13 C 319/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 205 824 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 637 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 637 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 160 637 Kč od 23. 8. 2023 do 29. 2. 2024, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 45 187 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 45 187 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítá.

III. Řízení se co do částky 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 55 831,40 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 29. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 205 824 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi účastníky řízení vznikl vztah nejdříve obchodní, kdy žalovaný coby advokát poskytoval žalobkyni právní služby v dědickém řízení po zemřelém manželu žalobkyně a později nabyla žalobkyně k žalovanému značnou důvěru, na základě které svěřila postupně žalobkyně žalovanému své cennosti, umožnila mu disponovat jejím účtem a zařídila mu vydání kreditní karty k jejímu účtu, aby mohl hradit náklady žalobkyně, čehož ona sama pro svůj špatný zdravotní stav nebyla schopna. Podle podané žaloby žalovaný zneužil důvěru žalobkyně a požadoval od ní zapůjčení finančních prostředků za různými účely. Žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 300 000 Kč, a to dne 25. 1. 2021, dále částku 100 000 Kč dne 20. 8. 2021 a 20 000 Kč dne 30. 9. 2021. Podle žalobních tvrzení měl dále žalovaný vybrat bez souhlasu žalobkyně z jejího účtu dne 14. 12. 2022 částku 40 000 Kč a dne 15. 12. 2022 částku 80 000 Kč. Později došlo k narušení důvěry mezi účastníky řízení a žalobkyně žádala prostřednictvím svého právního zástupce po žalovaném vrácení uvedených částek dopisem ze dne 1. 7. 2023, přičemž proti částce 540 000 Kč, kterou žalovanému zapůjčila si ji z jejího účtu vybral, započetla finanční nároky žalovaného, které považovala za oprávněné, a to ve výši 34 176 Kč. Po tomto započtení tak měl dle požadavku žalobkyně žalovaný vrátit částku 505 824 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni částečně uhradil, a to částkou 100 000 Kč dne 5. 9. 2023, částkou 100 000 Kč dne 20. 9. 2023 a částkou 100 000 Kč dne 26. 9. 2023. Zbývající část dluhu ve výši 205 824 Kč žalovaný uhradit odmítl.

2. Během ústního jednání konaného dne 13. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro částku 100 000 Kč se příslušenstvím, neboť žalovaný tuto částku žalobkyni nepravého třetí 2024 uhradil. S ohledem na zpětvzetí žaloby rozhodl soud výrokem pod bodem III. o částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí, a to podle § 96 odstavec 1, 2 a 3 o.s.ř.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil poprvé během ústního jednání konaného dne 13. 3. 2024, v němž uvedl, že nezpochybňuje platby tak, jak jsou popsány v podané žalobě, nicméně uvedl, že platby připsané jemu na účet, vyjma posledních dvou částek, byly finančními prostředky, které mu chtěla žalobkyně darovat. K výběrům z bankomatu z účtů žalobkyně pak žalovaný uvedl, že se jednalo o finanční prostředky využité jím ve prospěch žalobkyně, když z toho byly hrazeny mimo jiné platby za pobyt v domově důchodců v , Anonymizováno, , různé nákupy, jídlo pro žalobkyni, nákupy v drogerii a podobně. Žalovaný uvedl, že veškeré platby, které takto za žalobkyni hradil má zaevidovány. Zdůraznil, že se po 4 roky o žalobkyni staral, a to i na úkor své rodiny. Žalobkyně spolu s rodinou žalovaného slavila Vánoce, stal se jejím kmotrem a jejich vztah byl velmi osobní a blízký. Ze dne na den s ním však žalobkyně přestala mluvit a začala s ním nadále komunikovat pouze prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaný vyjmenoval služby a úsluhy, které pro žalobkyni vykonal, včetně zajištění jejího umístění do pečovatelského domu v , Anonymizováno, ,. Žalovaný uvedl že po dobu několika let vozil žalobkyni na různá lékařská vyšetření, vozil ji na nákupy do Plzně stejně jako jí vozil nákupy, o které si řekla do domova důchodců. Dále uvedl, že manželka žalovaného žalobkyni prala prádlo. Uvedl, že vztah mezi účastníky řízení nebyl vztahem advokáta a klienta ale vztahem dvou blízkých osob. Žalobkyně svěřila žalovanému šperky značné hodnoty. Žalobkyně mu dle tvrzení žalovaného chtěla darovat hodinky po jejím bývalém manželovi v hodnotě přibližně 300 000 Kč, což žalovaný odmítl to. Tyto hodinky pouze zanesl do opravy a již v době, kdy žalobkyně po žalovaném žádala zaplacení finančních prostředků sám žalovaný upozornil právního zástupce žalobkyně na to, že hodinky jsou v opravě ve zlatnictví , Anonymizováno, , což zřejmě sama žalobkyně zapomněla. Žalobkyně chtěla učinit žalovaného svým dědicem a za tím účelem domluvil žalovaný schůzku u notáře, které se však osobně nezúčastnil. Na skutečnost, že v jej žalobkyně zahrnula či chtěla zahrnout do své závěti upozornil právního zástupce žalobkyně sám žalovaný. Žalovaný tedy rozhodně popřel, že by s jakýmkoliv způsobem chtěl obohatit na úkor žalobkyně. Finanční prostředky poskytnuté žalobkyní byly dílem zápůjčkou, kterou mu žalobkyně ochotně poskytla a dílem měly tyto finanční prostředky pokrýt náklady žalovaného, které vynaložil v souvislosti o péči o žalobkyni.

4. Svá skutková tvrzení pak žalovaný, doplnil písemným podáním ze dne 12. 4. 2024. Ve svém podání ze dne 12. 4. 2024 žalovaný vypsal všechny záležitosti, které pro žalobkyni obstarával a uvedl, že za vyřízení těchto záležitostí po žalobkyni ničeho nežádal. Dále uvedl, že v průběhu péče o žalobkyni v období od 22. 10. 2019 do dubna roku 2023 vynaložil ze svých výlučných prostředků na potřeby žalobkyně částku 151 954 Kč. Která cesta z jízdného a hotových výdajů spojených s vyřizováním osobních záležitostí žalobkyně jako její konverze dokumentů, ověření podpisů, poplatky za výpisy z katastru nemovitostí a podobně ve výši 35 357 Kč a nákladů vynaložených z výlučných prostředků žalovaného na péči o žalobkyni ve výši 116 597 Kč. Žalovaný uvedl, že žalobkyně částečně uznala jeho nárok v rozsahu částky 34 186 Kč, a tak k úhradě žalované zbývá částka ve výši 117 778 Kč. Tento svůj nárok započetl žalovaný proti nároku žalobkyně uplatněnému v žalobě po jejím částečném zpětvzetím, a to jako kompenzační námitku, nikoliv jako vzájemný návrh.

5. Žalovaný předložil v řízení seznam cest, které podle svých tvrzení vykonal svým motorovým vozidlem ve prospěch žalobkyně, a to převážně za účelem její návštěvy zdravotnických zařízení nebo nákupů. Také předložil seznam správních poplatků, které podle svých tvrzení za žalobkyni uhradil za konverzi dokumentů či pořízení výpisů z veřejného seznamu. Ve své svědecké výpovědi uvedl žalovaný, že žalobkyni dělal v podstatě taxikáře. Dále uvedl, že o žalobkyni pečoval ve smyslu materiální pomoci a tyto náklady hradil ze svých prostředků, kdy se jednalo zejména o nákup potravin a dalšího zboží rychlé spotřeby.

6. V řízení byl proveden výslech manželky žalovaného, která potvrdila, že žalovaný se o žalobkyni staral jako o členku rodiny, a to dokonce na úkor péče o svou skutečnou rodinu. Nakupoval pro ni, přičemž k placení těchto nákupů někdy používal svou kartu, tedy hradil tyto nákupy ze svých finančních prostředků, někdy kartu k účtu žalobkyně, tedy z jejích finančních prostředků.

7. Žalovaný předložil k důkazu výpisy ze svého účtu a detaily transakcí, které mají zachycovat platby ve prospěch žalobkyně. Až na několik výjimek pospaných dále v tomto odůvodnění však z těchto listin není seznatelné, že se jedná o platby ve prospěch žalobkyně. K prokázání, že žalovaným označené platby byly za potřeby či ve prospěch žalobkyně navrhl žalovaný whatsappovou komunikaci mezi účastníky řízení, avšak přes opakované výzvy soudu tuto k důkazu nepředložil a na ústním jednání konaném dne 30.4.2025 vzal tento svůj důkazní návrh zpět.

8. Na základě provedených důkazů a skutečností označených účastníky řízení za nesporné, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

9. V řízení nebyla sporná výše finančních prostředků získaných žalovaným od žalobkyně a nebyly sporné ani platby, které žalovaný provedl ze svého účtu. Nesporným bylo, že žalobkyně předala žalovanému platební kartu k jejímu účtu, kterou žalovaný oprávněně disponoval. Sporným naopak bylo, zda žalovaný vynaložil finanční prostředky na nákupy spotřebního zboží a potravin a náklady na pohonné hmoty ve prospěch žalobkyně v jím tvrzeném rozsahu a zda platby provedené žalovaným byly bezdůvodným obohacením na straně žalobkyně či zda mu žalobkyně na tyto platby poskytla finanční prostředky, jejichž vrácení nebylo předmětem podané žaloby.

10. Protože finanční plnění ze strany žalobkyně žalovanému bylo v řízení nesporné, zabýval se soud důkazy prokazující pohledávku žalovaného za žalobkyní a její případné započtení na pohledávku žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 1.7.2023. K důkazu byl proveden dopis žalovaného ze dne 12.4.2024, ve kterém žádá po žalobkyni zaplacení částky 117 778 Kč s odkazem na přílohy tohoto dopisu, kterými jsou přehledy plateb v řízení předložené jak žalobkyní, tak žalovaným. Na tento dopis reagoval právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne 7.5.2024, v němž nárok žalovaného na zaplacení jakékoli částky odmítá a uvádí, že žalovaný stejný nárok uplatnil vůči žalobkyni již dříve, a to e-mailem ze dne 26.5.2023, který byl rovněž proveden k důkazu. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že svůj nárok vůči žalobkyni žalovaný uplatnil před podáním žaloby. Kompenzační námitkou učiněnou během ústního jednání dne 13.3.2024 pak došlo k projevu vůle žalovaného započítat jím tvrzené pohledávky za žalobkyní na žalobou uplatněný nárok žalobkyně. Pohledávka žalovaného se stala způsobilou k započtení, při případném prokázání její existence, na základě e-mailu ze dne 26.5.2023 pročež v případě prokázání existence této pohledávky by došlo k zániku pohledávky žalobkyně nebo její části ke dni 26.5.2023. Že došlo k částečnému zápočtu pohledávek žalovaného za žalobkyní je nepochybné z dopisu právního zástupce žalobkyně adresovanému žalovanému ze dne 1.7.2023, v němž žalobkyně akceptuje zápočet ve výši 34 176 Kč sestávající z několika položek ze seznamu připojeného k e-mailu ze dne 26.5.2023. Z výše uvedeného dospěl k soud k závěru, že vzájemné pohledávky účastníků řízení se střetly a staly se způsobilými k započtení již před podáním žaloby a stejně tak byl již před podáním žaloby učiněn žalovaným projev vůle směřující k jejich započtení.

11. Již před podáním žaloby jednali účastníci řízení o platbách, které podle svých tvrzení uhradil žalovaný ve prospěch žalobkyně a o tyto platby žádal ponížit částku požadovanou na něm žalobkyní. Část těchto plateb ve výši 34 176 Kč byla žalobkyní uznána ještě před podáním žaloby, takže předmětem posuzovaného nároku žalobkyně nebyly. Žalobkyně i žalovaný předložili soudu shodný přehled těchto plateb vyhotovený žalovaným, přičemž u zbývajících plateb žalovaného tvrdila žalobkyně, že buď nebyly uhrazeny v její prospěch, či na ně získal žalovaný finanční prostředky od žalobkyně v hotovosti. To se týkalo částky 12 836 Kč uhrazené 9. 11. 2020 za náklady spojené s užíváním bytu žalobkyně v , Anonymizováno, , částka 10 850 Kč uhrazené 30. 12. 2020 za pobyt žalobkyně v pečovatelském domově v , Anonymizováno, a částky 7 035 Kč uhrazené 29. 12. 2020 za nákup televize značky Sony pro žalobkyni. Ohledně těchto částek byla žalobkyně soudem vyzvána na ústním jednání konaném dne 15.5.2024, aby prokázala, že finanční prostředky na úhradu těchto plateb skutečně žalovanému poskytla. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala svým vyjádřením ze dne 20.5.2024. V něm uvedla, že žalovaný vybral z bankomatu z jejího účtu prostřednictvím její platební karty dne 21.7.2020 částku 30 000 kč a dne 13.10.2020 částku 30 000 Kč. Finančními prostředky z těchto výběrů tak měl podle tvrzení žalobkyně žalovaný pokrýt platby ve prospěch žalobkyně. Žalovaný uvedl, že částku 30 000 Kč vybranou dne 13.10.2020 předal žalobkyni bezprostředně po jejím výběru z bankomatu. U částky 30 000 Kč vybrané dne 21.7.2020 učinil žalovaný sporným, že by ji vybral z bankomatu on, nicméně připustil, že k tomu mohlo dojít, avšak i v takovém případě ji předal žalobkyni, která měla u sebe ráda finanční hotovost ve vyšší částce. Žalobkyně ani neučinila tyto částky či jejich zbývající části předmětem řízení, a nikdy jejich vrácení po žalovaném nepožadovala, což potvrzuje verzi žalovaného, že tyto finanční prostředky si neponechal. Nemohl z nich tedy hradit žádné platby za žalobkyni. Ostatně data výběrů ani nekorespondují s daty sporných plateb provedených žalovaným. , adresa, výběru z bankomatu dne 13.10.2020 v , Anonymizováno, naopak koresponduje s tvrzením žalovaného, že tyto finanční prostředky chtěla mít žalobkyně u sebe během jejího pobytu v Domově v , Anonymizováno, .

12. Úhradu částky 10 850 Kč uhrazené dne 30. 12. 2020 za pobyt žalobkyně v pečovatelském domově v , Anonymizováno, žalovaným žalobkyně nečinila spornou, ale ve svém vyjádření ze dne 20.5.2024 uvedla, že tato částka již byla zohledněna v zápočtu akceptovaném žalobkyní dopisem jejího právního zástupce ze dne 1.7.2023. Tak tomu však nebylo. V dopise ze dne 1.7.2023 akceptovala žalobkyně oproti své pohledávce pohledávku žalovaného ve výši 10 851 Kč rovněž za platbu za pobyt žalobkyně v pečovatelském domě v , Anonymizováno, ale ze dne 27.1.2021. Jednalo se o dvě různé platby, což bylo prokázáno výpisem z účtu žalovaného.

13. Platba ve výši 1 898 Ke ze dne 9.11.2020 byla platbou pojistného za pojištění domácnosti žalobkyně, což bylo prokázáno Upozorněním na neuhrazené pojistné ze dne 22.9.2020 adresované v té době již zesnulému manželu žalobkyně. Platby provedené z účtu žalovaného v lednu 2021, konkrétně částka 600 Kč dne 4.1.2021 a částky 184 Kč, 1 200 Kč, 611 Kč, 887 Kč a 85 Kč ze dne 26.1.2021 byly úhradami za energie spotřebované v bytě žalobkyně, což bylo jednak mezi účastníky nesporné a jednak to vyplývá ze zpráv u těchto plateb, kde je uvedeno, že se jedná o platby společnosti , právnická osoba, s poznámkou „, jméno FO, Ch“ nebo „, Jméno žalobkyně, “. Platba ve výši 1 050 Kč ze dne 4.1.2021 byla úhradou kupní ceny za nový dálkový ovladač k televizoru Sony, což bylo mezi účastníky nesporné. Platba ve výši 6 418 Kč ve prospěch společnosti , právnická osoba, . ze dne 26.1.2021 byla platbou za služby spojené s užíváním bytu , adresa, , což vyplývá ze zprávy k této platbě. Platba ve výši 333 Kč ze dne 6.1.2021 složená v hotovosti v pokladně Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště v Plzni byla úhradou daně z nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně. Na pokladním dokladu o této platbě není sice podpis složitele této částky, ale zde soud vycházel z předpokladu, že žalovaný by se nedostal k tomuto dokladu, pokud by platbu za žalobkyni sám neprovedl a zároveň v řízení bylo prokázáno a nesporné, že žalovaný pro žalobkyni vyřizoval různé záležitosti včetně záležitostí úředních. Platba ve výši 1 200 Kč provedená z účtu žalovaného dne 25.2.2021 byla úhradou za energie spotřebované v bytě žalobkyně.

14. V rámci rekapitulace uvádí soud, že dospěl k závěru, že následující platby uhrazené žalovaným byly platbami ve prospěch žalobkyně a současně platbami, která měla, které měla žalobkyně hradit ze svých prostředků : částka ve výši 12 836 Kč uhrazená 9. 11. 2020 za náklady spojené s užíváním bytu žalobkyně v , Anonymizováno, částka ve výši 1 898 Kč uhrazená 9. 11. 2020 za pojištění domácnosti – bytu žalobkyně v , Anonymizováno, , částka 10 850 Kč uhrazená 30. 12. 2020 za pobyt žalobkyně v pečovatelském domově v , Anonymizováno, , částka 600 Kč uhrazená 4. 1. 2021 za elektrickou energii v bytě v , Anonymizováno, společnosti , Anonymizováno, , částka 7 035 Kč uhrazená 29. 12. 2020 za nákup televize značky , Anonymizováno, pro žalobkyni, částka 1 050 Kč uhrazená 4. 1. 2021 za nákup dálkového ovladače k televizi značky , Anonymizováno, pro žalobkyni, částky 184 Kč, 611 Kč a 887 Kč uhrazené dne 26. 1. 2021 za elektrickou energii v bytě žalobkyně v , Anonymizováno, společnosti , Anonymizováno, , částka 6 418 Kč uhrazená 26. 1. 2021 za náklady spojené s užíváním bytu žalobkyně v , Anonymizováno, , částka 1 200 Kč uhrazená 25. 2. 2021 za elektrickou energii v bytě žalobkyně v , Anonymizováno, společnosti , Anonymizováno, částka 1 200 Kč uhrazená 26. 1. 2021 za elektrickou energii v bytě žalobkyně v , Anonymizováno, , částka 85 Kč uhrazená dne 26. 1. 2021 za elektrickou energii v bytě žalobkyně v , Anonymizováno, společnosti , Anonymizováno, a částka 333 Kč uhrazená dne 6. 1. 2021 jako platba daně z nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně u Finančního úřadu v Plzni. Celkem se jedná o částku 45 187 Kč uhrazenou žalovaným ve prospěch žalobkyně třetím osobám.

15. Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

18. Podle § 1982, občanského zákoníku dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

19. Podle § 2997 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl20. Podle § 2992 občanského zákoníku byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

21. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho účet finanční prostředky a žalovaný vybral pro svou potřebu z jejího účtu finanční prostředky v celkové výši 540 000 Kč, a tyto finanční prostředky byly zápůjčkou žalobkyně žalovanému. Protože v řízení nebylo tvrzeno, že by mezi účastníky řízení byl sjednán úroku, hledí se na zápůjčku jako na bezúročnou a protože nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by byla ujednána splatnost zápůjčky, vznikla tato povinnost žalovanému na základě výzvy ze dne 1.7.2023 ve lhůtě 6 týdnů ode dne jejího doručení, tj. dne 22.8.2023. Dlužná částka byla na základě dohody o započtení vzniklé na základě uplatnění vzájemné pohledávky žalovaného vůči žalobkyni ze dne 23.5.2023 a její akceptaci ve výzvě ze dne 1.7.2023 ponížena o částku 34 176 Kč.

22. Žalovaný uplatnil v řízení v rámci své procesní obrany námitku započtení ve výši celé žalované částky po částečném zpětvzetí žaloby. Žalobkyně se měla podle žalovaného bezdůvodně obohatit tím, že jí žalovaný kupoval různé věci, nejčastěji věci osobní potřeby a dále že ni hradil některé platby, které měla platit žalobkyně sama. Tato plnění však žalobkyně učinila spornými a soud tak zkoumal, zda u jednotlivých plateb označených žalovaným, se skutečně jednalo o platby ve prospěch žalobkyně. S výjimkou plateb uvedených v části obsahující skutkové závěry soudu na základě provedeného dokazování v celkové výši 45 187 Kč nebylo prokázáno, že by tyto platby byly skutečně za věci předané žalovaným žalobkyni. Pouhé detaily o transakcích nebo výpisy z účtu žalovaného nejsou důkazem o tom, že by z těchto transakcí měla prospěch právě žalobkyně a nelze vyloučit, že se jednalo o platby za věci pořízené žalovaným pro jeho potřebu nebo potřeby jeho rodiny. Nelze ani opomenout, že žalovaný měl k dispozici platební kartu k účtu žalobkyně a podle svědecké výpovědi manželky žalovaného platil žalovaný nákupy pro žalobkyni někdy ze svého účtu, někdy z účtu žalobkyně. Žalovaný tak neunesl důkazní břemeno, že zbývající jím tvrzené platby byly bezdůvodným obohacením na straně žalobkyně, a protože břemeno důkazní v této otázce tížilo žalovaného, zůstalo bezdůvodné obohacení ve zbývajícím žalovaným tvrzeném rozsahu neprokázané. Totéž platí o tvrzených nákladech na dopravu žalobkyně, které byly sice žalovaným tvrzeny v konkrétních částkách za konkrétní cesty, ale nebyly prokázány vůbec žádnými důkazy. Přitom žalovaný netvrdil, že by mezi ním a žalobkyní byla uzavřena nějaká dohoda, na základě které by jí tato plnění poskytoval.

23. Na část nároku uplatněného žalovaným v rozsahu cestovních nákladů je možno aplikovat § 2997 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku, protože žalovaný si byl vědom, že není povinen poskytovat žalobkyni služby spočívající v zajišťování její dopravy a tyto služby jí tak poskytl o své vlastní vůli a vzhledem k velmi blízkému vztahu mezi ním a žalobkyní. První pokus o úhradu těchto nákladů učinil žalovaný podle svých tvrzení až v době, kdy již jeho vztah k žalobkyni nebyl tak dobrý jako dříve.

24. Na část nároku uplatněného žalovaným v rozsahu plateb za zákusky v cukrárně je možno aplikovat § 2992 občanského zákoníku, protože žalovaný sám uvedl, že žalobkyně měla sladké ráda a s ohledem na původně přátelský vztah mezi účastníky řízení je na tato plnění třeba nahlížet stejně, jako když jeden z přátel pozve druhého na kávu. Jedná se tedy o plnění jiného obdarovat nebo bez úmyslu druhého obohatit bez vzniku závazku. Zde nebyl prokázán žádný úmysl účastníků řízení právně se vázat.

25. Soud nepochybuje, že žalovaný o žalobkyni pečoval svědomitě a plnil její přání. Žalobkyně byla zároveň s péči žalovaného spokojena, protože jinak by po dobu několika let tuto péči nepřijímala, netrávila by v domácnosti žalovaného vánoční svátky, nepůjčovala by mu finanční prostředky, nepožádala by jej, aby byl jejím kmotrem a zejména by mu nezřídila platební kartu k jejímu účtu. Zároveň soud nemá za to, že by žalovaný pečoval o žalobkyni ze zištných důvodů, když sám uvedl, že odmítal od žalované dar ve formě finančních prostředků či drahých hodinek. Nebylo však prokázáno, že žalovaným tvrzené platby za nákupy byly skutečně ve prospěch žalobkyně. Soud dospěl k závěru na základě tvrzení žalovaného o charakteru jeho vztahu s žalobkyní, že rozvážení žalobkyně k lékaři a po nákupech bylo ze strany žalovaného učiněno jako plnění bezúplatné a dobrovolné, a že v případě plateb za zákusky v kavárně zde byl na straně žalovaného úmysl pohostit žalobkyni bez úmyslu právně ji tím zavázat.

26. U plateb, které soud jako bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně shledal, byla situace odlišná, neboť se jednalo o plnění za žalobkyni vůči třetím osobám a bylo prokázáno, že se jednalo o platby, které měla po právu hradit sama žalobkyně. V případě pořízení televize bylo nesporné, že žalobkyně žalovaného o zakoupení televize požádala a v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by se jednalo ze strany žalovaného o dar. Proto soud obraně žalovaného vyhověl jen částečně ve výši 45 187 Kč a v tomto rozsahu žalobu zamítl a ve zbývající části žalobě vyhověl.

27. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, takže soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 78 %, když za procesního úspěch žalobkyně se započítává i částka 100 000 Kč, pro kterou bylo řízení zastaveno v důsledku chování žalovaného spočívající v dobrovolné úhradě této částky po podání žaloby. Žalovaný naopak v rozsahu 22 %, takže náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu 56 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 292 Kč, 3 úkony právní služby po 9 140 Kč (tj. 27 420 Kč) učiněné v době, kdy byla předmětem řízení částka 205 824 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, 8 úkonů právní služby po 5 340 Kč (tj. 42 720 Kč) za účast na ústním jednání konaném dne 13.3.2024, 15.5.2024, 25.9.2024, 15.1.2025 (přesahující 2 hodiny) a 30.4.2025 a vyjádření žalobkyně ze dne 7.5.2024 a 20.5.2024, vše dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 8 režijních paušálů po 300 Kč a 3 režijní paušály po 450 kč § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 15 516,90 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně přiznané v rozsahu 56% z částek výše uvedených představuje částka 55 831,40 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.