14 C 19/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství <b>I. Manželství paní [celé jméno manželky], narozené dne [datum], a pana [celé jméno manžela], narozeného dne [datum], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Dne 12. 1. 2024 byl Okresnímu soudu Plzeň-město doručen ze strany manžela návrh na rozvod manželství účastníků. Manžel v návrhu uvedl, že manželství bylo uzavřeno dne 11. 7. 2020 před Městským úřadem v Klatovech, u obou manželů se přitom jedná o první manželství. Z manželství se nenarodily žádné společné děti. Manžel uvedl, že se s manželkou seznámil již v roce 2012, od té doby spolu žili jako partneři. Manžel obsáhle vylíčil v návrhu, jakým způsobem se odvíjel jejich vztah od roku 2012 až do doby, kdy 11. 7. 2020 uzavřeli manželství. Vylíčil přitom, že v jejich vztahu se objevovaly průběžně problémy, a to jak v oblasti vzájemné komunikace, kdy často mezi nimi docházelo k hádkám, tak i oblasti náhledu na trávení volného času, jelikož manželka preferovala trávení času doma, zatímco manžel jezdil na chalupu spolu s rodiči a bratrem. K neshodě mezi manželi došlo i v souvislosti s rozlučkou manželky se svobodou dne 4. 7. 2020 - toho dne manželka potkala manžela ve městě s kamarádkou, s kterou šel na pivo, neboť ji dlouhou dobu neviděl. Od doby uzavření sňatku se manželé snažili hledat kompromisy v trávení volného času a manželského života, leč často bezúspěšně. Dne 13. 5. 2022 manželka oznámila manželovi, že se chce rozejít a požádala jej, aby se odstěhoval. Odděleně pak žili 4 dny, poté došlo k návratu ke společnému bydlení. Obdobná situace se opakovala rovněž v dubnu 2023, kdy se manželka odstěhovala do bytu v [část obce] a měsíc tam zůstala bydlet sama. Naposledy se manželé odloučili s úmyslem se partnersky rozejít dne 17. 9. 2023, kdy se manželka odstěhovala ze společné domácnosti, manžel jí pomáhal se odstěhovat. Dne 28. 11. 2023 manžel kontaktoval telefonicky manželku a sdělil jí mimo jiné, že na dovolené poznal jinou ženu, s níž se intimně sblížil. Manželka dne 1. 12. 2023 napsala manželovi e-mail, v němž vyjádřila vůli podat žalobu o rozvod. Manžel má za to, že manželka opakovaně projevila vůli nesdílet nadále společnou domácnost s manželem a žít si podle svého. Manžel je přesvědčen, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a již není možné očekávat jeho obnovení. Manželé mají rozdílné názory na společný život a tyto rozdíly není možné překonat a naplnit tak účel manželství. Manželka ve vyjádření k žalobě ze dne 7. 2. 2024 uvedla, že s rozvodem manželství nesouhlasí, neboť má za to, že byť manželé žijí odděleně, problémy, které společně řeší, nejsou takového rázu, aby to mohlo vést k závěru, že manželství je trvale a hluboce rozvrácené. Připustila, že manželství bylo zpočátku harmonické, avšak později mezi manželi došlo k nepříznivým skutečnostem – a to nevěře ze strany manžela a také k jeho častému fabulování. Uvedla, že ačkoliv jejich manželství nelze považovat za idylické, vyjadřuje přání v daném svazku setrvat, neboť věří v obnovu manželského soužití. Názorové rozdíly, životní postoje manželů a intenzita vzájemných rozporů nejsou natolik zásadní, aby to mohlo ovlivnit jejich manželský svazek. Manželka uvedla, že má zájem pokračovat v manželství, jelikož má za to, že nejsou splněny podmínky pro rozvod manželství, i když manželé aktuálně spolu nežijí. Absence společné domácnosti přitom neznamená automaticky trvalé narušení manželského soužití. Navrhla proto, aby se manželé ještě pokusili vztah zachránit za pomoci manželských terapií, které by měly vést k zachování manželství a návratu k harmonickému soužití. Manželka uvedla, že věří, že pokud spolu účastníci začnou komunikovat, lze jejich vztah ještě zachránit. Při jednání soudu dne 21. 2. 2024 v rámci pokusu soudu o smírné řešení záležitosti manžel sdělil, že již nemá zájem ve vztahu pokračovat, neboť má za to, že problémy mezi nimi přetrvávají už delší dobu a že učinil již vše, co se pro jejich vztah učinit dalo. Aktuálně proto nevidí naději, že by vztah s manželkou po všech prožitých událostech mohl být obnoven. K dotazu soudu manžel sdělil, že manželé neuzavřeli žádnou dohodu o majetkovém vypořádání. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Manželé uzavřeli sňatek 11. 7. 2020 v [obec] (kopie oddacího listu na č.l. 6). Mezi manžely bylo nesporné, že v současné době spolu již nežijí (a to od podzimu 2023, kdy se manželka odstěhovala ze společné domácnosti). Soud k důkazu provedl e-mailovou zprávu ze dne 1. 12. 2023, kterou adresovala manželka manželovi (č.l. 7), v níž mimo jiné uvedla, že chtěla dát manželství ještě šanci, nicméně chápe a akceptuje manželovo rozhodnutí. [jméno] v e-mailu uvedla, že si uvědomila, že takhle to již dál nejde a také to, že v jejich vztahu již ani jeden nebyl šťastný. V závěru celého dopisu manželka konstatovala, že podá žádost o rozvod. K důkazu byly provedeny rovněž výpisy z Centrální evidence obyvatel (č.l. 8-10), z nichž je zřejmé, že z manželství účastníků se nenarodily žádné nezletilé děti - ostatně tato skutečnost mezi nimi nebyla sporná. Z účastnické výpovědi manžela vyplynulo, že manželé řešili řadu neshod, nebyli schopni se dohodnout na zásadních věcech, zejména na způsobu trávení volného času. Zatímco on preferoval trávit čas na chalupě a pracovat tam, manželka chtěla spíše zůstávat v [obec]. [příjmení] se kvůli tomu hádali a trávili víkendy odděleně. Hádky mezi nimi byly časté a vyhrocené, manželka při nich používala ostré výrazy, které on špatně nesl, nemá takové chování rád. Podepsalo se to na vzájemné důvěře. Skutečnost, že manželka podala u soudu žalobu o zaplacení výživného pro její osobu, považuje za definitivní konec jejich vztahu. Nevidí již žádnou naději, že by jejich soužití mohlo být obnoveno. Manželka při svém výslechu uvedla, že má za to, že k rozvratu manželství přispěla nedůvěra a vzájemné hádky. Manželé se kvůli nim odcizili, často se hádali zejména kvůli odlišnému náhledu na to, jak trávit společný čas. Věřila, že když budou nějaký čas bydlet odděleně, přispěje to k uvědomění si určitých věcí, vzájemně si od sebe odpočinou a to by mohlo pomoct k novému začátku. Znají se již spoustu let. Odděleně žijí přibližně pět měsíců, přičemž tento časový prostor jí osobně pomohl. Uvědomila si, že ne všechny věci řešila tak, jak je bylo správné řešit. Především mohla projevit více pochopení vůči manželovi. Nyní by byla ochotna trávit s manželem více času na chalupě, jelikož si je vědoma toho, že to je pro něj důležité. Byli by tak více dohromady a mohlo by to pomoci jejich vztah obnovit. K partnerskému vztahu, který manžel navázal s jinou ženou, uvedla, že i tak věří, že by bylo možné manželství ještě zachránit, neví totiž, jak moc vážný tento jeho jiný vztah je. Za účelem záchrany jejich manželství sama navrhovala manželovi absolvovat společné terapie. S manželem se bavili rovněž o možnosti adopce dítěte ze zdravotních důvodů na její straně. Ona sama žádný další vztah s jiným mužem nenavázala. Soud pro nadbytečnost neprovedl další navržené důkazy, a to e-mailovou zprávou ze dne 28. 1. 2024 a zprávu (zprávy) od psycholožky, kterou manželka navštěvuje, neboť provedenými důkazy má soud dostatečně zjištěny veškeré skutečnosti, které byly zásadní z hlediska rozhodnutí ve věci, a skutkový stav byl jimi dostatečně zjištěn. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Po zhodnocení takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že je namístě návrhu na rozvod manželství vyhovět. Předně je třeba uvést, že soud v zásadě nemůže nikoho nutit setrvávat dále v manželství, pakliže alespoň jeden z manželů projeví vůli se rozvést a zároveň není zjištěna žádná zákonná okolnost ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. a), b) o. z., která by rozvodu manželství bránila. Naplnění podmínky stanovené v § 755 odst. 2 písm. a) o. z. nebylo v daném případě nutné zkoumat, neboť z manželství účastníků nevzešly žádné děti, vůči nimž by soud zkoumal případný zájem na zachování manželství. Proto se soud v rámci dokazování zaměřil zejména na to, zda neexistuje na straně manželky důvod svědčící pro zachování manželství dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z., tj. zda rozvod účastníků není v rozporu se zájmem manželky - neboť ta s rozvodem nesouhlasila – jelikož by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti hovoří pro zachování manželství. Z provedeného dokazování, a to zejména z provedených účastnických výslechů manželů soud uzavírá, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvrácené, o čemž svědčí jednak to, že manžel již navázal jiný partnerský vztah, ale také to, že oba účastníci – ačkoliv každý z nich jinými slovy - popsali problémy, které v manželství řešili, a které se mezi nimi nepovedlo žádným způsobem vyřešit (a to jak odlišný náhled na trávení volného času, tak problémy v komunikaci, nevěra ze strany manžela a časté hádky). Všechny tyto problémy mezi manželi postupně vedly k odcizení a ztrátě vzájemné důvěry. Ačkoliv se stanoviska manželů k rozvodu lišila, kdy manželka projevila vůli pokusit se manželství ještě zachránit a za tím účelem i nabídla manželovi možnost vyhledat odbornou pomoc psychologa či mediátora, zatímco manžel již žádné další kroky k obnovení společného soužití konat nechtěl, nelze pominout, že oba připustili, že jejich vztah nebyl idylický a problémy mezi nimi existovaly po delší dobu. Přestože manželka uvedla, že nyní dochází k psycholožce, s níž řeší své problémy a snaží se o nalezení řešení své osobní situace, je soud toho názoru, že aktivita samotné manželky v tomto směru nemůže být úspěšná, pakliže na straně manžela již chybí vůle ve vztahu pokračovat a není ani ochoten se společným terapiím či konzultacím u psychologa podrobit. Z výpovědi manžela má soud za prokázané, že na jeho straně absentuje narozdíl od manželky přání manželství zachovat a je z vícero důvodů nakloněn variantě, aby se jejich společná cesta životem rozešla. Jakkoli soud chápe, že manželka je připravena pro záchranu vztahu ještě vyvinout určitou snahu a projevila přání společné problémy s manželem (vy) řešit, nebyly z její strany tvrzeny a dokazováním ani zjištěny žádné skutečnosti ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., které by soudu bránily rozhodnout o rozvodu manželství. Pouhé přání manželství zachovat a odlišný náhled na hloubku a intenzitu problémů ve vztahu, nepostačují pro přijetí závěru, že se jedná o natolik mimořádné okolnosti, pro které je namístě manželství nerozvést. Zároveň soud nezjistil žádnou okolnost, která by vypovídala o hrozící závažné újmě, která by manželce v souvislosti s rozvodem manželství vznikla. Pro úplnost soud dodává, že o skutečnosti, že komunikace mezi manželi je výrazně narušena, svědčí i to, že manželka podala u zdejšího soudu proti manželovi žalobu o určení výživného pro nerozvedenou manželku. Jakkoli jí toto právo náleží, nelze než uzavřít, že podání žaloby bez snahy se nejprve domluvit, je bezpochyby dokladem toho, že manželé spolu nekomunikují na dobré úrovni. V řízení tak bylo dle názoru soudu prokázáno, že manželství účastníků je trvale a hluboce rozvráceno, pročež má soud za to, že byly splněny veškeré zákonné podmínky pro to, aby manželství mohlo být rozvedeno. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních.