13 C 51/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 21 306 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 000 Kč od 6. 4. 2024 do 13. 11. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 14. 11. 2024 do 13. 12. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 000 Kč od 14. 12. 2024 do 13. 1. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 1. 2025 do 13. 2. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 358,63 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 48 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky zamítá.

III. Řízení se co do částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 924 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 306 Kč zastavuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 25. 11. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutím, kterým by tím byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 21 306 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 14.6.2023 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 19 000 Kč. Kromě neuhrazené jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč uplatnila žalobkyně nárok na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 3 924 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 306 Kč, nákladů právního předchůdce žalobkyně spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 358,63 Kč.

2. Právní předchůdce žalobkyně jí postoupil svou pohledávku za žalovanou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena ke dni 5.4.2024 a žalované bylo oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně z dne 15.4.2024. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaná reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel a další místa předpokládaného skutečného pobytu žalované.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

5. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. V podané žalobě uvedla žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila. Přípisem ze dne 13.2.2025 byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalované, zda byla žalovaná dotazována na své majetkové a osobní poměry, zda byla předložena např. pracovní smlouva, výplatní pásky, apod. K tomuto přípisu se žalobkyně vyjádřila svým podáním ze dne 19.2.2025, v němž uvedla, že nedisponuje důkazy o prokazování úvěruschopnosti žalované a současně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Žalobkyně vzala ještě před konáním ústního jednání žalobu částečně zpět před konáním ústního jednání, pročež soud postupoval podle § 96 odst. 4, o.s.ř. a stanovisko žalované k částečnému zpětvzetí žaloby nezjišťoval.

8. Protože žalobkyně žádné důkazy k prokázání rozsahu prověřování úvěruschopnosti žalované nenavrhla, nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost prověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., a žalobkyně tyto skutečnosti ani jak prokázat neměla. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost prověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86, z.č. 257/2016 Sb. s doud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 19 000 Kč, a to z výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně a potvrzení Air bank, a.s. ze dne 14.2.2025, podle něhož je účet č.ú. , č. účtu, , na který byly finanční prostředky právním předchůdcem žalobkyně poukázány, je účtem žalované. Podle žalobních tvrzení pak žalovaná na svůj dluh uhradila částku 1 000 Kč před podáním žaloby a 3 000 Kč po jejím podání. Žalovaná na jakoukoli procesní obranu zcela rezignovala, takže soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na jistině dluhu dluží částku 15 000 Kč a dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila právě o tuto částku.

9. Soud zamítl žalobu v rozsahu částky 48 Kč představující náklady na uplatnění pohledávky právního předchůdce žalobkyně, protože povinnost uhradit tuto částku nevychází ze smluvního závazku žalované a reálné vynaložení této částky nebylo v řízení prokázáno.

10. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, takže soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 70,4 %, žalovaná naopak v rozsahu 29,6 %, takže náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu 40,8 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 852 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně přiznané v rozsahu 40,8 % z částek výše uvedených představuje částka 940 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.