13 C 32/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem titul Viktorem Vaške ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka

I. Žaloba s návrhem, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka]. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ operátor“) se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] za účelem užívání těchto služeb mu zároveň pronajala přijímací zařízení – CA [příjmení] [příjmení], SN [číslo] (dále jen„ zařízení“). Žalovaný se zavázal do sedmi dnů od ukončení smlouvy zařízení vrátit s tím, že neučiní-li tak, má operátor právo na smluvní pokutu ve výši [částka]. Smlouva byla vzhledem k neplacení cen za poskytnuté služby ukončena, žalovaný však zařízení ve sjednané lhůtě nevrátil a operátorovi tak vzniklo právo na smluvní pokutu, jež dne [datum] postoupil žalobkyni. 2 Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se opírá o ustanovení čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a o skutečnost, že žalovaný jakožto spotřebitel měl v době zahájení řízení bydliště v České republice (viz sdělení Ministerstva vnitra ze dne [datum] na č.l. 13 spisu). 3 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena uložením s účinky ke dni [datum] (viz doklad na č.l. 26 spisu), nevyjádřil. 4 Soud ve věci konal jednání dne [datum]. Zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, o jeho odročení nepožádala. Žalovaný, jemuž bylo předvolání doručeno spolu se žalobou uložením s účinky ke dni [datum] (viz výše), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud však dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 5 Odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, a proto je jeho odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v § 157 odst. 4 o.s.ř. 6 Z provedených důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: a) Dne [datum] uzavřel operátor se žalovaným podle českého práva smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jíž se zavázal poskytovat mu veřejně dostupné služby elektronických komunikací ([příjmení] [příjmení] televize) a jíž mu pronajal zařízení a žalovaný se zavázal platit mu za to cenu. Odkazem na Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ podmínky“) bylo též sjednáno, že operátor je oprávněn odstoupit od smlouvy mimo jiné i v případě včasného neuhrazení dvou po sobě jdoucích vyúčtování žalovaným (bod [číslo] písm. b) podmínek) a že žalovaný je v takovém případě povinen do sedmi dnů od ukončení smlouvy vrátit operátorovi zařízení (bod 7.4 podmínek). Ve vlastní smlouvě se žalovaný zavázal uhradit operátorovi smluvní pokutu„ dle ceníku“, nevrátí-li zařízení včas a v pořádku. Zařízení bylo žalovanému dodáno a instalováno dne [datum]. b) Žalovaný neplatil poplatky za služby elektronických komunikací, a proto operátor přípisem ze dne [datum] odstoupil od smlouvy ke dni [datum] a vyzval žalovaného mimo jiné k vrácení zařízení do [datum]. Žalovaný však operátorovi zařízení dosud nevrátil. c) Smlouvou ze dne [datum] postoupil operátor svou pohledávku vůči žalovanému v celkové výši [částka] žalobkyni. 7 Po provedeném dokazování soud k závěru, že žaloba není důvodná. 8 Použití českého práva na vztah mezi účastníky se opírá o ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a o volbu práva provedenou účastníky ve smlouvě. 9 Podle § 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 127/2005 Sb.“), pro účely tohoto zákona se rozumí účastníkem každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. 10 Podle § 2201 obč. zák. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 11 Podle § 2225 odst. 1, věty první, obč. zák. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. 12 Podle § 2048 obč. zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13 V dané věci operátor uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, již soud právně posoudil podle § 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb. Zároveň s ním uzavřel smlouvu, podle níž mu pro účely příjmu signálu kabelové televize přenechal za úplatu do užívání zařízení; tuto smlouvu soud právně posoudil jako nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. obč. zák. 14 Žalovaný zařízení převzal dne [datum], neplatil však poplatky za služby, a proto operátor ke dni [datum] podle bodu [číslo] písm. b) podmínek odstoupil od smlouvy. Vzhledem k zániku nájmu byl žalovaný podle § 2225 odst. 1 obč. zák. a podle bodu 7.4 podmínek povinen pod smluvní pokutou vrátit operátorovi zařízení do 7 dnů, tedy do [datum]. To však neučinil a kdyby se k ujednání o smluvní pokutě přihlíželo (viz dále), byl by podle § 2048 obč. zák. povinen zaplatit za toto porušení nájemní smlouvy smluvní pokutu. 15 Soud je však nucen konstatovat, že k ujednání o smluvní pokutě přihlížet nelze. Je výrazem ustálené soudní praxe, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek, ceníků a jiných dokumentů, na něž smlouva odkazuje, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.

I. ÚS 3512/11); to se týká jak ujednání o vlastním právu na smluvní pokutu, tak i ujednání o vymezení smluvní povinnosti, jejíž porušení právo na smluvní pokutu zakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3126/2020), a také ujednání o výši smluvní pokuty (srov. rozsudek Nevyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015). V souzené věci jsou sice ujednání o vlastním právu na smluvní pokutu i o vymezení smluvních povinností, pro případ jejichž porušení se smluvní pokuta sjednává, obsažena ve vlastní smlouvě, výše smluvní pokuty je však ujednána pouze odkazem na ceník a ve vlastní smlouvě, k níž žalovaný jako spotřebitel připojil svůj podpis, sjednána není; z vlastní smlouvy nelze zjistit ani to, jaké znění ceníku operátora (účinné ke kterému datu) má být v případě porušení utvrzené smluvní povinnosti použito. Ujednání o smluvní pokutě je tedy neurčité, a jelikož jeho obsah nelze zjistit ani výkladem – přihlížejícím ovšem pouze k obsahu vlastní, žalovaným podepsané smlouvy –, je podle § 553 odst. 1 obč. zák. právním jednáním zdánlivým, k němuž se nepřihlíží. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16 Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 a násl. obč. zák. a o výše uvedenou smlouvu o postoupení pohledávek. 17 Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému, jenž by měl na jejich náhradu právo, v tomto řízení – podle obsahu spisu – náklady nevznikly.