14 C 289/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 40 976,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 9. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 23 776,88 Kč, úroku ve výši 7 134,15 Kč, úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 13 676,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 18,69 % ročně z částky 27 300 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7 440,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 100 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 676,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 976,88 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dvou uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. První smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, byla uzavřena dne 18. 12. 2020 (nárok 2 žaloby) a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované na jejím základě peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 27 655 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,08 % ročně, částku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku 4 164 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2022. Žalovaná však uhradila pouze částku 23 900 Kč (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni). Dne 19. 3. 2021 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (nárok 1 žaloby), na jejímž základě žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná rovněž stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 39 378 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,69 % ročně, částku ze zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč. Tuto celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 12. 2022. Žalovaná na uvedený dluh zaplatila toliko 8 900 Kč. Obě pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Žalobkyně po žalované v případě dluhu ze smlouvy ze dne 18. 12. 2020 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 676,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 137,29 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 638,21 Kč, úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 13 676,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 13 676,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 19. 3 2021 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 27 300 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 996,86 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 802,15 Kč, úroku ve výši 18,69 % ročně z částky 27 300 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % z částky 27 300 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádným způsobem doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 18. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč (výše poslední splátky byla sjednána částkou 2 255 Kč) spolu s úrokem ve výši 19 282 Kč, odměnou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za doplňkovou službu komfortního splácení 4 164 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činila 86 % ročně a byla sjednána jako pevná a neměnná po celou dobu splácení, RPSN činila 142, 04 %. Dne 19. 3. 2021 pak uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč (poslední splátka měla činit 3 298 Kč) spolu s úrokem ve výši 28 923 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za komfortní splácení ve výši 6 246 Kč. Úroková sazba činila 86 % ročně a byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení, RPSN činila 137,77 %. Obě pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v prosinci 2020 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,12 % ročně a v březnu 2021 byly průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností s fixací od jednoho roku do pěti let obvykle v sazbě 7 % ročně.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložených úvěrových smluv. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu obou smluv. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrových smluv a dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy uzavřené dne 18. 12. 2020 a 19. 3. 2021 jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 24 946 Kč u smlouvy ze dne 18. 12. 2020 a částka ve výši 36 669 Kč u smlouvy ze dne 19. 3 2021 označená vždy jako poplatek a dále členěná na položky: úrok, částka za zpracování spotřebitelského úvěru (1 500 Kč), a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního splácení, kterou měla žalovaná společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u obou výše specifikovaných smluv posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za poskytnutí úvěru“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 22, 08 % ročně, resp. 18,69 % ročně, jak žalobkyně uváděla v žalobě, ale úrok 69,9 %, resp. 71,2 % ročně (úrok ve výši 14 254 Kč při zapůjčení jistiny 20 000 Kč, resp. úrok 20 953 Kč při zapůjčení jistiny 30 000 Kč vždy na dobu 21 měsíců). Navíc tvrzení žalobkyně o výši úroků u jednotlivých smluv ani nekorespondují s doloženými listinami, neboť v předmětných smlouvách je uveden výslovně úrok ve výši 86 % ročně. Takovou výši úroků soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami by v daném případě činil úrok ve výši cca 21-24 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrové prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtách sjednaných v jednotlivých smlouvách, to jest nejpozději do 18. 9. 2022, resp. 19. 12. 2022. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčených jistin, a to po zohlednění celkových plateb ze strany žalované (8 900 Kč a 23 900 Kč).

10. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 17 200 Kč (jelikož část dluhu ve výši 32 800 Kč již žalovaná žalobkyni dle jejího tvrzení zaplatila) a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě žalovaná nesplnila, dostala se tím do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byly uzavřené smlouvy neplatné, bylo z nich zřejmé, do kdy má žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaná peníze vrátit, jí byl znám již od jejich poskytnutí. Žalované byla pro splnění této povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení v uvedené výši včetně příslušenství určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z důvodů výše uvedených soud žalobu výrokem II, neboť všechny ostatní žalobou uplatněné nároky se odvíjely od neplatné smlouvy.

11. Pro úplnost soud doplňuje, že vzhledem k přijatému závěru o absolutní neplatnosti úvěrových smluv uzavřených mezi stranami sporu se soud již podrobněji nezabýval otázkou řádného vyhodnocení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele, neboť s ohledem na učiněné závěry bylo již toto zkoumání nadbytečné.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalované. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalované v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.