13 C 9/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 899 085,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 899 085,76 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 855 447,09 Kč od 6. 10. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 80 250 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 18. 10. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 899 085,76 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným dne 23.5.2022 Smlouvu o úvěru „PRESTO Půjčka“ č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 879 471 Kč, jenž se žalovaný zavázal splatit včetně veškerého příslušenství v 120 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl dle článku IV. odst.

1. Smlouvy úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 8.79 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.unicreditbank.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry úvěru, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru v měsících. Následně žalovaný vyplnil Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, případně rovněž Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž uvedl své osobní a kontaktní údaje, údaje nutné k posouzení jeho úvěruschopnosti, zejména informace o jeho zaměstnání či podnikání a výši příjmů a výdajů. Následně žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobkyně návrh na uzavření smlouvy o úvěru „PRESTO Půjčka“ č. , Anonymizováno, , který byl právním předchůdcem žalobkyně akceptován dne 23.5.2022 prostřednictvím akceptačního dopisu zaslaného na adresu žalovaného, čímž došlo k současnému uzavření smlouvy ve znění obsaženém v oddílu II. návrhu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr dne 24.5.2022, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , Anonymizováno, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dne podání žaloby vrácen. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, ohledně čehož byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně upomínán. V upomínce ze dne 5.10.2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 6.10.2023. Právo právního předchůdce žalobkyně na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v článku VIII. odst. 1. smlouvy. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 855 447,09 Kč a smluvního úroku ve výši 43 638,67 Kč nejpozději splatných dne 5.10.2023 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

4. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2023 a o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 21.12.2023. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalovanému doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši celkem 898 500 Kč, což vyplývá ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdce žalobkyně a žalovaným dne 23.5.2022. Podle této smlouvy měly být z poskytnutého úvěru uhrazeny dosavadní úvěry žalovaného v částce 879 471 Kč a poskytnuty další prostředky žalovanému bez uvedení účelu ve výši 19 029 Kč. Předmětem řízení je toliko část plnění poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně ve výši 879 471 Kč. Připsání finančních prostředků na účet žalovaného bylo prokázáno výpisem z účtu žalovaného za období od 24.5.2022 do 31.5.2022. Dopisem ze dne 5.10.2023 právní předchůdce žalobkyně zesplatnil celý úvěr, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svých povinností ze smlouvy o úvěru vyplývajících. Výše dluhu žalovaného byla prokázána výpisem z účtu žalovaného ze dne 30.11.2020. Soud tak má výši nároku uplatněného žalobou za prokázanou a žalovaný pro svou pasivitu v řízení nenamítal, že by na dluh bylo po jeho zesplatnění cokoli plněno.

6. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný v průběhu trvání posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru splátky úvěru řádně po určitou dobu hradil. Teprve v dalším období platnosti smlouvy se žalovaný dostal do prodlení. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující, respektive právního předchůdce žalobkyně nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně dostál.

7. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 855 447,09 Kč a úroku vyčísleného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 43 638,67 Kč. Výše úroku požadovaného žalobkyní odpovídá limitům stanoveným v § 122 odst. 4, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 35 964 Kč, tří úkonů právní služby po 11 900 Kč (tj. 35 700 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 686 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 80 250 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.