14 C 120/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale hlášen k pobytu na adrese adresa o zaplacení částky 39 382,83 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 39 382,83 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 20 166,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 9. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce pod [číslo] s produktovým názvem [příjmení] [příjmení]. Součástí této smlouvy byly také smluvní podmínky, jejichž akceptaci potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit souhrnný poplatek 13 125 Kč, který se skládal z kapitalizovaného úroku v sazbě 29% ročně, (kdy tato sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy), dále poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení, a poplatku za administrativní činnosti a komfortní splácení. Strany smlouvy si ujednaly, že částka celkem 28 125 Kč bude splacena v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka činila 454 Kč. Za dobu trvání smlouvy uhradil žalovaný 17 839 Kč, a to ve splátkách (v březnu 2019 zaplatil 1 500 Kč, v dubnu 2019 1 500 Kč, v květnu 2019 částku 3 500 Kč, v červenci 2019 částku 1 939 Kč, v srpnu 2019 bylo uhrazeno 2 000 Kč, v září 2019 bylo uhrazeno 1 850 Kč, v říjnu 2019 částka 2 350 Kč, v listopadu 2019 částka 2 250 Kč a v prosinci 2019 zaplatil žalovaný 450 Kč). Žalobkyně uvedla, že tyto platby byly započteny částkou 8 940,81 Kč na jistinu, ve zbytku pak byly platby započteny na poplatky, z nichž i nadále zbývá uhradit po tomto započtení 4 226,81 Kč. Žalobkyně uplatnila také smluvní pokutu s odkazem na uzavřenou smlouvu, kde byla sjednána v sazbě 0,1% denně z hodnoty dlužných splátek, se kterými je žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta byla kapitalizována k 1. 2. 2022, nicméně je požadována pouze v částce 7 380,31 Kč. Další částí nároku jsou sankční poplatky 2 500 Kč, ke kterým se žalobkyně v doplnění žaloby vyjádřila tak, že se jedná o poplatky naúčtované žalovanému v důsledku upomínání k úhrad dluhu (1 x 1 000 Kč a 5 x 300 Kč za odeslané upomínky v souladu se smluvními podmínkami právní předchůdkyně žalobce). Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 1. 2. 2022.

2. Žalobou podanou k tomuto soudu dne 25. 6. 2022 (sp.zn. 14 C 142/2022) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 216,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 6. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Součástí této smlouvy byly také smluvní podmínky, jejichž akceptaci potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v 60 týdenních splátkách po 407 Kč (poslední splátka činila 387 Kč) včetně souhrnného poplatku ve výši 12 400 Kč zahrnující úrok v pevné sazbě 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkově měl tak žalovaný zaplatit 24 400 Kč, z čehož zaplatil toliko 10 519 Kč (v červnu 2019 zaplatil 1 358 Kč, v červenci 2019 částku 841 Kč, v srpnu 2019 částku 1 620 Kč, v září 2019 částku 1 600 Kč, v říjnu 2019 částku 2 000 Kč, v listopadu 2019 částku 2 300 Kč a v prosinci 2019 zaplatil 800 Kč). Žalobkyně uvedla, že tyto platby byly započteny částkou 4 659,82 Kč na jistinu, ve zbytku pak byly platby započteny na poplatky, které po tomto započtení byly poníženy na částku 6 540,82 Kč. Žalobkyně uplatnila také smluvní pokutu s odkazem na uzavřenou smlouvu, v níž byla sjednána smluvní pokuta v sazbě 0,1% denně z hodnoty dlužných splátek, se kterými je žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta tak byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, nicméně je požadována pouze v částce 6 000 Kč. Dále žalobce učinil součástí nároku sankční poplatky ve výši 1 200 Kč za poplatky naúčtované v důsledku odeslaných upomínek žalovanému (4 x 300 Kč). Aktivní legitimaci i zde žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 1. 2. 2022.

3. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 10. 2022 č.j. 14 C 120/2022-46 byly obě věci spojeny ke společnému řízení (věc 14 C 120/2022 a 14 C 142/2022).

4. V podáních ze dne 19. 9. 2022 a ze dne 31. 10. 2022 se žalobce obsáhle vyjádřil k otázce prověřování úvěruschopnosti v případě obou zápůjček. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

5. Soud ve věci nařídil ústní jednání na 16. 1. 2023, ke kterému se řádně předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil, soud tudíž postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

6. Na základě k důkazu provedených listin (smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 3. 2019, zákaznické karty, smlouvy o postoupení včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k okamžitému splacení včetně podacího archu a předžalobní výzvy) má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 9. 3. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, celkem měl žalovaný zaplatit 28 125 Kč, přičemž 15 000 Kč představuje dle smlouvy zápůjčku a 13 125 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 2 683 Kč, administrativní činnost ve výši 6 020 Kč, a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč. Strany si ujednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně pevnou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 234,69 %. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky. V odstavci 6 těchto podmínek byly mezi stranami sjednány další sankce spojené s prodlením žalovaného při splácení zápůjčky – a to jednak smluvní pokuta v bodu 6.1 podmínek ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do maxima stanoveného zákonem a další poplatky – jednak poplatky za upomínky ve výši 300 Kč (čl. 6 3 podmínek) a poplatky za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč (článek 6. 4. podmínek). Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k vrácení dluhu výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, v rámci které mu byla stanovena lhůta k zaplacení dlužné částky nejpozději do 17. 3. 2022, přičemž výzva byla podána k poštovní přepravě dne 10. 2. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky. Na základě listinných důkazů předložených k prokázání nároku uplatněného původně žalobou pod sp.zn. 14 C 142/2022 (smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 6. 2019, zákaznické karty, smlouvy o postoupení včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k okamžitému splacení včetně podacího archu a předžalobní výzvy) má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 25. 6. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v 60 týdenních splátkách po 407 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit 24 400 Kč, přičemž 12 000 Kč představuje dle smlouvy zápůjčku, 10 600 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek dále specifikovaný jako úrok ve výši 2 146 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 916 Kč, poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč a též bylo sjednáno mezi stranami pojistné 1 800 Kč. Strany si ujednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně pevnou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 238,10 %. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky. V odstavci 6 těchto podmínek byly mezi stranami sjednány další sankce spojené s prodlením žalovaného při splácení zápůjčky – a to jednak smluvní pokuta v bodu 6.1 podmínek ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do maxima stanoveného zákonem a další poplatky – jednak poplatky za upomínky ve výši 300 Kč (čl. 6 3 podmínek) a poplatky za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč (článek 6. 4. podmínek). Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k vrácení dluhu výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, v rámci které mu byla stanovena lhůta k zaplacení dlužné částky nejpozději do 17. 3. 2022, přičemž výzva byla podána k poštovní přepravě dne 10. 2. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení i této dlužné částky Vzhledem k tomu, že soud v případě obou uzavřených smluv o zápůjčce dospěl k závěru o absolutní neplatnosti těchto smluv, jak bude vysvětleno níže v textu, nepovažoval soud za nutné zabývat se detailním rozborem splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně týkající se prověření úvěruschopnosti žalovaného a návrh žalobce na výslech svědka [jméno] [příjmení], jenž zprostředkoval uzavření obou smluv za žalobce, pro nadbytečnost zamítl.

7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že je namístě žalobu zamítnout. Soud ve vztahu ke oběma uzavřeným smlouvám o zápůjčce dospěl k závěru, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno] nevznikl uzavřením těchto výše specifikovaných smluv závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. § 2390 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; a dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, byť strany zjevně uzavření tohoto druhu závazku (závazků) zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu těchto smluv, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních každé jednotlivé smlouvy.

8. Soud dospěl k závěru o neplatnosti obou závazků – smluv o zápůjčce, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků a dalších sankčních ustanovení ujednaných v čl. 6 1., 6. 3. a 6. 4. smlouvy, které měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatit za zapůjčení peněžních prostředků. Soud považuje celou částku, kterou měl žalovaný vedle poskytnutých jistin ve výši 13 125 Kč, resp. 12 400 Kč zaplatit navíc (ač je tato částka ve smlouvách označena jako souhrnný poplatek), za úrok ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnutí finančních prostředků. Právní předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek za zpracování a doručení či za komfortní a flexibilní splácení či pojištění by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že částka souhrnného poplatku byla vždy ve smlouvě o zápůjčce rozdělena na tři části: na úrok, poplatek za zpracování a doručení a poplatek za komfortní splácení. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná toliko o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal pro žadatele o zápůjčku příznivěji, aniž by toto rozdělení poplatku reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celý souhrnný poplatek představuje právě úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ souhrnného poplatku“ jako ujednání o úrocích. K tomuto soud dodává, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje roční úrok ve výši 75,83 % (v případě zápůjčky z 9. 3. 2019), resp. 76,5 % (v případě zápůjčky z 25. 6. 2019), je nepochybně ujednáním absolutně neplatným dle § 588 obč. zák., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v březnu 2019 činila 9,90 % ročně a v červnu 2019 činila 9,82 % ročně (www.cnb.cz). Žalobkyní požadovaný úrok tuto sazbu převyšuje řádově osmkrát. Soud zároveň v řízení nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo v obou případech o zcela standardní nabídku zápůjčky. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o zápůjčce, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, považuje se nemravnou celá smlouva jako právní jednání. Tyto závěry byly formulovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017.

9. Závěr o neplatnosti smluv je dále umocňován sjednanými vysokými pokutami spojenými s prodlením žalovaného při splácení zápůjček (čl. 6, 6.3. a 6.4. podmínek), které jsou sice sjednány v mezích § 122 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména ujednání o smluvní pokutě v čl. 6 smluvních podmínek), nicméně s přihlédnutím k vysokým úrokům ze zápůjček činí tyto smlouvy v souhrnu jakožto celek absolutně neplatnými.

10. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit částku odpovídající peněžním prostředkům ve výši jistiny, tj. v celkové výši 27 000 Kč (15 000 Kč a 12 000 Kč). Veškeré plnění poskytnuté žalovanému ze strany předchůdce žalobkyně tak představovalo vzhledem k neplatnosti obou smluv o zápůjčce plnění z neplatných právních jednání, kterým se žalovaný na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku v součtu 27 000 Kč. Z obsahu žaloby a z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný již uhradil celkem částku 28 358 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný před podáním žaloby celé bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydal, nad rámec lze hovořit dokonce o vzniku bezdůvodného obohacení v částce 1.358 Kč na straně předchůdkyně žalobkyně, avšak soud je vázán toliko předmětem řízení, a proto o této skutečnosti nerozhodoval. Soudu proto nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

11. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož byl v řízení procesně úspěšný žalovaný a byl by to tedy žalovaný, kterému by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud však v daném případě neshledal (a tato skutečnost vyplývá též z obsahu spisu), že by žalovanému v průběhu řízení nějaké náklady skutečně vznikly, a to ani jako nezastoupenému žalovanému ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.