13 C 33/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Vaške ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 11 357,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 960 Kč, úroky ve výši 947,62 Kč a 10 % roční úroky z prodlení z částky 8 960 Kč od [datum] do zaplacení.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 2 397,48 Kč, úroků ve výši 1 128,93 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 590,05 Kč, 29 % ročních úroků z částky 2 397,48 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 8 960 Kč od [datum] do zaplacení a 10 % ročních úroků z prodlení z částky 2 397,48 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 8 960 Kč od [datum] do [datum], žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 357,48 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž mu poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč, žalovaný však svým povinnostem ze smlouvy řádně nedostál a svůj dluh vůči původnímu věřiteli splnil toliko zčásti. [příjmení] 11 357,48 Kč představuje jistinu zápůjčky. Na příslušenství vymáhané pohledávky žalobkyně požadovala 29 % roční úroky z jistiny od [datum] do [datum] ve výši 1 436,41 Kč, 10 % roční úroky z prodlení z jistiny od [datum] do [datum] ve výši 1 590,05 Kč a 29 % roční úroky a 10 % roční úroky z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení. 2 Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se opírá o ustanovení čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a o skutečnost, že žalovaný jakožto spotřebitel měl v době zahájení řízení bydliště v České republice (viz výpis z registru obyvatel na č.l. 8 spisu). 3 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena uložením s účinky ke dni [datum] (viz doručenku připojenou k č.l. 9 spisu), nevyjádřil. 4 Soud ve věci konal jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z něj omluvil, o jeho odročení nepožádal. Žalovaný, jemuž bylo předvolání k jednání doručeno dne [datum] (viz doručenku připojenou k č.l. 13 spisu), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud však dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 5 Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a z jejích smluvních podmínek soud zjistil, že tohoto dne mezi sebou původní věřitel, jednající svojí [pobočka], a žalovaný, mající bydliště v [obec], uzavřeli podle českého práva písemnou smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč na úrok 29 % ročně; žalovaný zápůjčku v hotovosti převzal a zavázal se ji vrátit a v souvislosti s ní sjednaný„ poplatek“ ve výši 12 283 Kč, zahrnující úrok ve výši 2 504 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a úhradu pojistného ve výši 1 800 Kč zaplatit v místě svého bydliště v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 469 Kč a v jedné další týdenní splátce ve výši 412 Kč, přičemž první splátka bude splatná do týdne od uzavření smlouvy a každá další k ultimu dalšího týdenního období. Pro případ, že souhrnná výše splátek, s nimiž bude žalovaný v prodlení, přesáhne dvanáctinásobek první týdenní splátky, bylo sjednáno právo původního věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, jíž není dotčen nárok původního věřitele na náhradu škody vzniklé prodlením žalovaného, přičemž žádné sankce pro případ, že by byla porušena původním věřitelem, smlouva nestanoví, dále právo původního věřitele na poplatek za upomínku ve výši 300 Kč s tím, že maximální počet upomínek bude 10, a právo původního věřitele na poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Bylo též sjednáno právo původního věřitele započíst svoji i nesplatnou pohledávku vůči žalovanému proti i splatné pohledávce žalovaného vůči němu. 6 Soudu je z jeho činnosti známo, že obvyklá sazba úroků ze spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy činila 8 % ročně. 7 Z tabulky umoření soud zjistil, že po uzavření smlouvy zaplatil žalovaný na svůj dluh celkem 5 040 Kč, přičemž poslední platba byla provedena dne [datum]. 8 Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne [datum] původní věřitel postoupil své pohledávky vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy žalobkyni. 9 Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhů z výše uvedené smlouvy v celkové výši 27 061,52 Kč do [datum]. 10 Z podacího lístku soud zjistil, že výzva k plnění byla žalovanému dne [datum] odeslána poštou na jeho adresu uvedenou ve smlouvě. 11 Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí na částky požadované v tomto řízení dosud nic nezaplatil. 12 Na základě provedených důkazů, jež zhodnotil podle § 132 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: a) Dne [datum] mezi sebou původní věřitel, jednající svojí [pobočka], a žalovaný, mající bydliště v [obec], uzavřeli podle českého práva písemnou smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč na úrok 29 % ročně, ačkoli obvyklá sazba úroků ze spotřebitelských úvěrů poskytovaných tehdy bankami činila 8 % ročně; žalovaný zápůjčku v hotovosti převzal a zavázal se ji vrátit a v souvislosti s ní sjednaný„ poplatek“ ve výši 12 283 Kč, zahrnující úrok ve výši 2 504 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a úhradu pojistného ve výši 1 800 Kč zaplatit v místě svého bydliště v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 469 Kč a v jedné další týdenní splátce ve výši 412 Kč, přičemž první splátka bude splatná do týdne od uzavření smlouvy a každá další k ultimu dalšího týdenního období. Pro případ, že souhrnná výše splátek, s nimiž bude žalovaný v prodlení, přesáhne dvanáctinásobek první týdenní splátky, bylo sjednáno právo původního věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, jíž není dotčen nárok původního věřitele na náhradu škody vzniklé prodlením žalovaného, přičemž žádné sankce pro případ, že by byla porušena původním věřitelem, smlouva nestanoví, dále právo původního věřitele na poplatek za upomínku ve výši 300 Kč s tím, že maximální počet upomínek bude 10, a právo původního věřitele na poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Bylo též sjednáno právo původního věřitele započíst svoji i nesplatnou pohledávku vůči žalovanému proti i splatné pohledávce žalovaného vůči němu. b) Po uzavření smlouvy zaplatil žalovaný na svůj dluh celkem 5 040 Kč, přičemž poslední platba byla provedena dne [datum]. c) Na základě smlouvy ze dne [datum] původní věřitel postoupil své pohledávky vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy žalobkyni. d) Přípisem ze dne [datum] zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhů z výše uvedené smlouvy v celkové výši 27 061,52 Kč do [datum]. Přípis byl žalovanému dne [datum] odeslán poštou na jeho adresu uvedenou ve smlouvě. 13 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 14 Použití českého práva na vztahy mezi účastníky se opírá o ustanovení čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, a o skutečnost, že vztah z bezdůvodného obohacení, který je předmětem řízení, úzce souvisí se vztahem založeným úvěrovou smlouvou, v níž bylo jako rozhodné zvoleno české právo. 15 Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16 Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17 Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18 Podle § 2999 odst. 1 obč. zák. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 19 Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20 Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21 V souzené věci mezi sebou původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu, jíž původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku a žalovaný se mu zavázal zápůjčku ve sjednané lhůtě vrátit. Tuto smlouvu soud právně posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. obč. zák. Kdyby byla tato smlouva platná, vznikla by z ní původnímu věřiteli povinnost strpět užívání předmětu zápůjčky žalovaným a žalovanému by vznikla povinnost předmět zápůjčky původnímu věřiteli vrátit a zaplatit„ poplatky“, jež soud podle obsahu posoudil jako úroky, neboť plní jejich funkci. 22 Soud je však nucen konstatovat, že smlouva platná není. Úrok a dále částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení činí celkem 12 283 Kč; při jistině ve výši 14 000 Kč a při sjednaném trvání zápůjčky 60 týdnů představují tyto částky úrok v celkové sazbě 76,1 % ročně, více než devítinásobně přesahující tehdy obvyklou sazbu úroků ze spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, činící 8 % ročně. Kromě toho bylo sjednáno, že právem původního věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně není dotčen jeho nárok na náhradu škody vzniklé prodlením žalovaného; přitom žádné sankce pro případ, že by byla porušena původním věřitelem (kupříkladu nekonáním hotovostního inkasa splátek v bydlišti žalovaného), smlouva nestanoví. Pro případ, že souhrnná výše splátek, s nimiž bude žalovaný v prodlení, přesáhne dvanáctinásobek první týdenní splátky, bylo sjednáno též právo původního věřitele na poplatek za upomínku ve výši 300 Kč s tím, že maximální počet upomínek bude 10, a na poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. V rozporu s ustanovením § 1982 odst. 1, věty druhé, obč. zák. bylo též sjednáno právo původního věřitele započíst svoji i nesplatnou pohledávku vůči žalovanému proti i splatné pohledávce žalovaného vůči němu. 23 Vyjádřeno konkrétními čísly to znamená, že v případě nezaplacení žádné splátky žalovaným po uzavření smlouvy dává smlouva původnímu věřiteli ke dni splatnosti poslední splátky, tedy ke dni [datum], právo minimálně na jistinu ve výši 14 000 Kč,„ poplatek“ ve výši 12 283 Kč, úhradu pojistného ve výši 1 800 Kč, smluvní pokutu z jednotlivých splátek (a to zpětně i z první až dvanácté) vždy ode dne následujícího po splatnosti každé z nich do [datum] v celkové výši 5 810,91 Kč, poplatky za upomínky v celkové výši 10 x 300 Kč = 3 000 Kč, poplatek za zahájení vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč a úroky z prodlení z jednotlivých splátek (a to zpětně i z první až dvanácté) vždy ode dne následujícího po splatnosti každé z nich do [datum] v celkové výši 1 582,03 Kč, celkem tedy na částku 39 475,94 Kč, téměř trojnásobně přesahující jistinu zápůjčky. Tyto podmínky jsou extrémní, i když se původní věřitel zavázal vykonat za účelem hotovostního výběru splátek 60 návštěv v bydlišti žalovaného, cesty k nimž se však měly beztak realizovat jen na území [územní celek]. Proto soud podle § 588 obč. zák. posoudil celou smlouvu jako absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. To, zda původní věřitel při uzavírání smlouvy splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, však soud nezkoumal, neboť porušení této povinnosti má podle § 87 odst. 1, věty druhé, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, za následek pouze relativní neplatnost smlouvy a ta nebyla v souzené věci namítnuta. Názor, že se nejedná o neplatnost relativní, nýbrž absolutní, je v přímém rozporu s jednoznačným zněním zákona, je projevem neúcty k psanému právu a soud jej odmítá. 24 Vztahy ze smlouvy proto soud vypořádal podle ustanovení o bezdůvodném obohacení spočívajícím v přijetí plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 obč. zák. Žalovaný na základě smlouvy fakticky (reálně) obdržel částku 14 000 Kč a původnímu věřiteli fakticky (reálně) zaplatil částku 5 040 Kč, takže je na jistině poskytnutých prostředků dosud dlužen částku 8 960 Kč. Jelikož žalobkyni tuto – již splatnou (viz dále) – částku dosud nezaplatil, soud žalobě ohledně ní vyhověl. Ohledně dalších 11 357,48 Kč – 8 960 Kč = 2 398,47 Kč ji na jistině poskytnutých prostředků jako nedůvodnou zamítl. 25 Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že vypořádání vzájemných práv a povinností účastníků z bezdůvodného obohacení vzhledem k ustanovení § 2993 obč. zák. obecně nemá synallagmatický charakter a ke vzájemnému plnění obohacené strany lze přihlédnout jen k její námitce. Soud je však přesvědčen, že toto pravidlo se neuplatní v případech, kdy plnění i vzájemné plnění mají peněžitý charakter a vztahují se k témuž nároku (v poměrech bezdůvodného obohacení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2829/2021). Navíc by při vypořádání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné spotřebitelské smlouvy důsledné uplatňování tohoto pravidla vedlo k nepřijatelným důsledkům spočívajícím v tom, že dlužník by byl zavázán k zaplacení celé jistiny, ačkoli její nezanedbatelnou část již zaplatil; snaha ochránit dlužníka před placením extrémních úroků, smluvních pokut a dalších nároků by se tak minula účinkem, neboť namísto nich by byl dlužník povinen zaplatit i tu část jistiny, kterou již zaplatil. Přitom v souzené věci to byl původní věřitel, kdo žalovanému navrhl uzavření zjevně nemravné smlouvy; kdyby soud odmítl přihlížet k platbám žalovaného na jeho dluh, pak by žalobkyně těžila z nepoctivého jednání původního věřitele, což je podle § 6 odst. 2 obč. zák. nepřípustné. 26 Bezdůvodné obohacení žalovaného spočívá i v tom, že žalovaný po určitou dobu užíval poskytnuté peněžní prostředky a jejich dosud nevrácenou část užívá stále. Jelikož toto bezdůvodné obohacení nemůže vydat, je podle § [číslo] odst. 1 a § 3002 odst. 1 obč. zák. povinen poskytnout za ně žalobkyni peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, tedy ve výši v daném čase a místě obvyklých úroků ze spotřebitelských úvěrů, činících 8 % ročně. Náhrada za toto bezdůvodné obohacení však není úrokem a tedy příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 obč. zák. a nelze ji proto přiznat od poskytnutí peněžních prostředků do zaplacení; podobně jako smluvní pokutu ji lze přiznat pouze za období vymezené začátkem i koncem, a to za podmínky, že je již splatná. V souzené věci byl žalovaný předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzván k zaplacení částky 27 061,52 Kč, zahrnující nepochybně i úroky z poskytnutých prostředků naběhlé ke dni sepsání upomínky. Náhrada za užívání částky 8 960 Kč v sazbě 8 % ročně činí za období od [datum] do [datum] částku 307,48 Kč a za období od [datum] do [datum] částku 640,14 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně náhrady za užívání peněžních prostředků ve výši 307,48 Kč + 640,14 Kč = 947,62 Kč a zamítl ji ohledně úroků ve výši 1 436,41 Kč – 307,48 Kč = 1 128,93 Kč a ohledně 29 % ročních úroků ze zamítnutých 2 397,48 Kč od [datum] do zaplacení a z přiznaných 8 960 Kč od [datum] do zaplacení, neboť za toto období žalovaný k zaplacení náhrady za užívání peněz vyzván nebyl. S námitkou, že náhradu za užívání peněz žalobkyně nepožadovala, se soud neztotožňuje; žalobkyně požadovala za užívání peněz úroky, které soud pouze jinak právně posoudil a částku v celkové výši 947,62 Kč jí přiznal nikoli jako úroky podle § 2392 obč. zák., nýbrž jako náhradu za bezdůvodné obohacení, jež nelze vydat, podle § 2999 obč. zák. 27 Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Žalovaný byl k vrácení peněžních prostředků vyzván přípisem ze dne [datum] s lhůtou k plnění do [datum] a od následujícího dne je v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z přiznaných 8 960 Kč od [datum] do zaplacení v požadované sazbě 10 % ročně. Ohledně kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 590,05 Kč, požadovaných za období, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení, a ohledně úroků z prodlení v sazbě 10 % ročně ze zamítnutých 2 397,48 Kč od [datum] do zaplacení a z přiznaných 8 960 Kč od [datum] do [datum], kdy žalovaný také ještě nebyl v prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 28 Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 a násl. obč. zák. a o výše uvedenou smlouvu o postoupení pohledávky. 29 Souhrn žalobkyní požadovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku činí 20 366,26 Kč, souhrn soudem přiznaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku činí 10 280,75 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci je tedy téměř stejný, a proto soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 30 Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.