14 C 227/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 69 118 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 30. 4. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 19 118 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 10. 2016 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 22 214 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu , adresa, - město státem placené náklady řízení ve výši 13 475 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu , adresa, - město státem placené náklady řízení ve výši 500,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 118 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobou uplatnila dva nároky. Zaprvé požadovala zaplatit částku 50 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o dílo ze dne 1. 11. 2015, jejímž předmětem byla realizace interiéru společenské místnosti, montáž nábytku a řemeslné práce na adrese v , Anonymizováno, , , adresa, . Celková cena díla činila 499 358 Kč a měla být hrazena ve 3 splátkách. První část ceny 310 000 Kč měla být zaplacena do 2. 11. 2015, druhá záloha 139 358 Kč byla splatná první den montáže a poslední část ceny 50 000 Kč měla být zaplacena v hotovosti při předání díla. Žalobkyně dílo předala dne 29. 4. 2016, avšak žalovaný poslední část ceny díla ve výši 50 000 Kč nezaplatil, ač se jej žalobkyně snažila kontaktovat a následně jej k úhradě vyzvala i prostřednictvím právního zástupce výzvou ze dne 8. 4. 2019. Zadruhé se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 118 Kč představující bezdůvodné obohacení, které žalovanému mělo vzniknout tím, že žalobkyně byla za žalovaného nucena zaplatit tuto částku společnosti , právnická osoba, . za demontáž a zpětnou montáž pracovní desky provedenou nad rámec uzavřené smlouvy o dílo. Demontáž a zpětná montáž pracovní desky byla realizována taktéž na adrese , adresa, . Žalobkyně uvedla, že tyto práce si žalovaný objednal prostřednictvím žalobkyně, přičemž žalobkyni k jejich objednání výslovně ústně zmocnil. , adresa, 118 Kč byla následně vyúčtována fakturou č. , tel. číslo, ze dne 1. 8. 2016 se splatností 31. 8. 2016 a žalobkyně ji zaplatila ve dvou platbách dne 7. 10. 2016 (5 000 Kč) a dne 25. 10. 2016 (ve výši 14 118 Kč). I k úhradě této částky vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce dne 8. 4. 2019.

2. Žalovaný v rámci své procesní obrany uplatnil řadu námitek. Ve vyjádření ze dne 4. 10. 2019 (které bylo soudu doručeno dne 14. 11. 2019) uvedl, že v průběhu realizace díla řemeslníky žalobkyně došlo k vytopení domu žalovaného při montáži vodovodního filtru do kuchyňské linky, přičemž za takto vzniklou škodu zodpovídá žalobkyně, která však nechtěla škodu uhradit, jelikož nebyla patřičně pojištěna. Dne 29. 4. 2016 se strany sešly na adrese , adresa, v , Anonymizováno, za účelem předání díla, nicméně žalobkyně odmítla dílo předat, když nedošlo k doplacení ceny za dílo, úhradě škod na domě a řešení penalizace za prodlení s realizací díla. Protokol o předání díla nebyl oběma stranami podepsán, žalovaný sporoval též pravost svého podpisu na tomto protokolu. Jednání mezi stranami bylo uvedeného dne vyhrocené natolik, že žalobkyně byla z domu žalovaného vyvedena za účasti městské policie. Žalovaný dále uvedl, že pracovní deska byla součástí konstrukčních prací dohodnutých v rámci smlouvy o dílo, nejednalo se tudíž o vícepráce či jinou další objednávku. Skutečnost, že desku bylo nutné demontovat a poté znovu namontovat, byla důsledkem škodní události v podobě vytopení domu. Nabídka společnosti , právnická osoba, . je přitom datována k 27. 4. 2016 a již dne 29. 4. 2016 byla namontována, pročež není ani fakticky možné, aby během těchto pár dní došlo k demontáži a následné zpětné montáži pracovní desky a ještě se přitom stihly odstranit škody po celkovém vytopení domu. Žalovaný připustil, že od společnosti , právnická osoba, . obdržel cenovou nabídku a dne 17. 5. 2016 též fakturu na uvedené práce týkající se pracovní desky, avšak poté, co společnosti sdělil, že si nic takového u nich neobjednal, se společnost , právnická osoba, . na něj již neobracela a požadovala plnění po žalobkyni coby objednateli.

3. Žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním ze dne 11. 5. 2023 a dále při jednání soudu konaném dne 31. 7. 2023. Upřesnila, že demontáž a zpětná montáž pracovní desky byla provedena dne 26. 4. 2016, žalovaný si ji objednal prostřednictvím žalobkyně. Žalovaný svým podpisem na předávacím protokolu ze dne 26. 4. 2016 potvrdil převzetí díla od společnosti , právnická osoba, . a posléze požadoval po společnosti vyhotovení nabídky na toto dílo za účelem jejího předání pojišťovně, po které požadoval úhradu pojistné události, neboť nechtěl dílo hradit. Z uvedeného důvodu byla nabídka společnosti , právnická osoba, datována až ke dni 27. 4. 2016, tj. po provedení díla. Žalovanému pojišťovna odmítla provedené dílo proplatit, pročež žalovaný následně nechtěl částku za demontáž a montáž desky společnosti zaplatit. Motivací žalobkyně k úhradě částky 19 118 Kč bylo to, že se subdodavatelskou společností dlouhodobě spolupracovala. Jde-li o nárok 1 žaloby, žalobkyně upřesnila, že termín dokončení díla dle uzavřené smlouvy o dílo byl sjednán mezi stranami tak, že dílo mělo být provedeno v rozmezí měsíce října až prosince 2015, přičemž strany se shodly na tom, že veškeré práce budou hotové do konce prosince roku 2015. Práce byly zahájeny 29. 11. 2015 a dokončeny byly dne 16. 12. 2015. Jde-li o obranu žalovaného, žalobkyně vznesla námitku promlčení ve vztahu k nárokům, které žalovaný uplatnil ve své obraně (ve vyjádření ze dne 4. 10. 2019), neboť všechny uplatněné nároky měly vzniknout nejpozději v květnu 2016 a uplatněny byly v říjnu 2019.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění. Ze smlouvy o dílo (č.l. 12-15) uzavřené dne 1. 11. 2015 vyplývá, že žalovaný (objednatel) si u žalobkyně (zhotovitelky) objednal realizaci interiéru společenské místnosti za celkovou cenu 499 358 Kč, která měla být uhrazena formou tří záloh. První část platby ve výši 310 000 Kč měla být zaplacena do 2. 11. 2015, druhá platba ve výši 139 358 Kč v první den montáže a třetí, poslední část platby ve výši 50 000 Kč měla být zaplacena hotově při předání díla. V článku týkajícím se povinností objednatele si strany sjednaly, že objednatel převezme provedené dílo pečlivou prohlídkou a podpisem v předávacím protokolu, kde uvede veškeré zjevné vady díla (strana 6 smlouvy, bod za d) v části uvozené „Objednatel zajistí“). Z předávacího protokolu (č.l. 15 p.v.-16) bylo zjištěno, že žalovaný dne 29. 4. 2016 převzal dílo a uplatnil u žalobkyně jednotlivé vady a nedodělky, které se žalobkyně zavázala odstranit nejpozději do 6. 5. 2016. Z daňového dokladu – faktury vystavené dne 1. 8. 2016 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . vyúčtovala žalobkyni jako odběratelce částku 19 118 Kč splatnou 31. 8. 2016 za demontáž a zpětnou montáž pracovní desky. Žalobkyně zaplatila vyfakturovanou částku dvěma platbami, a to dne 7. 10. 2016 ve výši 5 000 Kč a dne 25. 10. 2016 ve výši 14 118 Kč (výpisy z účtu žalobkyně na č.l. 21 a 21 p.v.). Soud k důkazu provedl taktéž protokol (č.l. 33) ze dne 21. 12. 2015, z něhož je zřejmé, že servisní technik společnosti Aquel, p. Mareš uvedeného dne sepsal zápis o vyplavení kuchyně na adrese , adresa, v Plzni, v němž jako důvod škodní události byla zapsána vadná matice na tubě filtru a technik uvedl mimo další nutnost demontáže kuchyně. Z oznámení Kooperativa pojišťovny ze dne 13. 11. 2019 vyplývá, že žalovaný byl vyrozuměn o celkové výši škody a celkové výši poskytnutého pojistného plnění po odečtení spoluúčasti (dopis na č.l. 34). Strany označily za nespornou skutečnost, že dne 20. 12. 2015 došlo na adrese , adresa, ke škodní události spočívající ve vytopení domu žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2019 k úhradě dlužné částky 69 118 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy (předžalobní upomínka na č.l. 18 včetně podacího lístku na č.l. 19). Z nabídky společnosti , právnická osoba, . ze dne 27. 4. 2016 bylo zjištěno, že demontáž a zpětná montáž pracovní desky byla naceněna dodavatelem na částku 24 186,80 Kč včetně DPH (č.l. 20, shodně na listu č.l. 220). K důkazu byla provedena e-mailová komunikace mezi žalobkyní a paní , jméno FO, , zaměstnankyní společnosti , právnická osoba, ., (č.l. 219 a 221), která žalobkyni potvrdila skutečnost, že faktura za montáž a demontáž desky byla nadvakrát zaplacena v říjnu (pozn. z kontextu komunikace je zřejmé, že je myšlena platba v říjnu 2016). Z předávacího protokolu k zakázce s názvem „, Anonymizováno, “ (č.l. 222) soud podává, že dne 16. 12. 2015 byla zhotovitelem, společností , Anonymizováno, ., předána pracovní deska, obklad a dřezy objednatelce (žalobkyni). Z předávacího protokolu ze dne 26. 4. 2016 (č.l. 222 p.v., shodně též na č.l. 201) k zakázce s názvem “, Anonymizováno, “ vyplývá, že uvedeného dne byla zhotovitelem, společností , právnická osoba, . předána pracovní deska, obklad a dřezy objednatelce (v protokole je jako objednatelka uvedena žalobkyně), přičemž protokol je podepsán žalovaným v kolonce určené k podpisu objednatele.

5. K důkazu byla dále provedena nedatovaná fotografie na č.l. 202, jež měla být dle žalobkyně pořízena na jaře 2016 a která byla soudu předložena za účelem prokázání tvrzení žalobkyně, že žalovanému byla dodána interiérová zahrádka, jež byla součástí realizace díla, a to včetně příslušných návodů, které žalobkyně zaslala žalovanému e-mailem ze dne 4. 5. 2016 (č.l. 208). Provedena byla též e-mailová komunikace (č.l. 203-205) mezi žalobkyní a p. , jméno FO, obsahující přeposílané e-mailové zprávy mezi p. , jméno FO, , žalovaným a likvidátorem pojišťovny, p. , Anonymizováno, , týkající se způsobu řešení pojistné události a rovněž zpráva na č.l. 207, kterou žalovaný informoval žalobkyni o obsahu vyjádření pojišťovny k nastalé pojistné události. Taktéž byla provedena zpráva na č.l. 206, prostřednictvím které žalovaný vyrozumíval zástupce firmy , Anonymizováno, o vyplavení domu, a e-mailová komunikace na č.l. 210 uskutečněná mezi žalobkyní a zástupcem společnosti , Anonymizováno, , p. , Anonymizováno, , dne 14. 3. 2017.

6. Vzhledem k procesní obraně žalovaného, který sporoval pravost podpisu na předávacím protokolu ze dne 29. 4. 2016 byl ve věci byl vypracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví (č.l. 153-175) za účelem zjištění pravosti podpisu žalovaného na této listině. Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že podpis objednatele na protokolu je jednoznačně pravým podpisem , Jméno zainteresované osoby 1/0, .

7. Dále soud provedl k důkazu e-mailovou korespondenci z 23. až 26. dubna 2019 na č.l. 242-243, která proběhla mezi právním zástupcem žalovaného a předchozí právní zástupkyní žalobkyně, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , a to v reakci na předžalobní výzvu žalobkyně. Zástupce žalovaného zaslal advokátce žalobkyně dne 26. 4. 2019 výzvu, kterou žalovaný vyzýval žalobkyni k úhradě dlužné částky 105 000 Kč (nejpozději do 30. 4. 2019), přičemž uvedl, že částku 105 000 Kč dluží žalobkyně žalovanému, ať se již jedná o cenu za nedodělané, avšak zaplacené dílo, škodu, jež žalobkyně způsobila žalovanému svým pochybením, úroky z prodlení či smluvní pokutu (č.l. 243).

8. Pro úplnost soud uvádí, že k důkazu byla provedena též listina na č.l. 232 obsahující nákres (plánek) kuchyně v domě žalovaného, z níž však soud neučinil žádná pro věc významná zjištění. Shodně tak soud provedl k důkazu žalovaným předloženou nájemní smlouvu ze dne 6. 12. 2015, nicméně vzhledem k následnému právnímu posouzení určitosti učiněného úkonu započtení, soud tuto listinu k důkazu ve výsledku nehodnotí.

9. Soud neprovedl výslechy svědků navržené žalobkyní, a to zaměstnanců společnosti , právnická osoba, . (svědkyně , jméno FO, , svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , svědka , Anonymizováno, a svědka , Anonymizováno, ), jejichž výslech byl navržen za účelem zjištění okolností objednání montáže a demontáže pracovní desky, kdy k tomuto objednání došlo a kým byla objednávka zaplacena. Takto navržené svědecké výpovědi soud shledal nadbytečnými za situace, když skutečnost, kdy došlo k objednání pracovní desky a kým a kdy byla objednávka zaplacena, vyplývá z provedených listinných důkazů (vizte č.l. 21, 21 p.v., čl. 201, resp. č.l. 222). Rovněž soud zamítl pro nadbytečnost návrh na provedení výslechu svědků – likvidátorů pojistné události v domě žalovaného, svědka , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jež byly navrženy za účelem prokázání, kdy a kým byla nahlášena pojistná událost, kým a jakým způsobem byla řešena a zda došlo k nahrazení škody a v jakém rozsahu. Jako nadbytečné je soud shledává z důvodu, že skutečnost, že pojistná událost v domě vznikla a škodní událost byla řešena pojišťovnou, byla mezi stranami nesporná, ačkoliv strany odlišně vnímaly samotnou příčinu (původ) vzniku škody. Pokud jde o úhradu škody pojišťovnou, tato skutečnost je zřejmá z listiny provedené k důkazu na č.l.

34. Jako nadbytečné pak soud shledal výslechy pracovníků pojišťovny k dalším tvrzením, neboť skutečnosti, které jimi měly být prokazovány, by nesměřovaly ke zjištění skutečností, které byly pro soud významné z hlediska právního posouzení věci. Taktéž soud zamítl pro nadbytečnost návrh na výslech svědka , jméno FO, , bratra žalovaného, jenž měl být vyslechnut k procesní obraně žalovaného týkající se škody v podobě ušlého nájemného z nájemní smlouvy ze dne 6. 12. 2015, neboť soud provedl k důkazu samotnou nájemní smlouvu, pročež se jevilo soudu již jako nadbytečné ke stejné skutečnosti vyslýchat též svědka.

10. Podle § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

11. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

12. Podle § 2605 o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.

13. Jde-li o právní posouzení takto zjištěného skutkového stavu, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, a to v části týkající se nároku na zaplacení částky 50 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o dílo odpovídající třetí části sjednané ceny (doplatku) za dílo (nárok 1 žaloby). Z provedených důkazů má soud za zjištěné a prokázané, že strany platně uzavřely smlouvu o dílo v souladu s ust. § 2586 a násl. o. z., v rámci které si ujednaly též způsob, jakým bude cena za dílo placena, a to formou tří splátek. Poslední splátka ceny za dílo ve výši 50 000 Kč měla být podle smlouvy splatná při předání díla v poslední den montáže. Strany si zároveň ve smlouvě sjednaly povinnost objednatele převzít provedené dílo a současně podepsat předávací protokol (vizte bod d) ustanovení smlouvy Objednatel zajistí). Vzhledem k tomu, že tato povinnost byla formulována pouze na straně objednatele, nikoliv pro obě strany, dovozuje soud z této skutečnosti, že mezi stranami nebyl sjednán protokolární způsob předání a převzetí díla coby hmotněprávní předpoklad pro vznik nároku na zaplacení ceny díla. Jelikož způsob předání díla nebyl smlouvou koncipován jako protokolární, nemohl v kontextu této skutečnosti obstát ani argument žalovaného, že dílo nebylo uvedeného dne předáno, když na protokolu o předání absentuje podpis žalobkyně. Ze znaleckého posudku současně vyplynulo, že žalovaný protokol ze dne 29. 4. 2016 vlastnoručně podepsal, čímž byla v tomto směru v řízení vyvrácena i procesní obrana žalovaného o nepravosti jeho podpisu na této listině. Případné vady díla, které byly v předávacím protokolu uvedeny, přitom samy o sobě nebrání vzniku práva žalobkyně požadovat zaplacení ceny za dílo.

14. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že dílo bylo řádným způsobem předáno v souladu s uzavřenou smlouvou, zabýval se procesní obranou žalovaného v podobě kompenzačních námitek uplatněných v podání ze dne 4. 10. 2019, zejména tím, zda takto učiněný zápočet splňuje veškeré náležitosti vyžadované hmotným právem, tj. zda byl zápočet učiněn vůči splatným pohledávkám žalovaného a zda tak mohlo dojít k úhradě žalované částky jejím započtením. Žalovaný uvedl, že žalobkyni vyzval k zaplacení svých pohledávek ve výzvě ze dne 26. 4. 2019, v níž uplatnil požadavek na zaplacení částky 105 000 Kč ve lhůtě do 30. 4. 2019, pročež k datu 30. 4. 2019 nastala také splatnost těchto pohledávek. Soud však danou výzvu považuje za natolik neurčité právní jednání, že má za to, že taková výzva nemohla vyvolat splatnost pohledávek žalovaného, když z textu výzvy není seznatelné, jaké konkrétní pohledávky a v jaké konkrétní výši žalovaný vůči žalobkyni eviduje, pouze obecně tato výzva odkazuje na celkovou výši pohledávek (105 000 Kč) a datum (30. 4. 2019), do kdy má být tato částka nejpozději zaplacena. Z formulace výzvy „ať již se jedná o cenu za nedodělané avšak zaplacené dílo, škodu, jež mu způsobila svým pochybením, úroky z prodlení či smluvní pokutu atd.“ lze vyčíst toliko skutečnost, že žalovaný takových pohledávek vůči žalobkyni eviduje vícero, nicméně pohledávky nejsou nijak blíže specifikovány (důvodem jejich vzniku ani jejich výší). Z tohoto důvodu by bylo možné nahlížet jako na výzvu k zaplacení pohledávek žalovaného způsobilou přivodit jejich splatnost teprve na podání ze dne 4. 10. 2019 (doručené soudu dne 14. 11. 2019 a žalobkyni dne 18. 11. 2019), v němž žalovaný uvedl, že za žalobkyní má tyto následující pohledávky: částku 29 714 Kč „z titulu úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z celkové ceny díla“, dále úrok z prodlení ve výši 17 332 Kč za nedokončenou interiérovou zahrádku, ušlý příjem z nájemného ve výši 28 000 Kč za 4 měsíce (od 1. 1. 2016 do 30. 4. 2016), dále náklady, které žalovanému vznikly v souvislosti s dojížděním do domu za účelem jeho vysoušení po škodní události z prosince 2015 odpovídající částce vynaložené na pohonné hmoty ve výši 2 565 Kč, škodu v podobě času, který strávil mimo zaměstnání, neboť byl nucen do domu dojíždět a vylévat vysoušeče, pročež při minimální odměně za hodinu jeho práce a čas strávený na cestě tuto škodu vyčíslil částkou 10 125 Kč (v podrobnostech soud odkazuje na podání žalovaného na č.l. 30-32). Všechny takto vyčíslené pohledávky žalovaný započetl do výše odpovídající žalované částce (součtu obou dvou nároků požadovaných žalobou) a navrhl za účelem prokázání své obrany jednotlivé důkazní prostředky (pod I. až IX. vyjádření žalovaného na č.l. 30 pv.-32 spisu). Takto učiněný kompenzační úkon žalovaného soud shledává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu jako neplatný z důvodu jeho neurčitosti, když z kompenzačního projevu žalovaného není zřejmé, která část započítávaných pohledávek žalovaného zanikla. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, pročež nebylo zapotřebí, aby žalobkyně proti učiněnému zápočtu vznesla námitku relativní neplatnosti tak, jak žalovaný namítal, nýbrž soud k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti. K otázce určitosti právního úkonu zápočtu se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 19. 2. 2013 sp.zn. , spisová značka, a konstatoval, že podle ustálené judikatury soudů je pro neurčitost (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), neplatný právní úkon započtení (§ 580 o. z.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by bylo patrno, která část započítávaných pohledávek zanikla a která nikoli (shodně tak např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2013 ve věci sp.zn. , spisová značka, ). Tyto své závěry Nejvyšší soud upřesnil dále i v rozsudku ze dne 24. 10. 2016 ve věci sp.zn. , spisová značka, , resp. v usnesení sp.zn. , spisová značka, ze dne 29. 11. 2018, v nichž se uvádí, že o neurčitost právního úkonu (jednání) započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. Žalovaný započtením, které učinil v podání ze dne 4. 10. 2019, přitom využil hned několik různých pohledávek, každá z nich měla zcela samostatný skutkový základ (ať již se jednalo o nárok z titulu smluvní pokuty za prodlení s nedokončeným dílem, nárok vyplývající z vadně provedeného díla či nárok z titulu náhrady škody za ušlé nájemné aj.) a z úkonu započtení žalovaného není vůbec zřejmé, v jakém rozsahu započítávané pohledávky mají pokrýt žalovanou částku, jinými slovy která část takto uplatněných pohledávek zaniká v důsledku započtení. Shora uvedené závěry judikatury jsou přitom použitelné i na započtení řídící se právní úpravou občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2021 sp.zn. , spisová značka, ). Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že i pokud by žalovaný specifikoval, v jakém rozsahu pohledávky zanikají a v jaké části nikoliv, v zásadě nelze spojit úkon započtení a výzvu k plnění do jediného podání. Tento svůj závěr soud opírá o usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, ze dne 31. 1. 2006, dle něhož úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky; takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky přitom není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň učiní projev k započtení této pohledávky.

15. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně v podání ze dne 11. 5. 2023 vznesla námitku promlčení ve vztahu k nárokům, které žalovaný uplatnil v podání ze dne 4. 10. 2019, nicméně s ohledem na výše vyložené důvody, pro které soud shledává započtení učiněné žalovaným jako absolutně neplatné pro jeho neurčitost, se soud uplatněnou námitkou promlčení blíže nezabýval.

16. Z důvodů, které soud uvedl v odstavci 14. rozsudku (neurčitost kompenzačního projevu, resp. neplatnost započtení v důsledku jeho neurčitosti), soud neprovedl důkazy, které žalovaný navrhnul za účelem prokázání existence jeho pohledávek vůči žalobkyni, a které žalovaný označil v podání ze dne 4. 10. 2019 (ohledání na místě, odborné vyjádření/znalecký posudek k ceně zahrádky, výslech žalovaného, výslech svědkyně , Anonymizováno, , výslech pana , Anonymizováno, , potvrzení o příjmech žalovaného, odborné vyjádření/případně znalecký posudek k odhadované ceně za opravy vytopeného domu) a hodnotí je za dané situace jako nadbytečné, ač si je soud vědom skutečnosti, že po procesní stránce tyto další navržené důkazy formálně nezamítnul.

17. Jde-li o výrok II. rozsudku, v této části soud shledal žalobu jako nedůvodnou, pročež ji v rozsahu částky 19 118 Kč s příslušenstvím zamítl. Vzhledem k tomu, že soud přijal závěr, že dílo žalobkyně předala dne 29. 4. 2016 (jak sama žalobkyně uváděla), nemohlo obstát její tvrzení o tom, že žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně za něj zaplatila částku za demontáž a zpětnou montáž pracovní desky provedené nad rámec uzavřené smlouvy o dílo. Předně je třeba konstatovat, že žalobkyně plnila právě na základě smlouvy o dílo ze dne 1. 11. 2015, v rámci které si strany ujednaly mimo jiné i provedení konstrukčních prací specifikovaných na straně 5 smlouvy, přičemž jednou z těchto položek byla pracovní deska v ceně 90 190 Kč. Mezi stranami bylo nesporné, že dne 20. 12. 2015 došlo v domě žalovaného k vytopení interiéru, byť se strany neshodly na tom, z jakého důvodu ke škodní události vůbec došlo – zda škoda byla způsobena úmyslným odpojením hadičky u vodovodního filtru třetí osobou či zda při montáži vodovodního filtru došlo k chybě způsobené pracovníkem subdodavatele, případně zda se událost přihodila z jiných důvodů. Byla to však žalobkyně, která coby zhotovitelka měla povinnost provést dílo na své nebezpečí dle § 2586 o. z., čímž se rozumí i to, že nesla též odpovědnost za škodu na věci (srov. in Hulmák a kolektiv, Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část, (§ 2055- 3014), 1. vydání, 2014, , právnická osoba, .Beck, str. 1032-1040, bod 22-24). Žalobkyně jako zhotovitelka byla proto odpovědná za způsob provádění díla včetně zvýšených nákladů, které vynaložila v souvislosti s demontáží a opětovnou montáží pracovní desky v důsledku škodní události, lhostejno, zda vytopení domu způsobil pracovník jejího subdodavatele při montáži vodovodního filtru či jiná osoba. Skutečnost, že žalobkyně objednala tyto práce, vyplývá též z předávacího protokolu ze dne 26. 4. 2016 na č.l. 222 p.v., v němž je žalobkyně uvedena jako objednatelka, shodně tak z názvu zakázky je zřejmé, že práci zadávala žalobkyně a tento předávací protokol je svým obsahem a formou (vymezení stran, název zakázky) zcela shodný jako předávací protokol k původní pracovní desce ze dne 16. 12. 2015 dodané před škodní událostí (na č.l. 222).

18. Jde-li o náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku), postupoval soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru jejího úspěchu k neúspěchu ve sporu. Náklady řízení by v případě plného úspěchu žalobkyně činily částku 48 503 Kč, která se skládá z odměny advokáta za celkem , hodnota, úkonů právní služby po 3 900 Kč (a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzvu k plnění, poradu s klientkou dne 23. 3. 2023, písemné vyjádření ze dne 11. 5. 2023, účast u jednání soudu dne 19. 11. 2019, dne 29. 3. 2023, dne 31. 7. 2023 a dne 25. 10. 2023) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů advokáta za těchto devět zmíněných úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 % počítané z odměny advokáta a paušálních náhrad. Soud naopak nepřiznal v rámci náhrady nákladů řízení odměnu zástupce žalobkyně za vyúčtovaný úkon spočívající v účasti advokáta u jednání u mediátora dne 14. 9. 2022, a to s ohledem závěr Ústavního soudu prezentovaný v usnesení ze dne 3. 4. 2018 ve věci sp.zn. IV. ÚS 3658/17, dle kterého nárok na odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně. Tento názor zastává též odborná literatura s odkazem na dobrovolnost účasti zástupce u setkání s mediátorem (srov. in , adresa, , Gantner, První setkání se zapsaným mediátorem z pohledu praxe. Bulletin advokacie 4/2016, č. , hodnota, , str. 4 a násl.). Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná v částce 50 000 Kč (a příslušenství vyčísleného ke dni rozhodnutí) a neúspěšná v částce 19 118 Kč (a rovněž příslušenství vyčísleného ke dni rozhodnutí), převedeno na procentuální vyjádření byla úspěšná v rozsahu 72,9 % předmětu řízení a neúspěšná v rozsahu 27,1 % předmětu řízení. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 45,8 % účelně vynaložených nákladů řízení, tj. v částce 22 214 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen částku odpovídající náhradě nákladů řízení zaplatit advokátu žalobkyně.

19. Výroky IV. a V. bylo rozhodnuto o povinnosti stran k náhradě nákladů, které v řízení hradil stát ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. Výše těchto nákladů odpovídá znalečnému, které bylo v řízení proplaceno ze státních prostředků a to v celkové výši 18 484 Kč, přičemž tato částka byla rozdělena dle procesního úspěchu stran v řízení tak, že výrokem IV. bylo žalovanému uloženo zaplatit státu částku 13 475 Kč představující 72,9 % z celkové sumy státem placených nákladů, žalobkyni pak byla výrokem V. stanovena povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 500,90 Kč odpovídající jejímu procesnímu neúspěchu v rozsahu 27,1 % předmětu řízení při zohlednění skutečnosti, že žalobkyně byla z 90% osvobozena od povinnosti platit soudní poplatky, přičemž toto osvobození se vztahuje i na povinnost k náhradě nákladů, které v řízení hradil stát.

20. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. tak, že ke splnění jednotlivých povinností stanovil vždy obecnou třídenní lhůtu k plnění.