14 C 363/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Jméno zainteresované osoby 0/0 ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 14 540 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 540 Kč od 28. 3. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku celkem 14 540 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Nárok odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 25. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se touto smlouvou zavázala uhradit též částku 12 541 Kč představující součet fixního úroku ve výši 1 975 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 082 Kč a částku za hotovostní režim splátek 7 484 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 60 týdenních splátek po 460 Kč, přičemž poslední splátka 401 Kč byla stanovena na den 27. 3. 2017. Žalovaná na pohledávku zaplatila celkem 460 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala toliko vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky po zohlednění uhrazené platby ze strany žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 1. 2016 smlouva o zápůjčce částky 15 000 Kč, která byla žalované předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 12 541 Kč odpovídající úroku ve výši 1 975 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 082 Kč a poplatku za hotovostní splácení 7 484 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 460 Kč. RPSN činila 68,70 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla mezi stranami sjednána ve výši 20,50 % ročně. Žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila částku 460 Kč, což vyplývá z žalobkyní předložené tabulky umoření. Bylo případně na žalované, aby v řízení prokázala opak, což však neučinila.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Soud po seznámení se s obsahem listinných důkazů shledal smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou. Žalovaná spolu s poskytnutou jistinou 15 000 Kč měla žalobkyni uhradit také poplatek 12 541 Kč. Tento poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce dále rozčleněn na více částí, a to na úrok, zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by pravděpodobně se žalovanou smlouvu neuzavřela. Nelze však pominout skutečnost, že rozčlenění poplatku 12 541 Kč na další položky nereflektuje skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany žalobkyně. Z pohledu soudu se tak jedná o sofistikované, ryze formální rozčlenění, jehož účelem je dle názoru soudu zakrýt skutečný smysl těchto poplatků. Soud má za to, že tyto poplatky ve skutečnosti nepředstavují ve svém souhrnu nic jiného než úrok, tedy úplatu za poskytnutí peněžních prostředků. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Vzhledem k těmto zjištěním považuje soud nárok z titulu poplatku jako ujednání o úroku, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 72,46 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V této souvislosti soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , dle něhož za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v lednu 2016 činila 11 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úroku přitom nelze separovat od zbylého obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zápůjčku bez ujednání o úrocích s nejvyšší mírou pravděpodobnosti neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud tedy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, nelze než jako na nemravnou nahlížet na smlouvu coby celek. Soud v souvislosti s tímto závěrem taktéž odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 8. 2017 vydané ve věci sp. zn. , spisová značka, .

6. Žalobkyně žalobou uplatnila toliko nárok na vrácení jistiny zápůjčky s přihlédnutím k již uhrazené platbě. Soud proto posoudil nárok žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2291 občanského zákoníku, dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 14 540 Kč (poskytnutá zápůjčka činila 15 000 Kč a žalovaná na ni uhradila toliko 460 Kč). Soud proto z důvodů shora uvedených uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení ve výši 14 540 Kč žalobkyni zaplatila (výrok I.). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí uložil též povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k poslednímu dni, do kterého měla žalovaná zapůjčené finanční prostředky vrátit.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (kvalifikovaná výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.

8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.