14 C 314/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 22 229,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 12. 2022 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč splatných vždy do 25. dne v příslušném měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jediné splátky řádně a včas.

II. Žaloba o zaplacení částky 4 779,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 2056,92 Kč, úrokem ve výši 3 170,82 Kč, úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 13 723,66 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 8 506,11 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 627,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 229,77 Kč s příslušenstvím a to z titulu dvou uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. První smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, byla uzavřena dne 30. 8. 2020 (nárok 2 žaloby) a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému na jejím základě peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 12 321 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 059 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní splácení ve výši 2 762 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 287 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 2. 2022. Žalovaný však uhradil pouze částku 2 674,73 Kč (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni). Dne 5. 10. 2020 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (nárok 1 žaloby), na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný rovněž stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 17 731 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 088 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně, částku ze zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč. Tuto celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 420 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 4. 2022. Žalovaný však zaplatil na uvedený dluh pouze částku 3 875,27 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Žalobkyně po žalovaném v případě dluhu ze smlouvy ze dne 30. 8. 2020 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 506,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 669,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 251,46 Kč, úroku ve výši 24,36 % ročně z částky 8 506,11 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 8 506,11 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 5. 10. 2020 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 723,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 250,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 056,92 Kč, úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 13 723,66 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 723,66 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět (podáním ze dne 21. 11. 2023), pročež bylo řízení zastaveno usnesením Okresního soudu , adresa, -město č.j. , spisová značka, ze dne 27. 11. 2023 v rozsahu tohoto zpětvzetí. Dále usnesením Okresního soudu , adresa, -město ze dne 14. 2. 2024 č.j. , spisová značka, bylo řízení rovněž zastaveno v části požadovaného kapitalizovaného příslušenství na základě částečného zpětvzetí žaloby učiněného podáním žalobkyně ze dne 2. 2. 2024.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáními doručenými tomuto soudu dne 11. 10. 2023 a dne 12. 4. 2024. Uvedl, že nepopírá, že od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal několik úvěrů, a to v celkové výši 25 000 Kč. Zároveň žalovaný sdělil, že celkem již na účet právního předchůdce zaplatil částku 6 550 Kč (podání ze dne 11. 10. 2023), resp. částku 10 550 Kč (v podání ze dne 12. 4. 2024), reálně však uhradil částku vyšší, avšak některé splátky dával obchodnímu zástupci společnosti, který mu na tyto částečné úhrady nedal žádné potvrzení a nyní jejich převzetí popírá. Žalovaný dále uvedl, že nemohl nijak ovlivnit to, jakým způsobem žalobkyně či společnost , právnická osoba, platby od žalovaného použije a započte. Ačkoli si je vědom toho, že je nucen hradit též příslušenství v podobě úroků a úroků z prodlení, považuje sazby RPSN stanovené oběma smlouvami za nemravné, neboť dosahují takřka dvacetinásobku úrokových sazeb požadovaných běžně úvěrovými poskytovateli v době uzavření jednotlivých smluv. Zároveň žalovaný požádal o možnost splácení dluhu formou splátek ve výši 500 Kč měsíčně.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 30. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 78 týdenních splátkách po 287 Kč (výše poslední splátky byla sjednána částkou 222 Kč) spolu s úrokem ve výši 8 059 Kč, odměnou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení 2 762 Kč. Úroková sazba činila 88 % ročně a byla sjednána jako pevná a neměnná po celou dobu splácení, RPSN činila 174,27 %. Dne 5. 10. 2020 pak uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 78 týdenních splátkách po 420 Kč (poslední splátka měla činit 391 Kč) spolu s úrokem ve výši 12 088 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za komfortní splácení ve výši 4 143 Kč. Úroková sazba činila 88 % ročně a byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení, RPSN činila 161,71 %. Obě pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2020 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,37 % ročně a v říjnu 2020 byly průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností s fixací od jednoho roku do pěti let obvykle v sazbě 8,15 % ročně.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložených úvěrových smluv. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu obou smluv. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrových smluv a dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy uzavřené dne 5. 10. 2020 a 30. 8. 2020 jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 12 321 Kč (u smlouvy ze dne 30. 8. 2020), resp. částka 17 731 Kč (u smlouvy ze dne 5. 10. 2020) označená ve smlouvě jako poplatek a dále členěná na položky: úrok (8 059 Kč, resp. 12 088 Kč), částka za zpracování, spotřebitelského úvěru (1 500 Kč u obou smluv), částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního splácení (ve výši 2 762 Kč u smlouvy ze dne 30. 8. 2020, resp. ve výši 4 143 Kč u smlouvy ze dne 5. 10. 2020), kterou měl žalovaný společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u obou výše specifikovaných smluv posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za poskytnutí úvěru“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 23,19 % ročně, resp. 24,36 % ročně, jak žalobkyně uváděla v žalobě, ale úrok 82,13 % ročně u smlouvy ze dne 30. 8. 2020 a úrok 78,7 % ročně u smlouvy z 5. 10. 2020. Navíc tvrzení žalobkyně o výši úroků u jednotlivých smluv ani nekorespondují s doloženými listinami, neboť v předmětných smlouvách je uveden výslovně úrok ve výši 88 % ročně. Takovou výši úroků soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami by v daném případě činil úrok ve výši cca 24-25 % ročně (úroková sazba poskytovaná v případě spotřebitelských úvěrů se splatností od jednoho roku do pěti let činila v srpnu 2020, resp. říjnu 2020 dle dostupné databáze dostupné na stránkách ČNB přibližně 8 %). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrové prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtách sjednaných v jednotlivých smlouvách, to jest nejpozději do 27. 2. 2022, resp. 4. 4. 2022. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčených jistin, a to po zohlednění celkových plateb ze strany žalovaného. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný zaplatil do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávky celkem částku 6 550 Kč (3 875,27 Kč a 2 674,73 Kč), a dále částku 1 000 Kč dne 31. 10. 2023. Celkem tak žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil částku 7 550 Kč. Tvrdil-li žalovaný, že uhradil žalované částku vyšší (10 550 Kč), bylo na něm, aby tyto platby soudu doložil. Z listin na č.l. 30-35 spisu je přitom zřejmé, že žalovaný zaplatil právního předchůdce zaslal platby ve výši celkem 8 050 Kč, avšak z těchto listin nelze dovodit, zda se jednalo o platby ve vztahu k dlužným částkám vyplývajícím ze smluv uzavřených dne 30. 8. 2020 a dne 5. 10. 2020, jelikož variabilní symbol i číslo účtu neodpovídají údajům uvedeným v těchto smlouvách. Lze se tak domnívat, že se jednalo o splácení jiných úvěrových částek, když i žalovaný sám uvedl, že si je vědom toho, že u společnosti , právnická osoba, čerpal vícero úvěrů. Soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný zaplatit celkem 7 550 Kč.

11. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 17 450 Kč (jelikož část dluhu ve výši 1 000 Kč a 6 550 Kč již žalovaný žalobkyni dle jejího tvrzení zaplatil) a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě žalovaný nesplnil, dostal se tím do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byly uzavřené smlouvy neplatné, bylo z nich zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení v uvedené výši včetně příslušenství určena lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku), a to ve splátkách po 1 300 Kč. Ačkoliv soud neměl k dispozici důkazy, které by osvědčovaly majetkovou situaci žalovaného, zohlednil soud skutečnost, že žalovaný nebyl v řízení pasivní a svou situaci se snaží řešit, právnímu předchůdci žalobkyně zasílá pravidelně splátky na vzniklý dluh. Za situace, kdy i žalobkyně byla ochotna plnění ve splátkách v takové výši akceptovat, byla žalovanému možnost splácení umožněna. Ve zbývající části z důvodů výše uvedených soud žalobu výrokem II.

12. Pro úplnost soud uvádí, že ačkoliv žalobkyně v žalobě požadovala nižší úrokovou sazbu (a to 23,19 % ročně v případě smlouvy ze dne 5. 10. 2020 a 24,36 % ročně v případě smlouvy z 30. 8. 2020) s odkazem na výši úroku ujednanou ve smlouvách (na str. 2 smluv), soud provedením listinných důkazů dospěl k závěru, že žádná taková výše úroku nemá oporu v uzavřené smlouvě, když na str. 2 těchto smluv je vždy uvedena konkrétní sjednaná úroková sazba v jiné výši (88 % ročně). Zároveň soud doplňuje, že vzhledem k přijatému závěru o absolutní neplatnosti úvěrových smluv uzavřených mezi stranami sporu se soud již podrobněji nezabýval otázkou řádného vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele, neboť s ohledem na učiněné závěry bylo již toto zkoumání nadbytečné.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21. 11. 2023) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za čtyři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 890 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 17 450 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 1 932,60 Kč (kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce 12 363,17 Kč (součet veškerých částek uvedených ve výroku II., včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), byla úspěšná v rozsahu 61,1 % a neúspěšná v rozsahu 38,9 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22,2 %, tj. v částce 627,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.