14 C 341/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 27 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 12. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci toho rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 4 708,69 Kč, úroku ve výši 5 859,95 Kč a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 27 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 617,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku, a to z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo která byla sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 30. 1. 2020. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 32 610 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 17 626 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 11 888 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 2 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 1. 2022. Žalovaná však uhradila pouze částku 3 000 Kč Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 20. 2. 2020. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 859,95 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 708,69 Kč, úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 27 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 27 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, leč neúspěšně. Žalobkyně uvedla též skutečnosti, které zkoumala před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro účely posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěrové prostředky (blíže doplnění žaloby na č.l. 20-21).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádným způsobem doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřeli dne 30. 1. 2020 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v celkem 24 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 17 626 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru a garanci ceny a péči o zákazníka ve výši 11 888 Kč, a dále doplňkovým pojistným ve výši 3 096 Kč, přičemž úroková sazba činila dle smlouvy 49 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Podle statistických údajů obec národní banky dostupných na www.cnb.cz v lednu 2020 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,47 % ročně.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost této smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 30. 1. 2020 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 29 514 Kč označená ve smlouvě jako poplatek za spotřebitelský úvěr skládající se z položek úrok (17 626 Kč), a částka za zpracování úvěru a péči o zákazníka (11 888 Kč), který měla žalovaná společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u výše uvedené smlouvy posuzuje celý nárok z titulu tzv.„ poplatku za spotřebitelský úvěr“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 24,57 % ročně, jak žalobkyně uváděla v žalobě, ani úrok ve výši 49% ročně, jak žalobkyně proklamovala ve smlouvě, ale ve skutečnosti po přepočtu úrok ve výši 49,19 % ročně. Takovou výši úroku soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákona číslo Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2013) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrové prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě sjednané ve smlouvě, to jest nejpozději do 30. 1. 2022. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčené jistiny, a to po zohlednění platby učiněné ze strany žalované v celkové výši 3 000 Kč.

9. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 27 000 Kč (jelikož část dluhu ve výši 3 000 Kč již žalovaná žalobkyni dle jejího tvrzení zaplatila) a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě žalovaná nesplnila, dostala se do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva vyhodnocena jako neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť z neplatné úvěrové smlouvy nemohly žalované vzniknout žádné jiné povinnosti. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že vzhledem k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy z důvodu nemravné výše ujednaného úroku bylo již nadbytečné zkoumat, zda žalobkyně před sjednáním úvěrové smlouvy řádným způsobem vyhodnotila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 080 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 27 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 2 465,50 Kč (kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce 17 911,34 Kč, byla úspěšná v rozsahu 62,2 % a neúspěšná v rozsahu 37,8 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24,4 %, tj. v částce 617,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalovaná (povinná) dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně (oprávněná) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuční návrh u exekutora.