13 C 357/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 433 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 433 Kč spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 28 187 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2025, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 28 187 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 187 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 788 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 18. 7. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 34 433 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh je odůvodněn tak, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18.12.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně v souladu se smlouvou o úvěru poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy o úvěru v levém dolním rohu tedy účet určený žalovaným a to dne 27.12.2023, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného v souladu se smlouvou úvěru dle čl. II. smlouvy o úvěru. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovaným ve smlouvě o úvěru zejména dohodla, že poskytnuté peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy, tedy v žádosti, jako celková cena úvěru v částce ve výši 40 000 Kč uhradí žalovaný žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1600 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuta na den 20.1.2024. K uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, a to v souladu s čl. XII. bod 1. smlouvy o úvěru, tedy okamžikem, kdy žalovaný smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, tedy částka 1 Kč byla připsána na účet na účet žalobkyně, tedy na účet č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy, kdy k tomuto došlo dne: 27.12.2023. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce. Žalovanému bylo ze strany žalobkyně odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalovanému písemné oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26.5.2024, které bylo žalovanému odesláno téhož dne 26.5.2024. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem dvě upomínky, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) smlouvy o úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, kdy v tomto směru žalobkyně požaduje uhradit tyto účelně vynaložené náklady tedy celkem částku ve výši 200 Kč. Upomínky včetně oznámení o zesplatnění úvěru byly žalovanému ze strany žalobkyně odeslány i do schránky zákazníka v souladu s čl. XI. bod 4. smlouvy o úvěru, přílohy č. , hodnota, úvěrových podmínek, která byla zřízena žalovanému zejména za účelem doručování písemností k jeho rukám. Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 30 702 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 5 398 Kč a zesplaněné části jistiny ve výši 25 304 Kč. Dluh na splátkách se skládá z dlužných úroků ve výši 2 515 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 2 883 Kč. Kdy Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru zejména v čl. I. Smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 28 187 Kč a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobkyně požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17% z dosud neuhrazené jistiny a to od ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90-ti dnech po dni zesplatnění úvěru žalobkyně v souladu ustanovením §122 odst 4. z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet. Celková dlužná jistina ke dni podání žaloby činí 25 304 Kč + 2883 Kč, což v součtu činí na jistině 28 187 Kč a na úrocích 2515 Kč. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným (čl. IV. bod 1. Smlouvy o úvěru). Žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru tj. do 26.5.2024 se dostal do prodlení se splátkami úvěru a to v počtu 4 neuhrazených měsíčních splátek, kdy se jedná o neuhrazené splátky dle bonity smlouvy, čímž žalobkyni vznikl v souladu s čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru nárok na úhradu 4 smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky uvedené v příslušném řádku bonity smlouvy a ve sloupci datum. Celkem je tedy žalovaný povinen z titulu smluvních pokut, které vznikly neuhrazením měsíčních splátek úvěru, zaplatit žalobci částku ve výši 4x499 Kč, tedy 1 996 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 30 702 Kč od 27.5.2024 do 15.7.2024, tedy částku ve výši 1 535 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel a dále na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.

4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě jednak z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a jednak z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byla žalobkyní žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč splatná spolu s ujednaným úrokem a dalšími poplatky ve 25 měsíčních splátkách. Úroková sazba sjednaná ve smlouvě je sice vyšší, než je úroková sazba, za kterou v roce 2023 obvykle poskytovaly banky neúčelové spotřebitelské úvěry, ale soudu se nejeví takto sjednaný úrok jako naplněním důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 588 občanského zákoníku. V úvahu by zde připadalo posouzení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatnosti relativní, tedy k návrhu žalovaného. Protože však žalovaný na jakoukoli procesní obranu rezignoval, považuje soud smlouvu za platnou. Ze smlouvy vyplývají i nároky na úhradu smluvních pokut a poplatků za upomínání žalovaného při jeho prodlení s plněním jeho závazku vůči žalobkyni, přičemž výše úroku, smluvních pokut jakož i nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru není sjednána a uplatněna v rozporu s § 122, z.č. 257/2016 Sb.

5. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný v průběhu trvání posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru splátky úvěru řádně po určitou dobu hradil. Teprve v dalším období platnosti smlouvy se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě přehledu jeho výdajů, nájemní smlouvy prokazující výši nákladů na bydlení žalovaného a jeho mzdových listů. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.

6. Po provedení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobou je prokázán v celém jeho rozsahu. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku představující zůstatek jistiny úvěru, úrok, smluvní pokutu a náklady spojené s prodlením žalovaného, k jejichž úhradě se žalovaný smluvně zavázal. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 378 Kč, dvou úkonů právní služby po 2 420 Kč (tj. 4 840 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, a sepis žaloby, jednoho úkonu za 1 210 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 460 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 9 788 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.