14 C 143/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta A, sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku číslo 618/10 nacházející se na adrese adresa v Anonymizováno umístěnou v budově č.p. Anonymizováno na parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, katastrálním pracovištěm adresa-město na LV č. hodnota, ke které náleží spoluvlastnický podíl na společných částech shoda specifikované budovy a pozemku ve výši Anonymizováno a vyklizenou bytovou jednotku předat žalobci, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu adresa-město dne datum domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost vyklidit a předat žalobci bytovou jednotku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky, přičemž žalovaná byla partnerkou jeho otce, p. jméno FO po dobu asi 30 let, leč v roce 2022 partnerské soužití skončilo a žalovaná se přes opakované výzvy otce žalobce odmítla z bytu odstěhovat. Žalovaná si je přitom vědoma, že její užívací právo k nemovitosti bylo toliko odvozeno od souhlasu otce žalobce a trvání jejich vztahu. Naposledy byla žalovaná vyzvána k vyklizení bytu prostřednictvím právního zástupce žalobce a tuto výzvu si převzala dne datum.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Poukazovala přitom zejména na okolnosti nabytí bytové jednotky a nemravnost jednání žalobce, resp. jeho otce. Uvedla, že posledních 30 let podniká v oboru správy nemovitostí, nejprve coby OSVČ, posléze prostřednictvím společnosti právnická osoba, IČ IČO. Žalovaná potvrdila tvrzení žalobce, že žila ve vztahu s otcem žalobce po dobu cca 30 let, přičemž pan jméno FO se podílel na podnikání žalované jako spolupracující osoba, byť většinu podnikatelských aktivit prakticky zajišťovala žalovaná. Ta se v roce 2011 dostala do problémů, neboť byla obviněna ze zpronevěry peněz, které jí byly svěřeny v rámci předmětu jejího podnikání a byla následně odsouzena k výkonu trestu odnětí svobody. V důsledku přiznané náhrady škody a vedené exekuce přišla žalobkyně o rodinný dům v Anonymizováno, ve Anonymizováno ulici č. hodnota, který postavila, a také o podíly na bytech, které společně s panem jméno FO za dobu jejich soužití zakoupili, mj. i byt na adrese adresa v Anonymizováno. Při prodeji podílu žalované na tomto bytě v dražbě, který vydražil právě tehdejší partner žalované (p. jméno FO), byly použity peníze, které získala žalovaná od své dcery jméno FO, jež je získala z prodeje jejího družstevního bytu ve Anonymizováno ulici v Anonymizováno. jméno FO tak získal vlastnické právo k celému bytu v Žitné ulici a také byt v Anonymizováno ulici č. hodnota v Anonymizováno, k čemuž použil peníze, jež z větší části žalovaná vydělal svou podnikatelskou činností nebo je získala darem od své dcery (z prodeje družstevního bytu). Poté, co se žalovaná vrátila z výkonu trestu odnětí svobody, pokračovala dále v podnikatelské činnosti ve společnosti právnická osoba, jež sídlila na adrese adresa v Anonymizováno, přičemž tato společnost byla formálně napsána na jméno FO. Žalovaná nesporovala fakt, že otec žalobce v roce 2022 odešel ze společné domácnosti z adresy adresa, a to z důvodu navázání vztahu s jinou ženou. Uvedla, že její již bývalý partner se odstěhoval do bytu v Anonymizováno ulici, leč při rozluce vztahu bylo mezi bývalými partnery dohodnuto, že p. jméno FO převede vlastnické právo k bytu v Anonymizováno ulici na žalovanou a sám si ponechá byt na adrese adresa. Tento slib však nedodržel, když vlastnické právo k oběma bytům převedl na svého syna, tj. žalobce. Žalovaná uvedla, že si je vědoma toho, že se z důvodu své důvěřivosti dostala do svízelné situace a je nyní v postavení, kdy může přijít o „střechu nad hlavou“, kterou přitom opakovaně zaplatila. Apelovala proto na poctivost a mravnost jednání žalobce a spravedlivé vypořádání vztahů týkajících se předmětného bytu, o jehož vyklizení jde.

3. Žalovaná doplnila své vyjádření podáním ze dne datum, v němž uvedla, že nejprve v roce 2007 pořídila členský podíl v bytovém družstvu adresa, 16, tento podíl pak převedla na jméno FO, jemuž byl podíl v družstvu převeden do osobního vlastnictví. Tento byt následně v roce 2014 p. jméno FO prodal a takto získané peníze použil na koupi bytu, jehož vyklizení se žalobce domáhá. Rezervaci tohoto bytu obstarávala žalovaná. Dále žalovaná sdělila, že dne datum uzavřela s panem jméno FO smlouvu o přenechání bytu k užívání, v níž se dohodli, že žalovaná bude byt v adresa užívat při současném placení nákladů na energie a zálohy spojené s bydlením. jméno FO následně byt převedl na svého syna – žalobce.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. Anonymizováno nacházející se v budově č.p. Anonymizováno v katastrálním území adresa, na LV. Anonymizováno vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa-město (informativní výpis z KN na č.l. 4). Postupem dle § 120 odst. 2 o.s.ř. si soud vyžádal též úplný výpis z katastru nemovitostí k této bytové jednotce (č.l. 45), z něhož je zřejmé, že žalobce bytovou jednotku nabyl na základě darovací smlouvy ze dne datum, přičemž právní účinky zápisu vlastnického práva nastaly k témuž dni. Žalobce vyzval prostřednictvím právního zástupce žalovanou dopisem ze dne datum k vyklizení předmětného bytu s odůvodněním, že od datum jej užívá bez právního důvodu a určil jí lhůtu k vyklizení vytu nejpozději do datum. Soud provedl také důkazy, které v řízení předložila žalovaná k prokázání svých tvrzení ohledně okolností nabytí předmětné bytové jednotky a souvisejících majetkových vztahů (č.l. 22-34). Žalovaná dne datum podala přihlášku do bytové družstva adresa, 16, se sídlem v Anonymizováno, adresa (č.l. 22), následně již coby členka tohoto bytového družstva převedla svá členská práva a povinnosti smlouvou ze dne datum na jméno FO, narozeného dne datum (č.l. 23), který poté již také jako člen družstva uzavřel s tímto bytovým družstvem smlouvu o převodu vlastnictví družstevní bytové jednotky do jeho osobního vlastnictví (č.l. 24, pozn. soudu byla předložena pouze část této smlouvy bez datace). Dále žalovaná soudu předložila exekuční příkaz Exekutorského úřadu adresa-město ze dne datum č. j. spisová značka, na základě kterého bylo přikázáno provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalované coby povinné, a to k uspokojení pohledávky oprávněné jméno FO, narozené datum, v celkové výši částka a nákladů právního zastoupení v exekučním řízení ve výši částka. Z listiny označené jako Smlouva o přenechání bytu k užívání datované ke dni datum (č.l. 26) vyplývá, že jméno FO a žalovaná se dohodli, že po rozpadu vztahu a odchodu ze společné domácnosti přenechává p. jméno FO žalované k užívání byt č. hodnota na adrese adresa v Anonymizováno za podmínky placení energií, plynu, elektřiny, fondu oprav a služeb spojených s bydlením. K prokázání původu peněžních prostředků na koupi bytu v adresa předložila žalovaná soudu kupní smlouvu ze dne datum (č.l. 27-29) uzavřenou mezi dcerou žalované a panem jméno FO, kterou dcera žalobkyně prodala bytovou jednotku specifikovanou v článku I. této smlouvy za kupní cenu částka a dále kupní smlouvu ze dne datum (č.l. 31-33) uzavřenou mezi jméno FO coby prodávajícím a paní jméno FO jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky specifikované v článku II. této smlouvy za kupní cenu ve výši částka. Z rezervační listiny na č.l. 30 je zřejmé, že žalovaná dne datum jako zájemkyně uzavřela rezervační dohodu se společností právnická osoba. Předmětem této dohody byla rezervace bytové jednotky č. hodnota v Křimicích a budoucího pozemku k ní náležejícího včetně závazku budoucího prodeje na straně jedné a koupě na nemovitosti včetně pozemku na straně druhé za dohodnutou cenu částka. Žalovaná též předložila soudu doklad o čerpání úvěru ze stavebního spoření ve výši částka (č.l. 34).

5. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

6. Po právním zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a je namístě jí vyhovět. Žalobce v řízení prokázal, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky specifikované ve výroku I. rozsudku, přičemž dle zápisu v katastru nemovitostí se vlastníkem bytové jednotky stal ke dni datum na základě uzavřené darovací smlouvy z téhož dne. Žalobce rovněž prokázal, že žalovanou písemně vyzval k vyklizení bytu výzvou ze dne datum, pročež bylo na žalované, aby v řízení případně tvrdila a prokazovala, že je oprávněna byt užívat a na základě jakého právního titulu tomu tak je. Žalovaná se bránila tím, že jí svědčí právo užívání bytu na základě dohody uzavřené s otcem žalobce, leč v řízení doložila dohodu ze dne datum, tj. z doby, kdy již pan jméno FO prokazatelně vlastníkem daného bytu již nebyl. Žalovaná sice tvrdila, že dohoda ze dne datum toliko stvrzovala to, co již fakticky od rozpadu vztahu mezi ní a otcem žalobce platilo – tedy to, že byt smí užívat, nicméně užívací právo do katastru nemovitostí zapsáno nebylo. Dále je třeba říci, že žalobce soudu nabývací titul k bytové jednotce nepředložil – pouze při jednání soudu jeho zástupce uvedl, že oním nabývacím titulem ze dne datum, na základě něhož bylo vlastnického právo žalobce k bytové jednotce zapsáno do katastru nemovitostí, je právě darovací smlouva uzavřená mezi žalobcem a jeho otcem, panem jméno FO. Tuto skutečnost ostatně žalovaná ani nesporovala, když naopak při jednání soudu popsala, že přislíbené majetkové vypořádání, které mělo být po rozpadu partnerského soužití mezi ní a panem jméno FO uskutečněno, ve výsledku neproběhlo tak, jak očekávala, a jak také (snad) bylo dohodnuto, naopak podle ní došlo k tomu, že žalobce a jeho otec mezi sebou uzavřeli (kupní) smlouvu, na základě které byl poté jako vlastník bytu do katastru zapsán právě žalobce. Je tedy nepochybné, že žalovaná měla vědomost o tom, že její bývalý druh bytovou jednotku převedl na žalobce (lhostejno, že podle jejího tvrzení mělo jít o kupní smlouvu, leč titulem byla smlouva darovací). To ostatně koresponduje s jejím vyjádřením k žalobě, v němž mj. doslova uvedla, že si je vědoma toho, že vlastní důvěřivostí a spoléháním se na přislíbené majetkové vypořádání s bývalým partnerem se ocitla v situaci, kdy může přijít o střechu nad hlavou. Na věci nic nemění ani to, jakým způsobem si žalovaná a otec žalobce v době jejich partnerského soužití uspořádali majetkové vztahy, tedy to, co se žalovaná v řízení předloženými listinami snažila prokazovat (tedy to, že žalovaná na otce žalobce převedla svůj podíl v bytovém družstvu), ani to, jakým způsobem žalovaná naložila (případně s expartnerem naložili) s peněžními prostředky obdrženými darem či z prodeje nemovitostí. Žalovaná se v podstatě pouze spoléhala na to, že bude uskutečněno určité dohodnuté majetkové uspořádání po rozpadu dlouholetého partnerského soužití. Namítala-li užívání bytu na základě dohody z datum, resp. dohody v ústní formě, která měla této dohodě předcházet, nelze než konstatovat, že ani existence takové dohody by na věci nic neměnila. Vlastník nemovitosti je plně oprávněn s ní nakládat, a to zcela podle své vůle. I v době, kdy žalovaná žila s otcem žalobce v partnerském vztahu, jí žádné užívací právo k nemovitosti ve vlastnictví jejího druha nesvědčilo (pakliže si vztahy mezi sebou neošetřili smluvně). Pokud žalované její expartner po rozchodu vztahu umožnil byt dále užívat a zároveň později tento byt převedl darovací smlouvou na svého syna bez současného zřízení práva užívání v daném bytu ve prospěch žalované, potom nelze než uzavřít, že žalovaná byt užívala na základě souhlasu původního vlastníka bytové jednotky (p. jméno FO), který svůj souhlas tím, že vlastnické právo k bytové jednotce převedl na žalobce, de facto odvolal. Jinými slovy, na takovou dohodu mezi žalovanou a otcem žalobce nahlíží soud ve smyslu ustanovení § 2193 občanského zákoníku jako na výpůjčku, přičemž platí dle téhož ustanovení, že půjčitel může kdykoli dle libosti žádat vrácení věci. Podstatou výpůjčky je vždy její dočasnost. V řízení bylo zjištěno, že žádná další dohoda mezi žalovanou a žalobcem (coby současným vlastníkem) ohledně užívání bytu dále neexistovala, nájemní smlouvu ani jiný typ smlouvy přitom strany neuzavřely (shodná tvrzení stran). Za takové situace při současně realizované předžalobní výzvě ze strany žalobce k vyklizení a opuštění bytu, je zřejmé, že žalovaná žádný užívací titul k bytu v současnosti nemá. Na okraj soud poznamenává, že situace, do které se žalovaná dostala, je (častým) důsledkem nerovnoprávného postavení nesezdaných partnerů, jimž samozřejmě nic nebránilo si své vztahy ošetřit smluvně či jinak v době trvání vztahu, leč neučinili tak. Toto nerovnoprávné postavení partnerů se pak naplno demonstruje právě v případě rozpadu vztahu, kdy vlastník nemovitosti (v daném případě bývalý partner žalované) může po již bývalém partnerovi požadovat i opuštění nemovitosti bez dalšího, případně naložit s nemovitostí jinak. Žalovaná se spolehla na (jí tvrzený) příslib majetkového vyrovnání, ke kterému posléze nedošlo, a se sama tak vystavila riziku, že nemovitost nebude moci dále užívat.

7. Pro úplnost soud uvádí, že nebyly provedeny další důkazy, které žalovaná při jednání soudu navrhla, a to výslech svědkyně jméno FO, dcery žalované, dále výslech svědka jméno FO a důkaz kupní smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a jméno FO v nepodepsané verzi a důkaz dokladem o ověření podpisu. Všechny tyto důkazy soud vyhodnotil jako nadbytečné z důvodů, které byly popsány v předchozím odstavci. Tedy jinými slovy, i pokud by soud důkaz provedl neměnilo by to nic na právním hodnocení věci. Svědkyně Anonymizováno (dcera žalované) měla být slyšena k tvrzení žalované, že její dcera měla povědomí o tom, že předmětnou bytovou jednotku žalovaná užívá na základě dohody s otcem žalobce, svědek jméno FO měl být slyšen k tvrzení žalované, že mezi nimi existovala dohoda o užívání bytu. I pokud by tito svědci byli slyšeni a jejich výslechem by se daná tvrzení potvrdila, nic by to dle názoru neměnilo na tom, že pan jméno FO již k datu dohody o užívání bytu nebyl vlastníkem bytové jednotky, a tudíž nebyl ani jakkoli oprávněn (již) cizí věc poskytovat k užívání třetí osobě (žalované). Žalobce navíc popřel, že by měl o existenci jakékoliv dohody o užívání bytu mezi otcem a žalovanou povědomí a současně bylo v řízení prokázáno, že od data datum svědčilo vlastnické právo k bytu žalobci právě na základě darovací smlouvy, které bylo řádně zapsáno do katastru nemovitostí. Jde-li o listinné důkazy, které žalovaná navrhla doplnit, potom nepodepsaná verze kupní smlouvy mezi ní a jejím bývalým partnerem by nemohla obstát vedle právního titulu, na základě něhož bylo nakonec vlastnické právo žalobce zapsáno do katastru nemovitostí, shodně pak doklad o skutečnosti o ověření podpisů nemění nic na tom, že ač darovací smlouvě předcházelo případné jiné jednání žalované a otce žalobce, ve výsledku pan jméno FO smluvně převedl vlastnické právo k bytu na žalobce a na základě takového titulu bylo také zapsáno do katastru.

8. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že je namístě žalobě vyhovět, neboť žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky, kterou žalovaná v současnosti obývá bez právního titulu, pročež žalobce je subjektem oprávněným domáhat se ochrany svého vlastnického práva v souladu s § 1042 o. z., do něhož žalovaná neoprávněně zasahuje. Soud proto výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit a předat žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí, přičemž ke splnění této povinnost určil soud žalované lhůtu 15 dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v plné výši. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, dále z odměny zástupce žalobce za celkem tři úkony právní služby po částka dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, a účast u jednání soudu dne datum, tomu odpovídající tři režijní paušály po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH v sazbě 21% vypočtené z odměny advokáta a paušálních náhrad. Celkem tak náklady řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci, představují částku částka. Lhůta k plnění byla žalované v případě výroku II. rozsudku určena jako obecná třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání a to do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalovaná (povinná) povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce (oprávněný) domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.