14 C 158/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 88 552,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 9. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 61 052,79 Kč, úroku ve výši 2 204,93 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 36 828,05 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 336,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 944,68 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 88 552,79 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dvou uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. První smlouva o úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne 1. 2. 2023 (nárok 2 žaloby) a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, poskytla žalovanému na jejím základě peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 761 Kč představující pevný úrok za půjčené peněžní prostředky, dále poplatkem 7 350 Kč, který dle smlouvy představoval úhradu za poskytnutí úvěru, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a úhradou za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě bydliště žalovaného ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 4. 2024. Žalovaný však uhradil pouze částku 7 500 Kč (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni). Dne 24. 3. 2023 pak tentýž právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, (nárok 1 žaloby), na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný rovněž stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 25 776 Kč představující pevný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 522 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a poplatek za možnost hradit úvěr ve splátkách v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč. Tuto celkovou částku 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 5. 2024. Žalovaný na uvedený dluh zaplatil toliko 10 000 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 s účinností od 8. 10. 2024. Žalobkyně po žalovaném v případě dluhu ze smlouvy ze dne 1. 2. 2023 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 244,35 Kč, úroku ve výši 481,36 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 5 250 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 483,72 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 928,57 Kč, smluvní pokutu 7 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 731,53 Kč za období od 2. 4. 2024 do 1. 9. 2024, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 435,82 Kč za období od prodlení do 1. 9. 2024 a dále rovněž úroku ve výši 8% ročně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru ve výši 11 244,35 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 725,71 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 24. 3. 2023 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 583,70 Kč, úroku ve výši 1 135,27 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 11 550 Kč, úhradu za administrativní činnost 3 264,18 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 4 242,86 Kč, smluvní pokuty 14 888,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 473,40 Kč za období od 25. 5. 2024 do 1. 9. 2024, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 900,56 Kč za období od prodlení do 1. 9. 2024 a dále rovněž úroku ve výši 8% ročně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru ve výši 25 583,70 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 718,97 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádným způsobem doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 1. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč až do úplného zaplacení spolu s úrokem ve výši 761 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činila 8 % ročně a byla sjednána jako pevná a neměnná po celou dobu splácení, RPSN činila 272, 44 %. Dne 24. 3. 2023 pak uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč spolu s úrokem ve výši 1 522 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč. Úroková sazba činila dle smlouvy 8 % ročně a byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení, RPSN činila 272,44 %. Obě pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v únoru 2023 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 9,33 % ročně a v březnu 2023 byly průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností s fixací od jednoho roku do pěti let obvykle v sazbě 9,17 % ročně.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložených úvěrových smluv. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu obou smluv. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrových smluv a dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy uzavřené dne 1. 2. 2023 a 24. 3. 2023 jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 12 888 Kč u smlouvy ze dne 1. 2. 2023 a částka ve výši 25 776 Kč u smlouvy ze dne 24. 3. 2023, která byla v každé smlouvě dále členěna na jednotlivé položky, a to: úrok, částku za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, které měl žalovaný společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u obou výše specifikovaných smluv posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za poskytnutí úvěru“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 8 % ročně, jak žalobkyně uváděla v žalobě, ale úrok 73,64 % (úrok ve výši 12 888 Kč při zapůjčení jistiny 15 000 Kč, resp. úrok 25 776 Kč při zapůjčení jistiny 30 000 Kč vždy na dobu 14 měsíců). Takovou výši úroků soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami by v daném případě činil úrok ve výši cca 28 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrové prostředky v celkové výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtách sjednaných v jednotlivých smlouvách, to jest nejpozději do 1. 4. 2024, resp. 24. 5. 2024. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčených jistin, a to po zohlednění celkových plateb ze strany žalované (7 500 Kč a 10 000 Kč).

10. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 27 500 Kč (jelikož část dluhu ve výši 17 500 Kč již žalovaný žalobkyni dle jejího tvrzení zaplatil) a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě žalovaný nesplnil, dostal se tím do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byly uzavřené smlouvy neplatné, bylo z nich zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení v uvedené výši včetně příslušenství určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z důvodů výše uvedených soud žalobu výrokem II, neboť všechny ostatní žalobou uplatněné nároky se odvíjely od neplatných smluv.

11. Pro úplnost soud doplňuje, že vzhledem k přijatému závěru o absolutní neplatnosti úvěrových smluv uzavřených mezi stranami sporu se soud již podrobněji nezabýval otázkou řádného vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele, neboť s ohledem na učiněné závěry bylo již toto zkoumání nadbytečné.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalovanému. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovanému v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.