14 C 127/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 15. 9. 2022 vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 200 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobce podal žalobu ve smyslu ustanovení § 315 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jako tzv. poddlužnickou žalobu s odůvodněním, že na základě vydaného exekučního příkazu číslo jednací ze dne 15. 10. 2021 byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky dle daňového řádu (§ 178 odst. 5 písm. a), b), c), d) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Tento exekuční příkaz byl žalované doručen dne 21. 10. 2021 a nabyl právní moci dne 25. 10. 2021, o čemž žalobce vyrozuměl žalovanou v souladu s ust. § 186 odst. 2 daňového řádu. Uvedeným exekučním příkazem žalobce zakázal žalované od okamžiku jeho doručení po dobu trvání daňové exekuce vyplatit dlužníkovi, společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ daňový dlužník“), pohledávku, kterou má daňový dlužník za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 5. 2020 a taktéž zakázal žalované provést na tuto pohledávku započtení nebo s ní jakkoli nakládat, a to až do výše nedoplatku, pro který byla exekuce nařizována, ve výši 200 000 Kč a k vymožení úroku z prodlení vzniklému k vymáhaným pohledávkám po nařízení daňové exekuce. Žalobce upozornil žalovanou na skutečnost, že v den následující po doručení vyrozumění o nabytí právní moci citovaného exekučního příkazu, je povinen vyplatit přikázanou pohledávku žalobci, jestliže je již splatná, a to v rozsahu, v jakém je postižena exekučním příkazem, případně nebude-li v tento okamžik splatná, na povinnost vyplatit ji v okamžiku, jakmile se stane splatnou. Za tímto účelem žalobce sdělil žalované údaje o účtu, kam má být pohledávka přikázána. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu dne 24. 5. 2022, kterou žalovaná převzala, avšak nijak na ni nereagovala.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že na podzim roku 2020 zastavila činnost z důvodu státních restrikcí v souvislosti s pandemií COVID-19. Z prodeje majetku následně uspokojila část svých závazků, přičemž dalšími finančními prostředky k úhradě dlužné částky nedisponuje. Uvedla, že daňovému dlužníku je finanční situace žalované známa, pročež se daňový dlužník rozhodl, že dluh po žalované soudně nevymáhat. V podání doručeném soudu dne 20. 12. 2022 podrobněji rozvedla svou ekonomickou situaci, když uvedla, že společník žalované, pan jméno příjmení na podzim roku 2020 poskytl žalované zápůjčku, kterou byly pokryty dluhy žalované v celkové výši 800 000 Kč. Posléze v roce 2021 se vyskytly další dluhy žalované, a to v důsledku jednání účetní žalované společnosti. Jednalo se o dluhy vůči Finančnímu úřadu ve výši 400 000 Kč, OSSZ ve výši 125 000 Kč, pronajímateli prostor sloužících k podnikání ve výši 400 000 Kč, pojišťovně ve výši 16 000 Kč a vůči dvěma zaměstnancům ve výši á 20 000 Kč. V rámci péče řádného hospodáře proto jednatel žalované postupně zpeněžil majetek společnosti za částku 3 300 000 Kč včetně DPH, daň řádně odvedl a ze zbytku uhradil veškeré dluhy. Jediným dluhem, který tak žalované zbývá zaplatit, je dluh vůči OSSZ ve výši 88 000 Kč, který však splácí a bude splacen ze zápůjčky společníka p. příjmení. Dále se žalovaná vyjadřovala ke svému záměru nevyvíjet již do budoucna další ekonomickou činnost a sporovala též námitky žalobce ohledně údajnému předlužení na konci roku 2020 a pokračování v ekonomické činnosti pod jinou obchodní značkou.

3. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů má soud v dané věci za zjištěné, že dne 18. 10. 2021 vydal žalobce coby správce daně exekuční příkaz na přikázání peněžité pohledávky, a to k vymožení nedoplatku v celkové výši 683 651 Kč včetně příslušenství a zakázal poddlužníkovi (žalované), aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatil dlužníkovi (společnosti právnická osoba) pohledávku, kterou má tento dlužník za žalovanou, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 200 000 Kč ze dne 14. 5. 2020. Tento exekuční příkaz nabyl právní moci dne 25. 10. 2021 (vyrozumění o právní moci na č.l. 4). Výzvou k plnění ze dne 24. 5. 2021 byla žalovaná žalobcem vyrozuměna o tom, že je povinna uhradit částku 200 000 Kč nejpozději do 10. 6. 2021 na účet žalobce, jinak bude žalobce nucen přistoupit k podání poddlužnické žaloby. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že žalované v pozici vydlužitele byla zapůjčena společností právnická osoba bezhotovostní bezúročná zápůjčka ve výši 200 000 Kč za účelem uhrazení závazků z obchodního styku, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději do 23. 12. 2020. Z listiny datované ke dni 2. 2. 2022 je zřejmé, že společnost právnická osoba reagovala na výzvu žalobce k podání prohlášení o majetku, přičemž v rámci prohlášení uvedla, že má peněžitou pohledávku vůči žalované ve výši 200 000 Kč z titulu půjčky poskytnuté v roce 2020. Žalobce soudu předložil též daňové přiznání žalované k DPH za červenec 2022 k prokázání skutečnosti, že žalovaná vyvíjela ekonomickou činnost v daném období.

4. Podle § 315 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a odst. 2, popřípadě podle § 314c odst. 1 a 3, může oprávněný proti dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce je zákonem zmocněn ve smyslu ustanovení § 315 o.s.ř. k vymáhání pohledávky vlastním jménem vůči poddlužníkovi (žalované). Žalobce současně v řízení prokázal, že žalované byl doručen exekuční příkaz k přikázání pohledávky, který byl žalované řádně doručen a nabyl právní moci dne 25. 10. 2021. Od okamžiku nabytí právní moci tak žalovaná měla povinnost vyplatit žalobci pohledávku 200 000 Kč, kterou má daňový dlužník za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. K okamžiku doručení exekučního příkazu byl dluh žalované již splatný. Žalovaná se povinnosti uložené jí exekučním příkazem žalobce nemohla v řízení zprostit pouhým tvrzením, že daňový dlužník se s ohledem na finanční situaci žalované rozhodl pohledávku po žalované nevymáhat. Žalovaná sice tvrdila neutěšenou finanční situaci a též tvrdila, že postupně z prodeje majetku uspokojila své závazky vůči věřitelům, z čehož nyní jí zbývá doplatit pouze dluh vůči Okresní správě sociálního zabezpečení, nicméně na podporu svých tvrzení nenabídla a ani neoznačila žádné důkazy, a to ani poté, co byla ze strany soudu poučena. Soud tak mohl vycházet pouze z roviny tvrzení. Ač žalovaná v rámci obrany uváděla, že dostála veškerým závazkům (krom dluhu vůči OSSZ), bylo na ní, aby v řízení případně prokázala, že žalovanou částku žalobci uhradila, popř. že daná pohledávka zanikla či neexistovala, což se však nestalo. Žalovaná se tak omezila pouze na rovinu tvrzení, pročež nemohla být v tomto řízení úspěšná. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. rozsudku) a uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou částku ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

6. Výrokem II. rozhodl soud o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení. Žalobce měl ve věci plný procesní úspěch a náleží mu tak náhrada nákladů řízení v plné výši ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši určené dle § 1 odst. 1, 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za celkem 4 úkony učiněné v tomto řízení á 300 Kč (výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření ze dne 8. 12. 2022 a vyjádření ze dne 12. 4. 2022). Celkem tak má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč. I v případě náhrady nákladů řízení uložil soud žalované splnit povinnost v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

7. Výrok III. vychází z ust. 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce je osvobozen od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., a jeho návrhu bylo vyhověno, pročež poplatková povinnost přešla na žalovanou ve smyslu § 2 odst. 3 téhož zákona. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků citovaného zákona. Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla stanovena standardně v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí či provedení exekuce.