožňuje i zdejší soud (, adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022) vznikají určité náklady neprovdané matce vždy a není v silách matky v souladu s jejím právem na spravedlivý proces, aby prokazovala podrobně veškeré výdaje, které za rozhodné období vynaložila. V řízení bylo učiněno nesporným, že v rozhodném období nežil žalovaný s žalobkyní ve společné domácnosti a bylo prokázáno, že jí nepřispíval na hrazení jejích nákladů. Vycházeje z výše uvedených tezí dospěl soud k závěru, že kritériem pro určení rozsahu výživného neprovdané matky je hledisko přiměřenosti. Žalobkyni byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 10 836 Kč, což byl podle provedeného dokazování její jediný příjem. Náklady žalobkyně v rozhodném období byly tvrzeny v jejím podání ze dne 13.2.2023 ve výši 9 300 Kč měsíčně, což jsou náklady podle názoru soudu přiměřené a nijak nevybočující z obvyklých mezí.

11. Průměrný měsíční čistý příjem žalovaného v měsících únor až červenec 2023 činil 19 775,60 Kč, a to i po odečtení exekučních srážek. V dalším části rozhodného období pobíral dle svých tvrzení žalovaný dávky nemocenského pojištění, jejichž výši sice nedoložil, nicméně dle svých vyjádření mu na živobytí přispívala jeho matka, která pobírá důchod ve výši přibližně 22 000 Kč. Příjmové poměry žalovaného v rozhodném období tak byly výrazně vyšší než příjmové poměry žalobkyně, a to přibližně dvojnásobně.

12. Pokud jde o tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyně zatajila v řízení své jiné příjmy či skutečnou ekonomickou situaci, pak soud zdůrazňuje, že žalovaný lhal ve své účastnické výpovědi tom, že přispíval žalobkyni v rozhodném období pravidelně na syna, což se neukázalo jako pravdivé tvrzení i s ohledem na rozsudek opatrovnického soudu. Dále uvedl, že žalobkyně měla pracovat v rozhodném období pro společnost , právnická osoba, . , ale z listinných důkazů bylo zjištěno, že tomu tak nebylo. Žalovaný tak zjevně tvrdil v rámci svého účastnického výslechu informace nepravdivé ve snaze vylepšit svou procesní situaci, což s ohledem na povahu účastnického výslechu nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu křivé výpovědi, ale je to vodítkem pro soud, aby účastnické výpovědi žalobce, respektive jeho tvrzením zamýšleným v jeho prospěch nevěřil.

13. Z účastnického výslechu žalobkyně má soud za prokázané, že v době soužití účastníků řízení v bytě matky žalovaného přispívala tato na chod společné domácnosti a tuto finanční výpomoc je třeba chápat jako příspěvek žalovaného, neboť se jednalo o příspěvek ze strany jeho matky a nelze předpokládat, ani to nebylo tvrzeno, že by si poskytování těchto prostředků ujednala žalobkyně sama s matkou žalovaného. Z účastnického výslechu žalobkyně má soud za prokázané, že příspěvek na společnou domácnost, který chtěla po žalobkyni matka žalovaného za dobu jejich společného soužití v jejím bytě, činil 5 000 Kč měsíčně, ale jeho úhradu řešil žalovaný. Po opuštění společné domácnosti hradila žalobkyně své matce příspěvek ve výši 4 000 Kč, což bylo prokázáno jednak účastnickou výpovědí žalobkyně a dále svědeckou výpovědí její matky.

14. Reálně hrazené náklady tak podle provedených důkazů na straně žalobkyně po opuštění společné domácnosti vrostly nejméně o částku 4 000 Kč měsíčně. Soud tak dospěl k závěru, že polovina těchto prokazatelně zvýšených nákladů je částkou přiměřeně kompenzující zvýšené náklady žalobkyně v rozhodném období a zároveň tato částka není nepřiměřeně vysoká ve vztahu k prokázaným příjmům žalovaného v rozhodném období. Výživné je požadováno za období devíti měsíců, což činí při částce 2 000 Kč měsíčně celkem 18 000 Kč. V tomto rozsahu soud tedy podané žalobě vyhověl a ve zbývající části ji zamítl.

15. Splatnost výživného soud určil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. neboť má zato, že tato lhůta je pro žalovaného splnitelná a zároveň neshledal důvod pro umožnění plnění dluhu ve splátkách. Stejnou lhůtu stanovil soud i pro úhradu nákladů řízení.

16. O nákladech řízení pak soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3, o.s.ř., když žalobkyně měla sice v řízení úspěch jen částečný, ale protože výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši vypočtené z částky, v jaké bylo žalobě vyhověno. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nákladů řízení za celkem šest úkonů právní služby, a to převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba a za tři účasti u ústního jednání a dále za šest režijních paušálů ve výši 300 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby počítaná podle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty 18 000 Kč činí 1 820 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 720 Kč.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je osvobozena od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb. přešla na žalovaného podle § 2 odst. 3 z.č. 549/1991 Sb. povinnost podle výsledku řízení zaplatit odpovídající část soudního poplatku. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni výživné ve výši nepřesahující 50 000 Kč, soudní poplatek proto činí dle položky 7 písm. a) sazebníku 500 Kč.