13 C 90/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa na ochranu osobnosti s nárokem na zaplacení nemajetkové újmy <b>I. Žaloba na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 9 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč. Tento svůj nárok odůvodnil žalobce tím, že se žalovaný dopustil v letech 2007 2013 jednání, kterým zasáhl do osobnostních práv a žalobce, když jako IT manager [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] využíval služeb mobilní buňky v areálu společnosti pro získávaní údajů o soukromé [příjmení] kartě žalobce, byl ve styku s jiným manažerem žalobce pro kterého žalobce vykonával part-time zaměstnání spočívající ve sběru digitálnách dat ze sportovních utkání, v důsledku čehož měl žalovaný přístup k cestovní lokalizaci při tomto zaměstnání, číslu soukromého mobilního telefonu a pracovnímu kalendáři žalobce, čímž porušil jeho právo na ochranu soukromí. Dále měl žalovaný podle žalobních tvrzení navázat kontakt s pracovníkem [příjmení] panem [jméno] [příjmení] a ten organizoval IT konference v oblasti, která byla vhodná pro záchranu [anonymizováno] oddělení společnosti jemuž hrozilo uzavření. To mělo podle žalobce i širší rozměr a mohlo mít dopad na ochotu investorů investovat v ČR. Soud vyzval žalobce usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] k odstranění vad podané žaloby, na což reagoval žalobce doplněním žaloby ze dne [datum], ve kterém uvedl, že je de facto v pozici tzv. whistleblowera“, tedy osoby upozorní instituci nebo orgán oprávněný k prověření či zakročení na nelegitimní, neetické nebo nezákonné praktiky, které se dějí se souhlasem jeho nadřízených a jdou proti veřejnému zájmu či ohrožují veřejnost, přičemž některé verze definice jsou navíc omezeny podmínkou, že upozorňovatel jedná v dobré víře a nesleduje vlastní prospěch a že situaci nelze vyřešit interními mechanismy. Protože ani po prvním doplnění žaloby nebyla žaloba podle názoru soudu projednatelná, vyzval soud žalobce znovu, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kdy a jakým konkrétním jednáním žalovaného vůči žalobci došlo k poškození jeho osobnostních práv a v čem přesně spatřuje nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s jednáním žalovaného, jak tato újma vznikla a jakým způsobem žalobce stanovil její výši. Na tuto výzvu reagoval žalobce doplněním žaloby ze dne [datum], ve kterém popsal případy, kdy byla podle jeho názoru monitorována a odposlouchávána jeho soukromá komunikace ze strany českého managementu jeho zaměstnavatele. Nárok na úhradu nemajetkové újmy odůvodnil žalobce tím, že žalovaný kdy nadsadil zájmy společnosti, ostatních zaměstnanců a celého kraje nad ochranou mého soukromí. Tím, že toto učinil ex ante, tedy bez jakýchkoli důkazů o jeho pochybení a vrhl podezření na jeho osobu na mezinárodním trhu IT práce. Žalobce dále uvedl, že došlo k vložení neznámých hormonů do vodovodního řadu v bytovém domě, ve kterém bydlel a konečně uvedl, že v důsledku jednání žalovaného u něho došlo ke zhoršením atopického ekzému v letech 2012 2013, 2014 2016, 2020 [číslo].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne [datum], v němž vznesl námitku promlčení uplatněného práva s ohledem na období, kdy mělo podle žalobních tvrzení dojít k zásahům do osobnostních práv žalobce. Ve svém doplnění vyjádření ze dne [datum] pak žalovaný dále namítl absenci všech tří znaků úspěšného nároku na náhradu újmy, tedy porušení povinnosti žalovaného, vznik újmy a příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vzniku újmy.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, během kterého se žalobce obsáhle vyjádřil k podané žalobě a skutečnostem, na základě kterých dovozuje svůj nárok. Pro rozhodnutí soudu ve věci samé bylo podstatné tvrzení žalobce, které vyplývá z jeho písemných podání, a které opětovně zaznělo během ústního jednání, že jednání žalovaného, kterými bylo podle názoru žalobce zasaženo do jeho osobnostních práv, a za něž je uplatňována nemajetková újma, se odehrávalo nejpozději do roku 2014, nicméně jeho důsledky se projevovaly i v letech následujících a do jisté míry v podobě atopického ekzému přetrvávají dodnes. <i>4. Dle § 11 OZ účinného do 31. 12. 2013, fyzická osoba má práva na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevu osobní povahy.</i> <i>5. Dle § 13 odst. 1 OZ účinného do 31. 12. 2013, fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.</i> <i>6. Dle § 13 ods. 2 OZ účinného do 31. 12. 2013, pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučiněním podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.</i> <i>7. Dle § 13 odst. 3 OZ účinného do 31. 12. 2013, výši náhrady podle odst. 2 určí soud s přihlédnutím závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.</i> <i>8. Dle § 81 odst. 1 OZ účinného od 1. 1. 2014, chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.</i> <i>9. Dle § 81 odst. 2 OZ účinného od 1. 1. 2014, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho váženost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.</i> <i>10. Dle § 82 odst. 1 OZ účinného od 1. 1. 2014, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.</i> <i>11. Dle § 100 odst. 1, OZ účinného do 31. 12. 2013 se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.</i> <i>12. Dle § 101 OZ účinného do 31. 12. 2013 je obecná promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>13. Dle § 609, OZ účinného od 1. 1. 2014 nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.</i> <i>14. Dle § 610, OZ účinného od 1. 1. 2014 k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.</i> <i>15. Dle § 610, OZ účinného od 1. 1. 2014 se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.</i> <i>16. Dle § 612, OZ účinného od 1. 1. 2014 se v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.</i> <i>17. Dle § 619 odst. 1, OZ účinného od 1. 1. 2014 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé a podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</i> <i>18. Dle § 620 odst. 1, OZ účinného od 1. 1. 2014 okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.</i> 19. V projednávaném případě se žalobce svou žalobou domáhá proti žalovanému žalobou na ochranu osobnosti, náhrady nemajetkové újmy, ve smyslu ust. § 11 a n. OZ účinného do 31. 12. 2013 a § 81 a n. OZ účinného od 1. 1. 2014 s tím, že jednáním žalovaného mělo být zasaženo do osobnostních práv žalobce, konkrétně práva na ochranu soukromí. K jednání žalovaného zakládající žalobcův nárok na náhradu škody docházelo podle tvrzení žalobce nejpozději do roku 2014. Nárok na náhradu nemajetkové újmy, lhostejno, zda je posuzován podle stávající či dřívější právní úpravy, je osobním právem majetkové povahy, což bylo ve vztahu k nároku uplatněného podle dřívější právní úpravy dovozeno ustálenou judikaturou, zejména rozhodnutím NS sp.zn. 31 Cdo 3161/2008 (R 73/2009) ze dne 12.11.2008 ve vztahu k nárokům posuzovaným podle stávající právní úpravy již přímo zněním § 612, z.č. 89/2012 Sb. Promlčecí doba práva na náhradu nemajetkové újmy přitom počala běžet v okamžiku, kdy se žalobce o tvrzeném zásahu do svého soukromí ze strany žalovaného dozvěděl nebo dozvědět mohl. Tento okamžik lze z podle žalobních tvrzení časově zařadit do let 2013 - 2014.

20. Žalobce byl soudem seznámen s námitkou promlčení vznesenou žalovaným, k níž se vyjádřil tak, že ve věcech, které se mu děly v letech 2013 2014 podal žalobu k Obvodnímu soudu v [obec], byť tehdy na Českou Republiku již v roce [rok]. Od [datum], kdy podal první žalobu bojuje žalobce o to, aby k promlčení nedošlo, vždy reagoval na přípisy a výzvy soudů hned následující den nebo bez prodlení. Má tedy za to, že soud by měl při posuzování námitky promlčení přihlédnout k tomu, že žalobce se snaží domoci svých práv již od roku 2016 proti různým subjektům, ale tyto žaloby jsou soudy zamítány a žalobce je tak nucen podávat žaloby nové na nové osoby, aby se svých práv domohl.

21. Žalovaný k možnému specifickému posuzování běhu promlčecí doby reagoval tak, že pokud by soud přistupoval k otázce posuzování běhu promlčecí doby dynamicky, jak navrhuje a požaduje žalobce, zasálo by to do práv žalovaného, který má naopak zase svá procesní práva a legitimně očekává, že soud bude k jeho námitce promlčení přistupovat dle zaběhnutých zvyklostí, ustavené judikatura a platných právních předpisů.

22. Soud po provedení listinných důkazů a zejména právním posouzení námitky promlčení uplatněné žalovaným dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jak sám žalobce tvrdil, mělo k jednání žalovaného docházet v letech 2013 – 2014 O údajných následcích tohoto jednání pak byl žalobce nepochybně obeznámen již v této době a nejpozději v roce 2016, od kterého uplatňuje žalobami své nároky vůči různým subjektům u soudu, nutno podotknout, že vždy neúspěšně. U zdejšího soudu podal v minulosti žalobce proti jiným osobám rovněž s odůvodněním, že zasáhly do jeho práva na ochranu soukromí. Řízení vedená pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka] skončila pravomocným zamítnutím žaloby. Tříletá obecná promlčecí doba vztahující se na nároky posuzované jak podle z.č. 40/1964 Sb., tak podle z.č. 89/2012 Sb. již před podáním projednávané žaloby nepochybně uplynula. K žalobcově argumentaci, že soud by měl v jeho prospěch zohlednit vedení předchozích řízení v rámci soudní soustavy ČR pak soud nepřihlédl, protože se nedomnívá, že by to byla skutečnost zdůvodňující stavění či přerušení běhu promlčecí lhůty. Jednak zákon takovému chování žalobce žádné účinky v podobě přerušení či stavění promlčecí doby nepřiznává a jednak by takové posouzení bylo nezákonných zásahem do práv žalovaného, v čemž se soud zcela ztotožňuje s argumentací žalovaného. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR prezentovaného v již zmiňovaném rozhodnutí sp.zn. 31 Cdo 3161/2008 (R 73/2009) je-li obsahem nároku na náhradu nemajetkové újmy požadavek na zaplaceni peněžní částky, pak princip právní jistoty vylučuje, aby plynutí času nebyly přiznány žádné právní účinky. Přípustnost námitky promlčení proti takovému nároku umožňuje přihlédnout k omezeným možnostem prosaditelnosti práva a obrany proti němu. Podle názoru Nejvyššího soudu je to obsah nároku, a nikoliv předmět jeho ochrany, co činí pro povahu nároku určující, zda se uplatní obecný právní institut (promlčení) oslabující jeho vymahatelnost v závislosti na okamžiku jeho uplatnění u soudu (a ovšem na dispozitivním chování i žalovaného). V situaci, kdy má soud za jednoznačné, že nárok uplatněný žalobou je odůvodněn údajným jednání žalovaného v letech 2013 2014, následky tohoto jednání spadají do téže doby a v pochybnostech nejdéle do roku 2016, kdy začal žalobce podávat žaloby pro tvrzený zásah do jeho osobnostních práv, posoudil uplatněné právo jako promlčené, a to bez dalšího zkoumání jeho náležitostí.

23. Z důvodu promlčení práva zamítl soud důkazní návrhy žalobce spočívající ve výslechu svědků, veden zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení. Prováděním dalších důkazů by bylo řízení prodlužováno a ani případné zjištění, že nárok žalobce je důvodný, by nevedlo k jinému rozhodnutí, než je zamítnutí žaloby z důvodu promlčení práva. Podle názoru soudu není námitka promlčení vznesená žalovaným v rozporu s dobrými mravy, protože žalovaný se nijak nezasadil o to, že žaloba byla podána téměř 10 let od tvrzeného zásahu do práv žalobce. Bylo na vůli žalobce, vůči komu bude své nároky v průběhu předešlých let uplatňovat, a pokud žalobu na žalovaného rozhodl podat až po takto dlouhé době, nelze to přičítat k tíži žalobci a krátit jej tak na jeho procesních právech.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení úspěšný v celém rozsahu Žalovaný tedy má vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají z pěti úkonů právní služby po 1 500 Kč (tj. 7 500 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účasti na jednání přesahující dvě hodiny, pěti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 9 000 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.