14 C 298/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení částky 48 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 10. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 18 290 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 468,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 290 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci prostřednictvím elektronické komunikace uzavřeli dne 25. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty úvěrové prostředky ve výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do 22. 9. 2023, následně si strany sjednaly prodloužení doby splatnosti úvěru do 18. 10. 2023, přičemž žalovaný se zavázal spolu s poskytnutými peněžními prostředky vrátit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 290 Kč. Žalovaný ve stanovené době nezaplatil žalobkyni ani úvěr ani poplatek za jeho poskytnutí. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje kromě nesplacené jistiny 30 000 Kč a poplatku 12 290 Kč také smluvní pokutu za prodlení s plněním v celkové výši 6 000 Kč (0,1 % denně z částky 30 000 Kč za období od 19. 10. 2023 do 5. 5. 2024). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vyzván e-mailovou zprávou, jelikož elektronická komunikace byla mezi stranami sjednána jako forma komunikace přímo v textu smlouvy o úvěru (čl. 14.2.1).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila, soud proto její souhlas předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Na základě žádosti o poskytnutí úvěru 220151 strany uzavřely dne 25. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázový bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěrové prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 12 290 Kč do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Výše RPSN činila 1 035 %, roční úroková sazba činila dle textu smlouvy 0 %. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které se ocitne v prodlení. Skutečnost, že žalovanému byly vyplaceny na účet úvěrové prostředky ve výši 30 000 Kč, vyplývá z potvrzení o platbě na č.l. 32 a rovněž ze zprávy banky na č.l. 38, dle které bylo ověřeno, že na účet vedený na jméno žalovaného byla dne 25. 8. 2023 připsána částka 30 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 3. 2024 a rovněž z e-mailu, prostřednictvím kterého byla předžalobní výzva odeslána, má soud za zjištěné, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Bylo případně na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval, že dlužnou částku zcela či zčásti uhradil, což se však nestalo.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložených úvěrových smluv. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne 25. 8. 2023 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 12 290 Kč označená jako poplatek za poskytnutí úvěru, kterou měl žalovaný společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně jako společnost, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a uvedená odměna označená ve formulářových smlouvách jako poplatek za poskytnutí úvěru za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Vzhledem k tomuto závěru soud u předmětné smlouvy posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za poskytnutí úvěru“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 0 % ročně, jak proklamovala smlouva, ale úrok více než 160 % ročně (při poskytnutí jistiny 30 000 Kč a splatnosti úvěru 28 dnů činil tento „poplatek“ částku 12 290 Kč). Takovou výši úroku nelze kvalifikovat jinak než jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami by v daném případě činil úrok ve výši cca 10 % ročně. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrové prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě do 22. 9. 2023, tedy do 28 dnů. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřenou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatné právní jednání, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčené jistiny, tedy na vrácení částky 30 000 Kč.

11. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 30 000 Kč a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě žalovaný nesplnil, dostal se počínaje dnem 19. 10. 2023 (marným uplynutím prodloužené doby splatnosti) do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení v uvedené výši včetně příslušenství určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části předmětu řízení (tj. ohledně částky 12 290 Kč odpovídající poplatku za sjednaný úvěr a smluvní pokuty 6 000 Kč) z důvodů výše uvedených soud žalobu výrokem II, neboť všechny ostatní žalobou uplatněné nároky se odvíjely od neplatné smlouvy.

12. Pro úplnost soud doplňuje, že vzhledem k přijatému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi stranami sporu se soud již podrobněji nezabýval otázkou řádného vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, neboť s ohledem na učiněné závěry bylo již toto zkoumání nadbytečné.

13. Výrok o nákladech řízení (pod bodem III.) vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení by v případě plného úspěchu činily částku 3 384 Kč, neboť sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů advokáta za tyto tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceného soudního poplatku 1 932 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 30 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 4 647,90 Kč (kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce 18 290 Kč, byla úspěšná v rozsahu 71,7 % a neúspěšná v rozsahu 28,3 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 43,4 %, tj. v částce 1 468,60 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.