14 C 144/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 389,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 389,82 Kč s úrokem ve výši 972,63 Kč, úrokem 23,99 % ročně z částky 9 391,82 Kč jdoucím od 14. 12. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 391,82 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 526 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 389,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 7. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také jen jako „banka“) s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky banky a ceník produktů. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků a uhradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty dle ceníku banky. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, který mohl žalovaný prostřednictvím karty čerpat. Žalovaný vyčerpal celkem částku 13 161,15 Kč a uhradil 5 235,12 Kč. Dále žalovaný však své povinnosti neplnil, pročež právní předchůdce žalobkyně tak prohlásil úvěr za splatný ke dni 28. 7. 2024. Pohledávka žalobkyně byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2025 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu domáhá zaplacení úroku ve výši 23,99 % částečně kapitalizovaného. Dluh žalovaného ve výši 10 389,83 Kč se skládá z částky 9 391,82 Kč na jistině, poplatků ve výši 998 Kč za odeslání upomínek, a dále z kapitalizovaného úroku 972,63 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 26. 7. 2023 smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 10 000 Kč k vydané kreditní kartě a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky tak, že je povinen hradit minimální měsíční splátku ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,99 %, RPSN činila 26, 72 %. Z vyjádření banky je zřejmé, jakým způsobem banka posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z přehledu (souhrnného výpisu) na č.l. 33 je zřejmé, jakým způsobem žalovaný čerpal úvěrové prostředky a jaké částky na předmětný úvěr zaplatil. Žalovaný dluh řádně nesplácel. Banka proto písemně žalovaného informovala dopisem ze dne 30. 7. 2024 o okamžitém splatnosti úvěru (č.l. 17). Právní předchůdce žalobkyně následně pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou ze dne 6. 1. 2025 na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 1. 2025. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 12. 2. 2025 k zaplacení dluhu (předžalobní výzva). Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuvedl žádné skutečnosti ani důkazy na svou obranu.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“ nebo pouze „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Na smluvní vztah je třeba též aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Soud nejprve zkoumal, zda byla v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka (žalované) splácet poskytnutý úvěr a z předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky byla ověřena dostatečným způsobem. Soud dále konstatuje, že výše sjednaného úroku odpovídá úroku ve smyslu ustanovení § 2392 občanského zákoníku, přičemž ve vztahu k výši úroku nespatřuje soud zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo platně k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky prostřednictvím úvěrového rámce ke kreditní kartě, žalovaný tyto prostředky čerpal, leč nesplácel řádně dle sjednaných podmínek. Z tohoto důvodu se žalovaný dostal do prodlení se splněním závazku dle § 1970 o. z., následně došlo k zesplatnění předmětného úvěru a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na úhradu celého úvěru včetně sjednaných poplatků a sankcí za prodlení žalovaného. Žalovaný na svou obranu nic netvrdil ani neprokazoval, v řízení zůstala nečinný. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit celou žalovanou částku včetně úroku a úroku z prodlení a ke splnění této povinnosti stanovil žalovanému obecnou třídenní lhůtu ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

12. Výrokem II. soud rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů v plné výši podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud však zjistil, že statutárním orgánem – předsedou představenstva je , tituly před jménem, , jméno FO, , členem dozorčí rady je pak , tituly před jménem, , jméno FO, , který je zástupcem žalobkyně v tomto řízení. , tituly před jménem, , jméno FO, je společnicí advokátní kanceláře , právnická osoba, , rovněž advokát , tituly před jménem, , jméno FO, je advokátem, který působí ve stejné advokátní kanceláři. Nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má vymáhání pohledávek zajistit vlastním aparátem. Žalobkyni tedy nic nebránilo v tom, aby návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala sama, aniž by zbytečně docházelo k navyšování nákladů tohoto řízení. Soud v tomto směru vychází ze závěrů formulovaných Ústavním soudem ČR (srov. sp. zn. I. ÚS 988/12) i Nejvyšším soudem ČR (sp. zn. , spisová značka, ), v nichž je řešena nutnost zkoumat účelnost nákladů vynaložených účastníkem v zastoupení advokátem. Z těchto důvodu dospěl soud k závěru, že nelze jednání žalobkyně poskytnout soudní ochranu a je na místě žalobkyni přiznat na náhradě nákladů řízení toliko právo na zaplacení soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále hotové výdaje žalobkyně v paušální výši ve smyslu 151 odst. 3 o.s.ř. za 2 úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 300 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč, celkem tedy částku 1 526 Kč. Ve zbývající části soud neshledal náklady řízení žalobkyně jako účelně vynaložené, a proto je nepřiznal. O lhůtě ke splnění povinnosti stanovené žalovanému výrokem II. rozhodl soud taktéž dle § 160 odst. 1 o.s.ř.