14 C 33/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení částky 15 375,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 658 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky jdoucím od 28. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 9 717,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 11 270,54 Kč, úroku ve výši 32 540,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 717,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 15 375,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 375,82 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 15. 12. 2011 s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jak zapůjčenou částku, tak souhrnný poplatek 22 572 Kč, a to formou 60 týdenní splátek ve výši 827 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil toliko 21 342 Kč do doby podpisu smlouvy o postoupení pohledávek. Poslední splátka byla sjednána na 7. 2. 2013, marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný již v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Dne 21. 9. 2023 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností od 27. 9. 2023. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 15 375,82 Kč na jistině, 32 540,36 Kč na kapitalizovaných úrocích, 11 270,54 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení a dále úroky z prodlení od 28. 9. 2023 a úrok ve výši 21 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě nic nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalující strana.

3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřela dne 15.12. 2011 s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 27 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tyto prostředky v 60 týdenních splátkách po 827 Kč celkem 49 572 Kč, přičemž 27 000 Kč představuje dle smlouvy půjčku a 22 572 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, v němž byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2024 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu; a dle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého při půjčce peněžité lze dohodnout úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely. Soud toto dovozuje ze zřejmého obsahu této smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

5. Soud po právním hodnocení věci dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o půjčce, již dovozuje z ujednání o výši úroku, který měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud je toho názoru, že částka ve výši 22 572 Kč označená jako souhrnný poplatek, kterou měl žalovaný vrátit věřiteli společně s jistinou, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněný úrok ve smyslu ust. § 658 občanského zákoníku, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok, který ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 72 % je ujednáním neplatným dle § 39 a § 3 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období (prosinec 2011), a bylo zjištěno, že tato sazba činila do 15 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku půjčky.

6. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než vrátit žalobkyni půjčenou jistinu ve výši 27 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně ve vztahu k žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se proto jedná o bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 451 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 5 658 Kč, neboť dle tvrzení žalobkyně uhradil ze zapůjčených prostředků pouze částku 21 342 Kč. Z těchto důvodů proto soud uložil žalovanému výrokem I. rozsudku, aby žalobkyni zaplatila zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 5 658 Kč. Byť byla uzavřená smlouva vyhodnocena jako neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť z neplatné úvěrové smlouvy nemohly žalovanému vzniknout žádné jiné povinnosti. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšný žalovaná právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení po procesně neúspěšné žalobkyni. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupené žalované ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.