14 C 355/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 15. 12. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení úroku ve výši 4 006,16 Kč, úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 23,79 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 4 748,33 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 1 230,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím a to z titulu dvou uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. První smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, byla uzavřena dne 6. 9. 2020 (nárok 2 žaloby) a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované na jejím základě peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 27 655 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,79 % ročně, částku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku 4 164 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 6. 2022. Žalovaná však uhradila pouze částku 5 000 Kč (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni). Dne 3. 10. 2020 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (nárok 1 žaloby), na jejímž základě žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná rovněž stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 27 655 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně, částku ze zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Tuto celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 7. 2022. Žalovaná na uvedený dluh nic neuhradila. Obě pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Žalobkyně po žalované v případě dluhu ze smlouvy ze dne 6. 9. 2020 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 893,29 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 035 Kč, úroku ve výši 23,79 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 15 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 3. 10. 2020 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 112,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 713,33 Kč, úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 20 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádným způsobem doručeny. , právnická osoba, s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 6. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč (výše poslední splátky byla sjednána částkou 2 255 Kč) spolu s úrokem ve výši 19 282 Kč, odměnou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za doplňkovou službu komfortního splácení 4 164 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činila 86 % ročně a byla sjednána jako pevná a neměnná po celou dobu splácení, RPSN činila 14 204 %. Dne 3. 10. 2020 pak uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč (poslední splátka měla činit 2 255 Kč) spolu s úrokem ve výši 19 282 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za komfortní splácení ve výši 4 164 Kč. Úroková sazba činila 86 % ročně a byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení, RPSN činila 14 204 %. Obě pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v září 2020 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,22 % ročně a v říjnu 2020 byly průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností s fixací od jednoho roku do pěti let obvykle v sazbě 8,15 % ročně.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložených úvěrových smluv. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu obou smluv. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrových smluv a dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy uzavřené dne 6. 9. 2020 a 3. 10. 2020 jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 27 655 Kč u obou smluv vždy jako poplatek a dále členěná na položky: úrok (19 282 Kč), částka za zpracování spotřebitelského úvěru (1 500 Kč), a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního splácení ve výši 4 164 Kč, kterou měla žalovaná společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u obou výše specifikovaných smluv posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za poskytnutí úvěru“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 23,19 % ročně, resp. 23,79 % ročně, jak žalobkyně uváděla v žalobě, ale úrok 79 % ročně u obou úvěrových smluv (úrok 27 655 Kč při zapůjčení jistiny 20 000 Kč na celkem , hodnota, měsíců). Navíc tvrzení žalobkyně o výši úroků u jednotlivých smluv ani nekorespondují s doloženými listinami, neboť v předmětných smlouvách je uveden výslovně úrok ve výši 86 % ročně. Takovou výši úroků soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami by v daném případě činil úrok ve výši cca 25 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrové prostředky v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtách sjednaných v jednotlivých smlouvách, to jest nejpozději do 6. 6. 2022, resp. 3. 7. 2022. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčených jistin, a to po zohlednění celkových plateb ze strany žalované (35 000 Kč).

10. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 35 000 Kč (jelikož část dluhu ve výši 5 000 Kč již žalovaná žalobkyni dle jejího tvrzení zaplatila) a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě žalovaná nesplnila, dostala se tím do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byly uzavřené smlouvy neplatné, bylo z nich zřejmé, do kdy má žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaná peníze vrátit, jí byl znám již od jejich poskytnutí. Žalované byla pro splnění této povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení v uvedené výši včetně příslušenství určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z důvodů výše uvedených soud žalobu výrokem II, neboť všechny ostatní žalobou uplatněné nároky se odvíjely od neplatné smlouvy.

11. Pro úplnost soud uvádí, že ačkoliv žalobkyně v žalobě požadovala nižší úrokovou sazbu (a to 23,19 % ročně v případě smlouvy ze dne 3. 10. 2020 a 23,79 % ročně v případě smlouvy z 6. 9. 2020) s odkazem na výši úroku ujednanou ve smlouvách (na str. 2 smluv), soud provedením listinných důkazů dospěl k závěru, že žádná taková výše úroku nemá oporu v uzavřené smlouvě, když na str. 2 těchto smluv je vždy uvedena konkrétní sjednaná úroková sazba v jiné výši (86 % ročně). Zároveň soud doplňuje, že vzhledem k přijatému závěru o absolutní neplatnosti úvěrových smluv uzavřených mezi stranami sporu se soud již podrobněji nezabýval otázkou řádného vyhodnocení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele, neboť s ohledem na učiněné závěry bylo již toto zkoumání nadbytečné.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 400 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 35 000 Kč a neúspěšná v částce 18 782,09 Kč (součet kapitalizovaného příslušenství požadovaného v žalobě a příslušenství kapitalizovaného do dne vyhlášení rozhodnutí, které bylo zamítnuto), byla úspěšná v rozsahu 67,2 % a neúspěšná v rozsahu 32,8 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34,4 %, tj. v částce 1 230,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.