13 C 99/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Vaške ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 160 654,04 Kč s příslušenstvím

I. Ohledně úroků a úroků z prodlení ve výši 909,09 Kč řízení se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 160 654,04 Kč, úroky ve výši 21 188,75 Kč, úroky z prodlení ve výši 22 485,58 Kč a 8,25 % roční úroky a 8,25 % roční úroky z prodlení z částky 160 654,04 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 763 Kč k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 1 Žalobou podanou u soudu dne 5. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 160 654,04 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 24. 9. 2018 uzavřela [právnická osoba] (dále jen„ banka“) se žalovaným rámcovou smlouvu o finančních službách, na jejímž základě mu zřídila a vedla běžný účet č. [bankovní účet] (dále jen„ běžný účet“), a dne 17. 9. 2019 s ním uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ první smlouva“), jíž mu k tomuto účtu poskytla kontokorentní úvěr s rámcem 50 000 Kč; žalovaný úvěr čerpal, své povinnosti ze smlouvy však řádně neplnil a svůj dluh vůči bance splnil jen zčásti, pročež banka ke dni 2. 11. 2020 převedla pohledávku z nepovoleného přečerpání na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků; z této smlouvy požadovala žalobkyně jistinu nepovoleného přečerpání ve výši 52 305,69 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 18. 3. 2019 uzavřela banka se žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen„ druhá smlouva“), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 83 564 Kč, žalovaný však ani u této smlouvy své povinnosti řádně neplnil a svůj dluh vůči bance splnil jen zčásti, pročež banka ke dni 1. 8. 2020 prohlásila úvěr za splatný; z této smlouvy požadovala žalobkyně jistinu úvěru včetně k ní připsaných úroků ve výši 83 353,73 Kč. Konečně žalobkyně tvrdila, že dne 10. 9. 2019 uzavřela banka se žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen„ třetí smlouva“), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný však ani u této smlouvy své povinnosti řádně neplnil a svůj dluh vůči bance splnil jen zčásti, pročež banka ke dni 26. 8. 2020 prohlásila úvěr za splatný; z této smlouvy požadovala žalobkyně jistinu úvěru včetně k ní připsaných úroků ve výši 24 994,62 Kč. Svoji aktivní legitimaci opírala žalobkyně o smlouvy o postoupení pohledávek ze dnů 26. 10. 2020 a 22. 2. 2021. Na příslušenství vymáhaných pohledávek žalobkyně původně požadovala u první smlouvy úroky a úroky z prodlení ve výši 909,09 Kč a 8,25 % roční úroky a 8,25 % roční úroky z prodlení z částky 52 305,69 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení, u druhé smlouvy 8,25 % roční úroky z částky 83 353,73 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení a 8,25 % roční úroky z prodlení z téže částky od 1. 11. 2020 do zaplacení a u třetí smlouvy 8,25 % roční úroky a 8,25 % roční úroky z prodlení z částky 24 994,62 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení. 2 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena uložením s účinky ke dni 7. 7. 2022 (viz obálku na č.l. 18 spisu a sdělení na č.l. 19 spisu), nevyjádřil. 3 Podáním ze dne 28. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu v rozsahu uvedeném v bodě I. výroku tohoto rozsudku zpět. Proto soud podle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu zastavil. 4 Soud ve věci konal jednání dne 1. 8. 2022. Zástupkyně žalobkyně se z něj omluvila, o jeho odročení nepožádala. Žalovaný, jemuž bylo předvolání doručeno spolu se žalobou uložením s účinky ke dni 7. 7. 2022 (viz výše), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud přitom dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 5 Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 24. 9. 2018 soud zjistil, že tohoto dne mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli smlouvu, jíž se banka zavázala ke dni uzavření smlouvy žalovanému zřídit a vést běžný účet. 6 Z první smlouvy soud zjistil, že dne 17. 9. 2019 mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli smlouvu, jíž se banka zavázala poskytnout žalovanému formou povoleného přečerpání zůstatku na běžném účtu kontokorentní úvěr s rámcem 50 000 Kč na úrok 18,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet. 7 Z výpisu z běžného účtu za měsíc říjen 2020 soud zjistil, že k poslednímu dni tohoto měsíce činil debetní zůstatek na běžném účtu částku 52 305,69 Kč. 8 Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 11. 2020 soud zjistil, že dne 2. 11. 2020 banka pohledávku z nepovoleného přečerpání na běžném účtu převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. 9 Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2021 soud zjistil, že pohledávku z nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu banka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 s účinností ke dni 1. 3. 2021 postoupila žalobkyni. 10 Z druhé smlouvy soud zjistil, že dne 18. 3. 2019 mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli smlouvu, již se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 83 564 Kč na úrok 18,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 1 727 Kč měsíčně, splatnými k 20. dni každého měsíce počínaje dubnem 2019. Bylo též sjednáno, že úroky budou k ultimu každého kalendářního měsíce připisovány k jistině úvěru. 11 Z podkladů pro soudní řízení ke druhé smlouvě soud zjistil, že z úvěru podle druhé smlouvy čerpal žalovaný dne 18. 3. 2019 částky 46 603,10 Kč a 466,90 Kč a dne 21. 3. 2019 částku 36 494 Kč. Následně žalovaný úvěr splácel; ve dnech 23. 4., 20. 5., 20. 6., 22. 7., 20. 8., 20. 9., 21. 10., 20. 11. a 20. 12. 2019 a 20. 1., 20. 2. a 20. 3. 2020 zaplatil vždy částku 1 727 Kč, dne 9. 6. 2020 zaplatil celkem 1 185,34 Kč a dne 12. 6. 2020 zaplatil 200 Kč. Ke dni 1. 8. 2020 činil dluh na jistině úvěru částku 83 353,73 Kč. 12 Z rozhodnutí o okamžité platnosti celkového dluhu ze dne 1. 8. 2020 soud zjistil, že tohoto dne prohlásila banka celý zbývající dluh z druhé smlouvy za splatný ke dni 1. 8. 2020. 13 Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 banka s účinností ke dni 1. 11. 2020 postoupila své pohledávky za žalovaným z druhé smlouvy žalobkyni. 14 Z dalšího přehledu plateb ke druhé smlouvě soud zjistil, že ve dnech 8. 4., 3. 5. a 4. 6. 2021 zaplatil žalovaný na svůj dluh z druhé smlouvy vždy 1 000 Kč, započtených vždy na úroky z úvěru. 15 Ze třetí smlouvy soud zjistil, že dne 10. 9. 2019 mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli smlouvu, již se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč na úrok 13,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 437 Kč měsíčně, splatnými k 15. dni každého měsíce počínaje říjnem 2019. Bylo též sjednáno, že úroky budou k ultimu každého kalendářního měsíce připisovány k jistině úvěru. 16 Z podkladů pro soudní řízení ke třetí smlouvě soud zjistil, že úvěr podle třetí smlouvy čerpal žalovaný celý jednorázově dne 10. 9. 2019. Následně žalovaný úvěr splácel; ve dnech 15. 10., 15. 11. a 16. 12. 2019 a 15. 1., 17. 2. a 16. 3. 2020 zaplatil vždy částku 437 Kč, dne 15. 4. 2020 zaplatil 43,12 Kč, dne 18. 4. 2020 zaplatil celkem 62 Kč a dne 20. 5. 2020 zaplatil celkem 361,99 Kč. Ke dni 26. 8. 2020 činil dluh na jistině úvěru částku 25 227 Kč. 17 Z rozhodnutí o okamžité platnosti celkového dluhu ze dne 26. 8. 2020 soud zjistil, že tohoto dne prohlásila banka celý zbývající dluh ze třetí smlouvy za splatný ke dni 26. 8. 2020. 18 Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 banka s účinností ke dni 1. 11. 2020 postoupila své pohledávky za žalovaným ze třetí smlouvy žalobkyni. 19 Z dalšího přehledu plateb ke třetí smlouvě soud zjistil, že ve dnech 2. 2. a 2. 3. 2021 zaplatil žalovaný na svůj dluh ze třetí smlouvy vždy 1 000 Kč; z první platby se 912,32 Kč započetlo na úroky a 87,68 Kč na úroky z prodlení, z druhé platby se 232,38 Kč započetlo na jistinu, 159,66 Kč na úroky a 607,96 Kč na úroky z prodlení. 20 Na základě těchto důkazů, jež zhodnotil podle § 132 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: a) Dne 24. 9. 2018 uzavřeli mezi sebou banka a žalovaný rámcovou smlouvu o finančních službách, jíž se banka zavázala ke dni uzavření smlouvy žalovanému zřídit a vést běžný účet. Dne 17. 9. 2019 mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru, jíž se banka zavázala poskytnout žalovanému formou povoleného přečerpání zůstatku na běžném účtu kontokorentní úvěr s rámcem 50 000 Kč na úrok 18,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet. Ke dni 31. 10. 2020 činil debetní zůstatek na běžném účtu částku 52 305,69 Kč. Dne 2. 11. 2020 banka pohledávku z nepovoleného přečerpání na běžném účtu převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 pak s účinností ke dni 1. 3. 2021 postoupila tuto pohledávku žalobkyni. b) Dne 18. 3. 2019 mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, jíž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 83 564 Kč na úrok 18,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 1 727 Kč měsíčně, splatnými k 20. dni každého měsíce počínaje dubnem 2019. Bylo též sjednáno, že úroky budou k ultimu každého kalendářního měsíce připisovány k jistině úvěru. Z tohoto úvěru čerpal žalovaný dne 18. 3. 2019 částky 46 603,10 Kč a 466,90 Kč a dne 21. 3. 2019 částku 36 494 Kč. Následně úvěr splácel; ve dnech 23. 4., 20. 5., 20. 6., 22. 7., 20. 8., 20. 9., 21. 10., 20. 11. a 20. 12. 2019 a 20. 1., 20. 2. a 20. 3. 2020 zaplatil vždy částku 1 727 Kč, dne 9. 6. 2020 zaplatil celkem 1 185,34 Kč a dne 12. 6. 2020 zaplatil 200 Kč. Ke dni 1. 8. 2020 činil dluh na jistině úvěru částku 83 353,73 Kč. Tohoto dne prohlásila banka celý zbývající dluh z druhé smlouvy za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 banka s účinností ke dni 1. 11. 2020 postoupila své pohledávky za žalovaným z druhé smlouvy žalobkyni. Následně žalovaný na svůj dluh ve dnech 8. 4., 3. 5. a 4. 6. 2021 zaplatil vždy 1 000 Kč, započtených vždy na úroky z úvěru. c) Dne 10. 9. 2019 mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, jíž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč na úrok 13,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 437 Kč měsíčně, splatnými k 15. dni každého měsíce počínaje říjnem 2019. Bylo též sjednáno, že úroky budou k ultimu každého kalendářního měsíce připisovány k jistině úvěru. Úvěr podle třetí smlouvy čerpal žalovaný jednorázově dne 10. 9. 2019. Následně úvěr splácel; ve dnech 15. 10., 15. 11. a 16. 12. 2019 a 15. 1., 17. 2. a 16. 3. 2020 zaplatil vždy částku 437 Kč, dne 15. 4. 2020 zaplatil 43,12 Kč, dne 18. 4. 2020 zaplatil celkem 62 Kč a dne 20. 5. 2020 zaplatil celkem 361,99 Kč. Ke dni 26. 8. 2020 činil dluh na jistině úvěru částku 25 227 Kč. Tohoto dne banka prohlásila celý zbývající dluh ze třetí smlouvy za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 banka s účinností ke dni 1. 11. 2020 postoupila své pohledávky za žalovaným ze třetí smlouvy žalobkyni. Ve dnech 2. 2. a 2. 3. 2021 zaplatil žalovaný na svůj dluh ze třetí smlouvy vždy 1 000 Kč; z první platby se 912,32 Kč započetlo na úroky a 87,68 Kč na úroky z prodlení, z druhé platby se 232,38 Kč započetlo na jistinu, 159,66 Kč na úroky a 607,96 Kč na úroky z prodlení. 21 Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je v rozsahu, jenž po částečném zpětvzetí žaloby zůstal k věcnému projednání (viz výše), důvodná. 22 Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 23 Podle § 2399 odst. 1 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 24 Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 25 Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 26 V souzené věci má soud za prokázané, že ve dnech 17. 9. 2019, 18. 3. 2019 a 10. 9. 2019 banka a žalovaný uzavřeli mezi sebou smlouvy, v nichž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal jí úvěr vrátit a zaplatit úroky. Tyto smlouvy soud právně posoudil jako smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. obč. zák. Ze smluv vznikla bance povinnost poskytnout žalovanému úvěr a žalovanému vznikla povinnost bance úvěr vrátit a zaplatit úroky. 27 Jistina úvěru podle první smlouvy byla žalovanému poskytnuta; po poskytnutí úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč žalovaný celý úvěrový rámec vyčerpal a následným čerpáním jej ještě o 2 305,69 Kč překročil. Jelikož žalobkyni tyto – již splatné (viz dále) – částky dosud nevrátil, soud žalobě ohledně nich vyhověl. 28 Jistina úvěru podle druhé smlouvy v celkové výši 83 564 Kč byla žalovanému také poskytnuta, a to třemi částkami čerpanými ve dnech 18. 3. a 21. 3. 2019. Následně žalovaný úvěr splácel, přičemž úroky z úvěru se k ultimu každého kalendářního měsíce připisovaly k jistině a splátka zaplacená následující měsíc se započetla na takto rozšířenou jistinu. V rámci anuitního splácení přitom na počátku smluvního vztahu převážná část každé sjednané splátky odpovídala úrokům připsaným k jistině za předchozí kalendářní měsíc. Ke dni 1. 8. 2020 činil dluh na jistině úvěru částku 83 353,73 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni ani tuto – již splatnou (viz dále) – částku dosud nezaplatil, soud žalobě i ohledně ní vyhověl. 29 Jistina úvěru podle třetí smlouvy v celkové výši 25 000 Kč byla žalovanému také poskytnuta, a to jednorázově dne 10. 9. 2019. Následně žalovaný úvěr splácel, přičemž i zde se úroky z úvěru k ultimu každého kalendářního měsíce připisovaly k jistině a splátka zaplacená následující měsíc se započetla na takto rozšířenou jistinu. V rámci anuitního splácení přitom i zde na počátku smluvního vztahu převážná část každé sjednané splátky odpovídala úrokům připsaným k jistině za předchozí kalendářní měsíc. Ke dni 26. 8. 2020 činil dluh na jistině úvěru částku 25 227 Kč. Z plateb provedených ve dnech 2. 2. a 2. 3. 2021 se na jistinu započetlo 232,38 Kč a dosud tedy na jistinu zbývá zaplatit 24 994,62 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni ani tuto – již splatnou (viz dále) – částku dosud nezaplatil, soud žalobě i ohledně ní vyhověl. 30 Celkem tedy soud žalobkyni na jistině nepovoleného debetního zůstatku podle první smlouvy a na jistinách úvěru podle druhé a třetí smlouvy přiznal 52 305,69 Kč + 83 353,73 Kč + 24 994,62 Kč = 160 654,04 Kč. 31 Právo banky na úroky z úvěru se opíralo o ustanovení § 2395 obč. zák. U první smlouvy byla pohledávka z debetního zůstatku na běžném účtu převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků ke dni 2. 11. 2020 a požadavek žalobkyně na úroky z částky 52 305,69 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení je tedy po právu. U druhé smlouvy byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 1. 8. 2020, následně však žalovaný zaplatil na úroky ještě 3 000 Kč, pokrývající období od 2. 8. 2020 do 8. 1. 2021, takže požadavek žalobkyně na úroky z částky 83 353,73 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení je také po právu. U třetí smlouvy byl úvěr prohlášen za splatný 26. 8. 2020, následně však žalovaný zaplatil na úroky ještě 912,32 Kč + 159,66 Kč = 1 071,98 Kč, pokrývající období od 26. 8. 2020 do 2. 3. 2021, takže požadavek žalobkyně na úroky z částky 24 994,62 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení je také po právu. Sazba úroků 8,25 % ročně je v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., použitým vzhledem k tomu, že u všech smluv došlo k prodlení s placením zbývající části dluhu po 24. 4. 2020 (čl. II bod 1. zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů). Soud proto žalobě ohledně úroků z úvěru vyhověl. Kapitalizovány k dnešnímu dni činí úroky ze všech smluv celkem 21 188,75 Kč (viz výpočet na č.l. 21 spisu). 32 Právo banky na úroky z prodlení se opíralo o ustanovení § 1970 obč. zák. U první smlouvy byla pohledávka z debetního zůstatku na běžném účtu převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků ke dni 2. 11. 2020 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení, takže požadavek žalobkyně na 8,25 % roční úroky z prodlení z částky 52 305,69 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení je po právu. U druhé smlouvy byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 1. 8. 2020 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení, až do 31. 10. 2020 však bance právo na úroky z prodlení vzhledem k ustanovení § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, nepříslušelo; její požadavek na 8,25 % roční úroky z prodlení z částky 83 353,73 Kč až od 1. 11. 2020 do zaplacení je také po právu. U třetí smlouvy byl úvěr prohlášen za splatný 26. 8. 2020 a od následujícího dne byl žalovaný v prodlení, jsa však i zde až do 31. 10. 2020 chráněn proti úrokům z prodlení, přičemž následně žalovaný zaplatil na úroky z prodlení ještě 87,68 Kč + 607,96 Kč = 695,64 Kč, pokrývající období od 1. 11. 2020 do 2. 3. 2021, takže požadavek žalobkyně na 8,25 % roční úroky z prodlení z částky 24 994,62 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení je také po právu. Soud proto žalobě i ohledně úroků z prodlení vyhověl. Kapitalizovány k dnešnímu dni činí úroky z prodlení ze všech smluv celkem 22 485,58 Kč (viz výpočet na č.l. 21 spisu). 33 Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustavení § 1879 a násl. obč. zák. a o výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. 34 Žalobkyně má podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež spočívají pouze v soudním poplatku zaplaceném ve správné výši 6 463 Kč a v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za tři úkony (sepis přípisů banky ze dne 3. 11. 2020 a dvou přípisů banky ze dne 9. 11. 2020, majících povahu výzev k plnění podle § 142a o.s.ř.) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč, celkem činí 6 763 Kč a je třeba je zaplatit k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni nepřiznal; vzhledem k množství pohledávek nabytých postoupením je zřejmé, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má správu svých pohledávek, tedy jediný předmět své činnosti, mající navíc spíše administrativní charakter, zajistit vlastním aparátem, zahrnujícím případně i osoby s právnickým vzděláním (srov. bod 22. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn.

I. ÚS 585/17, nebo bod 32. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn.

IV. ÚS 193/17). Soud je přesvědčen, že zastoupení advokátkou, mající navíc sídlo na stejné adrese jako žalobkyně, je v takovém případě nehospodárné a neúčelné, vede jen k navýšení dlužné částky a je zneužitím práva na právní zastoupení, a to i když snad žalobkyně a její zástupkyně nejsou personálně propojeny. 35 Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.