14 C 215/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa původního účastníka zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované a původního účastníka zastoupená advokátem, anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení částky 764 187 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 764 187 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 6. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 186 785,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou tomuto soudu dne 3. 6. 2019 se původní žalobkyně ([právnická osoba] [právnická osoba]) domáhala po žalované zaplacení částky 764 187 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje neoprávněně získaný prospěch odpovídající dani z přidané hodnoty z uskutečněné koupě mezi stranami. Uvedla, že dne 24. 11. 2017 žalobkyně uzavřela se žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byla nebytová jednotka [číslo] s příslušenstvím, pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] vše zapsané v [katastrální uzemí]. Žalobkyně uhradila za tyto nemovitosti kupní cenu ve výši 4 402 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), z čehož DPH činila 764 187 Kč. Žalovaná obdržela celou kupní cenu včetně DPH a žalobkyně proto předpokládala, že to bude žalovaná, kdo z této kupní ceny odvede DPH příslušnému finančnímu úřadu. Posléze se žalobkyně dozvěděla z platebního výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 10. 4. 2018, že žalovaná [příjmení] neodvedla, přičemž z odůvodnění platebního výměru vyplývá, že DPH z tohoto plnění by měla odvést naopak žalobkyně. Žalobkyně se však domnívá, že žalované náleží kupní cena bez DPH, a DPH, kterou žalovaná obdržela, by měla být buď odvedena finančnímu úřadu, anebo by měla být vrácena žalobkyni, neboť částkou odpovídající DPH získala žalovaná majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně opakovaně žalovanou vyzývala k zaplacení této částky, včetně výzvy před podáním žaloby, avšak bezúspěšně.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok neuznala, a to ani částečně. Žalovaná potvrdila, že došlo k uzavření kupní smlouvy ke shora uvedeným nemovitým věcem a že konečná cena, včetně případné DPH, byla sjednána na částku 4 402 000 Kč. Na svou obranu uvedla, že kupní cena ve výši 4 402 000 Kč byla ve smlouvě sjednána jako cena konečná a z důvodu nejistoty ohledně zatížení předmětu převodu v podobě DPH byla na ochranu žalované formulována kupní cena jako cena konečně včetně DPH. Toto ujednání zároveň sloužilo k ochraně žalobkyně, aby bylo zřejmé, že ke kupní ceně již nebude nic připočítáváno, i pokud by žalované vznikla povinnost k úhradě DPH. Žalovaná současně uvedla, že tuto podobu určení kupní ceny používá standardně ve všech kupních smlouvách, a to z důvodu, že ne vždy je předem zřejmé, zda předmět kupní smlouvy (nemovitá věc) bude předmětem osvobozeným od daňové povinnosti či nikoliv a nelze toto vždy jednoznačně dopředu určit. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením, že DPH z kupní ceny měla činit 764 187 Kč, neboť v daném případě byl prodej nemovitostí osvobozen od daně. Žalované proto ani nevznikla povinnost k úhradě DPH. Pakliže by žalovaná zaplatila finančnímu úřadu daň z tohoto plnění, správce daně by tuto platbu vrátil jako bezdůvodné plnění. Žalovaná současně uvedla, že poskytla na základě výzvy součinnost Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, daňový poradce žalované zaslal dne 27. 2. 2018 informace a podklady k dané transakci a sdělil správci daně, že prodej předmětné nemovitosti byl osvobozen ve smyslu § 56 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen„ ZDPH“) od DPH s ohledem na skutečnost, že k prodeji došlo po datu 26. 10. 2017, kdy již byl prodej osvobozen od DPH pro uplynutí zákonem stanovené lhůty. Žalovaná dále sdělila, že v daném případě nebylo postupováno dle § 56 odst. 5 zákona o DPH. Žalobkyně v daném případě vystupuje vůči správci daně jakožto poplatník a plátce DPH, která si nárokuje její odpočet. Dle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má povinnost oprávněnost nároku prokázat správci daně, což také žalovaná učinila. Bylo tedy na žalobkyni, aby si před realizací obchodu zjistila všechny podmínky, za nichž jí může být daň eventuálně finančním úřadem vrácena. Nelze tuto odpovědnost přenášet na žalovanou jako dodavatele, neboť bylo na žalobkyni, aby prokázala správci daně, že jí přísluší nárok na odpočet a vrácení DPH. Nárok na odpočet a vrácení DPH navíc není nijak vázán na skutečnost, zda žalovaná jako dodavatel daň uhradí či nikoliv. Žalované tedy fakticky ani nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, neboť žalobkyni by nárok mohl vzniknout pouze ve vztahu ke správci daně. Žalovaná proto namítla nedostatek pasivní legitimace v daném sporu, kdy žalovaným subjektem by mohl být toliko finanční úřad, který odmítl uznat nárok na odpočet či vrácení DPH žalobkyni. Žalované nevznikla povinnost uhradit DPH z předmětné transakce, jelikož předmět převodu byl osvobozen od DPN podle § 56 odst. 3 ZDPH a současně nebyl uplatněn postup dle § 56 odst. 5 ZDPH. Tento postup byl přitom finančním úřadem akceptován, neboť finanční úřad žalované daň nedoměřil. V daném případě nešlo o zdanitelné plnění, proto si žalovaná částku DPH nepřipočetla, a proto ani nemohlo dojít k odpočtu DPH pro žalobkyni. Žalovaná dále namítla, že předžalobní výzva jí nebyla doručena a o uplatnění nároku se žalovaná dozvěděla až z podané žaloby.

3. Žalobkyně v reakci na obranu žalované u jednání soudu dne 7. 11. 2019 upřesnila žalobní argumentaci tak, že žalovaná se brání tím, že s odkazem na ust. § 56 odst. 3 zákona o DPH je dodání nemovitosti osvobozeno od DPH po pěti letech, tento postup ovšem platí, pokud není mezi stranami ujednáno něco jiného, tedy že platba ceny je včetně DPH. Žalobkyně v tomto směru poukázala na znění článku IV. smlouvy, kde je uvedeno, že cena je sjednána včetně DPH, což představuje ono jiné ujednání předpokládané zákonem o DPH a které se odchyluje od § 56 odst. 3 tohoto zákona. Žalovaná tedy měla na základě tohoto ujednání vystavit fakturu na částku 4 402 000 Kč včetně DPH, v této faktuře rozepsat cenu bez DPH a částku odpovídající DPH. Na to pak mělo navazovat odvedení daně žalovanou a žalobkyně by bývala mohla uplatnit odpočet DPH. Takovýto postup by byl postupem správným, který žalobkyně předpokládala, a proto si uplatnila nárok na odpočet DPH, kdy tento nárok započetla na vlastní daňové povinnosti. V důsledku postupu žalované však finanční úřad nárok žalobkyně na odpočet DPH neuznal a částku odpočtu jí doměřil, v důsledku čehož žalobkyně takto doměřenou daň postupně splácí. Finanční úřad poukázal na to, že by mezi stranami muselo dojít k dohod a uvedl, že strany se na této otázce neshodly, pročež finanční úřad učinil na základě této neshody svůj vlastní závěr, což ale neznamená, že dohoda mezi stranami učiněna nebyla. Žalobkyně vyzdvihla jako nutnost vyřešit v rámci předběžné otázky, zda mezi stranami byla či nebyla uzavřena dohoda o tom, že se daň v daném případě uplatní. Podstata sporu dle žalobkyně spočívala ve výkladu cenového ujednání ve smlouvě v článku IV. smlouvy, přičemž žalobkyně se s ohledem na stanovisko svého daňového poradce domnívá, že je-li ve smlouvě ujednána cena„ včetně DPH“, znamená to, že faktura má mít rozpis DPH a ceny bez DPH, a pouze pokud by ve smlouvě byla cena ujednána„ bez DPH“, pak by to znamenalo, že cena DPH neobsahuje. [příjmení] ujednání o ceně„ včetně DPH“ pak představuje právě ono jiné ujednání o dani dle ust. § 56 odst. 5 zákona o DPH (v tehdy platném znění).

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne 24. 11. 2017 si strany písemně ujednaly smlouvu o koupi nemovité věci, a to nemovitých věcí specifikovaných shora, za kupní cenu, která je v článku IV. odst. 1 smlouvy sjednána v částce„ celkem 4 402 000 Kč včetně DPH“. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že kupní cena ve výši 4 402 000 Kč byla bezhotovostně poukázána na jistotní účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [bankovní účet] v souladu s podmínkami článku IV. odst. 3. smlouvy. Dne 9. 12. 2017 žalovaná vystavila žalobkyni fakturu – daňový doklad [číslo] jíž vyúčtovala dodání shora uvedených nemovitých věcí v částce 4 402 000 Kč, přičemž DPH byla vyčíslena v nulové výši. Z emailu odeslaného dne 11. 1. 2018 informoval advokát, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], žalobkyni, že podle výpisu z katastru nemovitostí došlo k převodu dle kupní smlouvy a jsou tak splněny podmínky pro provedení výplaty kupní ceny z úschovy na účet prodávajícího (žalované), k čemuž dojde 12. 1. 2018. Dopisem ze dne 27. 2. 2018 daňový poradce žalované poskytl Finančnímu úřadu pro [územní celek], územnímu pracovišti pro [část Prahy] k obchodní transakci s žalobkyní, kdy předložil kolaudační rozhodnutí, smlouvu o koupi nemovité věci a fakturu, a uvedl, že prodaná nebytová jednotka se nachází v obytném domě s podnikáním, jehož užívání bylo povoleno kolaudačním souhlasem, který nabyl právní moci 26. 10. 2012. Ke dni 26. 10. 2017 tak byla splněna podmínka ve smyslu § 56 odst. 3 ZDPH a prodej po tomto datu je již od DPH osvobozen, přičemž žalovaná se nerozhodla pro postup dle § 56 odst. 5 zákona o DPH, mimo jiné i z důvodu, že k němu nebyl vysloven souhlas příjemcem. Z platebního výměru vydaného dne 13. 3. 2018 pod č. j. 1706881/18/2005-62563-111185, který nabyl právní moci dne 15. 5. 2018, soud zjistil, že Finanční úřad pro [územní celek], Územní pracoviště pro [část Prahy] žalobkyni rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní z přidané hodnoty v částce 764 087 Kč. Z odůvodnění platebního výměru pak vyplývá, že správci daně vznikly pochybnosti o správnosti a průkaznosti daňového přiznání ze dne 27. 12. 2017 k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2017, a to konkrétně o oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění od plátce [anonymizováno] - [právnická osoba] (žalované) v hodnotě základu daně 3 637 813 Kč a daně 764 187 Kč, kterou dodavatel (žalovaná) v kontrolním hlášení nevykázal. Daňový subjekt podal vysvětlení, že smluvní strany projevily vůli uplatnit na dodání vybrané nemovité věci DPH, a to po vzájemné dohodě plátce a příjemce dle článku IV. smlouvy, když celková kupní cena včetně DPH byla stanovena na 4 402 000 Kč, přičemž žalovaná vystavila daňový doklad [číslo] na kterém není uvedena částka odpovídající DPH. Dodavatel (žalovaná) podal vyjádření, že prodaná nebytová jednotka se nachází v obytném domě s podnikáním, jehož užívání bylo povoleno kolaudačním souhlasem, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2012. Ke dni 26. 10. 2017 tak byla splněna podmínka daná § 56 odst. 3 zákona o DPH a prodej nemovité věci po tomto datu je již dle tohoto ustanovení od daně osvobozen. Správce daně dospěl k závěru, že strany se dohodly na kupní ceně včetně DPH, ale stranou prodávající nakonec nebyla částka odpovídající DPH na vystaveném daňovém dokladu vyčíslena a nebylo tak zřejmé, zda se jedná o plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně či zda se podle kupní smlouvy jedná o plnění v režimu daňové povinnosti, kdy daň odvede zákazník. Smlouva o koupi nemovité věci byla uzavřena v době, když nemovitost podléhala dle ust. § 56 odst. 3 zákona o DPH osvobození od DPH bez nároku na odpočet DPH. Dodavatel (žalovaná) mohl daňový subjekt (žalobkyni) uvést v omyl, neboť v kupní smlouvě uvedl kupní cenu včetně DPH a poté vystavil daňový doklad, kde je prodej nemovitostí uveden jako plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, nicméně jakkoliv došlo mezi obchodními partnery k nedorozumění, nic to nemění již na tom, že daňový subjekt nemůže daň zahrnout na příslušný řádek přiznání k dani a uplatňovat odpočet daně, neboť plnění je osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Dne 22. 3. 2019 žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu, v níž zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 764 903 Kč nejpozději do 5. 4. 2019.

5. Podle § 56 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (zákon o DPH), dodání vybrané nemovité věci je osvobozeno od daně po uplynutí pěti let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo prvního kolaudačního rozhodnutí. Podle § 56 odst. 5 téhož zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2017), plátce se může rozhodnout, že se u dodání vybrané nemovité věci po uplynutí lhůty podle odst. 3 uplatňuje daň. Pokud je příjemce plnění plátcem, lze tak učinit pouze po předchozím souhlasu.

6. Soud v dané věci rozhodl rozsudkem č.j. 14 C 215/2019-55 dne 10. 12. 2019, jímž výrokem I. vyhověl žalobě o zaplacení částky 764 187 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 6. 4. 2019 do zaplacení, výrokem II. řízení částečně zastavil v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z žalované částky za období od 18. 1. 2018 do 29. 5. 2018, neboť v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět, výrokem III. soud žalobu částečně zamítnul v rozsahu požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z žalované částky za období od 30. 5. 2018 do 5.4. 2019 a výrokem IV. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že ujednání stran o kupní ceně v příslušné kupní smlouvě je oním ujednáním ve smyslu § 56 odst. 5 ZDPH a v takovém případě se na dodání nemovité věci uplatňuje daň i po uplynutí pěti let, a to na základě rozhodnutí plátce, resp. na základě smluvního ujednání stran. Byla-li takto ujednána kupní cena, žalobkyně oprávněně předpokládala, že tato cena zahrnuje i DPH, kterou žalovaná následně vyúčtuje na daňovém dokladu a odvede ji a žalobkyně bude moci v této souvislosti uplatnit odpočet daně. Soud shledal proto porušení smluvní povinnosti na straně žalované ve smyslu § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyni vzniklo právo na náhradu škody v částce odpovídající DPH, kterou by žalobkyně mohla řádně uplatnit v rámci odpočtu daně.

7. K odvolání žalované do výroku I. a IV. tohoto rozsudku byl prvostupňový rozsudek v tomto rozsahu zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2021 vydaným pod č.j. 25 Co 95/2020-136 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud v uvedeném usnesení vytknul soudu zejména jeho předčasný závěr o tom, že ujednání stran o kupní ceně v podobě formulace„ cena včetně DPH činí 4 402 000 Kč“ v článku IV. smlouvy bylo dohodou ve smyslu § 56 odst. 5 ZDPH. Jako zásadní přitom odvolací soud spatřoval posouzení obsahu ujednání článku IV. smlouvy, a to s ohledem na úmysl jednajících stran při uzavírání dohody o ceně. Odvolací soud přitom poukázal na rozpor tvrzení žalobkyně, jež nejprve tvrdila, že až z rozhodnutí finančního úřadu zjistila, že předmět převodu je osvobozen od daně a konstruovala tak žalobu jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (kupní cena byla přeplacena, neboť převod byl osvobozen od DPH), následně však tvrdila, že strany se dohodly o placení DPH dle § 56 odst. 5 ZDPH a tato dohoda byla vtělena do ujednání o kupní ceně. Závěr soudu o existenci takovéto dohody však nebyl v řízení podložen žádnými důkazy a ani nebyly soudem zkoumány předpoklady existence takové dohody, což činilo závěr soudu nepřezkoumatelným. Odvolací soud rovněž uvedl, že žalobkyně nese důkazní povinnost ve vztahu k tvrzení, že kupní cena ve skutečnosti činila částku 3 637 813 Kč Odvolací soud zdůraznil též nutnost zabývat se výkladem obsahu ujednání článku IV. smlouvy ve smyslu výkladových pravidel obsažených v občanském zákoníku v § 555 a následujících, tedy zejména zkoumat, co bylo vůlí účastníků závazkového vztahu při jeho uzavírání, jaký byl jejich úmysl, co předcházelo danému právnímu jednání a jaký význam by výrazu použitému při určení kupní ceny zpravidla přisuzovala osoba v postavení toho, jemuž byl projev vůle určen.

8. V dalším řízení proto soud – vázán názorem soudu odvolacího – poučil strany ve smyslu odůvodnění kasačního rozhodnutí (odstavce 11 a 12) a vyzval je k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů.

9. Žalobce na základě výzvy soudu sdělil podáním ze dne 26. 11. 2021, že jednoznačné ujednání ve smlouvě„ cena včetně DPH“ nepřipouští žádnou jinou alternativu výkladu. Žalovaná nikdy netvrdila, že by tento výraz„ cena včetně DPH“ byl myšlen tak, že cena je bez DPH. K obsahu a významu pojmu„ cena včetně DPH“ navrhnul žalobce znalecký posudek. Žalobce byl překvapen, když žalovaná vystavila fakturu, která neodpovídala uzavřené smlouvě a okamžitě žalovanou vyzval k opravě faktury emailem z 22. 1. 2018. V rámci emailové komunikace se žalovanou uskutečněnou v lednu 2018 žalobce vyjádřil odlišný názor na věc - žalobce přikládal ujednání ve smlouvě, že„ cena je včetně DPH“ ten význam, že cena zahrnuje i DPH, popisoval takto cenu i v jednotlivých emailech odeslaných žalované a měl za to, že žalovaná [příjmení] odvede, neboť neměla k názoru žalobce ohledně DPH vyjádřenému v této emailové komunikaci (v lednu 2018) žádné připomínky. Žalobce poukázal též na to, že formulaci„ cena včetně DPH“ použila jako první žalovaná, která smluvní dokumentaci předkládala, pročež by měl být tento výraz vykládán k její tíži. Žalobce dospěl k výši kupní ceny 3 637 813 Kč na základě toho, že od dohodnuté ceny 4 402 000 Kč včetně DPH odečetl na základě zákona o DPH daň v sazbě 21 %, z čehož vyplynula právě tato částka (3 637 813 Kč).

10. Žalovaná ve vyjádření z 18. 11. 2021 uvedla k jednání o kupní ceně to, že strany kupní smlouvy se jednoznačně shodly na kupní ceně ve výši 4 400 000 Kč. Za žalovanou jednal před uzavřením smlouvy advokát, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který připravoval smluvní dokumentaci, a také [jméno] [příjmení], který inzeroval prodej nemovitosti a s žalobcem komunikoval podmínky prodeje. Žalobce byl seznámen s konečnou cenou nemovitosti, přičemž o ceně žalobce jednal se zprostředkovatelem a sám žalobce cenu i modifikoval (z původní nabízené ceny 4 450 000 Kč na výslednou cenu 4 400 000 Kč). Žalovaná takto modifikovaný návrh akceptovala a tím došlo k dohodě ohledně kupní ceny. Žalobce se v průběhu celého jednání o podmínkách prodeje nemovitosti ani jednou nezmínil o tom, že požaduje sjednání dohody ohledně uplatnění DPH dle § 56 odst. 5 ZDPH. Pokud by žalobce vznesl takový požadavek a pokud by mu žalovaná chtěla vyhovět, potom by kupní cena musela být sjednána částkou 3 637 813 Kč v režimu přenesené daňové povinnosti dle § 92d ZDPH, kdy dodavatel a odběratel by si mezi sebou hradili pouze částku ve výši bez DPH (3 637 813 Kč) a finanční úřad by následně žalobci (kupujícímu) tak jako tak žádnou DPH nevracel, jelikož celá transakce by byla daňově neutrální. Žalovaná zdůraznila, že dle § 92 odst. 3 daňového řádu má poplatník a plátce daně povinnost prokázat správci daně oprávněnost nároku na daňový odpočet. Bylo tedy plně na žalobci, aby si před realizací obchodu zjistil všechny podmínky, za nichž bude eventuálně daň vrácena. Nelze však tuto odpovědnost přenášet na žalovanou, neboť nárok na odpočet a vrácení DPH není nijak vázán na skutečnost, zda dodavatel (v tomto případě žalovaná) daň uhradí či nikoliv. Žalovaná současně uvedla, že i plnění osvobozené od DPH je jeho předmětem, tedy i takové plnění lze považovat za plnění včetně DPH, byť nulového.

11. Při jednání soudu dne 15. 2. 2022 bylo dokazování doplněno o listinné důkazy navržené žalovanou (č.l. 145 až 156 spisu) a žalobcem (č.l. 177 až 179 spisu) ve svých vyjádřeních v návaznosti na poučení soudu o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy ve smyslu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

12. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 11. 2021 soud zjistil, že tento advokát zpracovával v rámci realizace jednotlivých etap projektu výstavby v [katastrální uzemí] pro žalovanou celkem 86 kupních smluv, jejichž zpracování konzultoval se [právnická osoba] [obec] spol. s r.o. zajišťující pro žalovanou daňové a účetní poradenství. Při tvorbě kupních smluv pro I. etapu uvedené výstavby byla řešena i otázka definice kupní ceny v jednotlivých smlouvách s ohledem na to, že předmětem prodej byl rodinný dům se zahradou a každý předmět prodeje podléhal jiné sazbě DPH (část předmětu prodeje podléhala 15% DPH, a část nikoli). U smluv tvořených pro II. etapu výstavby byla formulace kupní ceny ve smlouvě opět konzultována, neboť tentokrát se jednalo jak o prodej rodinných domů se zahradou, tak i bytových jednotek se zahradou s podílem na společných částech domu. Vzhledem k možným odlišnostem výše DPH u jednotlivých nemovitostí bylo dohodnuto, že kupní cena bude vždy uvedena ve všech smlouvách částkou včetně DPH a to z důvodu, aby kupující měli jistotu, že kupní cena nebude již žádným způsobem navýšena s tím, že přesný výpočet a úhradu DPH již provede prodávající dle příslušných daňových předpisů. Jde-li o prodej nebytové jednotky žalobci, byl tento prodej zprostředkován realitní kanceláří [jméno] [příjmení], který se žalobcem komunikoval prostřednictvím emailu ve dnech 3. 10. 2017 – 17. 10. 2017 a součástí této komunikace byla i otázka kupní ceny za ateliér. Pan [anonymizováno] v této komunikaci s žalobcem jednal též o tom, zda se koupě uskuteční na fyzickou osobu či právnickou osobu a jakým způsobem se koupě bude financovat. Po zaslání návrhu kupní smlouvy byly žalobcem sděleny připomínky k tomuto návrhu, žádná se však netýkala kupní ceny a všechny žalobcem navrhnuté požadavky byly do smlouvy zapracovány. V rámci komunikace o smluvní dokumentaci nebyla žádným způsobem řešena otázka DPH, a to ani v listopadu 2017 v průběhu posledních připomínek ke smluvní dokumentaci před podpisem samotné kupní smlouvy. Znění kupní smlouvy bylo žalobcem odsouhlaseno a po celou dobu jednání o podmínkách prodeje nemovitosti nebyl žalobcem sdělen žádný požadavek vztahující se ke kupní ceně krom navýšení o částku 2 000 Kč týkajícího se nákladů se založením SVJ v dané nemovitosti, které ale žalobce akceptoval. Z emailové komunikace mezi žalobcem a panem [příjmení] coby zprostředkovatelem prodeje soud zjistil následující skutečnosti. Ve zprávě odeslané 3. 10. 2017 žalobce informoval p. [příjmení] o tom, že jeho zájem o předmětnou nemovitost trvá a že koupi bude hradit z vlastních zdrojů. V emailu ze 4. 10. 2017 p. [příjmení] sdělil žalobci, že zde je prostor pro slevu a poté v emailu odeslaném 6. 10. 2017 nabídl žalobci po komunikaci s majitelem vybavený ateliér za částku 4 450 000 Kč nebo nevybavený ateliér za částku 4 250 000 Kč. Žalobce na tuto nabídku reagoval dne 9. 10. 2017 tak, že pokud by finální částka činila 4 400 000 Kč za zařízený ateliér, popř. 4 200 000 Kč za nezařízený ateliér, jsou domluveni a může mu zaslat smlouvu. P. [anonymizováno] emailem ze dne 17. 10. 2017 vyrozuměl žalobce o tom, že majitel souhlasí s návrhem cen za ateliér. Následně zprostředkovatel s žalobcem řešil termín schůzky a otázku případné rezervační smlouvy a zálohy, od níž však bylo po dohodě stran upuštěno (emailová komunikace též ze 17. 10. 2017). Dne 20. 10. 2017 přeposlal zprostředkovatel p. [příjmení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] emailem údaje kupujícího (žalobce) a uvedl, že cena činí za ateliér 4 400 000 Kč, přičemž žalobce bude tuto cenu hradit z vlastních zdrojů do úschovy bez rezervace. Žalobce emailem ze dne 3. 11. 2017 vyrozuměl [anonymizováno] [příjmení] i p. [příjmení] o požadavcích a změnách (úpravách), které ve smlouvě učinil po korekci smlouvy ze strany jeho advokátní kanceláře. Tyto požadavky se týkaly upřesnění LV a parcelních čísel, počtu parkovacích míst, smlouvy ohledně SVJ, dokumentu, na základě kterého by si žalobce mohl nahlásit trvalé bydliště, nákladů na úschovu, terasy, sankcí a penalizací vyplývajících ze smlouvy a zkrácení lhůty na úschovu. Ke všem těmto požadavkům se [anonymizováno] [příjmení] vyjádřil emailem z téhož dne (č.l. 149). Další emailová komunikace týkající se jednotlivých požadavků před prodejem nemovitosti probíhala mezi žalobcem a [anonymizováno] [příjmení] ve dnech 9. 11. 2017 až 20. 11. 2017 (č.l. 152 až 155). Žalobce 13. 11. 2017 mj. upozorňoval hromadným mailem jak [anonymizováno] [příjmení], tak p. [příjmení] na nutnost korekce ceny, jež se oproti vzájemné dohodě navýšila ve smlouvě o 2 tisíce, když ve smlouvě o úschově je uvedena cena správná 4 400 000 Kč. Další zprávou z 13. 11. 2017 žalobce navýšení kupní ceny o 2 000 Kč akceptoval, v této zprávě řešil též daň z nemovitosti ve vztahu k zamýšlené koupi parkovacího stání. Ve zprávě z 15. 11. 2017 [anonymizováno] [příjmení] informuje žalobce o tom, že daň by se měla vyměřovat z kupní ceny sjednané ve smlouvě, přičemž u jednotky by mohla být osvobozena a poukázal na nutnost konzultovat věc s daňovým poradcem či na finančním úřadě, zda jsou splněny všechny podmínky. Žalobce k tomuto sdělil dne 16. 11. 2017, že situaci s daní prověří. Poslední požadavky na úpravu kupní smlouvy vznesl žalobce v emailu z 23. 11. 2017 na základě doporučení z advokátní kanceláře (č.l. 156).

13. Z emailové komunikace mezi žalobcem a [anonymizováno] [příjmení], jež proběhla v lednu 2018, vyplývá, že [anonymizováno] [příjmení] informoval žalobce (11. 1. 2018), že byly splněny podmínky ve smyslu smlouvy o úschově k provedení výplaty kupní ceny na účet prodávajícího a žalobci byla zaslána též faktura za úschovu. Žalobce téhož dne vyrozuměl [anonymizováno] [příjmení] o provedení platby. Dne 22. 1. 2018 žalobce vyzval [anonymizováno] [příjmení] k opravě chybně vystavené faktury, uvádí, že tato měla být k datu podpisu smlouvy, což bylo v listopadu. Následujícího dne, 23. 1. 2018 [anonymizováno] [příjmení] mailem přeposlal žalobci informaci od svého účetního, p. [příjmení], že faktura byla vystavena správně, a to s odkazem na § 21 odst. 3 ZDPH, přičemž v daném případě k předání nemovitosti do užívání došlo ke dni 9. 12. 2017. Žalobce téhož dne sděluje [anonymizováno] [příjmení], že faktura měla být se zdanitelným plněním vystavena dle finančního úřadu ke dni podpisu smlouvy v listopadu 2017 a vyzval jej proto, nechť dá věc do pořádku, když postačí podat opravné daňové hlášení a případně uhradit DPH. Emailem z 1. 2. 2018 žalobce (v návaznosti na ujištění [anonymizováno] [příjmení] o tom, že věc konzultoval a že patrně bude možné fakturu upravit na měsíc listopad, byť to není formálně správný postup) požádal o opravu na listopad z důvodu nutnosti, aby faktura korespondovala s datem podpisu smlouvy.

14. Žalobce ve vyjádření ze dne 16. 3. 2022 rovněž poukázal na to, že tvrzení žalované o tom, že nikdy neuzavírala smlouvy s cenou včetně DPH, která by se kupujícímu následně vracela formou odečtu, nemůže být pravdivé, neboť jeden z ateliérů v téže budově zakoupila [právnická osoba] s.r.o., přičemž smluvní dokumentace byla totožná (výše ceny a velikost ateliéru byla pochopitelně rozdílná) a to včetně ujednání o kupní ceně. [příjmení] [jméno] [celé jméno původního účastníka] následně požádal finanční úřad o vrácení DPH a bylo mu vyhověno. K prokázání této skutečnosti navrhl žalobce výslech jednatele společnosti [právnická osoba] Žalovaná s tímto vyjádřením žalobce souhlasila (podání ze dne 13. 4. 2022 na č.l. 196 spisu), ale upozornila na nutnost vnímat kontext skutečností. Zatímco smlouva o koupi nemovitosti mezi žalovanou (prodávající) a [právnická osoba] s.r.o. (kupující) byla uzavřena dne 24. 5. 2016, smlouva o koupi nemovitostí mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena až 24. 11. 2017. V případě prodeje nemovitosti [právnická osoba] s.r.o. byly nemovitosti dodány do 5 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí (26. 10. 2012), u prodeje nemovitostí žalobci se dodání realizovalo po uplynutí lhůty 5 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí, v důsledku čehož bylo dodání nemovitosti osvobozené od daně ve smyslu § 56 odst. 3 ZDPH. Zatímco [právnická osoba] s.r.o. splnila podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH (a žalovaná tak mohla vystavit fakturu umožňující odpočet DPH kupujícímu), u žalobce tomu tak nebylo.

15. U jednání soudu dne 15. 2. 2023 bylo doplněno dokazování o listiny předložené žalovanou (na č.l. 197-207). Z daňového dokladu [číslo] vystaveného dne 15. 7. 2016 a splatného k témuž dni bylo zjištěno, že žalovaná vyúčtovala [právnická osoba] s.r.o. dodání nemovitosti specifikované v tomto dokladu částkou 2 100 000 Kč, DPH činila 21 % v částce 381 818,19 Kč. Z rozhodnutí Úřadu městského obvodu [obec a číslo] ze dne 25. 9. 2012 soud zjistil, že jím bylo povoleno užívání stavby - obytného domu s podnikáním – [část obce], a to na základě splnění podmínek požadovaných příslušnými předpisy, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci k datu 26. 10. 2012. Z kupní smlouvy uzavřené dne 24. 5. 2016 mezi žalovanou jako prodávající a [právnická osoba] s.r.o jako kupující vyplývá, že kupní cena (čl. IV.) za nemovitost specifikovanou v článku III. této smlouvy činí 2 200 000 Kč včetně DPH. [příjmení] (pojetí) smlouvy je současně identická jako v případě smlouvy o koupi nemovitosti ze dne 24. 11. 2017 uzavřené mezi stranami.

16. Pokud jde o žalobcem navržený znalecký posudek směřující k objasnění toho, co znamená výraz„ cena včetně DPH“, tento návrh byl zamítnut, neboť soud dospěl k závěru, že byl odvolacím soudem v dalším řízení zavázán mimo jiné k tomu, aby posoudil obsah tohoto mezi stranami sporného ujednání s přihlédnutím k jejich úmyslu při uzavírání dohody o ceně. Z podstaty věci se proto jednalo o vyřešení otázky právní, nikoliv skutkové, a proto nebylo možné danou otázku řešit zadáním znaleckého posudku.

17. Jak již konstatoval odvolací soud ve výše citovaném kasačním usnesení, v dané věci byly řešeny dva vztahy – vztah v rovině práva veřejného mezi plátcem DPH a státem, a vztah v rovině práva soukromého mezi účastníky závazkového vztahu. V případě veřejnoprávního vztahu byla stěžejní otázkou skutečnost, zda plnění podléhalo DPH a kdo byl jejím plátcem, v případě vztahu soukromoprávního bylo podstatné, na čem se vlastně účastníci dohodli, pokud jde o kupní cenu. Postoje účastníků se rozcházely, a to nejen v částce kupní ceny, ale i v tom, v jakém daňovém režimu se prodej nemovitosti uskutečnil. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že strany mezi sebou platně uzavřely kupní smlouvu, v níž si ujednaly kupní cenu za předmětný ateliér ve výši 4 402 000 Kč. Z dokazování vyplynulo, že strany o výši kupní ceny jednaly, konečná částka 4 402 000 Kč byla výsledkem jejich předsmluvní komunikace, v rámci které strany ladily finální znění kupní smlouvy. Nabídka na konečnou částku 4 400 000 Kč za vybavený ateliér vzešla ze strany žalobce, tato cena byla majitelem nemovitosti akceptována a tímto došlo k dohodě o kupní ceně. Žalobce tedy sám inicioval jednání o kupní ceně. Jeho tvrzení o tom, že kupní cena měla činit 3 637 813 Kč, bylo v řízení vyvráceno, a to zejména obsahem emailové komunikace uskutečněné mezi zprostředkovatelem a žalobcem z října 2017, z níž je patrné, že původní nabídka ze strany prodávajícího zněla 4 450 000 Kč za vybavenou nemovitost, popř. 4 250 000 Kč za nevybavený ateliér. Žalobce poté navrhnul, že sleví-li majitel cenu o 50 000 Kč, jsou na ceně domluveni, přičemž původní majitel tento požadavek přijal a žalobci tak vyhověl s cenou o 50 000 Kč nižší. V průběhu přípravy smluvní dokumentace, kterou vyhotovovala žalovaná, žalobce průběžně podobu kupní smlouvy připomínkoval, nicméně jeho požadavky se nijak netýkaly otázky DPH a možnosti jejího následného odečtu. Soud proto dospěl k závěru, že vůlí žalobce v okamžiku uzavírání smlouvy bylo koupit nemovitost za tuto cenu, tj. za částku 4 402 000 Kč. Žalobce argumentoval také tím, že uzavíral i jiné smlouvy, kdy ujednání o kupní ceně bylo ve všech těchto smlouvách formulováno shodně„ včetně DPH“ a k jeho překvapení faktura v případě tohoto konkrétního prodeje ateliéru nebyla vystavena v souladu s tím, na čem se dohodli. Koncept smluv byl vždy stejný a nic tedy nenaznačovalo, že v daném případě nebude možné DPH odečíst. Poukazoval na to, že žalovaná měla povinnost vystavit fakturu v podobě odpovídající dohodě stran o ceně. V řízení však bylo prokázáno, že dodání nemovitosti bylo od daně osvobozeno dle § 56 odst. 3 ZDPH uplynutím lhůty 5 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí. Doplněním dokazování tak, jak byl soud prvého stupně zavázán odvolacím soudem, totiž nebyla mezi stranami zjištěna existence dohody o přenesené daňové povinnosti dle § 56 odst. 5 ZDPH (v tehdy platném znění). Pokud by se žalovaná rozhodla pro postup dle § 56 odst. 5 ZDPH (což ale po celou dobu v řízení popírala, neboť fakticky pro ni takový postup neměl žádný ekonomický význam), dle platné právní úpravy by takový postup vyžadoval předchozí souhlas žalobce. Ten však ani po poučení ze strany soudu o nutnosti tvrdit tyto skutečnosti a označit k nim důkazy žádný důkaz o existenci této dohody mezi stranami nepředložil. Jako důkaz navrhnul toliko výslech jednatele společnosti [právnická osoba], jenž po koupi jiného ateliéru v téže nemovitosti na základě shodné smluvní dokumentace obsahující shodné ujednání o kupní ceně a vypracované rovněž Mgr. [příjmení] uplatnil odpočet DPH a bylo mu vyhověno. Dalšími provedenými důkazy, a to kupní smlouvou ze dne 24. 5. 2016 a fakturou ze dne 15. 7. 2016 bylo však zjištěno, že žalobce poukazoval na prodej nemovitosti, který se uskutečnil ještě před uplynutím zákonné pětileté lhůty, po jejímž uplynutí je dodání nemovitosti od daně osvobozeno, tj. poukazoval na prodej nemovitosti uskutečněný za jiných podmínek ve vztahu k platné právní úpravě týkající se této daně. Z tohoto důvodu soud také zamítl další navrhované důkazy, a to výslech jednatele společnosti [právnická osoba] [jméno] [celé jméno původního účastníka], a důkaz v podobě blíže nespecifikovaných jiných smluv týkajících se prodeje (jiných) nemovitostí, neboť tyto smlouvy, k nimž měl jednatel vypovídat, resp. které měly být provedeny k důkazu, se týkaly jiných období. [jméno] kupní smlouvu včetně ujednání o ceně však bylo nutné interpretovat individuálně právě i s přihlédnutím k příslušné právní úpravě ve vztahu k dani. Lze přitom předpokládat, že jiné smlouvy o prodeji nemovitostí (byť formulované obdobně jako smlouva, jejíž ujednání o ceně bylo mezi účastníky sporné) byly uzavírány za jiných zákonných podmínek ve vztahu k daňové povinnosti.

18. Soud se k pokynu odvolacího soudu zabýval zejména tím, co bylo úmyslem stran při uzavírání kupní smlouvy, pokud jde o sjednání kupní ceny. Z emailové komunikace z října 2017 před uzavřením předmětné smlouvy má soud za zjištěné, že úmyslem obou stran po úpravách a zapracování připomínek do smluvní dokumentace bylo uzavřít smlouvu s kupní cenou ve výši tak, jak byla následně vtělena do smluvního ujednání článku IV. smlouvy, tj. ve výši 4 402 000 Kč. To, jaké jsou následně možnosti odpočtu DPH pro žalobce, nelze klást k tíži žalované, neboť otázku DPH žalobce během předsmluvní komunikace s žalovanou vůbec neřešil, smlouvu obdržel ve znění předloženém žalovanou a několikrát ji připomínkoval, přičemž na všechny jednotlivé připomínky žalovaná reagovala. Nelze pominout ani skutečnost, že žalobce podobu smlouvy konzultoval nejen s advokátní kanceláří, ale i se svým daňovým poradcem. Ze smlouvy pro žalovanou nevyplývala žádná povinnost proklamovat možnosti daňového odpočtu pro žalobce, bylo čistě záležitostí žalobce, chtěl-li využít možnosti daňového odpočtu, zjistit si, zda v daném případě jsou splněny podmínky pro takový odpočet či nikoliv. Pakliže žalobce spoléhal na to, že ujednání ve znění„ kupní cena včetně DPH“ zahrnuje i DPH, ačkoliv v daném případě bylo dodání nemovitosti osvobozeno od daně, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalované, která v řízení ozřejmila, z jakého důvodu byla ve smlouvě použita právě tato formulace ujednání kupní ceny – a to za účelem ochrany jak prodávajícího, který nemusí vždy dopředu vědět, zda bude předmět dodání osvobozen od daně nebo ne, ale též k ochraně zájmů kupujícího, neboť ten by měl mít jistotu, že cena je stanovena jako cena konečná a nebude již žádným způsobem navyšována. Tato argumentace se soudu jeví v kontextu ostatních skutečností jako logická. V tomto směru soud poukazuje též na závěry vyplývající z judikatury (např. rozsudek ve věci 23 Cdo 4345/2008), a to že případná zákonná povinnost smluvní strany ve vztahu k dani nemůže mít vliv na samotný závazkový vztah mezi těmito stranami. V tomto konkrétním případě nemohla mít skutečnost, že žalobci nebyl uznán daňový odpočet, vliv na to, že strany si ujednaly kupní cenu ve výši 4 402 000 Kč, nikoliv v ceně nižší. Soud poukazuje též na ustálenou judikaturu, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjadřoval k otázce navyšování konečné kupní ceny o DPH (23 Cdo 3573/2007, 32 Cdo 626/2010, 32 Cdo 835/2002), a dospěl k závěru, že pro závazkový vztah mezi účastníky je podstatná toliko dohoda stran na konkrétní kupní ceně. Otázka daňového odpočtu, resp. skutečnost, že předmětná nemovitost byla v době uskutečnění prodeje již osvobozena od DPH, má význam pouze pro vztah fiskální a nemohla proto nijak ovlivnit vztah závazkový. Proto i s poukazem na názor judikatury, že prodávající není oprávněn dodatečně navyšovat konečnou kupní cenu o daň z přidané hodnoty, je-li kupní cena ve smlouvě stanovena jako cena konečná, má soud za to, že smluvní ujednání vyjádřené konkrétní částkou„ včetně DPH“ vyjadřovalo dohodu stran na této konkrétní částce (4 402 000 Kč), tato částka byla cenou konečnou, ať již bude daň činit 21% nebo bude - jako v tomto případě - nulová. Tato je již zahrnuta v ceně.

19. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce poukazoval na pochybení na straně žalované s ohledem na ujednání o přenesené daňové povinnosti dle § 56 odst. 5 ZDPH (tvrzení o uzavření této dohody však nebylo v řízení prokázáno), avšak pokud by mezi stranami skutečně existovala dohoda, že dodání nemovitosti se uskuteční v režimu přenesené daňové povinnosti, pak by žalobce sám musel odvést částku odpovídající DPH finančnímu úřadu a žalované by zaplatil toliko částku bez DPH. V obou případech (tzn. v případě sjednání dohody o přenesené daňové povinnosti, tak i v případě osvobození žalované od daně) byla pro žalobce situace stejná v tom, že v obou případech by zaplatil částku 4 402 000 Kč Ani v jednom případě by žalovaná neměla povinnost vyúčtovávat v rámci faktury daň, neboť v případě osvobození od daně byla tato daňová povinnost nulová, v případě přenesené daňové povinnosti by daň vykazoval žalobce coby příjemce plnění.

20. Pokud jde o výklad ujednání o kupní ceně ve smyslu § 556 občanského zákoníku z hlediska úmyslu stran, soud jej hodnotil k okamžiku, kdy bylo právní jednání mezi stranami uskutečněno – tj. k listopadu 2017. Pokud tedy žalobce poukazoval na to, že žalovanou upozorňoval na chybnou fakturaci (k tomuto svému tvrzení doložil komunikaci mezi [anonymizováno] [příjmení] a žalobcem), měl jiný názor na věc než žalovaná a přikládal tomuto ujednání„ cena včetně DPH“ jiný význam než žalovaná, pak tuto svoji argumentaci vztahoval k období ledna 2018, nikoliv k okamžiku sjednání předmětné kupní smlouvy. V tomto směru soud odkazuje též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.zn. 23 Cdo 505/2018, dle něhož základním a prvotním pravidlem výkladu adresovaných právních jednání je formulováno ustanovením § 556 odst. 1 věty první OZ. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Úmysl žalobce proto soud hodnotil k okamžiku uzavření kupní smlouvy (listopad 2017), a má za to, že vůlí žalobce bylo koupit nemovitost za částku 4 402 000 Kč (nikoli za částku nižší). Žalobce k tomuto okamžiku uzavření kupní smlouvy otázku DPH nijak neřešil, byť znění smlouvy před jejím uzavřením konzultoval a připomínkoval. Soud proto posuzoval vůli stran k okamžiku, kdy tento projev vůle byl učiněn, což v případě dohody o kupní ceně bylo mezi stranami v říjnu 2017, nikoli ex post až poté, co byl žalobce upozorněn finančním úřadem na povinnost odvést DPH (duben 2018), popř. k okamžiku, kdy žalobce rozporoval chybně vystavenou fakturu (leden 2018). Jde-li o výkladové pravidlo contra proferentem (§ 557 OZ), pak k tomuto soud podává, že toto pravidlo by mělo nalézt uplatnění jen tehdy, je-li pojem skutečně nejednoznačný (opět s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 505/2018, popř. rozhodnutí ve věci sp.zn. 28 Cdo 1770/2007) a nelze se dobrat jeho významu ani výkladem dle úmyslu stran (§ 556 odst. 1 OZ) ani dalšími pomocnými hledisky při výkladu projevu vůle (§ 556 odst. 2 OZ). V projednávané věci však bylo provedenými důkazy zjištěno, že strany se na ceně 4 402 000 Kč dohodly, žalobce dovozoval svůj nárok z předpokládané povinnosti žalované k dani, která však žádnou takovou povinnost v konkrétním případě neměla. Důvody, proč žalovaná ujednání o kupní ceně takto formulovala (výraz„ včetně DPH“), v řízení objasnila a prokázala, že toto ujednání používala standardně ve všech svých smlouvách (smlouva se [právnická osoba] s.r.o.), a výraz„ cena včetně DPH“ použila z důvodu možnosti, že každý předmět prodeje v době tvorby smluv podléhal jiné sazbě DPH, pročež daň nebyla ve smlouvě přesně vyčíslována (čestné prohlášení [anonymizováno] [příjmení]).

21. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět a je namístě ji zamítnout. Žalovaná neporušila žádnou povinnost z uzavřené kupní smlouvy, která by zakládala nárok žalobce na náhradu škody ve smyslu § 2913 občanského zákoníku, a zároveň nebylo v řízení ani zjištěno, že by se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o žalovanou částku odpovídající dani, pro jejíž odpočet nebyly na straně žalobce splněny zákonné podmínky, jelikož dodání nemovitosti bylo v daném případě od daně osvobozeno. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v plném rozsahu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a má proto vůči žalobce nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady řízení se skládají z odměny zástupce žalované za celkem 10 úkonů právní služby dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 5. 8. 2019, účast při jednání soudu dne 7. 11. 2019, účast při jednání soudu dne 10. 12. 2019, odvolání ze dne 10. 3. 2020, účast při jednání odvolacího soudu dne 1. 9. 2021, vyjádření žalované ze dne 18. 11. 2021, účast při jednání soudu dne 15. 2. 2022, vyjádření ze dne 13. 4. 2022 a účast při jednání soudu dne 15. 2. 2023) po 11 380 Kč za každý z úkonů, a 1 úkon právní služby dle § 7 a § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu ve výši 5 690 Kč (účast při jednání odvolacího soudu dne 8. 9. 2021), tomu odpovídajících 11 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 38 210 Kč. Soud žalované nepřiznal náhradu za úkon spočívající ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 7. 2019, neboť v případě tohoto vyjádření se jednalo o prosté sdělení zástupce žalované, že nárok žalovaná neuznává a zároveň žádost o poskytnutí lhůty 30 dní k doplnění tohoto vyjádření. Celkem tak účelně vynaložené náklady tohoto řízení, jejichž náhradu je žalobce povinen zaplatit žalované, činí částku 186 785,90 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že byť při vyhlášení výroku II. nebylo výslovně v tomto výroku zmíněno platební místo pro úhradu těchto nákladů, odkazuje soud na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., dle kterého zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (v tomto případě žalovanou), je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů (žalobce) povinen ji zaplatit advokátu.