14 C 127/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 107 115,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 115,92 Kč spolu s úrokem ve výši 10% ročně z této částky od 8. 7. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 969,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 107 115,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba příjmení příjmení anonymizováno and právnická osoba (dále také jen jako„ banka“) uzavřela se žalovaným dne 8. 11. 2010 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. anonymizováno bankovní účet, na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 50 000 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly i obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků banky. Úvěr byl veden na účtu žalovaného č. bankovní účet. V době uzavření smlouvy banka náležitě posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dostupných informací získaných jak z databází, tak i od žalovaného. Žalovaný se zavázal platit úrok 18 % ročně, který byls platný měsíčně vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce společně s poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou včetně poplatku za vedení účtu. Žalovaný se zavázal splácet úvěr průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu žalovaného. Následně však porušil smluvní ujednání, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu ve stanovené lhůtě dle produktových podmínek banky. Tím vznikl na účtu žalovaného nepovolený debetní zůstatek, pročež banka žalovaného vyzvala výzvou ze dne 30. 6. 2020 k jeho úhradě pod sankcí zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nepovolený debetní zůstatek v této lhůtě neuhradil, přistoupila banka k zesplatnění úvěru ke dni 7. 7. 2020 a současně odstoupila od smlouvy. Ke dni zesplatnění byl dluh vůči bance vyčíslen částkou 107 115,92 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 mezi žalobkyní a bankou došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na současného žalobce, přičemž o této skutečnosti byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 28. 12. 2021. Žalobkyně uplatnila žalobou též nárok na úrok z úvěru ve výši 10 % ročně jdoucí od dne následujícího po zesplatnění úvěru (tj. od 8. 7. 2020) a na zákonný úrok z prodlení jdoucí teprve od 1. 11. 2020, když zohlednila v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020, v rámci kterého platí zákaz sankcí vztahující se k prodlení s plněním povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalovaný neuhradil dluh ani zčásti, a to ani poté, co byl k zaplacení vyzván předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, neboť žalobkyně v s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným byla dne 8. 11. 2010 byla uzavřena smlouva o běžném účtu č. bankovní účet, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodí podmínky a sazebník banky. Dne 3. 11. 2014 žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu č. anonymizováno bankovní účet, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše 50 000 Kč na shora specifikovaném běžném účtu žalovaného. Úroková sazba činila 18 % ročně, RPSN činila 19,4 %. V článku VIII této smlouvy odstavci 2 vzal žalovaný na vědomí, že závažným porušením této smlouvy se rozumí též přečerpání prostředků na účtu. Z jednotlivých výpisů z účtu z měsíce listopad 2019, prosinec 2019 a leden 2020 je zřejmé, že žalovaný se dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Výzvou ze dne 15. 5. 2020 byl žalovaný bankou vyzván k neprodlené úhradě nepovoleného debetního zůstatku, a to nejpozději do 29. 6. 2020 pod sankcí okamžitého zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 30. 6. 2020 oznámila banka žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 7. 7. 2020 a zároveň odstoupila od smlouvy o vedení účtu v souladu s obchodními podmínkami banky. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za zjištěnou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze 17. 12. 2021. Z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván, aby dluh uhradil nejpozději do 31. 12. 2022.

5. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal řádně a včas splácet poskytnuté peněžní prostředky, avšak povinnosti vyplývající pro něj z jednotlivých smluvních ujednání a smluvních podmínek porušil, neboť opakovaně přečerpal poskytnutý úvěrový rámec a k výzvě banky nepovolený debetní zůstatek včas neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnila. Následně byla pohledávka za žalovaným platně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ve smyslu § 1880 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutý úvěr, a to včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků, které byly ve smlouvě sjednány. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i ohledně úroku z prodlení z této částky dle § 1970 občanského zákoníku Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a náleží jí proto vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 285 Kč, čtyř úkonů právní služby po 5 420 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, vyjádření ze dne 1. 6. 2023, tomu odpovídajících čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. počítané z odměny zástupce žalobkyně a paušálních náhrad. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představují částku 31 969,80 Kč. I v tomto případě byla lhůtě k plnění určena dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.