13 C 401/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Stromky H+ Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o určení vlastnického práva k části pozemku I. Určuje se, že historická hraniční kamenná zeď je společnou rozhradou a společnou součástí pozemků parcelního čísla , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně a parcelního čísla , Anonymizováno, /3 ve společném jmění žalovaných, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na příslušných listech vlastnictví , právnická osoba, pro , adresaII. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 28.12.2023 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým, by soud určil, že Žalobkyně je vlastníkem pozemku , Anonymizováno, , a to části zastavěného hraniční zdí, v rozsahu ½ k celku, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a eventuálním návrhem pak vydání rozhodnutí, že vlastníkem části pozemku , Anonymizováno, , a to části zastavěného hraniční zdí, v rozsahu blíže specifikované plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 9.5.2023, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je žalobkyně. Žaloba je odůvodněna tím, že Žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 9.4.2015 koupila původně venkovskou historickou usedlost, a to pozemek parcel. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, vedený jako zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , čp. , Anonymizováno, vedená jako rodinný dům, která stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parcel. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 vedený jako zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če vedená jako jiná stavba stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, pozemek parcel. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 vedený jako zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če vedená jako jiná stavba stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parcel. č. , Anonymizováno, výměře , Anonymizováno, , vedený jako zahrada, pozemek parcel. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, vedený jako zahrada, pozemek parcel. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, vedený jako trvalý travní porost, pozemek parcel. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, vedený jako vodní plocha, zamokřená plocha, pozemek parc. č. , Anonymizováno, , vedený jako zastavěná plocha a nádvoří, o výměře , Anonymizováno, m2, jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, ostatní plocha, vše na LV , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , v obci , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -město.

2. Žalovaní mají ve společném jmění manželů nemovité věci, a to pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, vedený jako zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , výroba stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, vedený jako zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , jiná stavba stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsáno na LV , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , v obci , adresa, , u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -město.

3. Mezi nemovitostmi ve vlastnictví žalobkyně a nemovitostmi ve vlastnictví žalovaných, které jsou vedeny historicky jako kulturní památky, je postavena historická hraniční opěrná cca 4 m vysoká 30 až 70 cm široká zeď na hranici pozemků parcel č. 35/3 ve vlastnictví žalovaných a parcel. č. , Anonymizováno, 3 ve vlastnictví žalobkyně. , adresa, zeď byla vlivem času vážně poškozena, jak je zřejmé ze Závazného stanoviska , Anonymizováno, , Odboru památkové péče ze dne 24.11.2011 čj. , Anonymizováno, . Z tohoto důvodu byla provedena v roce 2011 oprava této zdi, kdy mimo jiné došlo k vybudování dvou opěrných pilířů, jež se staly součástí hraniční zdi, a to z důvodu hrozícího zborcení celé hraniční zdi směrem na pozemky žalobce parcel. č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Žalobkyně po zakoupení nemovitostí s příslušenstvím v roce 2015 na své náklady předmětnou zeď opět opravila, doplnila chybějící zdivo a zaspárovala drolící se maltu. Žalovaní k této sanační činnosti žalobkyně na opěrné hraniční zdi ničeho nenamítali. Dne 25.11.2020 žalobkyně požádala Úřad městského obvodu , adresa, , odbor stavebně správní a investic o dodatečné vydání stavebního povolení. Po doplnění chybějících dokladů a proběhlém ústním jednání s účastníky řízení, vydal dne 30.4.2023 Úřad městského obvodu , adresa, , odbor stavebně správní a investic dodatečné povolení stavby. Dne 18.5.2023 žalovaní podali do dodatečného povolení stavby odvolání. Dne 4.8.2023 , Anonymizováno, , Odbor stavebně správní vydal Rozhodnutí čj. , Anonymizováno, kterým rozhodnutí Úřad městského obvodu , adresa, , odbor stavebně správní a investic zrušil a vrátil zpět k novému projednání.

4. Na základě Rozhodnutí , Anonymizováno, , Odboru stavebně správního ze dne 4.8.2023, vydal Úřad městského obvodu , adresa, , odbor stavebně správní a investic Výzvu, kterou zavázal žalobkyni jako stavebníka, aby nejpozději do 31.12.2023 předložila správnímu orgánu potvrzení o podání žaloby na určení hranice mezi dotčenými pozemky parcel. č. , Anonymizováno, na straně jedné pozemkem parcel. č. , Anonymizováno, na straně druhé, vše v k.ú. , adresa, , a na určení vlastnického práva k pozemkům, na nichž jsou doplňkové stavby (objekt SO 02) reálně umístěny. Žalobkyně v podané žalobě poukázala na skutečnost, že přestavba a nástavba historických doplňkových staveb nikterak neměnila jejich půdorys, došlo jen o navýšení, z důvodu minimálního sklonu střechy, střešní konstrukci o cca 1 metr. Žalobkyně až na základě probíhajícího stavebního řízení zjistila z protokolu o zaměření ze dne 9.5.2023 předloženého žalovanými, že užívá část pozemku parcel. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , v obci , adresa, , kterou pokládají žalovaní za své vlastnictví. Žalovaní v průběhu stavebního řízení namítali a nadále tvrdí, že celý pozemek , Anonymizováno, v rozsahu zastavěném opěrnou zdí náleží do jejich vlastnictví a z tohoto důvodu namítali, že je stavba SO 02 realizovaná žalobcem neoprávněně.

5. Z výsledků stavebního řízení dovozuje žalobkyně, že je zjevné, že hranice mezi sousedními pozemky , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, je mezi účastníky subjektivně sporná. Hranicí mezi pozemky účastníků řízení je podle žalobkyně hraniční opěrná zeď, která zde stojí více než 200 let. Mezi účastníky je v současnosti sporné, komu svědčí vlastnického právo pod touto hraniční opěrnou zdí, a právě určení vlastnického práva k tomuto pozemku, který není samostatně zapsán v katastru nemovitostí je předmětem řízení.

6. Žalobkyně má zato, že hraniční zeď je ve spoluvlastnictví jak jejího, tak žalovaných coby rozhrada ve smyslu ust. § 1024 o. z., podle něhož se má za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené , rodné přijmení, umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné. Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části. Protože hraniční opěrná zeď mezi usedlostmi ve vlastnictví účastníků je jako rozhrada společná a náleží každé ze sporných stran v rozsahu ½, tvrdí žalobkyně, že také pozemek zastavěný touto hraniční zdí náleží účastníkům v rozsahu minimálně ½. Stejné dovozuje i z charakteru stavby SO 02 jako přestavku podle ustanovení § 1087 o.z., kde se uvádí, že zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře.

7. Protože žalovaní s výše uvedeným názorem žalobkyně nesouhlasí a pozemek zastavěný hraniční zdí pokládají za své výlučné vlastnictví stejně jako tuto zeď, je mezi účastníky spor. Z tohoto důvodu je zde proto dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, neboť bez určení vlastnictví by bylo ohroženo právo žalobkyně nebo by se stalo její postavení nejistým. Je proto nutné postavit na jisto, komu svědčí sporné vlastnické právo k části pozemku parcel. č. 35/3 jehož součástí je hraniční historická zeď v k.ú. , adresa, , zda je rozhradou, tedy společná, a žalobkyně a žalovaní ji mohou užívat na své straně až do poloviny k celku nebo je přestavkem v rozsahu vymezeném Protokolem o zaměření č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 9.5.2023 vyhotoveného společností , Anonymizováno, -, právnická osoba, objednaného žalovanými. Na takovémto určení má žalobkyně naléhavý právní zájem, neboť bez rozhodnutí soudu deklarujícího toto vlastnického právo, by nemohla dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. K podání žaloby byla žalobkyně vyzvána v rámci probíhajícího stavebního řízení Odborem stavebně správním UMO , adresa, výzvou z 30. 8. 2023 č. j. ST , Anonymizováno8. Část pozemku parcel. č. 35/3 zastavěného hraniční zdí v k.ú , adresa, užívali předešlí vlastníci pozemků stejně tak, jak je užívá žalobkyně, tedy nepřerušeně přes více než dvacet let. Po tuto dobu jej přechozí vlastníci a žalobkyně užívali a spravovali s přesvědčením, že jim tato hraniční zeď jako rozhrada patří, stejně jako žalovaným, a že ji mohou užívat do ½ na své straně. , adresa, zeď tvořila vždy a tvoří přirozenou hranici vymezující vlastnická práva účastníků tohoto řízení. Žalobkyně vychází z přesvědčení, že opěrná zeď představovala historicky a představuje i v současnosti rozhradu mezi usedlostmi čp. , Anonymizováno, a čp. , Anonymizováno, . Pozemek pod rozhradou byl od nepaměti touto zdí zastavěn. Z uvedeného důvodu se žalobkyně, stejně jako její právní předchůdci, domnívá, že držbou části pozemku pod předmětnou zdí č. 35/3, nejméně v rozsahu ½, se nedopouští žádné nepoctivosti a jeho držba je tudíž oprávněná. Z tohoto důvodu žalobkyně namítá mimořádné vydržení ve smyslu ust. § 1095 o. z., a to části pozemku 35/3 zastavěného hraniční zdí, a to v rozsahu ½ k celku vymezeném plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 9.5.2023.

9. Žalovaní se k žalobě vyjádřili svým podáním ze dne 5. 2. 2024, v němž uvedli, že žalobou uplatněný nárok neuznávají v celém jeho rozsahu. Podle žalovaných realizovala žalobkyně stavbu (zde míněno stavbu označovanou ve správních rozhodnutích jako stavební objekt SO 02) částečně na pozemků žalovaných bez jejich souhlasu a bez zpracované projektové dokumentace či vydaného stavebního povolení. Podle tvrzení žalovaných žalobkyně při přestavbě objektu, který je památkově chráněn, nebyl zachován jeho původní půdorys ani výškové uspořádání objektu, nebyly dodrženy podmínky uvedené v závazném stanovisku odboru památkové péče ze dne 29. 11. 2018 a dále skutečné provedení stavby neodpovídá projektové dokumentaci. Geodetické zaměření číslo , hodnota, -0089 ze dne 9. 5. 2023 zpracované společností Visionplan 3D a předložené žalovanými má zachycovat zaměření stavby SO 02, která dle tvrzení žalovaných zasahuje nad jejich pozemek. Žalovaní uvedli, že opěrná zeď je v jejich výlučném vlastnictví, respektive společném jmění manželů, a to s ohledem na skutečnost, že byla vydána předchozím majitelům jako součást nemovitosti v rámci restitucí v roce 1991 a dále, že byla tato opěrná zeď předmětem kupní smlouvy spolu s dalšími nemovitými věcmi uzavřené v roce 2017 mezi žalovanými a paní , jméno FO, a konečně byla právní předchůdkyni žalovaných, paní , jméno FO, přiznána dotace na opravu této zdi v roce 2013, když se právní předchůdci žalobkyně odmítli na opravě zdi podílet s tím, že se nejedná jejich majetek.

10. Výlučné vlastnictví opěrné zdi dovozují žalovaní také tím, že při umístění altánu na pozemku žalovaných p. č. , Anonymizováno, na základě povolení č.j. , Anonymizováno, ze dne 28.6.2022 žalobkyně upozornila na nedodržení vzdálenosti dvou metrů od hranice pozemků, což bylo následně doloženo zaměřením číslo , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 9. 5. 2022, přičemž tato vzdálenost byla měřena od líce opěrné zdi, která dle tvrzení žalovaných tvoří hranici pozemků a žalobkyně tento způsob měření odstupové vzdálenosti stavby altánu od hranice pozemku nerozporovala. Z toho žalovaní dovozují, že hranice pozemku se nachází na vnějším straně opěrné zdi z pohledu žalovaných a nikoliv uvnitř této opěrné zdi, neboť v opačném případě by nebyla dodržena odstupová vzdálenost dvou metrů od hranice pozemku a budovaného altánu. Žalovaní dále uvedli, že v některých úsecích netvoří hranici pozemků opěrná zeď ale obvodové zdi objektů starých 400-600 let umístěných na pozemcích p. č. 35/3 a 35/6.

11. K tvrzením žalobkyně, že v roce 2015 nechala na své náklady opěrnou zeď opravit se žalovaní vyjádřili tak, že k opravě opěrné zdi malého rozsahu ničeho nenamítali vzhledem k tomu, že nebyli vlastníky této části nemovitosti. Dále se ve svém podání žalovaní obsáhle vyjádřili k průběhu a výsledkům stavebního řízení týkajícího se vybudování objektu SO 02, které bylo důvodem pro podání žaloby v projednávané věci, nicméně předmětem řízení nejsou námitky žalovaných k této žalobkyní realizované stavbě, ale určení vlastnického práva k nemovitým věcem. Žalovaný dále uvedli, že jsou opakovaně obtěžováni hlukem a kouřem, pořádáním koncertů a veřejných akcí na pozemku žalobkyně, což nepřispívá k udržení dobrých sousedských a mezilidských vztahů ani komfortu tu bydlení žalovaných.

12. Podle žalovaných se první historické zmínky o nemovitostech účastníků řízení datují až do roku 1379, přičemž již v dávné minulosti bylo nutné vybudovat opěrnou zeď mezi pozemky účastníků řízení za účelem dosažení nivelity nádvoří, když dle historických map byl do líce zdi umístěn štít tzv. bednárny, která byla v pozdější době zdemolována.

13. Podle tvrzení žalovaných tak zeď tvořila po dobu několika staletí hranici pozemků a později k ní byly přistavěny drobné objekty, k čemuž došlo přibližně v devatenáctém století. Tyto objekty však nebyly podle tvrzení žalovaných se zdí konstrukčně spojeny, neboť bylo vždy respektováno vlastnické právo a z toho důvodu není podle žalovaných důvodu, proč by měla být v současné době hranice pozemků subjektivně sporná. Podle žalovaných netvoří opěrná zeď funkci oplocení ale funkci opěrnou, takže jakékoliv zásahy do zdi by mohly narušit její statiku. Z tohoto důvodu nelze umožnit kterémukoliv z vlastníků sousedících pozemků zásahy do opěrné zdi do poloviny její tloušťky, neboť opěrná zeď se nachází pod terénem nádvoří objektu žalovaných a hranici pozemků tvoří kromě opěrné zdi i obvodové zdi budov, jejichž základy nesahají pod úroveň nádvoří objektu žalobkyně. V případě zásahu do opěrné zdi či budov stojících na hranici pozemků účastníků řízení by mohlo dojít k sesunutí objektů na plochu na pozemku p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně.

14. Žalovaní uvedli, že nemovitosti v jejich vlastnictví jsou v držení jejich rodiny již od roku 1924 a dle sdělení pamětníků byla opěrná zeď udržována vždy vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, , neboť se nejedná o běžné oplocení, ale o nosný prvek násypu po celé délce nádvoří a podle jejich názoru je tak tato opěrná zeď součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, . Nesouhlasí s tím, že by opěrná zeď byla užívána jako rozhrada, neboť předchozí vlastníci pozemků p. č. , Anonymizováno, se minimálně v posledních 100 letech nijak na její údržbě nepodíleli. Projektovou dokumentaci na provedení opravy opěrné zdi v roce 2013 hradila paní , jméno FO, a předchozí opravu zdi v devadesátých letech pomáhal materiálově zajistit prvý žalovaný, který je majitelem nemovitých věcí ve zbývající části areálu tedy pozemků p. č. , Anonymizováno, , přičemž pozemky p. č. , Anonymizováno, odkoupil prvý žalovaný spolu s druhou žalovanou v roce 2016. Z těchto důvodů se tak nemůže v případě pozemků pod opěrnou zdí jednat o mimořádné vydržení ve smyslu § 1095 občanského zákoníku, neboť žalobkyně není vlastníkem nemovitých věcí po dobu delší 10 let. Podle žalovaných je přestavba objektů ve vlastnictví žalobkyně započata bez řádného stavebního povolení a práce na těchto pozemcích pokračují i přes opakované nařízení k zastavení prací a vydanému rozhodnutí o odstranění staveb. Podle názoru žalovaných je žalobkyně nemorální a bezohledně svým jednáním negativně ovlivňuje okolí. Dále žalovaní uvedli, že byly cílem neverbálních útoků a zastrašování a obtěžování imisemi a poškozováním cizího majetku. Podle žalovaných žalobkyně opakovaně v některých dokladech předkládaných stavebnímu úřadu uvedla, že opěrná zeď ve vlastnictví žalovaných.

15. Podle žalovaných by bylo možno určit hranici pozemků i bez jejich geodetického zaměření z polohy obvodových zdí objektů stojících na pozemku p. č. , Anonymizováno, , kdy není ani historicky možné, aby část pozemku, například do poloviny síly zdi náležela do vlastnictví majitele sousedního pozemku, pakliže tato stavba byla zhotovena o stovky let dříve. K navrženému petitu pak žalovaní uvedli, že v části, kde přístavek žalobce, tedy stavební objekt označovaný jako SO 02, přiléhá k obvodové zdi nelze spolehlivě určit rozsah jedné poloviny celku, a to vzhledem k odklonu opěrné zdi od svislice, který je proměnlivý v rámci celkové výše opěrné zdi16. V podání ze dne 29. 5. 2025 pak žalobkyně navrhla změnu žaloby, když se domáhala nadále určení, že historická hraniční kamenná zeď je společnou rozhradou a společnou součástí sousedních pozemků parc. čísel , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobce a parc. č. , Anonymizováno, ve společném jmění žalovaných, vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -město; in eventum určení, že historická hraniční kamenná zeď je společnou rozhradou, stojící na sousedních pozemcích parc. čísel , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobce a parc. č. , Anonymizováno, společném jmění žalovaných, vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -město. Změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne 9.6.2025, č.j. , spisová značka, .

17. Soud v řízení provedl listinné důkazy předložené účastníky řízení a do řízení přizval znalce, , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož úkolem bylo zjistit přesný průběh hranice mezi pozemky ve vlastnictví účastníků řízení, což znalec splnil v rámci znaleckého posudku číslo , hodnota, -065 607/2024 v jehož přílohách je zakreslen přesný průběh hranice pozemků v kontextu s půdorysem staveb ve vlastnictví účastníků řízení a samotnou opěrnou zdí, která má po celém svém průběhu nestejnou šířku. Dne 25. 4. 2025 soud rovněž provedl místní šetření, při kterém se seznámil se situací na místě samém.

18. Na základě provedených důkazů pak soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně nabyla mimo jiné pozemky parcelních čísel , Anonymizováno, kupní smlouvou ze dne 9. 4. 2015 od pana , adresa, narozeného 2. 9. 1947, ve které není opěrná zeď výslovně zmíněna. Vlastnické právo účastníků řízení k pozemkům, mezi nimiž se opěrná zeď nachází pak bylo prokázáno výpisy z katastru nemovitostí. Rozhodnutím , Anonymizováno, , odboru stavebně správního ze dne 4. 8. 2023, č. j. jsem , Anonymizováno, bylo zjištěno, že probíhá správní řízení o dodatečné povolení staveb na pozemku žalobkyně, proti němuž žalovaní brojily a vydané dodatečné povolení stavby bylo zrušeno. Na straně 12 odůvodnění svého rozhodnutí pak odbor stavebně správní , Anonymizováno, výslovně uvádí, že posouzení, zda zeď mezi pozemky ve vlastnictví žalobkyně a žalovaných je ve vlastnictví jedné či druhém strany sporu či ve spoluvlastnictví obou, nemůže být řešena stavebním úřadem. V návaznosti na rozhodnutí , Anonymizováno, vydal odbor stavebně správní Úřadu městského obvodu , adresa, dne 30. 8. 2023 výzvu žalobkyni, aby ve lhůtě do 31. 12. 2023 předložila stavebnímu úřadu potvrzení o podání žaloby ke zdejšímu soudu na určení hranice mezi pozemky p. č. , Anonymizováno, na straně jedné a pozemku p. č. , Anonymizováno, na straně druhé vše v k.ú., adresa, na určení vlastnického práva k pozemkům, na nichž je reálně umístěn stavební objekt označovaný jako SO 02.

19. Z protokolu z ústního jednání odboru stavebně správního Úřadu městského obvodu , adresa, ze dne 26. 5. 2011 bylo zjištěno, že se žalovaní, jejich právní předchůdkyně a právní předchůdce žalobkyně dohodli, že právní předchůdce žalovaných paní , jméno FO, nechá provést geometrické zaměření hranice pozemků tak, aby bylo zřejmé, komu patří opěrná zeď a souběžně s tím bude zadáno projektové zpracování statistického zajištění poškozené části opěrné zdi. Na základě této listiny dospěl soud k závěru, že vlastnické právo opěrné zdi bylo mezi právními předchůdci účastníků řízení sporné a zjevně zde neexistovala žádná dohoda, která by otázku vlastnictví opěrné zdi mezi účastníky řízení řešila. Rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 14. 2. 2001 stejně jako výpisy z informačního systému , právnická osoba, otázku vlastnického práva účastníků řízení opěrné zdi nijak neřeší. Z dalších listinných důkazů, a to e-mailu ze dne 8. 9. 2021, protokolu o kontrolní prohlídce ze dne 29. 9. 2021, námitek ze dne 28. 9. 2021 a 29. 9. 2021 a e-mailové komunikaci mezi účastníky řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky řízení probíhají dlouhodobě spory, když žalovaní nesouhlasí s prováděním prováděnými stavebními pracemi na pozemku a objektech ve vlastnictví žalobkyně a zejména namítají, že stavba přístřešku realizovaného žalobkyní přesahuje částí střechy nad pozemek ve vlastnictví žalovaných. Tyto spory mezi účastníky řízení byly řešeny zejména stavebním úřadem a na projednávanou věc nemají žádný dopad, neboť otázka vlastnického práva k opěrné zdi jimi není nijak řešena. Totéž platí i o dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 6. 4. 1994 uzavřené mezi právními předchůdci žalovaných. Žalovaní dále předložili prohlášením podepsané paní , jméno FO, , ve ktrém tato prohlašuje, že opravu opěrné zdi nechala provést právě ona postavením dvou železobetonových pilířů, které spravují, a to se souhlasem bývalého majitelem, který právní předchůdce žalobkyně pana , jméno FO, . Právní předchůdce žalobkyně dle vyjádření , jméno FO, na opravu ničeho nepřispíval, když uvedl, že zeď mu nepatří.

20. Podle dohody ze dne 6.4.1994 uzavřené mezi , jméno FO, a , jméno FO, , z nichž ani jedna nebyla vlastníkem pozemků nyní vlastněných žalobkyní, je , jméno FO, vlastníkem opěrné zdi a , jméno FO, se zavazuje poskytnout jí součinnost s její případnou opravou.

21. Podle § 1024, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se má za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené , rodné přijmení, umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.

22. Podle § 854 Obecného zákoníku občanského ze dne 1. června 1811 (dále jen „OZO“) brázdy, ploty dělané i samorostlé, ohrady a zdi, soukromé potoky, stoky, místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky.

23. Po zjištění skutkového stavu se soud zabýval otázkou aplikace vhodného zákonného ustanovení. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda je opěrná zeď rozhradou ve smyslu § 1024, občanského zákoníku a dospěl k závěru že ano, byť plní funkci opěrné zdi. Opěrná zeď je vybudována na hranici pozemků účastníků řízení a na základě zjištění přizvaného znalce podle přílohy číslo , hodnota, znaleckého posudku prochází hranice mezi pozemky částečně touto opěrnou zdí, přičemž nad touto opěrnou zdí je vybudována cihlová zeď, kterou je ukončeno nádvoří na pozemku ve vlastnictví žalovaných. Tento poměrně masivní komplex opěrné zdi a na ní postavené cihlové zdi plnící funkci oplocení představuje stavebně technický prvek oddělující pozemky účastníků řízení a naplňuje tak definici rozhrady podle § 1024, občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že opěrná zeď byla vybudována v době účinnosti Obecného zákoníku občanského ze dne 1. června 1811 posuzoval soud otázku, zda se jedná o rozhradu i podle tohoto tehdy účinného právního předpisu. S odkazem na Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož podle § 854 OZO pojem rozhrada zahrnuje taková rozhraničení, která se nacházejí v hraniční oblasti „mezi dvěma pozemky“, tedy jednou částí na jednom a jednou částí na druhém pozemku.

24. Zdí tvořící rozhradu mezi pozemky se zabývá NS , spisová značka, . Podle tohoto rozhodnutí byla-li rozhrada – zeď – zřízena na obou sousedních pozemcích, a to buď tak, že hranice mezi pozemky probíhá zdí, anebo tak, že zeď střídavě zasahuje do obou pozemků, je zeď tzv. společnou součástí obou pozemků; není samostatnou věcí a pro její správu se použijí pravidla o spoluvlastnictví. Jestliže rozhrada – zeď stojí jen na pozemku jediného vlastníka, tedy i v případě dvojitých rozhrad, nabytí vlastnického práva k ní se posuzuje podle občanského zákoníku účinného v době jejího zřízení; změny vlastnického práva se posuzují podle zákona účinného v době, kdy k nim došlo. Pokud některá ze stran tvrdí, že vlastnictví zdi se po jejím zřízení změnilo, je na ní, aby uvedla právní skutečnosti, o které změnu opírá. (, spisová značka, a předchozí).

25. Protože v posuzované věci bylo znaleckým zkoumáním prokázáno, že opěrná zeď se nachází na hranici pozemků účastníků řízení, zabýval se soud vyvratitelnou domněnkou společného vlastnictví k této rozhradě. V řízení nebylo prokázáno, kdo v minulosti rozhradu zřídil či zaplatil, neboť její stáří je několik set let. Není-li možné ani pomocí znaků, nápisů či jiných důkazních prostředků (§ 854 OZO) zjistit, ve vlastnictví kterého z vlastníků rozhrada je (popř. který vlastník rozhradu zřídil a zaplatil) se uplatní vyvratitelná domněnka společného vlastnictví k rozhradě (srov. rak OGH , spisová značka, ), přičemž zvyšování původní zdi umístěné stavebně na obou pozemcích ani její drobné přesahy a vychýlení na sousední pozemek nezakládají jiný vlastnický režim těchto částí a rovněž nevyvrací domněnku společného vlastnictví k rozhradě (NS , spisová značka, ). Druhým obligatorním kritériem pro aplikaci domněnky je funkční určení rozhrady, tedy zda se pojmově jedná o rozhradu a zda rozhrada plní hraniční a oddělující funkci mezi dvěma pozemky, resp. jinými samostatnými nemovitými věcmi. Ustanovení se proto neuplatní na pouhé přesahy, které nemají oddělující funkci. Nejsou-li výše uvedená kritéria kumulativně splněna, domněnka se neuplatní.

26. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že motivací pro podání žaloby byla výzva Stavebního odboru Úřadu městského obvodu , adresa, žalobkyni ze dne 30. 8. 2023, na základě které byla žalobkyně nucena podat žalobu, jinak by došlo k zastavení stavebního řízení. Původně navržený petit, kterým se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, , a to části tohoto pozemku zastavěného hraniční zdi v rozsahu jedné poloviny celku je žalobkyně, in eventum určení, že vlastníkem části pozemku p. č. 35/3, a to v části zastaveného hraniční zdi v rozsahu blíže specifikované plánem číslo , hodnota, -0089 ze dne 9. 5. 2023 je žalobkyně nemohlo být vyhověno. Ustanovení § 1024 občanského zákoníku hovoří o spoluvlastnictví rozhrady mezi pozemky, nikoliv o části pozemků, na nichž se tyto rozhrady nacházejí. Podle názoru soudu ani nelze dovodit, že by i část pozemku nacházející pod rozhlednou měla být ve spoluvlastnictvím účastníků. Východiskem bylo soudu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, . Podle něhož, "v souladu s principem nepravé retroaktivity je třeba vznik vlastnického práva ke zdi zřízené v době účinnosti OZO, sloužící jako rozhrada mezi pozemky, posoudit podle § 854 a násl. OZO. Pokud některá ze stran tvrdí, že vlastnictví zdi se později změnilo, je na ní, aby uvedla právní skutečnosti, o které změnu opírá; je pak na soudu, aby zvážil, zda tyto skutečnosti lze podřadit pod hypotézu právní normy, která by měla za následek změnu vlastnického práva". Dále Nejvyšší soud uvádí, že "Stála-li zeď na sousedních pozemcích různých vlastníků a byla-li zřízena v době platnosti OZO, pak k ní žádný ze sousedů nemohl již v důsledku zásady superficies solo cedit nabýt výlučné vlastnické právo výstavbou zdi; muselo jít o zeď společnou" a dále " Byla-li však rozhrada zřízena na obou sousedních pozemcích, a to buď tak, že hranice mezi pozemky probíhá zdí, anebo tak, že zeď střídavě zasahuje do obou pozemků, platí pro ni zvláštní režim (k tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, ). Pak je zeď tzv. společnou součástí obou pozemků; není tedy samostatnou věcí (pokud pro ni ovšem neplatí některá ze zákonných výjimek, nyní např. § 3055 odst. 1 o. z.)" a konečně "Uvedené v zásadě platí i pro nabytí vlastnictví k rozhradě zřízené v době účinnosti OZO, stojí-li na obou sousedních pozemcích; jde o společnou součást těchto pozemků a spravují ji oba jejich vlastníci společně".

27. Výše uvedené závěry Nejvyššího soudu jsou aplikovatelné v projednávané věci. Zároveň Nejvyšší soud výslovně uvádí, že rozhrada ve formě zdi, stojí -li na obou sousedících pozemcích, je jejich součástí, ale neuvádí, že by tím bylo založeno i spoluvlastnictví k části pozemku pod takovou zdí. Žalobkyně s ohledem na citované rozhodnutí nejvyššího soudu svůj žalobní návrh změnila.

28. Soud zkoumal, zda je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. Z konstantní judikatury vyšších soudů se podává, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, případně tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem žalobkyně na určení spoluvlastnictví k opěrné zdi na základě podané žaloby je jednoznačně dán, neboť rozsudek soudu v této věci je jednak podkladem pro další pokračování stavebního řízení a jednak je mezi účastníky sporným, zda jsou žalovaní výlučnými vlastníky opěrné zdi, jak sami tvrdí a bez tohoto určovacího rozsudku by bylo tvrzené právo ohroženo, respektive právní postavení žalobkyně by bylo nadále nejisté.

29. Soud tedy rozhodl na základě nevyvrácené vyvratitelné domněnky spoluvlastnictví předmětné opěrné zdi, když na straně žalobkyně byl soudem shledán naléhavý právní zájem a znaleckým posudkem bylo prokázáno, že opěrná zeď zasahuje jak do pozemku žalobkyně, byť svou menší částí, tak do pozemku žalovaných.

30. Obraně žalovaných spočívající v tvrzení, že jsou výlučnými vlastníky opěrné zdi soud nepřisvědčil z následujících důvodů. Podle protokolu ze dne 26.5.2011 měla paní , jméno FO, nechat zpracovat zaměření hranic pozemků, aby bylo zřejmé, kdo je vlastník zdi. Tedy v roce 2011, kdy tento protokol vznikl nebylo jisté, kdo je vlastníkem opěrné zdi. Právní předchůdce žalobkyně, pan , adresa, , sice v minulosti odmítl finanční účast na opravě zdi s tvrzením, že není jejím vlastníkem, ala to, že se někdo prohlásil vlastníkem nebo že se necítí býti vlastníkem nemá na existenci jeho vlastnického práva vliv, ledaže by vlastnictví opustil výslovným prohlášením, učiněným v písemné podobě či by zde byla vyvratitelná domněnka opuštění vlastnictví podle § 1050 odst. 2, o.z, ale ani jedna z těchto podmínek splněna není. Skutečnost, že část opěrné zdi zasahující na pozemek žalobkyně je v rozsahu tolerance zaměření hranice pozemků účastníků řízení nemůže být vykládána k tíží pouze jedné ze procesních stran. Opačný výklad by znamenal, že opěrná zeď by musela zasahovat do pozemku žalobkyně větším rozsahem, než je povolená odchylka měření, což by fakticky znamenalo, že by naopak celá či větší část opěrné zdi byla postavena na pozemku žalobkyně. V dohodě ze dne 6.1.994 sice její smluvní strany prohlašují, že zeď je ve vlastnictví paní , jméno FO, , ale ani jedna ze smluvních stran této dohody není vlastníkem pozemku žalobkyně, takže se nemohou dohodnout na existenci vlastnického práva k cizí věci. Doba vzniku opěrné zdi nebyla v řízení prokázána a nevyplývá ani z památkového katalogu , právnická osoba, , který byl k důkazu proveden, takže nelze na základě provedeného dokazování dospět k závěru, že by opěrnou zeď vystavěli právní předchůdci žalovaných.

31. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu po její změně. Podle ustálené judikatury obsažené např. v rozhodnutí nejvyššího soudu , spisová značka, , o žalobním požadavku uplatněném formou tzv. eventuálního petitu soud rozhoduje jen tehdy, jestliže žalobě nevyhověl v tzv. primárním petitu; v opačném případě se tzv. eventuálním petitem vůbec nezabývá. Protože soud vyhověl petitu primárnímu, o eventuálním petitu již dále nerozhodoval.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu Žalobkyně tedy má vůči žalovaným právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , 7 úkonů právní služby po , částka, (tj. , částka, ) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání předžalobní výzvy, vyjádření ze dne 27.2.2024, účast na ústních jednáních konaných dne 19.4.2024 a 26.6.2024 a účast na místním šetření znalce dne 17.10.2024, 5 úkonů právní služby po , částka, (tj. , částka, ) podle vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 za účast na ústních jednáních dne 12.3.2025, 7.5.2025, 20.6.2025, místním šetření konaném dne 25.4.2025 a písemné podání ze dne 29.5.2025, sedmi režijních paušálů po , částka, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a pěti režijních paušálů po , částka, , 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, , žalobkyní uhrazenou zálohu za zpracování znaleckého posudku ve výši , částka, . Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka , částka, . Soud nepřiznal žalobkyni požadovanou náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby spočívající v provedení další porady s klientem v rozsahu přesahující jednu hodinu a jednání s protistranou včetně vypracování mimosoudní dohody, neboť uskutečnění těchto úkonů právní služby nebylo v řízení prokázáno. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.