13 C 349/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 10 677,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 677,53 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 933,57 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 18. 7. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 677,53 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému. Podle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20.12.2023 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s obchodními podmínkami , Jméno žalobkyně, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 26.3.2024 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně, byl mu úvěr schválen a dne 26.3.2024 na jeho běžný účet vyplacen. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta a v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který klient udělil v rámcové smlouvě. Podle podmínek úvěrové smlouvy Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru v celkové výši 3 334 Kč, skládající se pouze ze splátky jistiny, a to vždy k 13. dni měsíce počínaje dnem 13.4.2024 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 13.6.2024. Na splátku dne 13.4.2024 bylo ze strany žalovaného dne 13.4.2024 zaplaceno pouze 66,43 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla částí ve výši 66,43 Kč na úhradu jistiny splátky. Počínaje splátkou ke dni 13.4.2024 tedy nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru č. , IBAN, dne 17.6.2024 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 9 933,57 Kč.

2. Na základě rámcové smlouvy, kterou byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, bylo sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván. Účet se tedy neměl nikdy dostat do debetu (záporného zůstatku). Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 743,96 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

1. V případě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným se soud z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Z provedených listinných důkazů, bylo prokázáno, že žalobkyně zjistila majetkové poměry žalovaného a tyto byly dostatečné pro splnění závazku založeného smlouvou o úvěru. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.

1. Z rámcové smlouvy číslo , hodnota, a jejího dodatku ze dne 26.3.2024 bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala zapůjčit žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto vrátit způsobem mezi stranami ujednaným. Listinnými důkazy tak byly v řízení prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v podané žalobě, a proto soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

2. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.