14 C 366/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Bučkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem, Mgr. Bc. jméno příjmení bytem adresa o náhradu škody ve výši 1 852 500 Kč

I. Žaloba o náhradu škody ve výši 1 852 500 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 1. 12. 2020, žalobce uplatnil nárok na náhradu škody v částce 1 852 500 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2018, č. j. 34 T 11/2017-3908 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 9 To 21/2019 byl žalovaný uznán vinným ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie a zločinem zpronevěry, a to spolu s odsouzeným [jméno] [příjmení], a pokusem zločinu poškození věřitele. Podle uvedených rozsudků se žalovaný dopustil trestné činnosti tím, že spolu s dalšími osobami v době od 31. 10. 2011 do 5. 3. 2012, kdy [právnická osoba] stavby [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], byla již v úpadku z důvodu platební neschopnosti a nejhodnotnější částí jejího obchodního majetku byla mobilní technologie pro recyklaci stavebních odpadů, sestávající ze šesti strojů, na jejichž pořízení uvedená společnost získala dotaci z rozpočtu žalobce ve výši 1 852 500 Kč a dále dotaci ve výši 10 497 500 Kč z fondů soudržnosti Evropské unie. Uvedené dotace byly poskytnuty pod podmínkou, že [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] jako příjemce bude uvedenou mobilní technologii pro recyklaci stavebních odpadů řádně provozovat ke stanovenému účelu po dobu pěti let od 8. 11. 2010 a po tutéž dobu ji nepřevede na jinou osobu, přičemž pokud pomine účel, pro který byly dotace poskytnuty, je uvedená společnost povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky. Podle uvedených rozsudků žalovaný jako jediný jednatel a společník [právnická osoba] stavby [obec] se záměrem a úmyslem svým jednáním způsobit škodu na majetku této společnosti a přinejmenším částečně zmařit uspokojení pohledávek věřitelů této společnosti, včetně pohledávky poskytovatelů uvedených dotací, za součinnosti dalších osob v době od 20. 1. 2012 do 5. 3. 2012 převedl pět (ze šesti) strojů tvořících součást mobilní technologie pro recyklaci stavebních odpadů v celkové hodnotě 10 597 389 Kč do dispozice odsouzeného [jméno] [příjmení], aniž by za to žalovaný jako jednatel společnosti obdržel a do majetku společnosti odevzdal jakékoliv finanční či jiné protiplnění. V důsledku toho vznikla [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] povinnost vrátit uvedené dotace jejich poskytovatelům, konkrétně žalobci částku 1 852 500 Kč. Žalovaný měl za uvedenou společnost zajistit vrácení dotace, což však neučinil. Podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] porušila rozpočtovou kázeň a z toho pro ni plynula povinnost vrátit poskytnuté veřejné prostředky místně příslušnému finančnímu úřadu, který podle rozpočtových pravidel uloží výměr na odvod, nebo i na penále. Finanční úřad v daňovém řízení vystupuje pouze jako orgán vymáhací, který vykonává správu odvodů za porušení rozpočtové kázně, vymáhané prostředky nejsou prostředky rozpočtu finančního úřadu, který není osobou poškozenou. Z důvodu zahájení insolvenčního řízení se [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] po zahájení daňového řízení, ale zároveň před vydáním výměrů, finanční úřad již daňové řízení nemohl dokončit a pro neexistenci výměrů na odvod za porušení rozpočtové kázně či penále nemohl finanční úřad pohledávku za [právnická osoba] stavby [obec] přihlásit do insolvenčního řízení. Žalovaný byl v uvedených rozsudcích uznán vinným ze spáchání mimo jiné zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie tím, že neoprávněně zkrátil finanční prostředky, které tvoří příjmy souhrnného rozpočtu Evropské unie, a takovým činem způsobil značnou škodu. Následkem tohoto zločinu byla způsobena škoda nejen na finančních prostředcích Evropské unie, nýbrž i na finančních prostředcích pocházejících z rozpočtu žalobce, a žalobci proto uvedeným protiprávním jednáním žalovaného vznikla škoda ve výši 1 852 500 Kč. Žalobce v rámci trestního řízení v zákonné lhůtě uplatnil nárok na náhradu škody, se svým nárokem však byl oběma rozsudky odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Nárok na náhradu škody žalobce dovozuje z ust. § 2910 občanského zákoníku, přičemž z trestního rozsudku, který je pro občanskoprávní řízení závazný, vyplývá, jaký skutek se stal, kdo jej spáchala jaká újma byla tímto skutkem poškozenému způsobena, a tedy i příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a újmou.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a ve věci se vyjádřil tak, že pohledávka nikdy nevznikla, neboť příslušný finanční úřad nikdy nevydal rozhodnutí o vzniku povinnosti [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] vrátit poskytnutou dotaci. V době údajného vzniku pohledávky nebyl žalovaný jednatelem [právnická osoba] stavby [obec], neboť svůj obchodní podíl ve společnosti převedl smlouvou ze dne 27. 12. 2011, a rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti ze dne 27. 12. 2011 byl odvolán z funkce jednatele společnosti. Nadále žalovaný nebyl jednatelem společnosti a nemůže nést odpovědnost za následný výkon funkce jednatele ze strany pana [jméno] [příjmení]. Dále žalovaný namítal, že pohledávka je promlčená, neboť měla vzniknout již v roce 2012, přičemž žalobce si byl pohledávky dobře vědom, což vyplývá z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Žaloba však byla podána až v prosinci 2020, po uplynutí čtyřleté promlčecí doby. V trestním řízení nebyl nárok na náhradu škody řádně uplatněn, neboť žalobce v uplatnění nároku neuvedl, jaký nárok uplatňuje vůči kterému z obžalovaných. Žalobce měl svoji pohledávku uspokojit v insolvenčním řízení a pokud se tak nestalo z důvodu chybného přihlášení pohledávky, tato skutečnost nemůže jít k tíži žalovaného. Žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi jednáním či opomenutím žalovaného a vznikem škody na straně žalobce.

3. K námitce promlčení se žalobce vyjádřil tak, že podle ust. § 636 odst. 2 občanského zákoníku 2012 se právo na náhradu škody promlčí za 15 let ode dne, kdy škoda vznikla, jde-li o škodu nebo újmu způsobenou úmyslně, stejně tak podle ust. § 106 odst. 2 občanského zákoníku 1964 platí, že nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. Z obou trestních rozsudků vyplývá, že žalovaný zločin spáchal úmyslně. Pohledávka ve výši 1 852 499,99 Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení Finančním úřadem pro [příjmení] [anonymizováno] dne 30. 3. 2012, a to jako pohledávka podmíněná, neboť v důsledku insolvenčního řízení nemohl finanční úřad provést daňovou kontrolu a pravomocně předepsat odvod do veřejného rozpočtu, pouze vydal zajišťovací příkazy k zajištění příslušných částek. Ačkoliv závěry šetření provedeného správcem daně osvědčily výši zajištěných pohledávek, nemohl správce daně vydat očekávané platební výměry z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení, neboť podle ust. § 243 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ukončením přezkumného řízení týkajícího se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, se nalézací řízení zastavuje a dosud nepravomocné rozhodnutí nabývá právní moci. Protože přezkumné jednání v insolvenčním řízení dlužníka [anonymizována dvě slova] [obec] bylo ukončeno 19. 4. 2012, finanční úřad nemohl v nalézacím daňovém řízení pokračovat, neboť řízení bylo ex lege zastaveno 19. 4. 2012. Z těchto důvodů nemohl žalobce svoji pohledávku uspokojit v insolvenčním řízení, přičemž se tak nestalo vinou žalobce.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2018, č. j. 34 T 11/2017-3908, byli obžalovaní [celé jméno žalovaného] a [příjmení] [příjmení] uznáni vinnými, že společně s dalšími osobami v období od 31. 10. 2011 do 5. 3. 2012, kdy [právnická osoba] stavby [obec] byla již v úpadku z důvodu platební neschopnosti a nejhodnotnější součástí jejího obchodního majetku byla mobilní technologie pro recyklaci stavebních odpadů sestávající ze šesti strojů, na jejich pořízení [právnická osoba] stavby [obec] získala dotaci ve výši 1 852 500 Kč na základě smlouvy [číslo] o poskytnutí podpory ze [anonymizováno 5 slov] v rámci Operačního programu životní prostředí ze dne 17. 9. 2010 a jednak ve výši 10 497 500 Kč na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace vydaného dne 6. 9. 2010 Ministerstvem životního prostředí České republiky, tedy dotaci v celkové výši 12 350 000 Kč, která v konečném důsledku byla financována z fondu soudržnosti Evropské unie a která byla poskytnuta pod podmínkou, že [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] jako příjemce bude uvedenou mobilní technologii řádně provozovat ke stanovenému účelu po dobu pěti let od 8. 11. 2010 a po tutéž dobu ji nepřevede na jinou osobu, přičemž jestliže pomine účel, pro který byla dotace poskytnuta, je povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky do 30 dnů ode dne, kdy se společnost o této skutečnosti dozví, obžalovaný [celé jméno žalovaného] jako jediný jednatel a společník společnosti se záměrem způsobit škodu na majetku této společnosti a přinejmenším částečně zmařit uspokojení pohledávek věřitelů společnosti, včetně pohledávky poskytovatele výše uvedené dotace, v přesně nezjištěný den mezi 20. 1. 2012 a 5. 3. 2012 převedl pět strojů z uvedené mobilní technologie, konkrétně čelní kolový nakladač s lopatou [značka automobilu] [anonymizováno], mobilní drtič stavebního odpadu [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], mobilní třídič [značka automobilu] [anonymizováno], bourací hydraulické nůžky na bagr [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] a bourací kladivo na bagr [značka automobilu], vše v celkové hodnotě 10 597 389 Kč, do dispozice obžalovaného [jméno] [příjmení], aniž by za to obžalovaný [celé jméno žalovaného] jako jednatel společnosti [příjmení] stavby [obec] od obžalovaného [příjmení] obdržel a do majetku společnosti odevzdal jakékoliv finanční či jiné protiplnění, přičemž ve snaze zakrýt popsané jednání a vyvolat mylný dojem, že došlo k převodům vlastnického práva k předmětným stavebním strojům nejprve obžalovaný [celé jméno žalovaného] za součinnosti dalších osob předstíral, že jediným jednatelem a společníkem [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] se stal dne 27. 12. 2011 občan [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a že jmenovaný pak jménem této společnosti na základě kupní smlouvy datované 10. 1. 2012 prodal předmětné stavební stroje [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem v [anonymizováno] a obžalovaný [příjmení] [příjmení] za součinnosti dalších osob předstíral, že předmětné stavební stroje na základě kupní smlouvy datované 8. 2. 2012 koupil od společnosti [právnická osoba] za částku 10 200 000 Kč a že tuto částku uvedené společnosti uhradil, uvedeným počínáním tak obžalovaní způsobili [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] škodu ve výši 10 597 389 Kč, v témže rozsahu pak v důsledku počínání obžalovaného [celé jméno žalovaného] došlo ke zmaření uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů vůči [právnická osoba] stavby [obec] v celkové výši 30 743 929 Kč, neboť jiný majetek společnosti, který byl zpeněžen v rámci insolvenčního řízení a určen k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů, činil pouze 3 681 385 Kč, přičemž ke zmaření pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu odpovídajícím hodnotě předmětných stavebních strojů nedošlo jen díky skutečnosti, že insolvenčnímu správci se v rámci insolvenčního řízení podařilo jednak zajistit, do majetkové podstaty zahrnout a zpeněžit předmětné stavební stroje, a jednak získat od obžalovaného [jméno] [příjmení] bezdůvodné obohacení za dobu, po kterou tyto stroje neoprávněně užíval, zmařeno však bylo částečné uspokojení pohledávky poskytovatele dotace pocházející z fondu soudržnosti Evropské unie, kdy nejpozději vyvedením předmětných stavebních strojů z majetku [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] nastala povinnost této společnosti vrátit poskytnutou dotaci, její vrácení přitom obžalovaný [celé jméno žalovaného] jako jednatel ani částečně nezajistil, v rámci insolvenčního řízení tato pohledávka ani částečně uspokojena nebyla, neboť [anonymizována dvě slova] pro [příjmení] kraj byla uplatněna jako podmíněná, přičemž pokud by pohledávka byla vedena jako nepodmíněná, anebo aby došlo ke nesplnění stanovené podmínky, pak by na uvedenou pohledávku ze zpeněžené majetkové podstaty připadlo nejméně 4 092 143 Kč, tedy obžalovaný [celé jméno žalovaného] spáchal zločin zpronevěry tím, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu, zločin poškození finančních zájmů Evropské unie tím, že neoprávněně zkrátil finanční prostředky, které tvoří příjmy souhrnného rozpočtu Evropské unie a rozpočtu spravovaného Evropskou unií, takovým činem způsobil značnou škodu, a dále pokusu zločinu poškození věřitele, když se dopustil jednání bezprostředně směřujícího k dokonání zločinu spočívajícího v částečném zmaření uspokojení svého věřitele předstíráním neexistujícího práva a způsobení škody velkého rozsahu, jehož se dopustil v úmyslu tento zločin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Žalobce jako poškozený byl výrokem uvedeného rozsudku odkázán s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 9 To 21/2019, byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni pouze ve výrocích o trestu a v tomto rozsahu pak Vrchní soud v Praze rozhodl znovu (výrok o vině, citovaný shora, zůstal nedotčen), přičemž odvolání [anonymizována čtyři slova] [země] bylo zamítnuto.

6. Dne 17. 9. 2010 uzavřel žalobce se [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] výše uvedenou smlouvu o poskytnutí podpory ze [anonymizováno 5 slov], v němž se žalobce zavázal poskytnout uvedené společnosti dotaci ve výši 1 918 575 Kč (ve skutečnosti pak byla dotace vyplacena v nižší částce, která odpovídá žalované sumě). Účel poskytnutí dotace je charakterizován v technické a finanční příloze rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, přičemž tento účel bude řádně plněn nejméně po dobu pěti let od ukončení realizace akce, nejpozději měsíc po ukončení realizace akce se příjemce podpory stane vlastníkem předmětu podpory. Ve smlouvě je ujednáno, jak je uvedeno již shora, že příjemce podpory je povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky, jestliže pomine účel, pro který je podpora poskytována, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy se příjemce podpory o této skutečnosti dozví. Smlouva navazuje na rozhodnutí o poskytnutí podpory, v níž účel poskytnutí podpory je označen jako pořízení mobilní technologie pro recyklaci stavebních odpadů.

7. Podle údajů obchodního rejstříku byl žalovaný jednatelem [právnická osoba] stavby [právnická osoba], o to do 31. 10. 2011 do 27. 12. 2011, jak ovšem vyplývá ze shora uvedeného rozsudku, jednání směřující k převodu obchodního podílu, odvolání jednatele a jmenování nového jednatele [jméno] [příjmení] bylo jednání pouze předstírané, které tak nemá právní účinky.

8. Dne 30. 3. 2012 [anonymizována dvě slova] v [obec] přihlásil předmětnou pohledávku do insolvenčního řízení [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 23802/2011, kdy uvedl, že z opatrnosti přihlašuje pohledávky jako podmíněné v souladu s ust. § 183 insolvenčního zákona, když [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] obdržela v rámci Operačního programu životního prostředí částku 1 852 499,99 Kč, ze smlouvy o poskytnutí dotace vyplývají konkrétní povinnosti vázané na poskytnutí dotace a jejich nesplnění má za následek povinnost vrátit dotaci. Finančnímu úřadu vznikly pochybnosti o plnění uvedených podmínek a z přiloženého protokolu o provedení finanční kontroly vyplývá, že bylo zjištěno porušení rozpočtové kázně použitím finančních prostředků dotace v rozporu s uvedenými podmínkami. Vzhledem k vydání rozhodnutí o úpadku a časové tísni finanční úřad zatím neprovedl kontrolu, na základě jejíhož výsledku by mohly být části dotace předepsány k odvodu do veřejného rozpočtu, avšak k zajištění úhrady těchto částek byly zatím vydány alespoň zajišťovací příkazy, přílohou přihlášky jsou pak zajišťovací příkazy ze dne 27. 3. 2012.

9. Dne 4. 11. 2015 [anonymizována tři slova] [příjmení] kraj sdělil insolvenčnímu soudu, že ačkoliv závěry uvedené správcem daně ve zprávě o daňové kontrole osvědčily výši zajištěných pohledávek, nemohl správce daně vydat očekávané platební výměry z důvodu procesní překážky, když podle daňového řádu ukončením přezkumného jednání se nalézací řízení, týkající se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, zastavuje a dosud nepravomocné rozhodnutí nabývá právní moci. Protože přezkumné jednání v insolvenčním řízení bylo ukončeno dne 19. 4. 2012, nebylo možné v nalézacím řízení daňovém pokračovat, neboť toto řízení bylo ex lege zastaveno dne 19. 4. 2012.

10. Dne 31. 8. 2017 vydal insolvenční soud rozvrhové usnesení, z něhož vyplývá, že předmětná pohledávka žalobce nebyla ani částečně uspokojena, neboť jako k podmíněné pohledávce se k ní nadále nepřihlíželo.

11. Jak vyplývá ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 34 T 11/2017, nárok na náhradu škody byl žalobcem uplatněn ve shora uvedeném trestním řízení proti žalovanému u Krajského soudu v Plzni podáním ze dne 27. 12. 2017, doručeným do datové schránky soudu dne 29. 12. 2017. V tomto podání žalobce uvedl, že jako poškozený se připojuje v uvedené trestní věci proti obviněným [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] s nárokem na náhradu škody ve výši 1 852 500 Kč, když dle podané obžaloby způsobili oba obžalovaní svým jednáním škodu v uvedené výši.

12. Dále žalovaný navrhl k důkazu smlouvu o převodu obchodního podílu ze dne 27. 12. 2011, soud tento důkaz provedl, stejně jako zápis o usnesení z mimořádné valné hromady obsahující rozhodnutí jediného společníka [právnická osoba] stavby [obec] o odvolání žalovaného z funkce jednatele společnosti a jmenování [jméno] [příjmení] do funkce jednatele, tyto listiny jsou však bez významu, neboť ze shora uvedeného závazného výroku trestního rozsudku (závaznost výroku je dána ust. § 135 o. s. ř.) vyplývá, že šlo o právní jednání o předstírané, z odůvodnění trestního rozsudku navíc vyplývá, že [jméno] [příjmení] jako rumunský bezdomovec ani nevěděl, jaké dokumenty podepisuje, a obsahu jednání nerozuměl. K důkaznímu návrhu žalovaného na výslech pana [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] [jméno] soud nevyhověl, neboť skutečnosti týkající se jednání těchto osob jednoznačně vyplývají ze závazného výroku trestního rozsudku a je nadbytečné je dále zkoumat. Jiné důkazy nebyly navrženy.

13. Vzhledem k námitkám žalovaného se nabízelo nejprve posoudit, zda je nárok žalobce promlčen či nikoliv. Pokud se vychází z žalobcova pojetí nároku jakožto nároku na náhradu škody ve smyslu ust. § 420 občanského zákoníku 1964 (žalobce nesprávně odkazoval na občanský zákoník 2012, který ovšem nabyl účinnosti až 1. 1. 2014, tedy teprve po dvou letech od inkriminovaného jednání), podle ust. § 106 odst. 1 občanského zákoníku 1964, účinného do 31. 12. 2013, právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle § 106 odst. 2 téhož zákoníku se právo na náhradu škody promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla.

14. Podle ust. § 3079 odst. 1 občanského zákoníku 2012, účinného od 1. 1. 2014, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

15. Podle ust. § 3036 občanského zákoníku 2012, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vyplývá, že nejpozději dne 30. 3. 2012 si byl žalobce vědom své pohledávky, znal výši škody a věděl, kdo za ni odpovídá. Tím začala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba dle ust. § 106 odst. 1 občanského zákoníku 1964, která uplynula dne 30. 3. 2014. K uplatnění nároku v trestním řízení došlo až dne 29. 12. 2017. Je pravda, že v případě úmyslně způsobené škody platí desetiletá objektivní promlčecí doba, ta však běží nezávisle na subjektivní promlčecí době, přičemž právo se promlčí okamžikem, kdy některá z těchto lhůt již uplyne. Pokud by se tedy nárok žalobce posuzoval jako nárok na náhradu škody, došlo k promlčení tohoto nároku, přičemž promlčené právo nelze soudním rozhodnutím přiznat, což je důvodem pro zamítnutí žaloby.

17. Soud se ovšem nedomnívá, že by bylo v daném případě správné nárok žalobce podřadit pod ustanovení o odpovědnosti za škodu. Žalovaný byl v trestním řízení odsouzen za skutek spočívající ve vyvedení stavebních strojů z majetku [právnická osoba] [anonymizováno] [obec]. [ulice] stroje i náhrada za jejich používání se však následně vrátila do majetku společnosti v průběhu insolvenčního řízení, pokud jde tedy o trestný čin poškozování věřitele, tento nebyl dokonán, neboť předmětný majetek byl ve výsledku použit na úhradu pohledávek věřitelů společnosti. Žalovaný však tímto svým jednáním porušil podmínky poskytnutí dotace, čímž zavinil vznik povinnosti [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] vrátit předmětnou dotaci žalobci, přičemž tuto povinnost neměl žalovaný, nýbrž uvedená obchodní společnost. K vrácení dotace z majetku společnosti však nedošlo pro úpadkový stav [právnická osoba] [anonymizováno] [obec].

18. Vzhledem k tomu, že povinnost k vrácení dotace neměl žalovaný, nýbrž [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], nabízí se spíše jiné právní posouzení věci, na které soud strany při jednání upozornil, a sice posoudit povinnost žalovaného z titulu ručení statutárního orgánu. Podle ust. § 194 odst. 7 ve spojení s ustanovením § 135 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013, platilo, že jednatelé, kteří odpovídají společnosti za škodu, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně, jestliže odpovědný jednatel škodu neuhradil a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti pro její platební neschopnost nebo z důvodu, že společnost zastavila platby. Rozsah ručení je omezen rozsahem povinnosti jednatele k náhradě škody. V poměrech občanského zákoníku 2012, účinného od 1. 1. 2014 platí prakticky totéž, neboť dle ust. § 159 odst. 3 občanského zákoníku 2012 platí, že nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoliv byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

19. V daném případě se jedná přesně o tuto situaci, neboť žalovaný svým jednáním, pro které byl odsouzen shora uvedenými rozsudky, vyvedl uvedené stavební stroje z majetku společnosti, čímž porušil podmínky smlouvy o poskytnutí dotace a zavinil tak vznik povinnosti [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] vrátit předmětnou dotaci, tedy při výkonu funkce jednatele nejednal s péčí řádného hospodáře, kterou vyžaduje ust. § 194 odst. 5 ve spojení s ust. § 135 odst. 2 obchodního zákoníku, nejhodnotnější část majetku společnosti bezplatně vyvedl z majetku společnosti a způsobil tím společnosti značnou škodu spočívající nejen ztrátě majetku, za který nebylo poskytnuto odpovídající protiplnění, především však v povinnosti společnosti vrátit žalobci dotaci ve výši žalované sumy. Žalovaný tak v důsledku porušení své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře způsobil [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] škodu, kterou byl povinný této společnosti nahradit. Protože žalobce jako věřitel se nemohl domoci plnění na společnosti, která byla v úpadku, nastupuje zákonné ručení žalovaného jako člena statutárního orgánu, který svou povinnost k náhradě škody ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] nesplnil.

20. Právo z titulu zákonného ručení člena statutárního orgánu se řídilo obchodním zákoníkem, přičemž obchodní zákoník obsahoval v ust. § 303 a násl. samostatnou právní úpravu ručení. Podle ust. § 306 odst. 1 obchodního zákoníku platilo, že věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku ručitele jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. Usnesení o úpadku [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] spojené s prohlášením konkurzu na majetek této společnosti bylo Krajským soudem v Plzni vydáno dne 2. 3. 2012 a nabylo právní moci 3. 4. 2012 (jak vyplývá z veřejně dostupných údajů insolvenčního rejstříku). Tímto okamžikem bylo zřejmé, že dlužník [anonymizována dvě slova] [obec] svou povinnost k vrácení dotace nesplní, přičemž žalobce již tehdy měl přihlášenou svou pohledávku z titulu vrácení dotace, tedy existence jeho pohledávky mu byla známa. Tím také nastoupilo ručení žalovaného za závazky společnosti v rozsahu, ve kterém [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] neuhradil škodu, kterou způsobil. Právo věřitele z titulu ručení se rovněž promlčuje, přičemž obchodní zákoník obsahoval samostatnou úpravu promlčení, která se vztahovala i na případ zákonného ručení člena statutárního orgánu. Podle ust. § 397 obchodního zákoníku činí promlčecí doba čtyři roky, přičemž podle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. V důsledku pravomocného prohlášení konkurzu mohlo být právo z titulu ručení uplatněno u soudu 4. 4. 2012, čtyřletá promlčecí doba tak uplynula 4. 4. 2016. Protože k uplatnění nároku v trestním řízení došlo až 29. 12. 2017, je nárok žalobce promlčen, přičemž podle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku promlčené právo nemůže být soudem přiznáno. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. K otázce promlčení soud dále připomíná, že k uplatnění svého práva žalobce i tak přistupoval liknavě, neboť k uplatnění nároku na náhradu škody došlo v trestním řízení dne 29. 12. 2017, přičemž řízení bylo skončeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019. V situaci, kdy žalobce byl odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, uplynulo od skončení trestního řízení ještě více než jeden a půl roku, než žalobce uplatnil nárok žalobou v daném řízení. I v případě, že by promlčecí doba započala svůj běh později, čelil by žalobce i tak důsledkům pozdního uplatnění práva.

22. Protože byl žalovaný ve věci úspěšný, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu paušální náhrady hotových výdajů 1 200 Kč za čtyři úkony v řízení po 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. K plnění soud určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.