14 C 150/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 260 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 25. 2. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 9 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 250 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 250 Kč spolu s částkou 2 500 Kč odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky, dále smluvní pokuty ve výši 4 010 Kč, a rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 25. 1. 2024 smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na jeho účet č. ú. , č. účtu, ještě téhož dne. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč s tím, že jistina a poplatek byly splatné ke dni 24. 2. 2022. Žalovaný na svůj dluh neuhradil nic. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč představující poskytnuté peněžní prostředky a poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 250 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 4 010 Kč (vypočtenou jako 0,1 % denně z dlužné částky 20 000 Kč za období od 25. 2. 2024 do 1. 4. 2025) a dále částku 2 500 Kč představující účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalobkyně zároveň uvedla, že není schopna uvést žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného před sjednáním půjčky2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.

3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 25. 1. 2024 s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 3 250 Kč do 24. 2. 2024. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 0 %, roční procentní sazba nákladů činila 2 969 %. Upomínkami ze dne 2. 3. 2024, 9. 3. 2024, 16. 3. 2024, 25. 3. 2024 a 9. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Skutečnost, zda žalobkyně tyto výzvy skutečně odeslala, není zřejmá. Skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč je zřejmá ze zprávy banky na č.l. 23, z níž je patrné i to, že účet je veden na jméno žalovaného. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2024 byl žalovaný zástupkyní žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Podle § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

7. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně je třeba říct, že žalobkyně sama k výzvě soudu uvedla, že není schopna doložit žádná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před sjednáním předmětné smlouvy a je si proto vědoma důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na tuto skutečnost dospěl soud k závěru, že žalobkyně ani po výzvě soudu nedoplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, logicky pro absenci skutkových tvrzení ani nepředložila žádné důkazy, pročež má soud zato, že žalobkyně před sjednáním úvěru postupovala v rozporu s ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a předmětná smlouva ze dne 25. 1. 2024 je proto absolutně neplatná.

10. Jde-li o právní hodnocení, vzhledem k výše uvedenému posoudil soud nárok žalobkyně pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť shledal smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost než vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 10 000 Kč, odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům, které žalobkyně odeslala na jeho účet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud také povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li o počátek prodlení, soud vzal za prokázané, že žalovaný dle smlouvy, ač byla posouzena soudem jako neplatná, věděl, do kdy má zapůjčené peněžní prostředky vrátit (do 24. 2. 2024), pročež neučinil-li tak, dostal se ode dne následujícího do prodlení se splnění svého závazku. Požadovala-li tedy žalobkyně příslušenství v podobě úroku z prodlení od data 25. 2. 2024, soud tomuto požadavku vyhověl. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku odpovídající bezdůvodnému obohacení společně s úrokem z prodlení z této částky ode dne požadovaného žalobkyní tak uložil soud výrokem I. rozsudku, přičemž ve zbytku žalobu soud zamítl, tj. v částce 4 010 Kč odpovídající žalované smluvní pokutě, 3 250 Kč odpovídající žalovanému poplatku za poskytnutí prostředků a zbylé části příslušenství s ohledem na výše uvedené skutečnosti (výrok II. tohoto rozsudku). Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 2 500 Kč, pak soud v tomto rozsahu žalobu rovněž zamítl (výrok II. rozsudku), neboť nárok se opíral o neplatnou úvěrovou smlouvu, jak je vysvětleno výše.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy za situace, kdy úspěch stran ve sporu byl srovnatelný, resp. takřka stejný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.