13 C 390/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 32 653,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím a náhrada nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru č. Anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Součástí smlouvy pak jsou mj. též Obchodní podmínky pro kontokorent ze dne datum. Úvěrový účet povoleného přečerpání byl otevřen ke dni datum a počínaje tímto dnem mohl být úvěr čerpán. Úroková sazba byla sjednána dle čl. II odst. 2. smlouvy ve výši 18,9 % ročně s tím, že pro případ prodlení byl dále sjednán úrok z prodlení ve výši zákonné, tj. ve výši REPO sazby stanovené ČNB, zvýšené o osm procentních bodů. Následně byla úroková sazba s ohledem na zákon č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změněna, a to na výši repo sazby ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. Dále byla tedy dlužná částka úročena úrokem ve výši 8,05 %.Dle čl. V. 2 smlouvy se splácení úvěru uskutečňuje automaticky tím, jak klient nakládá s peněžními prostředky na účtu, tj. při převodu peněžních prostředků na účet je nejprve splacen vyčerpaný úvěr. Dle čl. právnická osoba smlouvy je splatnost vyčerpané částky povoleného přečerpání stanovena na období 6 měsíců, resp. nejpozději do 6 měsíců po posledním splacení je Klient povinen splatit vyčerpanou částku úvěru. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné. O konečné splatnosti byl žalovaný informován mj. i dopisem ze dne datum - Oznámení o zesplatnění úvěru. K datu konečné splatnosti žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nesplnil, přestože jej žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě pohledávky s příslušenstvím. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje zaplacení jistiny ve výši částka, úroku ve výši částka, který je tvořen úrokem ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od datum do datum, úroku z prodlení ve výši částka, který je tvořen úrokem z prodlení ve výši zákonné z dlužné jistiny a poplatků za období od datum do datum, poplatků ve výši částka, účtovaných v souladu s uzavřenou smlouvou a příslušnými sazebníky, skládající se zejména z poplatků za pojištění a z poplatků za zaslání upomínek / výzev k uhrazení dlužných částek, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky částka (tj. z jistiny) od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši zákonné z částky částka (tj. z jistiny a poplatků) od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

4. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Žalobkyně měla informace o příjmech žalovaného, a to z výpisů z jeho účtu, který byl veden u žalobkyně od roku 2019. žalobkyní takto měsíční příjem žalovaného byl ve výši částka čistého měsíčně, zatímco jeho mandatorní výdaje činily částka měsíčně. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.

5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru podléhající právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne datum a dále z výpisů z účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který byl žalovaným čerpán do výše částka, přičemž žalovaný pro svou pasivitu v řízení netvrdil, že na úvěr cokoli plnil. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu jí vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od datum, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, ze tří úkonů právní služby po částka (tj. částka) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po částka dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši částka. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka částka. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.