13 C 73/2025
č. j. 13 C 73/2025-34
V PLATNOSTICitované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 45 § 142 § 151 § 160
- o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), 182/2006 Sb. — § 137
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1970
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- Vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, 254/2015 Sb. — § 1
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86 § 122
Plný text
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 19 338,56 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 338,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 281,98 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 12 281,98 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne 6.1.2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 19 338,56 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , a.s. a žalovanou byla dne 30.6.2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl schválen a přiděleno číslo úvěrového účtu 42418960021100. Žalovaná se zavázala splácet revolvingový úvěr splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však částkou 500 Kč, a to od 17. dne měsíce následujícího po měsíci, kdy došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaná se zavázala hradit pohyblivou základní roční úrokovou sazbu, která ke dni podpisu Smlouvy činila 23,76% ročně. Žalovaná však nesplácela úvěr v souladu s ujednanými podmínkami revolvingového úvěru. Dle čl. 3. bodu 3.2 Produktových podmínek, se kterými se žalovaná dle čl. V. bodu 2) smlouvy seznámila, bylo mezi stranami sjednáno právo věřitele odstoupit od úvěrové smlouvy dostane-li se dlužník do prodlení se splácením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce.
2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni svou pohledávku za žalovanou smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy je postoupení portfolia pohledávek právního předchůdce žalobkyně, který na území České republiky ukončuje svoji činnost, což bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 2.11.2023. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaná reálně o postoupení pohledávky dozvěděla, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.
3. Pohledávka byla předána žalobkyni ke dni 30.11.2023 s dlužnou částkou 23 307,76 Kč (jistina 22.281,98 Kč úroky řádné 1025,78 Kč). Žalobkyně odeslala žalované upomínku k doplacení dlužné částky s upozorněním na možné odstoupení od úvěrové smlouvy dne 24.2.2024. Žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností ke dni 31.3.2024 o čemž byla žalovaná informována oznámením ze dne 31.3.2024. Dlužná částka k datu zesplatnění, tj. 31.3.2024 činila 25.243,58 Kč (z toho na jistině 22.281,98 Kč a na řádném úroku 2.961,6 Kč). Po datu zesplatnění, t.j. po datu 31.3.2024 bylo na pohledávku hrazeno ve výši 10 000 Kč. Žalovaná byla dne 20.11.2024 vyzvána výzvou k zaplacení před podáním žaloby, avšak pohledávka nebylo do dne podání žaloby uhrazena.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.
5. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.
6. V případě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se soud z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované coby spotřebitele. Z provedených listinných důkazů, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně zjistil majetkové poměry žalované a tyto byly dostatečné pro splnění závazku založeného smlouvou o úvěru. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, zvláště za situace, kdy žalovaná po dobu platnosti smlouvy o úvěru část svého dluhu uhradila, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně dostál.
7. Z provedených důkazů, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 30.6.2022 a z přehledu čerpání úvěru v období od 1.7.2022 do 30.11.2023 byla prokázána tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě. Soudem nebylo zjištěno, že by sjednaný úrok z poskytnutého úvěru byl úrokem nepřiměřeným, stejně jako soud neshledal jiné důvody, pro které by nebyla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení platná. Žalobkyně dále přehledem plateb prokázala výši nesplacené jistiny, jakož i výši uplatněného úrokového příslušenství. Kromě dlužné neuhrazené jistiny uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení úroku, jehož výše není v rozporu s limity uvedenými v § 122, z.č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru.
8. S ohledem na shora uvedené tak soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl v celém rozsahu. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3, o.s.ř. tak, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má proto nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Proto žalobkyni coby účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 přiznal soud náhradu v paušální výši určené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. v § 2 odst. 3, kdy činí náhrada hotových výdajů 300 Kč za jeden úkon. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., kterými jsou výzva k plnění a návrh ve věci samé. Dále je součástí náhrady nákladů řízení částka vynaložena žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši celkem 800 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí částku 1 400 Kč. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.