14 C 203/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 8 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 300 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení,

II. Žaloba o zaplacení částky 1 830 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 130 Kč od 12. 2. 2022 do 12. 5. 2022, částky 980 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 830 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 452,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 8 130 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, dále smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 8 130 Kč za období od 12. 2. 2022 do 12. 5. 2022 (celkem 90 dní) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 980 Kč. Návrh odůvodnila tím, že dne 12. 1. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které se zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 6 300 Kč s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www.flexifin.cz. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti smlouvy a souhlasila též se smluvními podmínkami žalobkyně, které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Žalovaná poskytla žalobkyni identifikační údaje, jejich správnost potvrdila ve smlouvě a odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy, jež byla mezi stranami uzavřena elektronicky. Úvěrové prostředky byly žalované vyplaceny převodem na bankovní účet v částce 6 300 Kč dne 12. 1. 2022. Úvěr byl splatný ke dni 11. 2. 2022 a žalovaná jej neuhradila ani zčásti. V důsledku prodlení žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 8 130 Kč (jistina 6 300 Kč plus poplatek za poskytnutí úvěru 1 830 Kč), a to za dobu 90 dnů prodlení, tj. od 12. 2. 202 do 12. 5. 2022. Celková dlužná pohledávka tedy sestává z jistiny ve výši 6 300 Kč, dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 830 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 980 Kč a smluvní pokuty specifikované výše. Náklady související s uplatněním pohledávky ve výši 980 Kč pak sestávají z paušální náhrady 35 Kč denně za období od 12. 2. 2022 do 23. 4. 2022 (maximálně však 490 Kč za každý měsíc vymáhání pohledávky) a zahrnují 31 SMS, 41 emailů a 13 telefonátů. Žalovaná dluh neuhradila ani poté, co jí byla ze strany zástupce žalobkyně odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Listiny byly žalované řádně doručeny na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a násl. o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.

4. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl závazek ve smyslu § 2395 OZ na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zřejmě zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy, avšak soud se z úřední povinnosti zabýval platností uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva číslo ze dne 12. 1. 2022 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 OZ. Nemravnost soud shledává ve výši sjednané úplaty za poskytnutí peněžních prostředků, tj. v ujednání o úroku, který činil 348 % ročně z částky poskytnutého úvěru (poplatek 1 830 Kč při splatnosti úvěru 1 měsíc). Skutečnost, že částka 1 830 Kč je ve smlouvě označena jako poplatek za poskytnutí úvěru nemění nic na tom, že žalobkyně je osobou, jež se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a bez odpovídajícího úroku by s největší pravděpodobností s žalovanou smlouvu vůbec neuzavřela. Tento poplatek 1 830 Kč tak ve skutečnosti představuje skrytý úrok a nikoli platbu za další služby, i když toto zdání se žalobkyně snažila ve smlouvě navodit (viz ujednání o úroku 0 % ve smlouvě ze dne 12. 1. 2022). Takto požadovaný nárok však ve skutečnosti zastírá úročení peněz a slouží pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Soud proto pohlíží na celý nárok z titulu poplatku 1 830 Kč jako na ujednání o úroku. Ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují tyto poplatky úrok ve výši 348 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. V lednu 2022 (tj. v době uzavření předmětné smlouvy) činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 18,24 % ročně (s úrokovou fixací do jednoho roku), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad příjmení dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě však úroková činila 348 % ročně, přičemž akceptovatelný by býval byl úrok v sazbě cca 55 % ročně, a to právě v souladu se závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR týkající se přiměřené výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Z tohoto důvodu z této absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohla žalované vzniknout žádná jiná povinnost než vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu 6 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku v částce 6 300 Kč. Žalobkyni vzniklo též právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ ve výši určené dle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

7. Pokud jde o výrok II. rozsudku, soud ve zbylém rozsahu nad rámec nároku na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalované žalobu zamítl, tj. v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 830 Kč s úrokem z prodlení z této částky, zaplacení částky 980 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 130 Kč od 12. 2. 2022 do 12. 5. 2022, neboť vzhledem k shledané absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nemohly pro žalovanou z této smlouvy vyplynout žádné jiné povinnosti než povinnost vrátit částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, tj. o poskytnuté peněžní prostředky ve výši 6 300 Kč s příslušenstvím.

8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci částečně úspěšná, má vůči žalované právo na poměrnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení představují částku 1 489 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu %, neúspěch žalobkyně představoval % předmětu řízení. Žalobkyně tak má nárok na náhradu nákladů řízení v částce 452,60 Kč, přičemž tato částka představuje 30,4 % z jejich celkové výše. Lhůta k plnění byla rovněž určena jako třídenní v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Nad rámec shora uvedené soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik desítek obdobných návrhů. V souvislosti s výše uvedeným pak soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že nařízení o obdobných žalobách dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze k „ obdobným věcem“ zařadit. V daném případě se o takovou výjimku nejedná. Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí či provedení exekuce.