13 C 69/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 106 646,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 56 646,20 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 673,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 803,96 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 27.8.2025 podanou původně u Okresního soudu v , adresa, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 106 646,20 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 28.2.2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč, s úrokovou sazbou dle tvrzení žalobkyně ve výši 12,75 % ročně, a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 410 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroku a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 5 244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28.11.2024. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Ke dni 16.7.2023 činil dluh na jistině 50 000 Kč a dlužný poplatek 60 115 Kč. částku 13 520,39 Kč a dlužný poplatek částku 7 255,61 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se podle žalobních tvrzení neuhrazená jistina ve výši 50 000 Kč dále úrokem ve výši 12,75 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 29.11.2024, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.6. smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny.

2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou ze dne 28. 4. 2025 a o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaná reálně o postoupení pohledávky dozvěděla, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz Okresním soudem v , adresa, dne 3.9.2025, č.j. EPR , č. účtu, -5, který byl zrušen usnesením ze dne 22.10.2025, č.j. EPR , č. účtu, -8, protože se elektronický platební rozkaz nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 22.10.2025, které označila jako odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a v němž uvedla, že žije v Plzni, je v obtížné životní situaci a bez přístřeší a finančních prostředků. Ničeho dalšího k nároku uplatněnému žalobou neuvedla.

4. Usnesením ze dne 10.2.2026 č.j. 13 C 365/2025-12 vyslovil Okresní soud v , adresa, svou místní nepříslušnost s ohledem na zjištěné místo skutečného pobytu žalované a věc postoupil Okresnímu soudu , adresa, – město k dalšímu řízení.

5. Žalovaná byla následně vyzvána, aby se k nároku uplatněnému v žalobě vyjádřila, ale na tuto výzvu obsahující i poučení, že bez vyjádření má soud zato, že žalovaná souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání, žalovaná nijak nereagovala. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jako lex specialis pak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1, z.č. 257/2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2022 jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, když právní předchůdce žalobkyně v tomto právním vztahu vystupoval v pozici podnikatele, žalovaná v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalované úvěr za finanční odměnu pro žalobkyni.

7. Soud nejprve zkoumal, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Právní předchůdce žalobkyně podle názoru soudu dostál své povinnosti podle ust. § 86, z.č. 257/2016 Sb. a prověřil úvěruschopnost žalované. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě dokladů získaných od žalované, a to pracovní smlouvy a výplatních pásek, z nichž byl zjištěn čistý měsíční příjem žalované 32 010 Kč, další příjmy její domácnosti 35 000 Kč a měsíční výdaje 8 000 Kč. Z výše uvedeného měl právní předchůdce žalobkyně za to, že volné zdroje ke splácení jsou u žalované dostatečné. Na základě získaných informací dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěrům, že zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr, a proto byla ze strany právního předchůdce žalobkyně smlouva o úvěru s žalovanou uzavřena, přičemž tento závěr je v souladu s tvrzeními žalobkyně.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého má právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovanou čestně, transparentně a při zohlednění jeho práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně či jejího právního předchůdce je podle názoru soudu jednáním narušujícím veřejný pořádek. Ve smlouvě je sice uvedeno, že jistina úvěru ve výši 50 000 Kč se úročí úrokem ve výši 86 % ročně (nikoli tedy úrokem ve výši 12, 75 %, jak tvrdí žalobkyně), zároveň je však ujednáno i žalobkyní tvrzeno, že žalovaná měla za poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a další poplatek ve výši 10 410 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Tyto poplatky nelze chápat jinak, než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalované právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru je tak ve skutečnosti výši 68,7 %. K této částce dospěl soud výpočtem, podle něhož měla být nad rámec jistiny uhrazena žalovaným podle smlouvy částka 60 115 za 21 měsíců, tedy částka 34 351,40 Kč za 12 měsíců, tedy za jeden kalendářní rok. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovanou při sjednávání smlouvy o úvěru v omyl, když tvrdí, že úvěr je úročen pouze úrokem z prodlení, ačkoli za její poskytnutí žádá další poplatky, tedy v podstatě skrytý úrok, ve výši podstatně vyšší. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru ve výši 68,7 % je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. Situace, kdy poskytovatel úvěru má podle smlouvy získat částku ve výši převyšující výrazně úroky v době uzavření smlouvy o úvěru obvyklé je nepochybně za hranicí dobrých mravů jakož i veřejného pořádku.

12. V únoru 2023, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 9,54 % ročně, jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba 68,7 % ročně, což je úroková sazba, která nemůže být i s ohledem na závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně akceptovatelná jako přiměřená výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. 25 Co 270/2019-83, podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.

13. Soud posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru a nikoli jen její část v rozsahu sjednaného úroku. Pro rozhodnutí v dané věci je klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalované nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila. Právní předchůdce žalobkyně navíc uvedl žalovanou v omyl ohledně výše úroku, který skryl do různých poplatků, jak je uvedeno výše. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání právního předchůdce žalobkyně ve smyslu morálky jako podnikání poškozující zájem společnosti. K legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat právní ochranu, proto nebylo na místě v posuzovaném případě aplikovat § 577, občanského zákoníku.

14. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný a narušující veřejný pořádek. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, tedy včetně veškerých ujednáních o úrocích, smluvních pokutách a dalších akcesorických nárocích žalobkyně v žalobě uplatněných a posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč, přičemž v řízení bylo žalovanou tvrzeno ani prokazováno, že by na svůj dluh cokoli uhradila. Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalované a ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 14.8.2025, což byl prvý den následující po dni, kdy měla žalovaná plnit podle výzvy zaslané právním zástupcem žalobkyně žalované dne 29.7.2025.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná měla v řízení větší úspěch než žalobkyně, ale pro její pasivitu v řízení jí žádné náklady řízení nevznikly.