14 C 206/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 19 693,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 842 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z této částky od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021, 7,5 % ročně z této částky od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, 15 % ročně z této částky od 1. 7. 2022 do 20. 2. 2023, a dále od 21. 2. 2023 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 43 753,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 19 693,52 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 4 851,52 Kč od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 851,52 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 4 851,52 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 851,52 Kč od 1. 7. 2022 do 20. 2. 2023 a dále od 21. 2. 2023 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, se zamítá do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 693,52 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně žalobou uplatnila celkem tři jednotlivé nároky. Žalobu odůvodnila tím, že (nárok 1) dne 6. 8. 2005 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly také smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za poskytnutí peněžních prostředků se žalovaný zavázal uhradit částku 3 320 Kč, celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 160 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena k 5. 8. 2006. Žalovaný celkem zaplatil částku 1 803 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 6 517 Kč bez příslušenství. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 916,47 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 643,59 Kč, a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 v zákonné sazbě. V případě nároku 2 žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 7. 2005 společnost [právnická osoba] jakožto právní předchůdce žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo]. Nedílnou součástí této smlouvy byly též smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč, převzetí této hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Současně se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společnosti [právnická osoba] nejpozději do 1. 7. 2006 v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, a to spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 9 960 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla i tato pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž ke dni postoupení činila dlužná jistina 11 241,59 Kč, kapitalizované úroky z prodlení částku 22 103,37 Kč a dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši jdoucí z dlužné jistiny za období od 19. 12. 2020. Nárok 3 žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 26. 2. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky společnosti [právnická osoba] Žalovaému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti, kterou převzal v den uzavření smlouvy. Půjčku měl žalovaný splatit v 52 týdenních splátkách po 224 Kč nejpozději do 25. 2. 2006, spolu s jistinou měl žalovaný vrátit též poplatek za zapůjčení peněžních prostředků ve výši 4 648 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně i v tomto případě odvíjela od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] Ke dni postoupení činila dlužná jistina 4 535,46 Kč, kapitalizované úroky z prodlení částku 9 155,41 Kč a dále žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož věc bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž účastníci řízení na výzvu soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s tímto postupem, pročež se jejich souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 6. 8. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 160 Kč celkem 8 320 Kč, přičemž 5 000 představuje dle smlouvy půjčku a 3 320 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. Dále uzavřel žalovaný dne 29. 6. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč celkem 24 960 Kč, přičemž 15 000 představuje dle smlouvy půjčku a 9 960 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. Dále uzavřel žalovaný dne 24. 2. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 227 Kč celkem 11 648 Kč, přičemž 7 000 představuje dle smlouvy půjčku a 4 648 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. Všechny pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, kde byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího archu se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 1. 2. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedených smluv závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu; a dle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého při půjčce peněžité lze dohodnout úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely. Soud toto dovozuje ze zřejmého obsahu předmětných smluv, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

6. Soud po právním hodnocení věci dospěl k závěru o neplatnosti závazků – smlouvách o půjčce, již dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud je toho názoru, že částky z titulu obou smluv o půjčce ve výši 3 320 Kč, 9 960 Kč a 4 648 Kč označené jako souhrnné poplatky, které měl žalovaný společně s jistinami zaplatit navíc, by v případě platných smluv nemohly představovat nic jiného než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 658 občanského zákoníku, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud posuzuje celý nárok z titulu tzv.„ poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že takto sjednané úroky, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinami představují ve všech třech případech 66,4 % ročně. Takové ujednání je ujednáním neplatným dle § 39 a § 3 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, a bylo zjištěno, že tato sazba činila cca 16 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídky půjček.

7. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než vrátit žalobkyni zbytek z neuhrazené půjčené jistiny. Jistina celkem činila 27 000 Kč (5 000 Kč + 15 000 Kč + 7 000 Kč), z čehož žalovaný uhradil celkem částku 12 158 Kč (1 803 Kč + 6 254 Kč + 4 101 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně ve vztahu k žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se proto jedná o bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 451 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 14 872 Kč (rozdíl mezi poskytnutou celkovou jistinou a součtem úhrad ze strany žalovaného na tento dluh).

8. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 14 872 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud též povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, v němž byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 1. 2. 2021. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 4. 2. 2021 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tj. do 14. 2. 2021. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 15. 2. 2021 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch a žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

10. O lhůtě k plnění (výrok I. rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.