14 C 26/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 4. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci toho rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 4 734,77 Kč, úroku ve výši 13 323,75 Kč a úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 55 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 496,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 3. 6. 2021. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 64 941 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 46 743 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,94 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního splácení ve výši 12 828 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti ve 30 měsíčních splátkách po 4 165 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 12. 2023. Žalovaný však uhradil pouze částku 5 000 Kč. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 9. 6. 2021. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 55 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 734,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 323,75 Kč, úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 55 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 55 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, leč neúspěšně. Žalobkyně uvedla též skutečnosti, které zkoumala před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěrové prostředky (blíže doplnění žaloby na č.l. 27-28).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádným způsobem doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 3. 6. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 46 743 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou odpovídající poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 12 828 Kč, přičemž úroková sazba činila dle smlouvy 50,50 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v červnu 2021 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 7,58 % ročně.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost této smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 3. 6. 2021 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 61 071 Kč označená ve smlouvě jako poplatek za spotřebitelský úvěr skládající se z položek úrok (46 743 Kč), částka za zpracování úvěru (1 500 Kč) a částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení (12 828 Kč), který měl žalovaný společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u výše uvedené smlouvy posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za spotřebitelský úvěr“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 20,94 % ročně, jak žalobkyně uváděla v žalobě, ani úrok ve výši 50,50 % ročně, jak žalobkyně proklamovala ve smlouvě, ale ve skutečnosti po přepočtu úrok ve výši 44,4 % ročně. Takovou výši úroku soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2013) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrové prostředky v celkové výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě sjednané ve smlouvě, to jest nejpozději do 3. 12. 2023. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčené jistiny, a to po zohlednění platby učiněné ze strany žalovaného v celkové výši 55 000 Kč.

9. Nadto soud uvádí, že nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně neověřila dostatečně úvěruschopnost žalovaného před sjednáním úvěrové smlouvy. Ze zákaznické karty na č.l. 9 je zřejmé, že žalobkyně se blíže nezajímala a nevyhodnocovala údaje získané od zákazníka (žalovaného), neboť pravděpodobně vůbec neověřovala údaje, které byly v této žádosti vyplněny, popř. které nebyly vyplněné vůbec. Pomine-li soud skutečnost, že je krajně nepravděpodobné, že by měsíční výdaje žalovaného činily v té době pouze 5 000 Kč, když do takové částky při tržních cenách tak, jak byly nastaveny v roce 2021, bezpochyby nemohly být uvažovány veškeré pravidelné a běžné měsíční výdaje jako je například strava, náklady na bydlení a energie, léky, ošacení apod., nelze přehlédnout, že žalobkyně nezohlednila ani skutečnost, že předmětný spotřebitelský úvěr byl čerpán za účelem financování jiného spotřebitelského úvěru u téhož subjektu (, právnická osoba, ), což je uvedeno přímo ve smlouvě. Naopak v žádosti na č.l. 9 v kolonce interní splátky PF není uvedena žádná měsíční splátka, což neodpovídá skutečnosti, že úvěr žalovaný žádal poskytnout za účelem financování úvěrových plátek z jiné smlouvy. Žádost o spotřebitelský úvěr a úvěrová smlouva přitom byly zpracovány v týž den stejnou osobu – pracovníkem právního předchůdce žalobkyně.

10. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 55 000 Kč (jelikož část dluhu ve výši 5 000 Kč již žalovaný žalobkyni dle jejího tvrzení zaplatil) a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě žalovaný nesplnil, dostal se do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva vyhodnocena jako neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť z neplatné úvěrové smlouvy nemohly žalovanému vzniknout žádné jiné povinnosti. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že vzhledem k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy z důvodu nemravné výše ujednaného úroku bylo již nadbytečné zkoumat, zda žalobkyně před sjednáním úvěrové smlouvy řádným způsobem vyhodnotila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 3 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 2 200 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 55 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 3 970,50 Kč (kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce 27 840,02 Kč, byla úspěšná v rozsahu 68 % a neúspěšná v rozsahu 32 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 %, tj. v částce 5 496,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.